ECLI:CZ:NSS:2011:NAD.8.2011:30
sp. zn. Nad 8/2011 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: Mgr. P.
K., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Charvátova 11, Praha 1,
proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 6/2, Praha 2, ve věci návrhu
Městského soudu v Praze na delegaci ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 A 240/2010,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 240/2010 se přikazu je
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Dne 13. 5 2010 požádal žalobce v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, žalovaného o poskytnutí dvou v žádosti specifikovaných rozsudků. Žalovaný
přípisem žalobce informoval, že jeden z rozsudků byl zrušen Vrchním soudem v Praze a přestal
tak existovat. V této části byla žalobcova žádost o informace žalovaným odmítnuta. Ohledně
druhého z požadovaných rozsudků žalovaný neposkytl žalobci žádné informace.
Žalobce podal u věcně a místně příslušného Městského soudu v Praze žalobu,
jíž se domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného při vydání rozhodnutí o žádosti o informace.
Městský soud přípisem ze dne 21. 1. 2011 účastníkům řízení sdělil, že s ohledem na skutečnost,
že je jako žalovaný označen Městský soud v Praze, lze pochybovat o nepodjatosti všech soudců
specializovaných senátů Městského soudu v Praze, a že tedy věc předkládá Nejvyššímu
správnímu soudu s návrhem, aby ji tento podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, (dále jen „s. ř. s.“), přikázal jinému krajskému soudu. Dále městský soud účastníky poučil
o právu vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána. Žalovaný ani žalobce se k výzvě
nevyjádřili.
Městský soud následně předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci
jinému než místně příslušnému krajskému soudu. Žalobce vyjádřil svůj nesouhlas s průtahy
u Městského soudu v Praze s tím, že Nejvyšší správní soud má rozhodnout o delegaci věci
Krajskému soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud shledal tento návrh důvodným.
Ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc
jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných
senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.
Nejvyšší správní soud však k tomuto ustanovení již judikoval, že nelze a priori dovozovat,
že je-li žalovaným krajský soud (zde Městský soud v Praze), jsou podjatí všichni soudci
specializovaných senátů tohoto soudu (srov. usnesení ze dne 23. 8. 2006, č. j. Nad 35/2006 - 12).
V jiném svém rozhodnutí pak dospěl k závěru, že základním procesním předpokladem
pro případné přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s. je,
že bylo zákonem předpokládaným způsobem (§8 odst. 3 a 5 s. ř. s.) najisto postaveno, že jsou
soudci správního úseku městského soudu z projednávání předmětné věci vyloučeni v rozsahu
znemožňujícím sestavit senát, který by věc projednal a rozhodl (usnesení ze dne 30. 11. 2009,
č. j. Nad 23/2009 - 32). K postupu podle §8 odst. 3 či 5 s. ř. s. však v nyní posuzované věci
nedošlo a Nejvyšší správní soud tedy nemůže přistoupit k aplikaci §9 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud se nicméně zabýval tím, zda nejsou v posuzované věci naplněny
podmínky pro delegaci vhodnou, tedy pro postup podle §9 odst. 2 s. ř. s., z něhož vyplývá,
že Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je -
li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
Pokud jde o dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu v tomto ohledu, Nejvyšší
správní soud například již dříve nevyhověl návrhu na přikázání věci jinému než místně
příslušnému soudu v situaci, kdy o žalobě na ochranu proti nečinnosti proti jednomu úseku
soudu rozhodoval druhý úsek soudu (srov. citované usnesení č. j. Nad 35/2006 - 12).
V tom případě Nejvyšší správní soud dovodil, že příslušné dva úseky spolu nejsou v žádném
vztahu nadřízenosti či podřízenosti a do svojí činnosti nemohou navzájem zasahovat.
Jinak se však k návrhu na přikázání věci jinému soudu Nejvyšší správní soud postavil například
v případě, kdy měl městský soud posuzovat žalobu na ochranu proti nečinnosti téhož soudu
(resp. jeho předsedy). Zde Nejvyšší správní soud přistoupil k přikázání věci jinému krajskému
soudu (srov. usnesení ze dne 9. 9. 2010, č. j. Nad 43/2010 - 18).
V nyní posuzovaném případě podal žalobce žalobu proti postupu Městského soudu
v Praze při poskytování informací v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím.
Tuto žalobu by měl posuzovat některý ze specializovaných senátů tohoto soudu . Nejvyšší správní
soud má za to, že v takovém případě se přikázání věci jinému soudu jeví jako vhodné,
a to i z toho důvodu, že s delegací souhlasí jak Městský soud v Praze, neboť za tímto účelem
předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k postupu podle §9 s. ř. s., tak žalobce,
který v průběhu řízení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu urgoval. Nejedná se přitom
o některou ze situací, v nichž Nejvyšší správní soud ve své dřívější judikatuře návrhu na přikázání
věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu nevyhověl.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přikazuje v záhlaví označenou věc
k projednání Krajskému soudu v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu