ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.48.2011:305
sp. zn. Nao 48/2011 - 305
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci navrhovatele:
Předsedkyně Okresního soudu v Ostravě, se sídlem U Soudu 4/6187, Ostrava-Poruba, proti
kárně obviněné: JUDr. K. Š., zast. obhájcem JUDr. Vladimírem Kristýnem, advokátem se sídlem
Kobližná 47/19, Brno, o námitce podjatosti kárně obviněné soudkyně vznesené vůči členům
kárného senátu ve věcech soudců č. 11 Mgr. Daniele Zemanové, JUDr. Petru Gemmelovi, Mgr.
Věroslavu Řezáčovi, JUDr. Aleně Mátlové, JUDr. Josefu Doubkovi a JUDr. Dalimile Gadasové,
takto:
Členové kárného senátu ve věcech soudců č. 11 Mgr. Daniela Zemanová, JUDr. Petr
Gemmel, Mgr. Věroslav Řezáč, JUDr. Alena Mátlová, JUDr. Josef Doubek a JUDr. Dalimila
Gadasová nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené
u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného pod sp. zn. 11 Kss 9/2009.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 5. 8. 2009 (doplněným dne 17. 8. 2009 a 23. 9. 2009), projednávaným
u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného, se navrhovatelka domáhá uložení kárného
opatření kárně obviněné soudkyni Okresního soudu v Ostravě JUDr. K. Š. spočívající v odvolání
z funkce soudce. V návrhu je poukazováno zejm. na nedůvodné průtahy v řadě věcí, které byly
předmětné soudkyni určeny k vyřízení.
Kárně obviněná soudkyně vznesla při ústním jednání před kárným senátem dne 1. 6. 2011
námitku podjatosti proti všem členům kárného senátu, který v dané věci zasedal ve složení:
Mgr. Daniela Zemanová, JUDr. Petr Gemmel, Mgr. Věroslav Řezáč, JUDr. Alena Mátlová,
JUDr. Josef Doubek a JUDr. Dalimila Gadasová. Kárně obviněná soudkyně odůvodnila námitku
podjatosti proti všem členům kárného senátu poměrem k věci a k účastníkům řízení tak, že kárný
senát „nenutí žalobkyni, aby dokazovala“. Vznesení námitky podjatosti je zaznamenáno na zvukovém
záznamu z ústního jednání.
Členové kárného senátu uvedli, že se daná námitka netýká jejich osobního postoje,
nýbrž postupu v projednávané věci (úvahy o rozsahu provedeného dokazování),
proto nepovažují za potřebné se k obsahu vznesené námitky blíže vyjadřovat.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jsou
soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Toto ustanovení se uplatňuje rovněž v situacích, kdy je namítána
podjatost člena senátu, který není soudcem, např. přísedícího senátu, a to na základě §10 zákona
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Ten s odkazem
na §8 s. ř. s. stanoví, že [n]a vyloučení člena senátu z projednávání a rozhodování věci se přiměřeně použije
ustanovení zvláštního právního předpisu. Pro nahrazení vyloučeného člena senátu se použije obdobně §6 odst. 4.
Označují-li tedy výše citované předpisy soudce, míní tím také přísedící, kteří jsou při rozhodování
v senátech v obdobném postavení jako soudci, a na které je nutno tato ustanovení přiměřeně
aplikovat. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí účastník námitku uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto
jednání (tato podmínka je tedy v daném případě naplněna). K později uplatněným námitkám
se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž
je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní
soud.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze
vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce
na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být
založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah
ekonomické závislosti. Smysl a účel ustanovení o vyloučení soudce z důvodu jeho podílu
na předchozím soudním nebo správním řízení směřuje k některému typu řízení ve správním
soudnictví a v daném případě jednoinstančního řízení kárného se plně neprojeví.
Jak setrvale rozhoduje Ústavní soud, k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci
může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich
zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti
nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Viz bohatá judikatura
tohoto soudu, např. nález ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05, nález ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, usnesení ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 3037/10. V usnesení ze dne
2. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 3212/10, Ústavní soud uvedl, že příslušná úprava vyloučení soudců
z rozhodování směřuje k tomu, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, jehož nestrannost
nebude ovlivněna tím, že má sám osobní (pohnutkami osobního rázu motivovaný) zájem
na výsledku řízení. Poměr vyloučené osoby k věci musí mít tedy zcela konkrétní podobu a osobní
charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem, podmiňujícím vznik pochybnosti
o schopnosti soudce nestranně přistupovat k věci.
Kárně obviněnou soudkyní tvrzený důvod podjatosti sám o sobě nemůže ve světle shora
uvedeného obstát. Námitka podjatosti musí být zdůvodněna a musejí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je podjatost soudce dovozována. V daném případě je ovšem namítáno pouze
to, že kárný senát nenutí „žalobkyni“ (správně „navrhovatelku“ – viz §9 odst. 3 zákona o řízení
ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů), aby dokazovala. Námitka podjatosti
tak není zdůvodněna poměrem k věci či účastníkům (v tomto směru žádné tvrzení obsaženo
není), nýbrž spočívá v procesním postupu v předmětné věci (konkrétně v otázce dokazování).
Ustanovení §8 odst. 1 in fine s. ř. s. přitom výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce
nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Toto ustanovení brání tomu, aby byla námitka podjatosti využívána
jako jakýsi specifický opravný prostředek proti procesnímu postupu soudu či proti hmotněprávní
kvalifikaci v podobných případech. Námitka podjatosti opravným prostředkem není
a její charakter je zcela jiný. V daném případě tak může procesní postup soudu kárně obviněná
soudkyně napadnout nikoliv prostřednictvím námitky podjatosti, ale až po vydání meritorního
rozhodnutí, bude-li tvrdit, že postupem soudu bylo zasaženo do jejích ústavně garantovaných
práv (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 33/09).
Ze všech shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno
ve výroku rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2011
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu