ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.3.2011:10
sp. zn. Konf 3/2011 - 10
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla
Pavlíka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Marie Žiškov é a JUDr. Milady
Tomkové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9,
Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4, a dalších účastníků sporu
vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 73 EC 2155/2009, o zaplacení částky 5
000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně: UPC Česká republika, a. s., se sídlem v Praze 4, Závišova
5, IČ 00562262, a žalované K. Z.
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4
pod sp. zn. 73 EC 2155/2009, o zaplacení částky 5000 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 8. 2010, č. j. 73 EC 2155/ 2009 - 25,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Českým telekomunikační úřad podal dne 25. 1. 2011 návrh, aby zvláštní senát zřízený
podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále již „zvláštní
senát“), rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb.
mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4 v právní věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 73 EC 2155/2009 o zaplacení částky 5000 Kč s příslušenstvím.
Zvláštní senát z obsahu předloženého soudního spisu zjistil následující skutečnosti:
Podle žalobního tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 6. 2008 smlouvu
„o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. 21061415 “, jejímž předmětem bylo
ujednání o poskytování služeb elektronických komunikací – UPC vysokorychlostní internet.
Na základě této smlouvy bylo žalované zapůjčeno „zařízení GI BOX SET BOX modem“,
resp. „MODEM (TP00111A62FB6E).“ Tato smlouva posléze zanikla výpovědí učiněnou
žalobkyní a adresovanou žalované dopisem ze dne 24. 11. 2008. V důsledku ukončení tohoto
smluvního vztahu byla žalovaná povinna (ve smyslu čl. 3.6. Všeobecných podmínek) vrátit
žalobkyni uvedené zařízení (modem). Vzhledem k tomu, že žalovaná uvedenou (ediční)
povinnost vůči žalobkyni nesplnila, byla žalobkyně ve smyslu čl. 37 cit. podmínek „ oprávněn(a)
účtovat účastníkovi jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč.“ Žalobkyně tento svůj nárok vůči
žalované uplatnila, avšak žalovaná smluvní pokutu žalobkyni neuhradila.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 4. 8. 2010, čj. 73 EC 2155/2009 - 25, řízení
o žalobě zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.). Zaujal právní názor, ž e podle §129 odst. 1 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „zákon o elektronických komunikacích“), rozhoduje spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost (§7) na straně jedné a účastníkem, popř. uživatelem na straně d ruhé, Český
telekomunikační úřad, a že v tomto případě se spor týká povinností na základě uvedeného zákona
a proto „není pro projednání věci věcně příslušný soud“, přičemž „na tom nic nemění, že žalobce
nárok označuje jako nárok na zaplacení smluvní pokuty, protože se jednoznačně jedná o nárok,
týkající se povinností uložených telekomunikačním zákonem, jejichž porušení není soud
oprávněn zkoumat.“
Český telekomunikační úřad (dále již „navrhovatel“) podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí kompetenčního sporu. Navrhovatel má za to, že jeho pravomoc je dána pouze
v případě sporů o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických
komunikací, eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících. Ujednání o povinnosti zaplatit
smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení přitom takovým ujednáním není. Navrhovatel
proto není příslušným orgánem k rozhodnutí daného sporu; na podporu svého názoru
navrhovatel odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 7. 2009, sp. zn. Konf 50/2009
a usnesení ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. Konf 100/2009.
Při rozhodování o tomto kompetenčním sporu zvláštní senát vycházel z těchto právních
úvah:
Smluvní pokuta je typickým soukromoprávním institutem; jde o způsob zajištění závazku,
jehož účelem je zpravidla peněžitá sankce za porušení či nesplnění (smluvní) povinnosti
(srov. §544 odst. 1 obč. zák.). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku
elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je však nutné
především vycházet z charakteru povinnosti, která byla porušena. Vztah mezi porušenou
povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem příčiny a následku, které nelze
posuzovat odděleně; existence porušení povinnosti je přitom u rčující pro existenci nároku
na smluvní pokutu, nikoliv obráceně. O smluvní pokutě tedy bude rozhodovat ten orgán, který
je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, za něž je smluvní pokuta
vymáhána.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; podle §129 odst. 1
zákona pak Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně
jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran
sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Podle §64
odst. 1 téhož zákona je účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických
komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této
služby.
Pokud by tedy ve smlouvě mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem
byla dohodnuta smluvní pokuta pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, byl
by k rozhodování o smluvní pokutě příslušný navrhovatel, jak ve svém usnesení uvedl obvodní
soud, neboť neuhrazení ceny za poskytnutou službu je porušením povinnosti podle zákona
o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu je na toto porušení přímo navázán.
Kdyby v takovém případě rozhodoval o smluvní pokutě soud, musel by nejprve posoudit, zda
došlo k porušení povinnosti uhradit cenu za poskytnutou službu, což by však znamenalo
nepřípustnou ingerenci do pravomoci navrhovatele, která je mu svěřena v citovaném §127
odst. 1 o elektronických komunikacích.
Předmětem řízení v této věci je však smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit
vypůjčený modem poté, co byla smlouva ukončena. Výpůjčka věci je přitom běžný
soukromoprávní vztah a rozhodování o smluvních sankcích plynoucích z porušení povinností
vztahujících se k výpůjčce tedy přísluší soudu (k tomu srov. usnesení zvláštního senátu ze dne
13. 10. 2005, sp. zn. Konf 99/2004, publikované pod č. 1478/2008 Sb. NSS).
Rozhodování o nárocích plynoucích z porušení povinnosti vrátit vypůjčenou věc (byť
k výpůjčce došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických
komunikací) tedy zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje navrhovateli; z pravomoci
soudů se tak tyto věci nevymykají (§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout
o věci přísluší soudu.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodnout, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení obvodního soudu a odstranil tak
překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Obvodní soud pro Prahu 4 pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. října 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu