ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.27.2010:7
sp. zn. Konf 27/2010 - 7
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla
Pavlíka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Milady
Tomkové, rozhodl o návrhu Okresního soudu Plzeň – město, na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem v Brně,
tř. Kapitána Jaroše 7, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu Plzeň – město
pod sp. zn. 13 C 115/2008, o zrušení rozhodnutí zadavatele o námitkách v soutěži o návrh:
žalobkyně Becker Bohemia s. r. o., se sídlem v Plzni, Hrádecká 7, okres Plzeň – město,
PSČ 312 00, IČ 61776572, zastoupená JUDr. Pavlem Truxou, advokátem se sídlem
v Rokycanech, Josefa Knihy 177, a žalovaní 1) Statutární město Plzeň, se sídlem v Plzni,
náměstí Republiky 1, IČ 00075370, a 2) Plzeňská teplárenská, a. s., se sídlem v Plzni,
Doubravecká 2578/1, PSČ 304 10, IČ 49790480,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město
pod sp. zn. 13 C 115/2008, o zrušení rozhodnutí Statutárního města Plzeň ze dne
24. dubna 2008, čj. TN/397/08, je správní orgán.
II. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. června 2008,
čj. S140/2008/VZ-11848/2008/540/Šm, a rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže ze dne 5. listopadu 2008, čj. R146/2008/02-22137/2008/310-Ku,
se zrušují .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 17. května 2010 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále již „zvláštní senát“),
se Okresní soud Plzeň – město domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý
ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Úřadem pro ochranu
hospodářské soutěže ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 13 C 115/2008, o zrušení
rozhodnutí zadavatele - Statutárního města Plzeň ze dne 24. dubna 2008, čj. TN/397/08,
o námitkách v soutěži.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
U Okresního soudu Plzeň – město (dále již „soud prvního stupně“ nebo „navrhovatel“)
bylo dne 27. června 2008 zahájeno řízení, kterým se žalobkyně Becker Bohemia, s. r. o., domáhá
zrušení rozhodnutí žalovaného 1) – Statutárního města Plzeň, ze dne 24. dubna 2008, kterým
nebylo vyhověno námitkám žalobkyně (jako zadavatelky) proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne
27. března 2008 o výběru nejvhodnějšího návrhu v soutěži o návrh dle §103 a násl. zákona
č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Jednalo se o soutěž o návrh řešení organizace nakládání
s odpady ve Statutárním městě Plzeň, když žalovaná 1) jako nejvhodnější návrh vybrala návrh
žalovaného 2 (Plzeňská teplárenská, a. s.) jako účastníka této soutěže. Soud prvního stupně
usnesením ze dne 11. července 2008 řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil a rozhodl
o postoupení věci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále již „Úřad“). Dospěl k závěru,
že k přezkoumání rozhodnutí o námitkách proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnějšího
návrhu je dána pravomoc Úřadu. K odvolání Krajský soud v Plzni cit. usnesení soudu prvního
stupně potvrdil. Usnesení nabylo právní moci dne 13. října 2008. Žalobkyně ještě v průběhu
soudního řízení shora zahájila řízení o téže věci v souladu s poučením zadavatele v rozhodnutí
o námitkách ze dne 24. dubna 2008 u Úřadu. Úřad ještě před pravomocným rozhodnutím soudu
prvního stupně o zastavení řízení vydal dne 30. června 2008 rozhodnutí, kterým správní řízení
o přezkoumání úkonů zadavatele podle §114 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. Úřad
v rozhodnutí vyslovil, že není věcně příslušný k rozhodnutí o takovém návrhu. Žalobkyně poté
podala proti posledně uvedenému rozhodnutí rozklad, o kterém rozhodl předseda
Úřadu rozhodnutím ze dne 5. listopadu 2008, čj. R146/2008-02-22137/2008/310-Ku, tak,
že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil a podaný rozklad zamítl. Rozhodnutí
správního orgánu druhého stupně bylo vydáno až po rozhodnutí odvolacího soudu shora, tedy
v době, kdy soudní řízení výše bylo pravomocně zastaveno. Na základě dovolání žalobkyně
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 23. března 2010, čj. 23 Cdo 874/2009 - 104,
výše uvedená soudní rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle dovolacího soudu zde vznikl negativní
kompetenční spor a nebyly tak předpoklady k zastavení řízení; povinností soudu prvního stupně
bylo podat zvláštnímu senátu návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. Soud prvního
stupně poté podal zvláštnímu senátu návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu ohledně
pravomoci mezi ním a Úřadem. Uvedl, že podle jeho názoru měl toto řízení (podaným návrhem)
zahájit předseda Úřadu pro hospodářskou soutěž, neboť v době, kdy vydával výše uvedené
rozhodnutí, řízení o téže věci zahájené před soudem již bylo pravomocně zastaveno, a naopak
v době, kdy soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení, nebylo pravomocně rozhodnuto
o zastavení správního řízení. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu kompetenční spor
zahajuje tímto návrhem navrhovatel. Podle navrhovatele správní orgány obou stupňů nedostatek
pravomoci správního orgánu pro rozhodnutí v uvedené věci tím, že pravomoc Úřadu je upravena
v §112 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, přičemž pravomoc k rozhodnutí o soutěži o návrh
zde obsažena není, neboť soutěž o návrh není zahrnuta mezi typy zadávacích řízení, které jsou
v zákoně taxativně vyjmenovány v ustanoveních §§27 až 29, 34 až 35 a 38 cit. zákona. Pokud
zákon v ustanovení §107 odst. 1 stanoví, že pro podávání námitek v soutěži o návrh platí
ustanovení §§110 a 111 zákona obdobně, nelze to vyložit tak, že se bez dalšího použijí veškerá
ustanovení posledně uvedených paragrafů. Podle názoru správního orgánu z ustanovení §107
odst. 1 zákona vyplývá, že tato ustanovení platí obdobně pouze pro podání námitek a nikoliv
dalšího, následného odvolacího stupně, jakým je návrh. Opačná interpretace ustanovení zákona
by byla zjevně nepřiměřeně extenzivní, a proto nelze na jejím základě rozšiřovat přezkumnou
pravomoc Úřadu. S tímto právním názorem ovšem navrhovatel nesouhlasí. Namítá,
že v ustanovení §112 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách před nabytím účinnosti novely
(prostřednictvím) zákona č. 227/2009 Sb. sice nebyla na rozdíl od současné platné právní úpravy
výslovně zmíněna pravomoc Úřadu k rozhodnutí o postupu zadavatele v soutěži o návrh, podle
názoru navrhovatele ale tato pravomoc Úřadu vyplývala z ustanovení §§107 odst. 1 a 111 odst. 2
zákona, když v ustanovení §107 odst. 1 zákon výslovně stanovil, že pro možnost podání námitek
proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnějšího návrhu nebo návrhů v soutěži o návrh platí
§§110 a 110 obdobně, přičemž zákon v ustanovení §111 odst. 2 výslovně stanovil, že pokud
zadavatel námitkám nevyhoví, uvědomí stěžovatele v písemném přezkoumání úkonů zadavatele
u Úřadu. Tímto zákonným ustanovením tak podle názoru navrhovatele byla založena pravomoc
Úřadu pro rozhodnutí věci i podle zákona ve znění před novelou – zák. č. 227/2009 Sb. Nelze
totiž ustanovení §107 odst. 1 zákona vykládat tak, jak to činí předseda Úřadu, tzn. že ustanovení
§§110a 111 zákona platí jen pro podání námitek a nikoliv dalšího, následného odvolacího stupně,
jakým je návrh, neboť podání námitek je upraveno pouze v §110 a v §111 je upraveno
rozhodování o námitkách, tudíž pokud by odkaz v ustanovení §107 odst. 1 zákona na jiná
ustanovení zákona měl platit pouze pro podání námitek, ustanovení §107 odst. 1 zákona
by odkazovalo pouze na ustanovení §110 a nikoliv na ustanovení §111 a zároveň
by zákonodárce v zákoně musel stanovit, který orgán bude rozhodovat o přezkoumání
rozhodnutí zadavatele, kterým nebylo vyhověno jeho námitkám, pokud by nemínil tuto
pravomoc svěřit Úřadu. Z těchto důvodů proto navrhovatele navrhl, aby zvláštní senát rozhodl,
že k projednání návrhu žalobkyně o přezkoumání rozhodnutí žalovaného 1), je dána pravomoc
Úřad pro hospodářskou soutěž.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úvahami.
Správní orgány prvního a druhé stupně ve shora citovaných rozhodnutích popřely svou
pravomoc rozhodovat o předmětných námitkách žalobkyně směřujících proti rozhodnutí
vydaného prvním žalovaným z důvodu (ve stručnosti shrnuto z výše zreferované argumentace),
že ustanovení §112 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, ve znění před účinností novely
provedené zákonem č. 227/2009 Sb., které upravuje pravomoc Úřadu, neupravovalo pravomoc
Úřadu k rozhodnutí v soutěži o návrh. Teprve přijetím posledně cit. novely zákona o veřejných
zakázkách došlo v jeho ustanovení §112 odst. 2 došlo k (explicitnímu) rozšíření pravomoci
Úřadu potud, že Úřad rozhoduje (také) o tom, zda zadavatel při soutěži o návrh postupoval
v souladu s tímto zákonem.
Zvláštní senát již v usnesení ze dne 24. listopadu 2004, čj. Konf 3/2008 - 18,
publikovaného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 3/2005 pod číslem 485,
zaujal právní názor, od nějž nemá důvodu se ani v této věci odchylovat, že o kompetenčním
sporu rozhoduje podle skutkového a právního stavu existujícího ke dni, kdy o věci rozhoduje.
Pro rozhodování o kompetenčním sporu nejsou tedy pro zvláštní senát relevantní okolnosti,
které zde byly v době vzniku takového kompetenčního sporu, nýbrž okolnosti, resp. skutkový
a právní stav (až) v době, kdy zvláštní senát o takovém návrhu rozhoduje. Důsledkem toho
pak samozřejmě je, že pokud v mezidobí dojde ke změně předmětné právní úpravy, rozhodné
pro posuzování pravomoci ve vzniklém (ať již pozitivním či negativním) kompetenčním sporu,
je nezbytné k této změně, jakož i k případným okolnostem, které mají vliv na skutkový stav věci,
při rozhodování přihlédnout, a na druhé straně ztrácí již význam zabývat se dosahem předchozí
právní úpravy, za které vznikl kompetenční spor.
V daných skutkových a právních poměrech, což ostatně nezpochybňuje ani Úřad, došlo
předmětnou novelizací (prostřednictvím zákona č. 227/2009 Sb.) zákona o veřejných zakázkách
k rozšíření pravomoci Úřadu rozhodovat i ve věcech soutěže o návrh.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát rozhodl tak, že příslušný vydat rozhodnutí
ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 13 C 115/2008, o zrušení
rozhodnutí Statutárního města Plzeň ze dne 24. dubna 2008, čj. TN/397/08, je správní orgán.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil rozhodnutí Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže ze dne 30. června 2008, čj. S140/2008/VZ-11848/2008/540/Šm,
a rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 5. listopadu 2008,
čj. R146/2008/02-22137/2008/310-Ku, která výroku, jímž byla pravomoc určena, odporují.
Soud prvního stupně s ohledem na toto rozhodnutí zvláštního senátu proto věc postoupí Úřadu
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 11. ledna 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu