ECLI:CZ:NSS:2011:NA.69.2011:8
sp. zn. Na 69/2011 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců
JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci navrhovatele: P. L., ve věci podání
ze dne 15. 3. 2011,
takto:
I. Podání navrhovatele ze dne 15. 3. 2011 se odmítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel se podáním ze dne 15. 3. 2011 označeným jako „Stížnost ve věci
10 C 306/90 a E 27/92, vedené u Okresního soudu Plzeň – město“ domáhal revize případu.
V podání poukázal na to, že v uvedené věci byly nečinné soudy téměř všech stupňů (kromě
Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu). Opakovaně bylo nečinné
i ministerstvo spravedlnosti. Konkrétněji pak popsal pouze průběh exekučního řízení. V závěru
podání uvedl, že následky přetrvávají do současnosti a štvavé likvidační postupy vybrané části
justice a policie jsou aktuální i dnes.
Podle ust. §37 odst. 3 s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí,
proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Ten, kdo činí podání (dále
jen „podatel“) v podání uvede o své osobě osobní údaje jen v nezbytném rozsahu; vždy uvede
jméno, příjmení a adresu, na kterou mu lze doručovat. Jiné osobní údaje uvede jen tehdy, je-li
toho třeba s ohledem na povahu věci, která má být soudem projednána. Podléhá-li podání
soudnímu poplatku, musí být opatřeno kolkovou známkou v odpovídající hodnotě a musí
k němu být připojeny listiny, jichž se podatel dovolává. Podání, které je třeba doručit ostatním
účastníkům a osobám na řízení zúčastněným, musí být předloženo v potřebném počtu stejnopisů.
Protože podání navrhovatele nesplňovalo výše uvedené náležitosti, byl navrhovatel
v souladu s ust. §37 odst. 5 s. ř. s. vyzván usnesením ze dne 31. 3. 2011, č. j. Na 69/2011 – 2, aby
je doplnil tak, aby bylo zřejmé, čeho se týká, proti komu konkrétně směřuje a čeho
se jím domáhá. Nejvyšší správní soud k tomuto doplnění stanovil lhůtu 15 dnů. Současně
byl navrhovatel poučen o následcích neodstranění těchto vad podání.
Navrhovatel na výzvu reagoval přípisem, v němž sdělil, že se jedná o žalobu o zaplacení
dlužné částky s příslušným zákonným úrokem, o žalobu o náhradu škody za nezákonné zásahy
Okresního soudu v Plzni a o žalobu o náhradu škody za nečinnost Vrchního soudu v Praze
a Ministerstva spravedlnosti. Dále navrhovatel uvedl, že se domáhá náhrady hmotné i nehmotné
škody za ekonomicky likvidační způsob provádění exekuce. Od hlavního dlužníka M. H.
požaduje splnění povinnosti stanovené rozhodnutím Okresního soudu v Plzni sp. zn. 10 C
306/90, a exekučními výměry. Od ochranné služby Policie České republiky požaduje doživotní
dorovnání mzdy do původní výše a požaduje zpět své zaměstnání.
Z toho, co uvedl navrhovatel, je zřejmé, že v případě jeho podání se jedná o žalobu
na náhradu škody za nesprávný úřední postup soudů a ministerstva spravedlnosti, o návrh
na zaplacení náhrady na ušlém příjmu a dále o návrh na nařízení exekuce či soudního výkonu
rozhodnutí ve věci vymožení finanční částky od M. H. Uvedené nároky mají podle toho, jak jsou
popsány, povahu nároků občanskoprávních. K jejich projednání a k rozhodnutí o nich mají
pravomoc soudy v občanském soudním řízení, nikoliv soudy ve správním soudnictví.
Podle ust. §46 odst. 2 s. ř. s. soud návrh odmítne tehdy, domáhá-li se navrhovatel
rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském
soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán
rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí
návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může
podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel se domáhá rozhodnutí v právních věcech, o nichž
má jednat soud v občanském soudním řízení, přičemž k projednání věcí je podle toho,
co navrhovatel uvedl, věcně příslušný okresní soud, Nejvyšší správní soud jeho podání podle
ust. §46 odst. 2 věty první s. ř. s. odmítl.
Ohledně požadavku navrhovatele k opětovnému přijetí do služebního poměru k Policii
České republiky Nejvyšší správní soud pouze na vysvětlenou dodává, že takový požadavek není
kompetentní postoupit příslušnému orgánu, neboť k tomu nemá soudním řádem správním
svěřenu pravomoc (§46 odst. 5 s. ř. s. na tento navrhovatelem uplatněný nárok nedopadá).
Pokud chce navrhovatel vstoupit do služebního poměru u Policie České republiky, musí podat
písemnou žádost tomuto bezpečnostnímu sboru (viz §16 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním
poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60 odst. 3 věta první s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Navrhovatel může do jednoho měsíce od právní moci usnesení podat žalobu
o náhradu škody a návrh na soudní výkon rozhodnutí k okresnímu soudu nebo
návrh na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi.
Odmítl-li návrh na zahájení řízení Nejvyšší správní soud, protože šlo o věc,
kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, a došla-li
soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní
moci usnesení žaloba (návrh na zahájení řízení) v této věci, platí, že řízení
o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba (návrh
na zahájení řízení).
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu