ECLI:CZ:NSS:2012:1.AFS.49.2012:24
sp. zn. 1 Afs 49/2012 – 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: Mgr. Lenka
Volfová, advokátka se sídlem Štěpánská 39, Praha 1, správkyně konkurzní podstaty úpadce
Výrobní družstvo Výtvarná řemesla, se sídlem Sazečská 2, Praha 10 , proti žalovanému: Finanční
ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 7. 2008, čj. 10360/08-1300-200746, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2012, čj. 5 Ca 302/2008 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věcí
[1] Žalobkyně podala dne 23. 1. 2008 daňové přiznání na daň z přidané hodnoty (DPH)
za zdaňovací období prosinec 2007. Daň byla vyměřena konkludentně. Dne 8. 2. 2008 podala
žalobkyně dodatečné daňové přiznání za totéž zdaňovací období, které s ohledem na skutečnost,
že neuplynula lhůta pro odvolání proti konkludentně vyměřené dan i, bylo posouzeno jako
odvolání. Žalobkyně tak nově uplatnila nárok na odpočet DPH na vstupu z plnění, které přijala
od soudního exekutora v podobě provedení dobrovolné dražby nemovitostí, které byly součástí
konkurzní podstaty úpadce. Žalovaný dospěl k závěru, že z tohoto plnění poskytnutého soudním
exekutorem nelze nárokovat odpočet DPH na vstupu, neboť jemu odpovídající plnění
na výstupu (přechod vlastnického práva k nemovitostem z majetkové podstaty úpadce
na vydražitele) je od DPH osvobozeno. K argumentaci žalobkyně, že část plnění přijatého
od soudního exekutora byla použita i pro plnění neosvobozená od daně, žalovaný uvedl, že toto
neurčité tvrzení nebylo žalobkyní prokázáno. Odvolání bylo zamítnuto, neboť konkludentně
vyměřená výše daně byla stanovena správně.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou. Městský soud však shledal žalobu
nedůvodnou, a proto ji zamítl. Soud se zcela ztotožnil s právním názorem žalovaného, tedy
že dle §75 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“),
nemá plátce daně nárok na odpočet u přijatých zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění
plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně (tato plnění jsou uvedena v §51
zákona o DPH). Nárok na odpočet daně vzniká dle §72 odst. 1 a 2 zákona o DPH pouze
u přijatých zdanitelných plnění použitých pro účely uskutečňování zdanitelných plnění, u kterých
vzniká povinnost přiznat daň na výstupu, nebo plnění osvobozených od daně s nárokem
na odpočet daně. Prodej stavby a pozemku v dražbě je však plněním osvobozeným od daně
bez nároku na odpočet. Žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na odpočet daně ze zdanitelného
plnění přijatého od soudního exekutora. Soud dále dodal, že žalobkyně neupřesnila své tvrzení,
pro jaká jí poskytnutá zdanitelná plnění použila plnění přijaté od soudního exekutora.
Ze správního spisu plyne, že plnění přijaté od soudního exekutora souvisí pouze s převodem
nemovitostí.
II.
Argumenty obsažené v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s . Namítá, že konkurzní správce
je soudem ustanovenou osobou, jejímž úkolem je dohledat majetek úpadce, majetek opatrovat
a zpeněžit. Soud mohl dospět k závěru, že činnost konkurzního správce v průběhu konkurzního
řízení je svého druhu ekonomickou činností. Dle §72 zákona o DPH má plátce DPH nárok
na odpočet u všech přijatých zdanitelných plnění, které použil pro zajištění své ekonomické
činnosti. Veškerá zdanitelná plnění, která přijal konkurzní správce v průběhu konkurzu,
jsou zdanitelnými plněními, pokud je použil pro zajištění své ekonomické činnosti. Ta spočívá
právě ve správě majetku úpadce a jeho postupném zpeněžování. Stěžovatelka navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 1. 6. 2012 zrekapituloval svůj právní názor vyjádřený
již v rozhodnutí o odvolání, na které dále v podrobnostech odkázal. Navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Soud považuje za důležité poukázat především na to, že žaloba i kasační stížnost obsahují
nesprávné označení žalobce. Jak dovodila judikat ura civilních soudů, v řízení o nárocích,
které se týkají majetku patřícího do podstaty, je po prohlášení konkurzu na majetek úpadce
aktivně i pasivně legitimován správce konkur zní podstaty. Správce konkurzní podstaty nelze
považovat za zástupce úpadce, jde totiž o samostatný procesní subjekt. Ve sporu, v němž správce
konkurzní podstaty vymáhá ve prospěch podstaty pohledávku úpadce (zde nárok na nadměrný
odpočet), musí být jako žalobce uveden přímo správce, ozna čený svým jménem, příjmením,
povoláním, bydlištěm a funkcí („správce konkurzní podstaty úpadce XY“).
[7] Označí-li správce konkurzní podstaty jako žalobce úpadce, i když je z žaloby patrno,
že ji podal z titulu své správcovské funkce, jde o vadu podání – vadu v označení účastníka řízení
(viz usnesení NS ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1566/96, publ. pod č. 17/1998 Sb .
rozh. civ.). Tato vada by tedy měla být odstraněna postupem dle §37 odst. 5 s. ř. s. a zásadně
by i měla být důvodem pro zrušení rozhodnutí městského soudu. Zdejší soud nicméně zvážil
specifika tohoto případu. Z obsahu žaloby i kasační stížnosti je naprosto zřejmé, že ji podává
správkyně konkurzní podstaty jednající jménem úpadce a spor se týká daňové povinnosti úpadce.
To je zjevné i z obsahu soudního spisu. V daném případě proto s ohledem na tyto výjimečné
okolnosti Nejvyšší správní soud formalisticky nelpěl na odstranění vady žaloby a kasační stížnosti.
Proto do záhlaví svého rozsudku bez dalšího pojal správné označení účastníka řízení. Považuje
však za podstatné tímto způsobem upozornit stěžovatelku i městský soud na tento nedostatek
a vyzvat je, aby v budoucnu respektovaly shora uvedenou civilistickou judikaturu.
[8] Dále soud považuje za nezbytné s ohledem na obsah kasační stížnosti stěžovat elky
zdůraznit, že předmětem daňového řízení bylo správné sta novení daňové povinnosti
(resp. nadměrného odpočtu) úpadce, tj. Výrobního družstva Výtvarná řemesla. Jelikož dispoziční
oprávnění k majetkové podstatě úpadce je v držení správkyně konkurzní podstaty, vystupuje
v daném řízení právě správkyně konkurzní podstaty. Plnění, které přijímá správkyně
zpeněžováním majetkové podstaty, zůstávají součástí majetku úpadce. Stejně tak pohledávky,
které v této souvislosti vznikají třetím osobám na základě smluv uz avřených správcem konkurzní
podstaty, jsou závazky úpadce (tzv. pohledávky za podstatou, viz §31 odst. 2 písm. e) zákona
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ). Předmětem daňového řízení nebyla daňová povinnost
správkyně konkursní podstaty coby podnikající fyzické osoby, nýbrž úpadce coby osoby
právnické. Je proto zcela nerozhodné, jaký charakter má činnost správkyně konkurzní podstaty,
tedy že je podnikající fyzickou osobou. V kasační stížnosti stěžovatelka tyto věci mylně zaměňuje.
Touto argumentací, uplatněnou nadto poprvé až v řízení o kasační stížnosti (§104 odst. 4 s. ř. s.),
se proto Nejvyšší správní soud věcně nezabýval, neboť se zcela míjí s podstatou projednávané
věci.
[9] Jedinou relevantní kasační námitkou, kterou lze z textu kasační stížnosti rekonstruovat,
je tvrzení stěžovatelky, že §72 odst. 1 zákona o DPH zak ládá daňovému subjektu nárok
na odpočet DPH u všech přijatých zdanitelných plnění, které použil pro zajištění své ekonomické
činnosti. Tuto námitku lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy zpochybnění
správnosti posouzení právní otázky městským soudem.
[10] Soud považuje za účelné stručně shrnout žalovaným zjištěný skutkový stav věci, který
nebyl stěžovatelkou zpochybněn ani v žalobě, ani v kasační stížnosti. Správkyně konkurzní
podstaty uzavřela se soudním exekutorem smlouvu o provedení dražby jedné budovy
a tří pozemků nacházejících se v katastrálním území Dolní Chabry, v obci Praha,
které náležely do konkurzní podstaty úpadce. Jednalo se tedy o dobrovolnou dražbu při
zpeněžování konkurzní podstaty dle §27 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání. Nemovitosti
vydražila společnost GENIUS spol. s r. o., která učinila nejvyšší podání. Vlastnictví nemovitostí
tak přešlo z úpadce na společnost GENIUS. Soudní exekutor následně vyúčtova l svoji odměnu
za provedení dražby ve výši 524.440 Kč včetně DPH.
[11] Stěžovatelka přijala zdanitelné plnění od soudního exekutora ve formě služeb
souvisejících s prodejem nemovitostí v dobrovolné dražbě. Pro stěžovatelku se tedy jedná
o zdanitelné plnění na vstupu. Tomuto plnění odpovídá plnění poskytnuté stěžovatelkou
na výstupu společnosti GENIUS spočívající v přechodu vlastnického práva k nemovitostem,
které byly součástí konkurzní podstaty. Toto plnění žalovaný podřadil pod §51 odst. 1 písm. e)
ve spojení s §56 zákona o DPH a kvalifikoval je jako plnění osvobozené od daně bez nároku
na odpočet daně. Posouzení právě předestřené právní otázky nebylo stěžovatelkou napadeno
ani v žalobě, ani v kasační stížnosti. Ostatně NSS zaujal právní názor, že převodem staveb
a pozemků ve smyslu §56 zákona o DPH je třeba rozumět i přechod vlastnického práva
ke stavbám a pozemkům v dražbě (viz rozsudek ze dne 30. 9. 2009, čj. 8 Afs 65/2008 – 93
ve věci FERRUM s. r. o., a dále též rozsudek ze dne 1. 2. 2010, čj. 5 Afs 68/2009 – 113 ve věci
RAMET C.H.M. a. s., publ. pod č. 2036/2010 Sb. NSS). Stěžovatelka pouze zcela obecně tvrdila,
že plnění přijaté od soudního exekutora použila nejen pro plnění osvobozené od daně bez nároku
na odpočet daně, ale i pro jiné plnění, které je zdanitelné, aniž ovšem alespoň v rovině tvrzení
upřesnila, o jaké zdanitelné plnění se mělo jednat. Stejným směrem se ubírá i vágně formulovaná
námitka uplatněná v kasační stížnosti.
[12] Soud považuje shora uvedené naprosto obecné tvrzení stěžovatelky o použití plnění
přijatého od soudního exekutora zčásti pro plnění zdanitelné za neobhajitelné. Plnění,
které stěžovatelka přijala od soudního exekutora, spočívalo v provedení dražby nemovitostí
náležejících do konkurzní podstaty, včetně činností úzce souvisejících s provedením dražby
(jako zajištění odhadu ceny, zadání inzerce na internet, zajištění prohlídky předmětu dražby atd.;
viz smlouva o další činnosti exekutora o provedení dražby ze dne 1. 10. 2007). Jediným plněním
na výstupu, k němuž mohlo být použito plnění přijaté od soudního exekutora, tak byl přechod
vlastnického práva k nemovitostem. Uvažovat o tom, že plnění přijaté od soudního exekutora
na základě smlouvy o provedení dražby nemovitostí bylo využito k poskytnutí dalšího plnění
(vedle přechodu vlastnického práva k nemovitostem v důsledku jejich vydražení), není na místě,
a to ani při velké dávce fantazie . Ostatně stěžovatelka své tvrzení sama nikterak nekonkretizovala,
a neunesla tak ani břemeno tvrzení, natož aby splnila tomu odpovídající povinnost důkazní, která
dle §31 odst. 9 zákona č . 337/1992 Sb., o správě daně a poplatků, zatěžuje rovněž daňový
subjekt.
[13] Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka použila zdanitelné plnění přijaté
od soudního exekutora výlučně na poskytnutí plnění osvobozeného od daně bez nároku
na odpočet daně. Při posouzení otázky vzniku nároku na odpočet je třeba aplikovat §75 odst. 1
zákona o DPH. Skutková podstata nespadá pod žádný z případů uvedených v §72 odst. 2 zákona
o DPH, který vymezuje obchodní případy, kdy nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných
plnění vzniká.
[14] Městský soud posoudil spornou právní otázku správně.
IV.
Závěr a náklady řízení
[15] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je nedůvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Neshledal přitom žádnou vadu,
k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[16] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo.
Žalovanému nevznikly v řízení o kasační stížnosti náklady převyšující běžnou administrativní
činnost. Proto mu Nejvyšší správní soud nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu