ECLI:CZ:NSS:2012:1.ANS.13.2011:85
Spis 1 Ans 13/2011 byl spojen se spisem 1 As 145/2011 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. 1 As 145/2011 - 85
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně A. H., proti
žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245,
500 03 Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2010, č. j. 5155/RR/2008-22,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
1. 11. 2011, č. j. 30 A 43/2010 - 93, vedené pod sp. zn. 1 As 145/2011, a proti nečinnosti
správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 1. 11. 2011, č. j. 30 A 44/2010 - 77, vedené pod sp. zn. 1 Ans 13/2011,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod spisovými značkami 1 As 145/2011
a 1 Ans 13/2011 se s p o j u j í ke společnému projednání a nadále budou vedeny
pod sp. zn. 1 As 145/2011.
II. Kasační stížnosti se zamítají .
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 16. 4. 2010, č. j. 5155/RR/2008-22, žalovaný zamítl odvolání
žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Jičín, oddělení státní památkové péče, ze dne
1. 2. 2008, č. j. MuJc/2008/2594/SPP/Mez/1, jímž byla žalobkyni uložena pořádková pokuta
ve výši 16 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč za nevytvoření základních
podmínek k provedení kontroly a porušení povinnosti poskytnout součinnost ve smyslu
ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Žalobkyně brojila proti citovanému rozhodnutí podáním míněným jednak jako žaloba
proti rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení §65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), ale rovněž jako žaloba
proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ustanovení §79 s. ř. s. Nečinnost správního orgánu
podle žalobkyně spočívala v tom, že žalovaný řádně nevyřídil všechna jí dosud učiněná podání
vztahující se k projednávané věci, resp. o nich úplně nerozhodl.
[3] Usnesením ze dne 25. 10. 2010, č. j. 30 A 43/2010 - 26, krajský soud vyzval žalobkyni
k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě dvou týdnů od doručení předmětného usnesení.
Na citované usnesení reagovala žalobkyně podáním ze dne 29. 11. 2010, v němž požádala
o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 10. 5. 2011, č. j. 30 A 43/2010 - 64,
krajský soud zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Správnost tohoto
postupu potvrdil ke kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
24. 8. 2011, č. j. 1 As 80/2011 - 79. Poté krajský soud usnesením ze dne 5. 10. 2011,
č. j. 30 A 43/2010 - 89, žalobkyni opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku za podanou
žalobu do jednoho týdne od doručení usnesení. Současně žalobkyni poučil, že nebude-li poplatek
zaplacen, soud řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí zastaví. Protože žalobkyně
ve stanovené lhůtě soudní poplatek za podanou žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí
žalovaného nezaplatila, krajský soud usnesením ze dne 1. 11. 2011, č. j. 30 A 43/2010 - 93, řízení
o žalobě zastavil.
[4] Proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení podala žalobkyně
(dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost namítajíc, že jsou dány důvody podle ustanovení §103
odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Stěžovatelka tvrdí, že jak samotné rozhodnutí krajského
soudu tak i jeho odůvodnění „prokazatelně plně neodpovídá rozhodnému skutkovému i právnímu stavu
věci, čímž soud opět neposkytl ochranu veřejným subjektivním právům žalobkyně, neboť soud opět zcela přešel
a řádně se nevypořádal s žalobkyní navrženými důkazy.“ Pro případ, že by krajský soud nerevokoval
předmětné rozhodnutí, stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající
se výlučně a osobně stěžovatelky.
[5] Krajský soud rozhodoval rovněž o podané žalobě na ochranu proti nečinnosti správního
orgánu. Usnesením ze dne 25. 10. 2010, č. j. 30 A 44/2010 - 10, krajský soud vyzval žalobkyni
k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě dvou týdnů od doručení předmětného usnesení.
Na citované usnesení reagovala žalobkyně podáním ze dne 29. 11. 2010, v němž požádala
o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 10. 5. 2011, č. j. 30 A 44/2010 - 49,
krajský soud zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Správnost tohoto
postupu potvrdil ke kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
24. 8. 2011, č. j. 1 Ans 8/2011 - 63. Poté krajský soud usnesením ze dne 5. 10. 2011,
č. j. 30 A 44/2010 - 73, žalobkyni opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku za podanou
žalobu do jednoho týdne od doručení usnesení. Současně žalobkyni poučil, že nebude-li poplatek
zaplacen, soud řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti zastaví. Protože žalobkyně
ve stanovené lhůtě soudní poplatek za podanou žalobu na ochranu proti nečinnosti nezaplatila,
krajský soud usnesením ze dne 1. 11. 2011, č. j. 30 A 44/2010 - 77, řízení o žalobě zastavil.
Proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti podala
žalobkyně naprosto identickou kasační stížnost jako ve výše zmíněném případu lišící se toliko
označením napadeného usnesení krajského soudu. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající se výlučně a osobně stěžovatelky.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud postupem podle ustanovení §39 odst. 1 s. ř. s. spojil věci vedené
pod sp. zn. 1 As 145/2011 a 1 Ans 13/2011 ke společnému projednání, jelikož v obou případech
jde o totožné účastníky a věci spolu skutkově souvisejí.
[7] Vzhledem ke specifické povaze napadených usnesení Nejvyšší správní soud netrval
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatelky
advokátem v řízení o předmětných kasačních stížnostech. „Osvobození od soudních poplatků i právo
na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení (§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace,
kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních
poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce
povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, a vedlo by k popření cíle, jenž účastník
podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr
o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv“ (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, www.nssoud.cz).
[8] Podle ustálené judikatury je kasační stížnost proti usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku přípustná. Slouží totiž „k ochraně účastníka před nezákonností
tohoto usnesení či postupu krajského soudu předcházejícího jeho vydání. Lze se jí bránit například proti zastavení
řízení poté, co soud stanovil účastníkovi k dodatečnému zaplacení soudního poplatku příliš krátkou lhůtu,
proti zastavení řízení bez řádného poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku ve výzvě
k jeho dodatečnému zaplacení, proti zastavení řízení za situace, kdy výzva k dodatečnému zaplacení soudního
poplatku nebyla účastníkovi řízení či jeho zástupci řádně doručena (…), proti zastavení řízení předtím,
než bylo pravomocně rozhodnuto o žádosti účastníka o osvobození od soudního poplatku, či proti zastavení řízení
bez toho, aby byl účastník po vydání usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků znovu
vyzván k zaplacení poplatku v dodatečné přiměřené lhůtě.“ (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 8. 9. 2005, č. j. Na 225/2005 - 110, publikované pod č. 765/2006 Sb. NSS,
www.nssoud.cz).
[9] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasačních stížností v mezích jejich rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadená rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnosti nejsou důvodné.
[11] Stěžovatelka ve svém podání podřadila důvody kasační stížnosti pod ustanovení §103
odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Pokud ovšem stěžovatelka kasační stížností napadá usnesení
o zastavení řízení o žalobě, z povahy věci pro n i přichází v úvahu pouze kasační důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí
o zastavení řízení. Nejvyšší správní soud je v řízení o kasační stížnosti oprávněn zkoumat,
zda rozhodnutí krajského soudu a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu
se zákonem. Jestliže krajský soud řízení o žalobě zastavil, může Nejvyšší správní soud v řízení
o následné kasační stížnosti proti usnesením o zastavení řízení pouze přezkoumat, zda krajský
soud správně posoudil podmínky pro zastavení řízení, nemůže se však již zabývat námitkami
týkajícími se „merita věci“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2009,
č. j. 3 As 44/2008 - 80, dostupný na www.nssoud.cz).
[12] Nejvyšší správní soud tedy v řízení o kasačních stížnostech stěžovatelky zkoumal
zákonnost usnesení krajského soudu o zastavení řízení [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
Předně je nutné konstatovat, že stěžovatelka v kasačních stížnostech brojí proti usnesením
krajského soudu z důvodu, že odůvodnění plně neodpovídá rozhodnému skutkovému i právnímu
stavu věci, neboť soud přešel a řádně se nevypořádal s navrženými důkazy. K takto obecně
formulované kasační námitce krajský soud v předkládací zprávě Nejvyššímu správnímu soudu
ze dne 14. 12. 2011 uvedl, že podle jeho názoru nebylo na místě vyzývat stěžovatelku k zaplacení
soudního poplatku z kasačních stížností, ani ji vyzývat k předložení písemné plné moci zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Obsah kasační stížnosti byl stručný, nicméně
bylo z něj podle krajského soudu zřejmé, že stěžovatelka namítala nenaplnění zákonných
podmínek pro zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Proto krajský soud
nevyzýval stěžovatelku k podrobnější specifikaci kasačních námitek (srov. č. l. 100a soudního
spisu sp. zn. 30 A 43/2010 a č. l. 83a spisu sp. zn. 30 A 44/2010). S tímto závěrem se Nejvyšší
správní soud ztotožnil. Byť je kasační stížnost stěžovatelky velice stručná, je z ní patrné,
že stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že v projednávaných věcech byly splněny
podmínky pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Touto námitkou
se proto zdejší soud níže zabýval.
[13] Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li
tak tento nebo zvláštní zákon. Takovým zvláštním zákonem je například zákon č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení §9 odst. 1 citovaného zákona
vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání
nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
[14] Krajský soud usneseními ze dne 5. 10. 2011, č. j. 30 A 43/2010 - 89
a č. j. 30 A 44/2010 - 73, stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku a stanovil
jí k tomu přiměřenou lhůtu. Citovaná usnesení byla stěžovatelce doručena ve středu 12. 10. 2011.
Lhůta jednoho týdne k zaplacení poplatku uplynula ve středu 19. 10. 2010, přičemž stěžovatelka
v této lhůtě, ani později, soudní poplatek nezaplatila, ačkoliv byla řádně poučena o následcích
nezaplacení poplatku. Stěžovatelka tedy navzdory poučení nesplnila poplatkovou povinnost,
což vedlo krajský soud k vydání rozhodnutí o zastavení řízení.
[15] Z předložených soudních spisů je tedy zřejmé, že důvody pro zastavení řízení
byly v posuzovaných případech dány. Stěžovatelka ani přes výzvu soudu soudní poplatek
za žalobu proti rozhodnutí žalovaného, resp. za žalobu na ochranu proti nečinnosti neuhradila.
Nadto ani v kasačních stížnostech směřujících proti usnesením o zastavení řízení nenamítá,
že by tak dodatečně učinila, případně neuvádí žádný jiný důvod, jenž by zákonnost rozhodnutí
krajského soudu o zastavení řízení zpochybňoval (přiměřeně srov. shora citované usnesení
Nejvyššího správního soudu č. j. Na 225/2005 - 110). Zaplacení soudního poplatku je jednou
z podmínek řízení, jejíž nenaplnění brání vydání meritorního rozhodnutí [srov. např. nález
Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/07 ze dne 13. 11. 2007 (N 193/47 SbNU 539),
http://nalus.usoud.cz]. Pokud stěžovatelka soudní poplatek ani přes výzvu soudu neuhradila,
nebyl krajský soud oprávněn její podání věcně projednat a reagovat tak na námitky a návrhy
důkazních prostředků obsažené v žalobě.
[16] Lze proto v obecné rovině uzavřít, že krajský soud postupoval v souladu se zákonem
[§47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích], zastavil-li řízení
o předmětných kasačních stížnostech pro nezaplacení soudního poplatku; své rozhodnutí
o zastavení řízení přitom přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Námitka nezákonnosti
rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení tedy není důvodná.
V. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů podle §110 odst. 1 s. ř. s.,
poslední věty, zamítl kasační stížnosti jako nedůvodné.
[18] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch,
a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné
náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu