ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.65.2010:21
sp. zn. Konf 65/2010 - 21
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance , JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Milady Tomkové,
rozhodl o návrhu Okresního soudu v Třebíči (soud v občanském soudním řízení)
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Krajským soudem v Brně (soud ve správním
soudnictví) a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Třebíči
pod sp. zn. 8 C 96/2005, proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Třebíč,
ze dne 4. 5. 2000, čj. 111-930/72.9/2000-Ž: žalobce Ing. M. J., zastoupeného JUDr. Ivankou
Posádkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Hasskova 16, a žalovaného Ministerstva
zemědělství, Pozemkového úřadu Třebíč, se sídlem v Třebíči, Bráfova 1, a osob
zúčastněných: 1) G. W., zastoupená JUDr. Evženem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně,
Špitálka 23b, 2) M. S., zastoupená JUDr. Evženem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně,
Špitálka 23b, 3) I. P., zastoupená JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči,
Bráfova 52, 4) MUDr. Mgr. I. P., zastoupený JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem
v Třebíči, Bráfova 52, 5) J. K., 6) Agrochema, družstvo, se sídlem v Koněšíně, Studenec 197,
IČ 00140368, zastoupený JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči,
Leopolda Pokorného 37, 7) Státní statek Jeneč, státní podnik v likvidaci, se sídlem v Jenči,
Karlovarská 7, IČ 00016918, 8) obec Okarec, se sídlem v Koněšíně, Okarec 17, IČ 00378283,
9) Pozemkový fond ČR, se sídlem v Praze 3, Husinecká 11a, IČ 45797072, 10) Lesy České
republiky, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, IČ 42196451,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Třebíči
pod sp. zn. 8 C 96/2005, v části směřující proti výroku I. rozhodnutí Ministerstva
zemědělství, Pozemkového úřadu Třebíč, ze dne 4. 5. 2000, čj. 111-930/72.9/2000-Ž,
je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2005, čj. 30 Ca 52/2005 - 24,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 12. 10. 2010 se Okresní soud v Třebíči domáhal, aby zvláštní
senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb.
mezi ním a Krajským soudem v Brně ve věci žaloby proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství,
Pozemkového úřadu Třebíč, ze dne 4. 5. 2000, čj. 111-930/72.9/2000-Ž, vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 8 C 96/2005.
Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Třebíč, v záhlaví uvedeným rozhodnutím
ve výroku I. zrušilo původní rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 30. 11. 1993,
čj. 3590/93-Du, a ze dne 12. 7. 1994, čj. 111-3590/93/2-Du, u kterých byla nařízena obnova
řízení. Ve výroku II. pozemkový úřad podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „zákon o půdě“), rozhodl, že Ing. M. J. a E. S. jsou vlastníky ideální poloviny
zemědělských nemovitostí původního vlastníka E. H. (každý v rozsahu ideální 1) a že Ing. E. P.
není vlastníkem ideální poloviny předmětných nemovitostí. V třetím výroku uložil pozemkový
úřad Katastrálnímu úřadu Třebíč, aby po právní moci rozhodnutí provedl s tím spojené zápisy
vlastnického práva.
Výše uvedené rozhodnutí napadl žalobce žalobou ze dne 10. 6. 2000 u Krajského soudu
v Brně. Brojil sice výslovně pouze proti výroku II. a III. předmětného rozhodnutí p ozemkového
úřadu, nicméně z textu podané žaloby je zřejmé, že napadal i správnost výroku I. rozhodnutí
(srov. strana 3 žaloby, část IV. C). Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 12. 2002,
čj. 30 Ca 359/2000 - 35, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 6. 2003,
čj. 30 Ca 359/2000 - 52, prvním výrokem potvrdil napadené rozhodnutí žalovaného ve výroku I.,
druhým výrokem zrušil výroky II. a III. napadeného rozhodnutí žalovaného a věc mu v tomto
rozsahu vrátil k dalšímu řízení a třetím výrokem soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. K ústavní stížnosti žalobce Ústavní soud nálezem
sp. zn. II. ÚS 316/03 ze dne 1. 2. 2005 (N 21/36 SbNU 271), http://nalus.usoud.cz, zrušil
výrok I. a výrok III. citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně. Konstatoval, že v souladu
s §64 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, se při obnově řízení novým
pravomocným rozhodnutím ve věci zruší původní rozhodnutí. S ohledem na citované ustanovení
měl krajský soud zrušit rozhodnutí pozemkového úřadu jako celek a teprve dalším rozhodnutím
pozemkového úřadu by došlo ke zrušení původních rozhodnutí vydaných před obnovou řízení.
Následně krajský soud usnesením ze dne 18. 3. 2005, čj. 30 Ca 52/2005 - 24, žalobu odmítl.
Uvedl, že dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též
„s. ř. s.“). V řešeném případě bylo zahájeno řízení o přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán
rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci (rozhodnutí o vlastnictví
k zemědělským nemovitostem). Předmětem rozhodování byla tudíž otázka týkající
se vlastnických vztahů k nemovitostem, o níž mají rozhodovat soudy v občanském soudním
řízení. Proto soud žalobu odmítl podle §46 odst. 2 s. ř. s. a poučil žalobce o možnosti uplatnit
svůj nárok u civilních soudů podle §244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“).
Žalobce se poučením řídil a dne 1. 6. 2005 podal žalobu u Okresního soudu v Třebíči.
Rozsudkem ze dne 16. 9. 2008, čj. 8 C 96/2005 - 111, okresní soud rozhodl o podané žalobě
a změnil výrok II. napadeného správního rozhodnutí. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně
usnesením ze dne 4. 2. 2010, čj. 18 Co 389/2008 - 148, zrušil odvoláním napadené výroky
okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně okresnímu soudu uložil, aby posoudil,
zda se žalobce domáhá pouze znovuprojednání a nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu
ve výroku II. či zda se domáhá i nového rozhodnutí o skutečnostech, jež byly předměte m
výroku I. napadeného rozhodnutí. Krajský soud rovněž okresní soud upozornil, že druhý výrok
napadeného správního rozhodnutí byl již zrušen rozsudkem správního soudu ze dne 4. 12. 2002,
čj. 30 Ca 359/2000 - 35. Na základě výzvy okresního soudu ze dne 8. 3. 2010, 8 C 96/2005 - 156,
žalobce přípisem ze dne 19. 3. 2010 upřesnil žalobní petit. Uvedl, že se domáhá nejen
znovuprojednání věci a nahrazení výroku II. správního rozhodnutí, ale současně brojí i proti
výroku I. citovaného rozhodnutí.
Okresní soud v Třebíči (dále též „navrhovatel“) poté podal zvláštnímu senátu návrh
na zahájení řízení o kompetenčním sporu, ve kterém popřel svoji pravomoc vydat rozhodnutí
v části žaloby týkající se rozhodnutí o zrušení dřívějších rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání
předmětných nemovitostí, o čemž bylo rozhodnuto prvým výrokem napadeného správního
rozhodnutí. Navrhovatel odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2010,
čj. 18 Co 389/2008 - 148, podle něhož rozhodnutí o části žaloby směřující proti výroku I.
napadeného správního rozhodnutí je rozhodnutím procesní povahy; rozhodování v této části
žaloby není svěřeno obecným soudům rozhodujícím podle části páté občanského soudního řádu.
Po zaslání předmětného návrhu na zahájení kompetenčního sporu účastníkům řízení,
předseda Krajského soudu v Brně (jako soudu ve správním soudnictví) přípisem ze dne
15. 12. 2010 zvláštnímu senátu sdělil, že souhlasí s návrhem Okresního soudu v Třebíči,
že rozhodování o předmětné části žaloby přísluší soudům ve správním soudnictví, jelikož žaloba
směřuje proti rozhodnutí správního orgánu procesní povahy.
Při řešení vzniklého sporu o věcnou příslušnost mezi soudem ve správním soudnictví
a soudem v občanském soudním řízení se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Z ustanovení §9 odst. 1 zákona o půdě vyplývá, že oprávněná osoba uplatní nárok
na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k jejímu vydání.
Do 60 dnů od podání výzvy uzavře povinná osoba s oprávněnou osobou dohodu o vydání
nemovitosti. Tato dohoda podle §9 odst. 2 zákona o půdě podléhá schválení pozemkovým
úřadem formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení. Nedojde-li k této dohodě, rozhodne
o vlastnictví oprávněné osoby pozemkový úřad (§9 odst. 4 zákona). Správní orgán v daném
případě rozhoduje o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti až poté, kdy nebylo dosaženo
vzájemné dohody o vydání nemovitosti. Předmětem tohoto správního řízení je vlastnické právo
oprávněné osoby, které je soukromým právem, tradičně považovaným za výraz soukr omého
zájmu. Správnímu orgánu (pozemkovému úřadu) je sice - nedojde-li k dohodě o vydání
nemovitosti mezi oprávněnou a povinnou osobou - svěřeno autoritativní rozhodování; rozhoduje
se tu ale o tom, zda oprávněná osoba je nebo není vlastníkem, tedy o věci soukromoprávní.
Nelze zde totiž odhlédnout jednak od povahy vlastnického právního vztahu a jednak od způsobu
působení jednotlivých účastníků právního vztahu na jeho vznik a jeho rozvíjení. Schvaluje -li
pozemkový úřad dohodu, kterou uzavřela povinná osoba s oprávněnou osobou, je minimální
jeho vliv již na samotný vznik tohoto právního vztahu. V případě, kdy pak pozemkový úřad
rozhoduje o vlastnictví podle §9 odst. 4 zákona o půdě, právní vztah sice vzniká vrchnostensky,
tj. konstitutivním rozhodnutím správního orgánu, nicméně další působení správního orgánu
na formování samotného obsahu tohoto právního obsahu je již minimální. Nelze proto uzavřít
jinak, než že rozhodnutí podle §9 odst. 2 a rozhodnutí podle §9 odst. 4 zákona o půdě
je rozhodnutím správního orgánu ve věci soukromoprávní. Od 1. 1. 2003 pak žalobu podanou
v této věci mají projednávat a rozhodovat soudy v občanském soudním řízení podle nové části
páté občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 151/2002 Sb.). Tato nová právní úprava
poskytuje soukromým právům větší ochranu, neboť soud nebude pouze provádět přezkum
správního rozhodnutí s možností v případě zjištěné nezákonnosti pouze takové rozhodnutí zrušit
a věc vrátit správnímu orgánu k novému projednání, ale je povolán k tomu, aby v případě,
kdy dospěje k závěru, že o věci mělo být rozhodnuto jinak než rozhodl správní orgán, sám o věci
rozhodl a nahradil tak rozhodnutí správního orgánu (§250j o. s. ř.), a to v takovém rozsahu,
v jakém je rozhodnutí správního orgánu rozsudkem soudu dotčeno, aniž by toto rozhodnutí
správního orgánu rušil. Tento následek musí být přitom uveden ve výroku rozsudku
(srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 22. 6. 2004, čj. Konf 123/2003 - 7, a ze dne 31. 1. 2006,
čj. Konf 113/2005 - 6; obě dostupná na www.nssoud.cz).
K přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu vydaného podle §9 odst. 4 zákona
o půdě by v obecné rovině byly příslušné soudy v občanském soudním řízení. Zvláštní senát
nicméně konstantně judikuje, že „pravomoc soudu v občanském soudním řízení bude založena až tehdy,
kdy správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo o jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí,
co je právem, nebo toto právo založí. To odpovídá smyslu zákonné úpravy a nezpochybněnému tren du dřívější
doktríny a judikatury.“ (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 9. 2007, čj. Konf 22/2006 - 8,
publikované pod č. 1952/2007 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
V posuzovaném případě sice pozemkový úřad napadeným rozhodnutím věcně rozhodl
o vlastnictví k předmětným nemovitostem. K žalobě účastníka řízení však samotné hmotněprávní
posouzení věci (výrok II. o určení vlastnických práv, resp. výrok III.) již bylo pravomocně
zrušeno a v této části vráceno správnímu orgánu k novému řízení (výrok II. rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 4. 12. 2002, čj. 30 Ca 359/2000 - 35). Z napadeného správního rozhodnutí
pozemkového tak zůstal k přezkoumání již jen první výrok o zrušení původních rozhodnutí
pozemkového úřadu. Aniž by tedy zvláštní senát posuzoval jeho správnost (k tomu se ostatně
vyjádřil již Ústavní soud ve shora citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 316/03), nahlížel na napadené
rozhodnutí jako na rozhodnutí obsahující toliko jeden výrok (výrok I.) vydaný v důsledku obnovy
správního řízení o tom, že se původní rozhodnutí pozemkového úřadu vydané v letech 1993
a 1994 zrušují.
Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem (v případě obnovy na žádost
účastníka) či dozorčím prostředkem (v případě obnovy z moci úřední), který umožňuje z důvodu
skutkových omylů zjištěných až po právní moci rozhodnutí znovu rozhodnout ve věci samé
a prolomit tak překážku věci rozhodnuté (srov. JEMELKA, L. PONDĚLÍČKOVÁ, K.,
BOHADLO, D. Správní řád. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 376). Podle Ústavního soudu obnova
řízení představuje průlom do principu nezměnitelnosti a závaznosti vydaných rozhodnutí. Jejím
účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních pravomocného roz hodnutí v případech,
kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. V řízení o povolení obnovy
se nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale je nutné posoudit
otázku, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými
mohou odůvodnit jiné - účastníkovi příznivější - rozhodnutí, než které bylo dříve vydáno
(srov. nález sp. zn. III. ÚS 3386/09 ze dne 29. 7. 2010, http://nalus.usoud.cz).
Řízení o obnově se rozpadá do dvou fází: jednak řízení o povolení nebo nařízení obnovy
řízení (iudicium rescindens), jednak řízení obnovené (iudicium rescissorium); teprve novým
rozhodnutím ve věci samé se původní rozhodnutí ruší (§64 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.) .
Procesní institut obnovy řízení tedy způsobí, že pokud byla obnova řízení povolena, novým
rozhodnutím vydaným v obnoveném řízení je zrušeno původní rozhodnutí ve věci, aby byla
odstraněna překážka věci rozhodnuté (rei iudicatae). Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku
ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 30 Ca 46/99, publikovaném pod č. 572/2000 Soudní judikatury
ve věcech správních, konstatoval, že „podle §64 odst. 3 správního řádu (zákon č. 71/1967 Sb.)
se novým rozhodnutím ve věci původní rozhodnutí ruší. To ovšem znamená, že to musí být ve výroku nového
rozhodnutí uvedeno, neboť jinak by vedle sebe existovala dvě rozhodnutí, tj. prvé, pravomocné, do ně jž byla
povolena obnova řízení, a druhé, které je vydáno po řízení, jež proběhlo po povolení obnovy řízení.
Je-li tento postup porušen, jde o procesní vadu, která nutně vede ke zrušení nového rozhodnutí.“ Ostatně rovněž
Ústavní soud ve shora citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 316/03 vydaném v citované věci
konstatoval, že „není možné zrušit původní pravomocná rozhodnutí pozemkového úřadu o přiznání vlastnictví
k určitým nemovitostem, aniž by bylo současně o vlastnictví k těmto nemovitostem znovu pravomocně roz hodnuto.
Takové rozhodnutí skutečně vede k nejistotě o osobě vlastníka restituovaných nemovitostí. Vztahy, napojené
na původní rozhodnutí pozemkového úřadu, se ocitly bez právního základu.“ Z výše uvedeného zřetelně
vyplývá specifická procesní pozice obnovy řízení, v níž je v rámci obnoveného řízení vzájemně
podmíněno vydání nového rozhodnutí ve věci samé a zrušení rozhodnutí původního.
Napadené správní rozhodnutí je tedy de facto důsledkem procesního statusu obnovy řízení,
v níž správní orgán v rámci obnoveného řízení vydá nové meritorní rozhodnutí a současně zruší
rozhodnutí původní. Na základě předchozích soudních rozhodnutí (rozsudek Krajského soudu
v Brně čj. 30 Ca 259/2000 - 35, nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 316/03) v řešeném případě
zbývá soudům posoudit čistě procesní otázku, a to zda první výrok napadeného rozhodnutí,
tj. výrok o zrušení původních rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnickém právu
k zemědělskému statku Okarec, obstojí samostatně bez výroku druhého, jímž bylo meritorně
rozhodnuto o tom, komu náleží vlastnické právo k předmětné nemovitosti.
V souladu s ustálenou judikaturou zvláštního senátu (srov. především shora citované
usnesení čj. Konf 22/2006 - 6, nebo obdobně usnesení ze dne 31. 12. 2008, čj. Konf 66/2008 - 5,
nebo ze dne 3. 11. 2009, čj. Konf 84/2008 - 9; citovaná usnesení dostupná na www.nssoud.cz)
je pravomoc soudu v občanském soudním řízení založena tehdy, kdy správní orgán rozhodne
věcně o sporu nebo o jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí,
co je právem, nebo toto právo založí. To odpovídá smyslu zákonné úpravy a nezpochybněnému
trendu dřívější doktríny a judikatury. V posuzovaném případě sice správní orgán rozhodl
meritorně o vlastnictví oprávněných osob k předmětné nemovitosti, nicméně následně byly
v soudním řízení příslušné výroky týkající se věcného posouzení případu pravomocně zrušeny.
Nyní tak lze na napadené rozhodnutí nahlížet již pouze jako na rozhodnutí procesní povahy,
které řeší důsledky povolené obnovy řízení v projednávané věci. Lze tak uzavřít, že část žaloby
směřující proti výroku I. napadeného rozhodnutí, která se týká výlučně posouzení procesní
otázky, by měl přezkoumat soud ve správním soudnictví.
Ze shora uvedených důvodů zvláštní senát uzavřel, že k rozhodování o žalobě směřující
proti výroku I. rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Třebíč, ze dne
4. 5. 2000, čj. 111-930/72.9/2000-Ž, je příslušný soud ve správním soudnictví (§5 odst. 1 zákona
č. 131/2002 Sb., výrok I.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. dále zruší rozhodnutí,
kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o sporu rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2005, čj. 30 Ca 52/2005 - 24, a odstranil tak překážku věci
rozhodnuté (výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy Okresní soud v Třebíči rozhodne o té části
žaloby, jíž se žalobce domáhá znovuprojednání věci, o níž bylo rozhodnuto (nyní již pravomocně
zrušeným) výrokem II. napadeného rozhodnutí; o zbývající části žaloby směřující proti výroku I.
napadeného rozhodnutí rozhodne Krajský soud v Brně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. září 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu