ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.31.2011:94
sp. zn. Nao 31/2011 - 94
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: R. P., zastoupena Mgr.
Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Odbor sociální péče a zdravotnictví, se
sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6.
2010, č.j. MHMP – 364583/2010, o námitce podjatosti vznesené vůči soudkyni Městského soudu
v Praze JUDr. Miroslavě Hrehorové,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová
není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování v právní věci vedené Městským soudem
v Praze pod sp. zn. 1 Ad 47/2010.
Odůvodnění:
[1] Úřad práce hlavního města Prahy, pracoviště státní sociální podpory v Praze 12,
rozhodnutím ze dne 24. 3. 2010, č.j. 3501/9/ALA-1/2, zamítnul žádost žalobkyně o dávku státní
sociální podpory spočívající v přípěvku na bydlení ode dne 1. 9. 1999. V odůvodnění uvedl,
že žalobkyně ve lhůtě do 8 dnů od doručení výzvy nedoložila doklad o výši nákladů na bydlení
a platnou nájemní smlouvu. V písemné výzvě byla upozorněna, že pokud neosvědčí uvedené
rozhodné skutečnosti, může být výplata zastavena. Žalobkyně tedy dle názoru správního orgánu
rozhodné skutečnosti neosvědčila.
[2] Do výše uvedeného rozhodnutí Úřadu práce hlavního města Prahy podala žalobkyně
odvolání. V něm požadovala založení dalších důkazů do spisu a dále žádala o zjištění,
proč na obou rozhodnutích není uvedeno, že poslední příjem z kanceláře Senátu Parlamentu
České republiky měla v lednu 2010 za prosinec 2009.
[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 6. 2010, č.j. MHMP – 364583/2010 napadené
rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. Svoje rozhodnutí odůvodnil zjištěním, že dne 21. 10. 2009
žalobkyně požádala o dávku státní sociální podpory - příspěvek na bydlení s datem přiznání
od 1. 9. 1999. Stejnou žádost však již podala dne 12. 10. 2010 (č.j. 3500/9/ALA-1/1). Správní
orgán takovou žádost dle ustanovení §45 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen
„správní řád“) vůbec neprojednává, nemusí se jí zabývat a opatřovat další podklady pro vydání
rozhodnutí a řízení zastaví usnesením dle ust. §66 odst. 1 písm. b) spr. řádu.
[4] Žalobkyně se poté obrátila na Městský soud v Praze s žalobou proti pravomocnému
rozhodnutí správního orgánu. Řízení o této žalobě vede městský soud pod sp. zn. 1 Ad 47/2010.
[5] Zástupkyně žalobkyně k podání ze dne 12. 4. 2011 připojila e-mail žalobkyně. Ta vznesla
v dané věci námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Miroslavě Hrehorové, vzhledem k poměru
soudce k projednávané věci. Svoje tvrzení žalobkyně odůvodnila domněnkou, že soudkyně
zavinila „administrativní“ pochybení, na základě kterého došlo k duplicitě a přečíslování
spisových značek týkajících se též rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy z roku 2007.
Žalobkyně dále tvrdí, že si soudkyně měla všimnout, že do spisu bylo zařazeno elektronické
podání neopatřené elektronickým podpisem a tudíž se tím soud neměl zabývat.
Jako důkazy podjatosti žalobkyně navrhla spisy Městského soudu v Praze sp. zn. 3 Nc 14/2008
a 1 Cad 16/2008 i další spisové značky z toho vyplývající, například 1 Ad 10/2010.
[6] K vznesené námitce se vyjádřila soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová, která uvedla,
že nemá žádný vztah ani k žalobkyni ani k jejímu právnímu zástupci ani k této věci a není
v žádném směru zainteresovaná na výsledku řízení. Dle jejího vyjádření se v případě žalobkyní
uváděného pochybení nejedná o pochybení, které by mohla jakkoliv ovlivnit či zavinit a tato
skutečnost nemá vliv na její nestrannost.
[7] Nejvyšší správní soud po posouzení rozhodujících skutkových okolností a jejich
zhodnocení dospěl k závěru, že JUDr. Miroslava Hrehorová není vyloučena z projednávání
a rozhodnutí v dané věci.
[8] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
[9] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. odst. 1 představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu
příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 – 16, dostupné na www.nssoud.cz).
[10] Problematikou podjatosti soudce se také zabýval Ústavní soud. Např. v nálezu
ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05 konstatoval, „že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování
věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti“ (srov. též nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996). V uvedeném nálezu
však zároveň uvedl, „že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet
pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností,
které k těmto pochybnostem vedou.“ Ústavní soud v tomto svém nálezu také poukázal na skutečnost,
že rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti
soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci (personal
conviction of a particular judge), objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno
v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (guarantees sufficient to exclude any legitimate
doubt in this respect).
[11] Soud v souladu s názorem Ústavního soudu při posuzování dané námitky podjatosti
zkoumal, zdali lze mít na základě objektivní úvahy zato, že soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová
by mohla být v dané věci podjatá. Přitom vycházel z hmotněprávního rozboru skutečností,
které k těmto pochybnostem vedou a vzal v úvahu, že postup, kdy je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je postupem výjimečným. Subjektivní hledisko obou účastníků
bylo pouze podnětem k samotnému zkoumání.
[12] Z námitky žalobkyně jasně plyne, že z jejího subjektivního hlediska pochybuje
o nestrannosti a nepodjatosti soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorové vzhledem k poměru
soudkyně k projednávané věci. Soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová ve svém vyjádření uvedla,
že není v žádném případě zainteresována na výsledku řízení.
[13] Po skutkové stránce bylo ze spisové dokumentace zjištěno, že došlo k chybnému posouzení
podání žalobkyně a na základě toho došlo k pochybením při zařazování podání do spisu.
Následkem uvedeného pochybení muselo dojít k přečíslování spisových značek týkajících
se rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy z roku 2007. Tato skutečnost nebyla nikým
rozporována. Soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová ovšem uvedla, že toto pochybení nemohla
nijak ovlivnit či zavinit.
[14] Nejvyšší správní soud má zato, že chybné zařazení podání žalobkyně nemohla soudkyně
JUDr. Miroslava Hrehorová ovlivnit. Případné pochybení při zařazení jednotlivých podání
do spisů a následná nutnost formálních úprav, nemůže sama o sobě odůvodnit podjatost soudce
vzhledem k poměru k dané věci. Samotná nedůvěra účastníka řízení vůči rozhodujícímu soudci
nezakládá bez dalšího důvod pro vyslovení jeho podjatosti. Z ničeho totiž nevyplývá, že fakt
nesprávného uspořádání listů založených ve spisu vytvořil u rozhodujícího soudce takový vztah
k věci či účastníkovi řízení, který by bránil objektivnímu, nezávislému a nestrannému
rozhodování. Nejvyšší správní soud se tedy neztotožnil s podanou námitkou podjatosti a vyslovil,
že soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu