ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.75.2011:159
sp. zn. Nao 75/2011 - 159
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc,
zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem Riegrova 12, Olomouc, o námitce
podjatosti ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 138/2011,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Vlašín, JUDr. Petr Průcha
a JUDr. Milan Kamlach ne jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 138/2011.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) podal Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o jeho kasační
stížnosti vedeném pod sp. zn. 3 Ads 138/2011 dne 13. 9. 2011 včas uplatněnou námitku
podjatosti proti soudcům Nejvyššího správního soudu, aniž by zároveň upřesnil,
vůči kterým soudcům svou námitku směřuje. Vycházeje z obsahu podání, z něhož vyplývá,
že stěžovatel svým podáním reagoval na písemnost č. j. 3 Ads 138/2011 - 146 ze dne 2. 9. 2011,
jíž byl poučen o složení 3. senátu, který bude v souladu s rozvrhem práce rozhodovat o podané
kasační stížnosti, má Nejvyšší správní soud za to, že stěžovatel tímto podal námitku podjatosti
vůči soudcům tohoto senátu JUDr. Jaroslavu Vlašínovi, JUDr. Petru Průchovi a JUDr. Milanu
Kamlachovi. Stěžovatel námitku odůvodnil tím, že tito soudci v jeho věci již mnohokrát
(dle stěžovatele více jak 3000 x) rozhodovali, na jeho osobu „nařídili celou sérii vražd za použití
Policie ČR“, pročež žádal, aby „soud předvolal svědka estébáka H., bývalého vedoucího PČR OOP Zábřeh
na Moravě, který osobně velel všem akcím v teroru proti mé osobě na rozkaz uvedených osob NSS - soudci.“
Soudci JUDr. Jaroslav Vlašín, JUDr. Petr Průcha a JUDr. Milan Kamlach se shodně
vyjádřili, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti
o jejich nepodjatosti, k věci ani k účastníkům nemají žádný vztah.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze
vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní
moci jako pilíře demokratické společnosti.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (myšleno u soudu téhož stupně).
Z obecně vznesené námitky stěžovatele, že jmenovaní soudci 3. senátu opakovaně
rozhodují o jeho kasačních stížnostech, bez dalšího nelze dovozovat podjatost soudců z důvodu
jejich vztahu k věci nebo ke stěžovateli. Nejvyšší správní soud podotýká, že tito soudci
již v minulosti několikrát ve věcech stěžovatele rozhodovali, aniž by byli k vzneseným námitkám
podjatosti vyloučeni z projednávané věci. Vzhledem k velkému množství řízení, které stěžovatel
vede před Nejvyšším správním soudem, je navíc logické, že kasační stížnosti a jiná podání
stěžovatele napadají a budou napadat soudcům 3. senátu i opakovaně. Mínil-li svou námitkou
stěžovatel vyjádřit nesouhlas s předchozí rozhodovací činností soudců, nelze takovou námitku
shledat důvodnou z hlediska ustanovení §8 odst. 1 věty poslední s. ř. s., podle níž důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Vzhledem ke skutečnosti, že námitka byla
vznesena vůči soudcům 3. senátu Nejvyššího správního soudu, není námitka podjatosti
důvodnou rovněž pro zjevnou absenci podílu soudců na dřívějším projednání či rozhodování
o věci u správního orgánu (před Krajským úřadem Olomouckého kraje či Městským úřadem
v Zábřehu na Moravě) nebo v předcházejícím soudním řízení u Krajského soudu v Ostravě.
Pokud jde o posouzení relevance tvrzení stěžovatele o podílu jmenovaných soudců
na nařízení série vražd na jeho osobu za použití Policie České republiky, nezbývá Nejvyššímu
správnímu soudu než konstatovat, že z takto nekonkrétně formulované (a ve své podstatě
toliko difamující) námitky nelze vyvodit jakýmikoliv argumenty podpořený závěr, a dále,
že už jen z principu trojí dělby moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní (článek 2 odst. 1
Ústavy České republiky) vyplývá, že soudce coby představitel soudní moci, nemůže dávat rozkazy
příslušníkům Policie České republiky, jež je orgánem podléhajícím pouze moci výkonné. Nejvyšší
správní soud se proto omezuje na zjištění vyplývající z vyjádření soudců 3. senátu, kteří popřeli
existenci skutečností vzbuzujících pochybnosti o jejich nepodjatosti, tak vztah k věci
či ke stěžovateli.
Z formulace námitky podjatosti, jak byla výše reprodukována, i z předloženého spisu
je tedy nanejvýš zřejmé, že zde žádný z vyjmenovaných důvodů podjatosti podle §8 odst. 1 s. ř. s.
není dán, stěžovatel jej relevantně ani netvrdí a z vyjádření soudců k námitce rovněž žádné
důvody k pochybnostem o nepodjatosti soudců nevyplývají.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že důvod pro vyloučení jmenovaných soudců
není dán. S ohledem na skutečnosti, že žalobce v rozporu s §8 odst. 5 s. ř. s. žádný relevantní
důvod neuvedl, a soudci senátu, který má věc rozhodovat, takovýto důvod sami neshledali,
nemohl Nejvyšší správní soud rozhodnout jinak, nežli je uvedeno ve výroku usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu