ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.105.2010:41
sp. zn. Nao 105/2010 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Ing. J. M., proti
žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2, Praha 1, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2009, čj. MHMP70398/2009, o námitce podjatosti
soudkyně vznesené žalobcem,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová není
v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 1 Cad 76/2009.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 3. 2009, čj. MHMP70398/2009, kterým odmítl odvolání proti Úřadu
městské části Praha 10 ze dne 10. 12. 2008, čj. 42758/2008/AAJ, na základě kterého byl žalobci
snížen doplatek na bydlení z částky 1651 Kč na 1596 Kč.
Podáním ze dne 3. 12. 2010, nazvaným „Návrh na změnu soudce JUDr. Miroslava Hregorové
ve věci čj. 1 Cad 75/2009 a 1 Cad 76/2009“ se žalobce domáhal, aby Městský soud v Praze svěřil
jeho případy „do kompetence“ jiného soudce. Své podání odůvodnil tím, že soudkyně již v minulosti
rozhodovala ve dvou jeho věcech a v souvislosti s nimi uvedl, že z nich „byla jednoznačně patrná
zmatečnost a jednoznačná rozhodnutí v můj neprospěch. Soudkyně vůbec nebrala ani v jedné kauze mé podklady,
návrhy a petitní požadavky, včetně návrhu na přibrání soudního znalce“.
K námitce podjatosti se vyjádřila soudkyně JUDr. Miroslava Hregorová tak, že nemá
žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci a není jí známa žádná skutečnost,
pro kterou by byl dán důvod pro její vyloučení z projednávání a rozhodnutí ve věci
sp. zn. 1 Cad 76/2009.
Věc, doručená Městskému soudu v Praze, byla v souladu s §8 odst. 5 s. ř. s. postoupena
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech.
Za poměr k věci se stabilně považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména
zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soud ce, který by získal o věci poznatky jiným
způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr
k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou
vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak
zjevně nepřátelský. V projednávané věci však žádný z těchto důvodů z ničeho nevyplynul.
Soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová se rovněž nepodílela na projednávání nebo
rozhodování věci v předchozím soudním řízení: „předchozí soudní řízení“ je totiž třeba chápat
nikoli časově (tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl žalobce případně
účastníkem a v němž by se soudce podílel na rozhodování) , nýbrž instančně (shodně
srov. rozhodnutí publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS). O tento případ se ale jednat ani nemůže,
neboť Městský soud v Praze v dané věci rozhoduje jako soud I. s tupně, a je tedy vyloučeno,
aby se jeho soudce podílel na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž
příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen mimořádně a ze skutečně
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě.
Žalobce shledával podjatost JUDr. Hregorové v tom, že rozhodovala u městského
soudu „dvě jeho věci“, blíže nespecifikované. Není zřejmé, zda má žalobce na mysli
rozhodnutí - postup soudce v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech.
Nic to však nemění na tom, že ani jeden z uvedených případů není dle §8 odst. 1 s. ř. s. důvodem
k vyloučení soudce.
Žalobce rovněž v námitce podjatosti namítal procesní pochybení soudkyně a zmatečnost
rozhodnutí, neuvedl však, kterých řízení se tato údajná pochybení týkala. Znovu je třeba
zopakovat, že z poslední věty §8 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že důvodem pro vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v jeho rozhodování v jiných věcech, i když se jedná o věci stejných
účastníků. Žalobce námitku podjatosti neodůvodnil žádnými konkrétními skutečnostmi,
které by nasvědčovaly důvodům uvedeným v §8 odst. 1 s. ř. s. Tyto skutečnosti nevyplývají
ani z obsahu soudního spisu.
Za situace, kdy ani dotčená soudkyně neshledala existenci skutečností, jež by mohly
být důvodem její podjatosti, a vzhledem ke shora uvedenému neshledal Nejvyšší správní
soud důvodným návrh žalobce na vyloučení soudkyně Městského soudu v Praze
JUDr. Miroslavy Hrehorové z projednávání a rozhodování věci vedené u městského soudu
pod sp. zn. 1 Cad 76/2009.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. ledna 2011
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu