ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.22.2011:105
sp. zn. Nao 22/2011 - 105
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: V. P., zastoupen
Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti
žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zastoupen Mgr.
Tomášem Zlesákem, advokátem se sídlem Revoluční 1, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010, č. j. 1 Cad 104/2009 – 38,
v řízení o námitce podjatosti žalobce,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil není vyloučen
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 6 Ads 22/2011.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“ v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010, č. j. 1 Cad 104/2009 – 38 uplatnil námitku podjatosti vůči
předsedovi senátu JUDr. Bohuslavu Hnízdilovi z důvodu, že argumentace JUDr. Bohuslava
Hnízdila v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2010, č. j. 6 Ads 176/2009 – 69,
dostupném na www.nssoud.cz, vyvolala ze strany stěžovatele kritiku tohoto soudce za to,
že vědomě nepravdivě uvedl neexistující judikát. Tato okolnost se stala předmětem
korespondence mezi stěžovatelem a předsedou Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel je
přesvědčen, že s ohledem na tyto skutečnosti by JUDr. Bohuslav Hnízdil nerozhodoval jeho věc
objektivně.
JUDr. Bohuslav Hnízdil k námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný poměr k věci,
účastníkům a ani k jejich zástupcům. K tvrzení, že v rozsudku č. j. 6 Ads 176/2009 - 69 vědomě
nepravdivě uvedl neexistující judikát, uvedl, že v odůvodnění tohoto rozsudku byl odkaz
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2008, č. j. 6 Ads 153/2007 – 58 a právní
větu k tomuto rozsudku, jímž bylo rozhodováno o stejném nároku stěžovatele za jiné časové
období.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v citovaném ustanovení
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a pouze
ze závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě. Podjatost zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť tento princip
nestrannost předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní
moci jako pilíře demokratické společnosti.
Z obsahu korespondence mezi stěžovatelem a předsedou Nejvyššího správního soudu
(tato je soudu známa z jeho úřední činnosti) vyplynulo, že jejím předmětem byla především
skutečnost, že odůvodnění rozsudku č. j. 6 Ads 176/2009 – 69, v němž bylo odkazováno
na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 153/2007 – 58, obsahovalo citaci, jež se
přímo v textu rozsudku č. j. 6 Ads 153/2007 – 58 nevyskytovala. Jak však bylo stěžovateli
předsedou Nejvyššího správního soudu vysvětleno, v žádném případě se nejednalo o smyšlený
právní názor, jak tvrdil stěžovatel, ale o abstrakt právního názoru vyjádřeného v rozsudku . Nyní
je tento abstrakt přístupný i na webových stránkách soudu (www.nssoud.cz) spolu s plným
textem rozhodnutí, v souvislosti s nímž byl vytvořen. Tato věta neměla být uvozena uvozovkami
a označena jako citace, nicméně vyjadřuje podstatu daného rozhodnutí.
Námitka stěžovatele, že JUDr. Bohuslav Hnízdil uvedl vědomě nepravdivě odkaz
na neexistující judikát, tak je poněkud v rozporu se skutečnostmi, jež Nejvyšší správní soud zjistil
z obsahu korespondence mezi stěžovatelem a předsedou Nejvyššího správního soudu. Stěžovateli
byla srozumitelně a podrobně vysvětlena povaha pochybení, k němuž v odůvodnění rozsudku
č. j. 6 Ads 176/2009 – 69 došlo. Toto pochybení spíše technického, a rozhodně nikoli úmyslného
či dokonce zlovolného rázu, nad nímž předseda Nejvyššího správního soudu vyjádřil politování,
nemůže založit důvod podjatosti JUDr. Bohuslava Hnízdila podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s.
Ani korespondence stěžovatele s předsedou Nejvyššího správního soudu nepředstavuje
výjimečný a skutečně závažný důvod, který by JUDr. Bohuslavu Hnízdilovi reálně bránil
rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě a z něhož by bylo možné dovozovat
případně negativní vztah JUDr. Bohuslava Hnízdila ke stěžovateli.
Protože stěžovatel ve smyslu ust. §8 odst. 5 s. ř. s. žádný relevantní důvod podjatosti
JUDr. Bohuslava Hnízdila neuvedl, a ani na základě jiných informací žádný takový důvod nevyšel
najevo, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu