ECLI:CZ:NSS:2012:1.AOS.1.2012:30
sp. zn. 1 Aos 1/2012 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci navrhovatele T. H.,
zastoupeného Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 3/3, 405 01
Děčín, proti odpůrci Magistrátu města Teplice, se sídlem náměstí Svobody 2, 415 95 Teplice, o
návrhu na zrušení opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu na pozemní
komunikaci č. II/253 v ulici Krušnohorská v Dubí ze dne 26. 9. 2007, čj.
ODŽP/1370.1/07/Ro/DztStan, spočívající v umístění dopravní značky B 28 Zákaz zastavení
v křižovatce ulic Krušnohorská a Tovární, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2012, čj. 40 A 1/2012 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatel je spoluvlastníkem nemovitosti – domu č. p. 217/14 na pozemku parc.
č. 637/1 v katastrálním území Dubí u Teplic. Předmětná nemovitost se nachází na ulici
Krušnohorská na křižovatce tvaru T s ulicí Koněvova. V první polovině měsíce září roku 2007
byla na sousední křižovatce ulice Krušnohorská s ulicí Tovární přemístěna Správou a údržbou
silnic Ústeckého kraje (příspěvková organizace) dopravní značka B 28 Zákaz zastavení.
Navrhovatel považoval umístění této značky za protiprávní, neboť bylo provedeno
bez předchozího stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci ve smyslu §77 odst. 1
písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu). Navrhovatel se proto obrátil dopisem na odpůrce, a ten dne
26. 9. 2007 pod čj. ODŽP/1370.1/07/Ro/DztStan, po předch ozím vyjádření příslušného orgánu
policie stanovil místní úpravu provozu na pozemní komunikace spočívající v uvedeném
přemístění dopravní značky. Navrhovatel se v následujících měsících roku 2007 a 2008,
na podzim roku 2011 a na jaře roku 2012 řadou podání adresovaných především odpůrci
bezúspěšně snažil o odstranění této dopravní značky.
[2] Dne 20. 3. 2012 byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručen návrh navrhovatele
na zrušení uvedeného stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci. Navrhovatel
tvrdil, že se jedná o opatření obecné povahy, které jej krátí na je ho právu vlastnickém a právu
na podnikání, neboť mu neumožňuje zastavit u nemovitosti, kterou spoluvlastní. Navrhovatel
podrobně argumentoval, že při vydání opatření obecné povahy byly porušeny procesní předpisy,
že je toto opatření v rozporu s hmotným právem a že umístění dopravní značky nebylo racionální
a opodstatněné. Navrhovatel též uvedl, že si je vědom doby, která uplynula od umístění dopravní
značky. Zákonnou lhůtu k podání návrhu soudu podle §101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) však podle něj nelze na případ aplikovat. V době umístění
dopravní značky se na tento postup odpůrce nevztahoval správní řád (to bylo změněno
až novelizací účinnou od 1. 4. 2008) – stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci
nebylo projednáno jako opatření obecné povahy, a jako takové nemohlo nabýt účinnosti. Nelze
tedy požadovat dodržení zákonné tříleté lhůty.
[3] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 3. 2012, čj. 40 A 1/2012 - 17, návrh
odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud
se s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, čj. 2 Ao 3/2008 - 100
(publikovaný pod č. 1794/2009 Sb. NSS), ztotožnil s názorem navrhovatele, že se v dané věci
jedná o opatření obecné povahy. Krajský soud nicméně poukázal na novelizaci s. ř. s. účinnou
od 1. 1. 2012 provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony , jež zavedla v §101b
odst. 1 s. ř. s. tříletou lhůtu k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části.
Dále krajský soud odkázal na článek II bod 8 zákona č. 303/2011 Sb., podle nějž lze proti
opatření obecné povahy, které nabylo účinnosti přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
podat návrh na jeho zrušení nebo zrušení jeho části nejpozději do 3 let ode dne, kdy návrhem
napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Zmeškání lhůty pro podání návrhu nelze
prominout. Z toho podle názoru krajského soudu plyne, že i v případě návrhu na zrušení
opatření obecné povahy spočívající ve stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci,
k němuž došlo před 1. 4. 2008, je nutno dodržet tříletou lhůtu k podání návrhu soudu, která
je obligatorně zakotvena v §101b odst. 1 s. ř. s. ve znění účinném po 1. 1. 2012. Za počátek běhu
tříleté lhůty je podle názoru krajského soudu třeba považovat datum 26. 9. 2007, kdy odpůrce
rozhodl o stanovení dotyčné místní úpravy provozu na pozemní komunikaci. V tento den bylo
opatření obecné povahy v důsledku rozhodnutí odpůrce účinné vůči všem účastníkům silničního
provozu v dané lokalitě. Konec tříleté lhůty pak připadl na pondělí 27. 9. 2010. Jelikož
navrhovatel podal návrh ke krajskému soudu osobně až dne 20. 3. 2012, učinil tak po zákonem
stanovené lhůtě, a návrh bylo proto nutno odmítnout pro opožděnost podle §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. s.
II. Kasační stížnost navrhovatele a vyjádření odpůrce
[4] Ve včas podané kasační stížnosti navrhovatel napadl především závěr krajského soudu,
že opatření obecné povahy nabylo účinnosti dne 26. 9. 2007. Soud zde podle navrhovatele
„zaměnil opatření správního orgánu s jeho následkem. Opatření správního orgánu je aktem
nikoliv faktickým, ale procesně právním – a je v této situaci předpokladem pro umístění (resp.
užití) dopravní značky, což ovšem je již aktem povahy čistě faktické.“ Krajský soud se navíc
nevypořádal s tím, že faktické užití značky předcházelo vydání předmětnéh o opatření. To činí
úvahu krajského soudu o účinnosti opatření v důsledku faktického užití dopravní značky
neudržitelnou. Opatření by totiž nabylo účinnosti dříve, než jej příslušný orgán podle §77 odst. 1
písm. c) zákona o silničním provozu vydal.
[5] Navrhovatel dále poukázal na sdělení odpůrce ze dne 27. 3. 2012,
čj. MgMT/025794/2012 ODŽP/Zou/DZ, na výzvu krajského soudu, v němž odpůrce uvedl, že
se v daném případě nejednalo o opatření obecné povahy a nebyla zde lhůta k nabytí účinnosti.
Z vyjádření odpůrce navrhovatel dále dovodil, že opatření obecné povahy nebylo nikdy
zveřejněno a nebyly o něm informovány dotčené osoby. Krajský soud opominul, že §101b
odst. 1 s. ř. s. nelze aplikovat mechanicky, neboť v dané věci se jedná o přezkum opatření, které
není opatřením obecné povahy podle §171 an. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Přitom
pojem účinnost opatření obecné povahy je definován pouze v §173 správního řádu a nikoliv
v zákoně o silničním provozu – z tohoto důvodu nelze tento pojem na tuto věc přímo aplikovat.
Pokud tedy na danou věc nebyla aplikovatelná část 6 správního řádu, bezpochyby se podle
§177 správního řádu i na toto opatření užijí základní zásady činnosti správních orgánů,
konkrétně ustanovení §4 správního řádu, podle nějž je povinností správních orgánů umožnit
dotčeným osobám uplatnění jejich práv a hájení oprávněných zájmů. Pro aplikaci §101b s. ř. s. je
proto podle navrhovatele významné především zveřejnění (včetně zdůvodnění) příslušného
opatření, které je podmínkou k tomu, aby se dotčené osoby mohly s opatřením seznámit.
Odpůrce měl tedy nějakým způsobem zveřejnit, nejlépe postupem analogickým k §173 s. ř. s.
nebo alespoň adresným oznámením uživatelům okolních nemovitostí, které jsou úpravou
dotčeny. Ustanovení §101b odst. 1 s. ř. s . a článek II bod 8 zákona č. 303/2011 Sb. lze na věc
aplikovat teprve tehdy, až odpůrce toto zveřejnění provede.
[6] Navrhovatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně uložil odpůrci
povinnost nahradit navrhovateli náklady řízení o kasační stížnosti.
[7] Odpůrce se ke kasační stížnosti v poskytnuté lhůtě nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že krajský soud o op ožděnosti návrhu rozhodoval
bez správního spisu pouze na základě sdělení odpůrce ze dne 27. 3. 2012,
čj. MgMT/025794/2012 ODŽP/Zou/DZ. Takový postup krajského soudu je v ř ízeních
o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů kasačním soudem pravidelně hodnocen jako
vadný a je důvodem pro zrušení kasační stížností napadeného soudního rozhodnutí (srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2008, čj. 1 As 21/2007 - 272, publikovaný
pod č. 2476/2012 Sb. NSS). Zdejší soud přitom nevidí důvod, proč by tomu v řízeních
o návrzích na zrušení opatření obecné povahy mělo být jinak, neboť i zde je zpravidla k dispozici
spisový materiál, z nějž je při úvahách o opožděnosti návrhu třeba vycházet.
[11] Nejvyšší správní soud nicméně ze správního spisu předloženého pro účely kasačního
řízení ověřil, že závěry krajského soudu o opožděnosti návrhu jsou po právu (s jistými korekcemi,
viz níže). Jelikož zrušení napadeného usnesení krajského soudu by nic nezměnilo
na neprojednatelnosti návrhu a pouze by generovalo náklady a prodlužovalo soudní řízení, neboť
krajský soud by v podstatě se shodnou argumentací návrh opětovně odmítl pro opožděnost,
Nejvyšší správní soud ke zrušení napadeného usnesení z tohoto důvodu nepřistoupil.
[12] Pro posouzení opožděnosti návrhu je určující okamžik, kdy opatření obecné povahy
nabylo účinnosti. Od této chvíle běží zákonná tříletá lhůta k podání návrhu. Pokud opatření
obecné povahy nabylo účinnosti před 1. 1. 2012, aplikuje se tříletá lhůta k podání návrhu podle
článku II bod 8 zákona č. 303/2011 Sb., pokud nabylo účinnosti po tomto datu, aplikuje se tříletá
lhůta k podání návrhu podle §101b odst. 1 s. ř. s. V obou případech zmeškání lhůty nelze
prominout.
[13] Pro vyřešení otázky včasnosti návrhu je tedy třeba určit okamžik, kdy stanovení místní
úpravy provozu na pozemní komunikaci podle §77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu
nabývá účinnosti. Na stanovení této úpravy provedené do 1. 4. 2008 se přitom podle rozsudku
zdejšího soudu ze dne 7. 1. 2009, čj. 2 Ao 3/2008 - 100, nevztahoval správní řád: „Do 1. 4. 2008,
kdy bylo zákonem č. 374/2007 Sb. zrušeno původní znění ustanovení §129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.,
správní úřad podle správního řádu postupovat nemusel; po tomto dni již při rozhodování m usel respektovat postup,
předvídaný správním řádem (viz ustanovení §1 odst. 1, 2 správního řádu). To k onkrétně znamená, že je vázán
i těmi jeho ustanoveními, jež upravují vydávání opatření obecné povahy (část šestá).“
[14] V projednávaném případě nejsou pochybnosti o tom, že ke stanovení místní úpravy
provozu na pozemní komunikaci došlo v září roku 2007, tj. před inkriminovaným datem
1. 4. 2008. Na postup odpůrce při stanovení této úpravy se tedy nevztahoval správní řád.
Navrhovatel se přesto domáhá analogické aplikace §173 odst. 1 správního řádu, který obecně
účinnost opatření obecné povahy upravuje, s tím, že odpůrce měl opatření obecné povahy
nějakým způsobem zveřejnit nebo je adresně oznámit dotčeným osobám. S tím ovšem Nejvyšší
správní soud nemůže souhlasit.
[15] Jestliže se na postup odpůrce nevztahoval správní řád, nelze při určení okamžiku
účinnosti předmětného opatření obecné povahy automaticky (b yť formou analogie) aplikovat
§173 odst. 1 správního řádu. V prvé řadě je třeba upřít pozornost na samotný zákon o silničním
provozu. Jak Nejvyšší správní soud poznamenal v již citovaném rozsudku ze dne 7. 1. 2009,
čj. 2 Ao 3/2008 - 100, základní kontury podmínek pro přijetí tohoto opatření bylo lze nalézt
v ustanovení §77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, které vymezovalo pravomoc,
působnost a zákonnou podmínku pro přijetí tohoto typu rozhodnutí. Z tohoto ustanovení
lze pro odpůrce dovodit tři postupné kroky při stanovení místní úpravy provozu na pozemní
komunikaci: 1) vyžádání písemného vyjádření příslušného orgánu policie 2) samotné stanovení
místní úpravy provozu na pozemní komunikaci a 3) faktická realizace místní úpravy v terénu.
Z tohoto procesního postupu ani z jiných relevantních částí zákona o silničním provozu neplyne,
že by v určité fázi musela být zamýšlená místní úprava zveřejněna či doručena potenciálně
dotčeným osobám. Vázat účinnost stanovení místní úpravy p rovozu na pozemní komunikaci
na zveřejnění tohoto stanovení, resp. na určitou lhůtu po tomto zveřejnění, proto nelze.
[16] Z popsaného procesního rámce přijímání nyní napadeného opatření obecné povahy
pak přicházejí v úvahu dvě skutečnosti, na něž je možné vázat okamžik účinnosti. První
je ono (písemné) stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci (formální aspekt,
v projednávané věci dokument ze dne 26. 9. 2007, čj. ODŽP/1370.1/07/Ro/DztStan), druhým
pak faktická realizace místní úpravy silničního provozu v terénu (materiální aspekt,
v projednávané věci tedy umístění dopravní značky B 28 Zákaz zastavení v křižovatce ulic
Krušnohorská a Tovární). Pro výběr z těchto dvou alternativ je nutno vycházet z podstaty tohoto
typu opatření, tj. stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci, resp. konkrétně
zde umístění dopravní značky, a ze smyslu institutu účinnosti opatření obecné povahy.
[17] Podle §61 odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu je o becná úprava provozu
na pozemních komunikacích stanovena tímto zákonem. Místní úprava provozu na pozemních
komunikacích je pak úprava provozu na pozemních komunikacích provedená dopravními
značkami, světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály nebo dopravními zařízeními.
Dopravní značky zákon rozeznává svislé a vodorovné, přičemž u svislých rozlišuje značky
výstražné, zákazové, příkazové, informativní, značky upravující přednost a dodatkové tabulky
(§62 odst. 1, §63 odst. 1 zákona). V ýznam, užití, provedení a tvary dopravních značek a jejich
symbolů stanoví prováděcí předpis (§62 odst. 5 zákona, vyhláška Ministerstva dopravy a spojů
č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava
a řízení provozu na pozemních komunikacích). Podle §6 odst. 1 vyhlášky č. 30/2001 Sb. platí
svislá dopravní značka umístěná vedle vozovky nebo nad vozovkou pro celou vozovku v daném
směru jízdy; výjimku tvoří dopravní značka upravující zákaz zastavení nebo zákaz stání, která platí
jen pro tu stranu pozemní komunikace, u které je umístěna [§6 odst. 2 písm. b) vyhlášky] .
V souladu s §76 odst. 1 zákona o silničním provozu je místní úprava provozu na pozemních
komunikacích nadřazena obecné úpravě provozu na pozemních komunikacích , přičemž postup
při stanovení místní úpravy je upraven v již citovaném §77 zákona. Podle §78 zákona musí
dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro prov ozní
informace tvořit ucelený systém. Konečně podle §4 písm. c) téhož zákona je každý p ři účasti
na provozu na pozemních komunikacích povinen mimo jiné řídit se dopravními značkami.
[18] Pokud jde o institut účinnosti, v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu
je třeba tento pojem vykládat tak, že před jejím nabytím opatření obecné povahy není způsob ilé
vyvolat žádné právní účinky (rozsudek ze dne 24. 10. 2007, čj. 2 Ao 2/2007 - 73, publikovaný
pod č. 1462/2008 Sb. NSS). A contrario tedy okamžikem nabytí účinnosti opatření obecné povahy
jsou jeho adresáti povinni se jím řídit.
[19] Nejvyšší správní soud shrnuje, že pod dopravní značkou je třeba rozumět jednoduchý
piktogram, komunikační bázi, která je součástí komplexního systému pravidel silničního pr ovozu
upravených zákonem o silničním provozu a vyhláškou č. 30/2001 Sb. Povaha silničního provozu
zpravidla jeho účastníkům neumožňuje vést disputace ohledně významu, platnosti
či opodstatněnosti té které dopravní značky; zákon naopak v citovaném §4 písm. c) stanovuje
bezpodmínečnou povinnost všech účastníků silničního provozu řídit se těmito značkami. Tato
povinnost nepochybně vzniká právě okamžikem, kdy je taková dopravní značka umístěna
v terénu: od této chvíle je zřejmý její význam a platnost a předevš ím se stává součástí onoho
systému pravidel silničního provozu. Pokud by se jí účastník silničního provozu neřídil, hrozilo
by reálné nebezpečí, že by se tento systém stal v daném úseku nefunkčním. Odtud je již jen
krůček k závažným poruchám v plynulosti a bezpečnosti silničního provozu či k dopravním
nehodám.
[20] Pokud by soud připustil, že pro účinnost opatření obecné povahy – dopravní značky
je rozhodný formální aspekt stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci, vedlo by
to k absurdním a neřešitelným důsledkům. Z výše popsaného procesního rámce vyplývá,
že k formálnímu stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci má dojít před
faktickou realizací této úpravy. Mezi tímto formálním stanovením a materiálním umístěním
dopravní značky však může být významná časová prodleva, nebo – jako v projednávaném
případě – může dojít k umístění dopravní značky a až následně ke stanovení místní úpravy (soud
se v tomto ohledu blíže nezabývá zákonností postupu odpůrce v této konkrétní věci). Mohlo
by tedy docházet k situacím, kdy by se účastníci silničního provozu měli řídit dopravní značkou,
o jejímž umístění bylo formálně rozhodnuto, ale která dosud umístěna nebyla. Nebo naopak
již umístěná značka v terénu by nevyvolávala žádné právní účinky a účastníci siln ičního provozu
by se jí řídit nemuseli, jelikož o jejím umístění dosud formálně rozhodnuto nebylo. S připočtením
možných problémů při zjišťování toho, kdy bylo o umístění dopravní značky formálně
rozhodnuto, by tedy odvozování účinnosti předmětného opatření obecné povahy od formálního
aspektu věci vedlo k chaosu a k závažným poruchám v silničním provozu.
[21] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že opatření obecné povahy – stanovení místní
úpravy provozu na pozemní komunikaci spočívající v umístění dopravní značky ve smyslu
§77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu přijaté do 1. 4. 2008 nabývá účinnosti dnem,
kdy došlo k faktickému umístění dopravní značky v terénu.
[22] V projednávané věci byla dopravní značka B 28 Zákaz zastavení umístěna v křižovatce
ulic Krušnohorská a Tovární v polovině měsíce září roku 2007. Od tohoto okamžiku bylo toto
opatření obecné povahy účinné a účastníci silničního provozu se jím byli povinni řídit. To ostatně
potvrzuje i chování navrhovatele, který se touto značkou řídit odmítal a snažil se několik měsíců
o její odstranění. Je potom zřejmé, že na věc je nutno aplikovat tř íletou lhůtu k podání návrhu
na zrušení opatření obecné povahy obsaženou v článku II bodu 8 zákona č. 303/2011 Sb.
Zjištění přesného data umístění dopravní značky není v této věci podstatné: tříletá lhůta uplynula
v měsíci září 2010, přičemž navrhovatel podal návrh na zrušení opatření obecné povahy osobně
krajskému soudu dne 20. 3. 2012, tedy zhruba rok a půl po uplynutí zákonné lhůty. Na okraj věci
kasační soud poznamenává, že do konce roku 2011 nebyla pro podání návrhu na zrušení opatření
obecné povahy stanovena žádná zákonná lhůta a z předložených dokumentů neplyne,
že by navrhovateli cokoliv bránilo v podání takového návrhu Nejvyššímu správnímu soudu.
K tomu je třeba připočíst, že již v lednu 2009 byl vydán citovaný rozsudek čj. 2 Ao 3/2008 - 100,
který postavil najisto, že umístění dopravní značky lze za jistých podmínek považovat za opatření
obecné povahy napadnutelné před Nejvyšším správním soudem. Navrhovatel se tedy vlastní
nečinností připravil o možnost soudního přezkumu umístění předmětné značky.
[23] Krajský soud pochybil, pokud vedle článku II bodu 8 zákona č. 303/2011 Sb. dovozoval
opožděnost žaloby též na základě §101b s. ř. s. ve znění po 1. 1. 2012: posledně zmiňovaná
úprava není na projednávaný případ aplikovatelná. Krajský soud též nesprávně dovodil účinnost
napadeného opatření obecné povahy ode dne vydání stanovení místní úpravy provozu
na pozemní komunikaci, čj. ODŽP/1370.1/07/Ro/DztStan. Tyto dílčí nedostatky odůvodnění
však nelze považovat za natolik závažné, že by pro ně bylo nutno napadené usnesení krajského
soudu zrušit. Podstata závěru krajského soudu, že návrh byl podán opožděně, jimi totiž dotčena
nebyla.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Ze shora vyložených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
navrhovatele není důvodná, a proto ji rozsudkem zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[25] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Navrhovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; odpůrci
pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu