ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.17.2012:30
sp. zn. 1 As 17/2012 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Š. Ch., zastoupen
JUDr. Tomášem Machem, LL.M, Ph.D., advokátem, se sídlem Masarykova 82, Plzeň,
proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 7. 2010, čj. KUJI 59304/2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2011, čj. 57 A 63/2010 - 81, o návrhu žalobce
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Žalovaný svým rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města
Jihlavy, kterým byl uznán vinným z tam uvedených přestupků. Žalobce napadl rozhodnutí
žalovaného žalobou u krajského soudu. Krajský soud nejdříve rozhodnutí žalovaného zrušil,
tento rozsudek však následně zrušil Nejvyšší správní soud. Svým druhým, v záhlaví
cit. rozsudkem, krajský soud žalobu zamítl.
[2] Z tohoto důvodu se žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností domáhá zrušení
rozsudku krajského soudu. Součástí kasační stížnosti je také návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Stěžovatel svůj návrh na odkladný účinek odůvodnil tím, že pracuje jako řidič
nákladní dopravy. Napadený rozsudek krajského soudu tak negativně zasahuje do jeho práv,
neboť výkon tohoto zaměstnání je jeho jediným zdrojem příjmů. Stěžovatel současně uvedl,
že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se nedotkne nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Blíže svá tvrzení
nijak neodůvodnil ani nedoložil, a to ani v doplnění kasační stížnosti ze dne 5. 12. 2011,
ani později.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
[4] Před samotným posouzením tohoto návrhu Nejvyšší správní soud k institutu odkladného
účinku uvádí následující. Pravidelně je odkladný účinek spojován s tzv. řádnými opravnými
prostředky, např. odvoláním. Zde účinky rozhodnutí správního orgánu nastávají až v okamžiku
rozhodnutí o opravném prostředku (srov. přiměřeně usnesení sp. zn. IV. ÚS 581/06 ze dne
11. 10. 2006: „Účelem [odložení vykonatelnosti rozhodnutí] je vytvoření časového prostoru pro posouzení
ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím soudu nedošlo k nevratným krokům, po nichž by se jeho rozhodování
stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod by byla toliko
iluzorní“).
[5] Nejvyšší správní soud již v minulosti judikoval v usnesení ze dne 24. 2. 2010,
čj. 6 As 6/2010 - 61, že institut odkladného účinku je primárně spjat se žalobou
jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení.
Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy
před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení NSS
ze dne 27. 1. 2012, čj. 2 As 132/2011 – 115, všechna zde citovaná rozhodnutí NSS dostupná
na www.nssoud.cz).
[6] Zákonem č. 303/2011 Sb. kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo s účinností od 1. 1. 2012 i ke změně
úpravy podmínek pro přiznání odkladného účinku v §73 s. ř. s. Na rozdíl od předchozí právní
úpravy již není nutné prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu žalobce (resp. důvodnou obavu
její hrozby), nýbrž stačí pouze poukázat na nepoměr mezi následkem (slovy zákona „újmou“),
které by vznikly žalobci nepřiznáním odkladného účinku a případnou újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo.
Přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Důvodová zpráva k zákonu č. 303/2011 Sb. v bodu 38 uvádí: „Institut odkladného účinku
správní žaloby má pro faktickou úroveň ochrany veřejných subjektivních práv (tedy pro naplňování základního
smyslu správního soudnictví) často klíčový význam. V situacích, kdy je žalobce vystaven hrozbě těžko napravitelné
nebo kompenzovatelné újmy, může být pro žalobce rozhodnutí o jeho žádosti o přiznání odkladného účinku
přednější než případné vyhovění samotné žalobě za situace, kdy je zrušené rozhodnutí již "konzumováno" a zásah
do práv či zájmů hájených žalobcem neodstranitelný. Za základní problém současné právní úpravy lze označit
skutečnost, že zákonodárce neponechal na uvážení soudu, kterému z konfliktních zájmů dát v konkrétním
případě přednost, ani neupravil pouhá vodítka pro tuto úvahu. […] Každé rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku musí být vždy řádně odůvodněno, proto se tato povinnost stanovuje explicitně.“
[8] Lze tedy shrnout, že současná úprava je ve vztahu k přiznání odkladného účinku
příznivější než úprava předešlá.
[9] Jde-li o kasační stížnost, soudní řád správní odkladný účinek zásadně nepřipouští
(§107 s. ř. s.), a to právě s ohledem na skutečnost, že kasační stížnost proti rozhodnutí soudu
ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem. Soudní řád správní však současně
stanoví výjimku z tohoto pravidla, tj. že odkladný účinek kasační stížnosti lze v určitých
případech přiznat za přiměřeného použití podmínek stanovených v §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
[10] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění výše uvedených zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazné
disproporcionality újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly; a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán,
pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit
lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná oprávnění nelze uplatňovat,
odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
[11] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést
její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského
soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[12] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci a z obsahu soudního a správního
spisu, včetně eventuálního vyjádření žalovaného správního orgánu.
[13] V nyní projednávaném případě stěžovatel pouze tvrdí, že napadeným rozsudkem
krajského soudu bylo negativně zasaženo do jeho práv, neboť jeho jediné příjmy
jsou příjmy řidiče nákladní dopravy. Skutečnost, že stěžovatel je řidičem nákladní dopravy,
vyplývá ze soudního spisu. Je pochopitelné, že ztráta řidičského oprávnění znamená zejména
pro řidiče profesionály ztrátu možnosti výkonu jejich zaměstnání. Dojde-li však k této ztrátě
v důsledku jednání, které právní řád považuje za zakázané, je zásadně ve veřejném zájmu,
aby rozhodnutí o ztrátě řidičského oprávnění bylo (co nejdříve) vykonané, aby tak uvedený řidič
nemohl ohrožovat další účastníky silničního provozu. Výkon rozhodnutí je pak pouze logickým
a žádoucím vyústěním následků dosavadního chování toho konkrétního řidiče na pozemních
komunikacích.
[14] Opačný přístup by znamenal, že v případě řidičů profesionálů by ztráta řidičského
oprávnění byla bez dalšího automaticky důvodem pro přiznání odkladného účinku jejich žalobě,
resp. kasační stížnosti, a to pouze a jen s ohledem na tu skutečnost, že jde o profesionálního
řidiče. Takový závěr však nelze připustit. Jak již bylo řečeno, charakter odkladného účinku
spočívá v jeho mimořádnosti, přičemž především platí zásada presumpce správnosti rozhodnutí
správních orgánů, resp. soudů. Je toliko na stěžovateli, aby soudu předložil všechny argumenty,
na základě kterých se domnívá, že by výkon rozhodnutí znamenal pro něj nepoměrně větší újmu,
než jaká by mohla vzniknout jiným osobám. V zájmu samotného stěžovatele
přitom je, aby tak učinil již při podání návrhu podle §73 odst. 2, resp. §107 s. ř. s., tj. v momentě,
kdy lze účinky napadených rozhodnutí účinně odvrátit. Pokud tak stěžovatel neučiní,
sám se vystavuje riziku, že jeho právní sféra bude negativními důsledky napadených rozhodnutí
zasažena.
[15] Návrh na přiznání odkladného účinku podal stěžovatel ještě za účinnosti předchozího
znění soudního řádu správního. Ani tato skutečnost nemá na posouzení přiznání odkladného
účinku jeho kasační stížnosti vliv. Podle článku II bodu 1 zákona č. 303/2011 Sb.
není-li dále stanoveno jinak, použije se zákon č. 150/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů,
které byly v řízení učiněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Jak však byla obsažně vysvětleno shora, nová právní úprava podmínky na přiznání odkladného
účinku zmírnila, a její aplikace je tak ve prospěch stěžovatele. Aplikaci nové právní úpravy
na návrh stěžovatele podaný ještě za právní úpravy staré proto nelze považovat za nepřípustnou
pravou retroaktivitu.
[16] Nad rámec nezbytně nutného lze dodat, že nepoměrnou újmu faktickým zamezením
výkonu povolání stěžovatele by bylo možno shledat, pokud by správní rozhodnutí mělo vliv
nejen na výpadek stěžovatelových příjmů, ale např. zásadní vliv i na osoby stěžovatelovi blízké
(srov. např. usnesení ze dne 23. 2. 2012, čj. 1 As 12/2012 – 31, kde se vedle výpadku příjmů
jednalo i o dopady na zdravotní péči o stěžovatelčinu matku).
[17] Zde nezbývá než zdůraznit, že zdejší soud není v otázce prokazování nepřiměřenosti
možné újmy na straně stěžovatele v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti
povinen ani oprávněn samostatně dohledávat skutečnosti, která tvrzení stěžovatele v návrhu
prokazují. V daném případě tak dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že tato podmínka
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti splněna nebyla.
[18] Na závěr lze jen podotknout, že Nejvyšší správní soud v soudním spisu ověřil,
že stěžovatel v řízení o žalobě vedeném před krajským soudem o přiznání odkladného účinku
žaloby vůbec nežádal.
[19] Nejvyšší správní soud proto podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s., kasační
stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu