ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.74.2012:70
sp. zn. 1 As 74/2012 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobců a) A. M. a b) A.
M.1, zastoupených JUDr. Janem Vočkou, advokátem se sídlem Horní nám. 12, 755 01 Vsetín,
proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90
Zlín, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 4. 2010, č. j. KUZL 19032/2010 a č. j.
20081/2010, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
31. 1. 2012, č. j. 29 A 87/2011 - 21,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2012, č. j. 29 A 87/2011 – 21,
se z r u š u je .
II. Žaloba proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 4. 2010, č. j. KUZL 19032/2010 a
č. j. 20081/2010, se od m í tá .
III. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Jana Vočky se u r č u je částkou 7.920 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 4. 2010, č. j. KUZL 20081/2010 zamítl odvolání
žalobců a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vsetín ze dne 4. 11. 2009,
č. j. MÚVS-S 15745/2008 OÚPSŘ 330/Hr-12, jímž bylo žalobkyni a) nařízeno odstranění stavby
kůlny provedené bez rozhodnutí stavebního úřadu na pozemku parc. č. 1355/13 a stavby altánu
provedené bez v rozporu s opatřením stavebního úřadu na pozemku parc. č. 1355/4, vše
v katastrálním území Zděchov, a současně byla žalobkyni a) uložena povinnost nahradit náklady
řízení. Dalším rozhodnutím z téhož dne vydaným pod č. j. KUZL 19032/2010 žalovaný zamítl
odvolání žalobců a) a b) a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vsetín ze dne 4. 11. 2009, jímž
bylo žalobcům a) a b) nařízeno odstranění přístavby a stave bních úprav chaty č. ev. 068
na pozemcích st. p. č. 680, parc. č. 1355/4 v katastrálním území Zděchov provedených bez
rozhodnutí stavebního úřadu a současně byla žalobcům a) a b) uložena povinnost nahradit
náklady řízení.
[2] Žalobci podali dne 26. 10. 2011 u Nejvyššího správního soudu obsáhlé podání, v němž
mimo jiné požadovali zrušení uvedených rozhodnutí žalovaného. Nejvyšší správní soud
usnesením ze dne 9. 11. 2011, č. j. 1 Ao 6/2011 – 21, postoupil žalobu proti těmto rozhodnutím
žalovaného Krajskému soudu v Brně. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 11. 2011. Krajský
soud následně usnesením ze dne 31. 1. 2012, č. j. 29 A 87/2011 – 21, žalobu odmítl (výrok I.),
zamítl návrh žalobců na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce (výrok II.
a III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
K odmítnutí žaloby krajský soud v odůvodnění uvedl, že je mu z jeho rozhodovací činnosti
známo, že žalobou napadená rozhodnutí již byla předmětem soudního přezkumu. Stalo se tak
v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně, které bylo pravomocně skončeno usnesením ze dne
20. 10. 2011, č. j. 29 A 60/2011 – 24. Krajský soud proto novou žalobu žalobců odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „ s. ř. s.“)
pro neodstranitelnou podmínku řízení – překážku věci rozhodnuté.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[3] Proti usnesení krajského soudu podali žalobci včasnou blanketní kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud na základě připojené žádosti u snesením ze dne 16. 5. 2012,
č. j. 1 As 74/2012 – 41 přiznal žalobcům osvobození od soudního poplatku, ustanovil žalobcům
zástupce z řad advokátů a vyzval žalobce, aby ve lhůtě jednoho měsíce svou kasační stížnost
doplnili o důvody, pro něž napadají usnesení krajského soudu.
[4] Soudem ustanovený zástupce v doplnění kasační stížnosti uvedl, že žalobci na padají
výrok I. usnesení o odmítnutí žaloby. Dále uvedl, že v předmětem řízení vedeném
pod sp. zn. 29 A 60/2011 u Krajského soudu v Brně byl skutečně mimo jiné i žalobní požadavek
na zrušení nyní napadených rozhodnutí žalovaného. O této žalobě však Krajský soud v Brně
v řízení vedeném pod sp. zn. 29 A 60/2011 meritorně nerozhodl, neboť žalobu odmítl z důvodu
opožděného podání žaloby. Žalobci namítají, že odmítnout žalobu s odkazem na res iudicata lze
jen za situace, kdy takovému rozhodnutí předchází rozhodnutí ve věci samé, a že nepostačuje,
pokud předchozí pravomocné rozhodnutí řešilo toliko otázky procesního charakteru. Žalobci
proto navrhli, aby Nejvyšší správní soud předmětné usnesení Krajského soudu v Brně
v napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] V soudem určené lhůtě doplnili kasační stížnost též sami žalobci. Nejprve obecně
poukázali na to, že žádná z jejich podaných žalob u Krajského soudu v Brně a Krajského soudu
v Ostravě nebyla vůbec projednána, nýbrž v rozporu se zákonem odmítnuta. Dále popsali průběh
správních řízení směřujících k vydání napadených rozhodnutí, přičemž ode dne vydání těchto
rozhodnutí (tj. 6. 4. 2010) je třeba dle žalobců počítat dvouletou lhůtu pro podání žaloby
ve smyslu §84 odst. 2 s. ř. s. Lhůta pro podání žaloby tedy uplynula až dne 6. 4. 2012 a Krajský
soud v Brně se zmýlil, pokud toto ustanovení nepoužil a žalobu odmítl.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žalobci již předmětná správní
rozhodnutí napadli žalobou u krajského soudu v Brně. Toto řízení bylo ukončeno usnesením
ze dne 20. 10. 2011, č. j. 29 A 87/2011 – 24, kterým byla žaloba odmítnuta, neboť napadená
rozhodnutí byla žalobcům doručena dne 9. 4. 2010, resp. 14. 4. 2010, a žaloba proti těmto
rozhodnutím byla podána dne 7. 9. 2011, tedy po uplynutí lhůty pro podání žaloby proti
správnímu rozhodnutí. Žalovaný se ztotožnil s odůvodněním napadeného usnesení krajského
soudu; otázku existence překážky věci pravomocně rozhodnuté ponechal na posouzení
Nejvyššího správního soudu. K doplnění kasační stížnosti podanému žalobci žalovaný uvedl,
že argumentace v něm obsažená nesměřuje proti napadenému usnesení krajského soudu. Žalobci
se zde vyjadřují ke stavbám, které byly předmětem řízení o odstranění stavby a ke lhůtě
pro podání žaloby u správního soudu (navíc nikoliv v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu, ale v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu), což není
předmětem řízení o kasační stížnosti. Ž alovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační st ížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro
nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost napadá usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby, a proto přichází
pro žalobce v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004-98, všechny zde citované rozsudky jsou
dostupné na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud může posoudit pouze správnost závěrů
krajského soudu, které jej vedly k odmítnutí žaloby; nemůže se však zabývat námitkami žalobc ů,
jež se týkají zákonnosti samotných rozhodnutí žalovaného a eventuálních vad řízení před ním.
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud nejprve soustředil svou pozornost k otázce, zda byla v dané věci
dána překážka věci rozhodnuté, neboť žalobci namítají, že tomu tak nebylo. Odmítnout žalobu
proti správnímu rozhodnutí podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro překážku věci rozhodnuté
může správní soud tehdy, jsou-li kumulativně splněny dvě podmínky: 1) totožnost
přezkoumávaného správního rozhodnutí a 2) existence soudního rozhodnutí o něm. Ve vztahu
k druhé podmínce judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že překážku věci rozhodnuté
mohou představovat pouze meritorní rozhodnutí v téže věci. „Za meritorní rozhodnutí je v případě
správního soudnictví nutno považovat především rozsudky, a z usnesení pouze ta, kterými se rozhoduje ve věci
(§53 odst. 1 s. ř. s.). Meritorními rozhodnutími vydávanými soudem v řízeních vedených podle dílu prvního, hlavy
druhé, části třetí jsou rozsudky, jimiž se žaloba zamítá nebo jimiž se rozhodnutí správního orgánu ruší
pro nezákonnost nebo pro vady řízení a věc se vrací tomuto s právnímu orgánu k dalšímu řízení (§78 s. ř. s.),
neboť v takových případech je skutečně rozhodováno o meritu věci, tj. zda byla žaloba důvodná či nikoliv a zda
napadené rozhodnutí správního orgánu trpělo nezákonností nebo vadami řízení či nikoliv. Překážk u věci
rozhodnuté naopak nepředstavují ta rozhodnutí, jimiž se o věci meritorně nerozhoduje proto, že se návrh jako
nepřípustný odmítá nebo pro nesplnění podmínek řízení“ (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 11. 2004, č. j. 3 Azs 324/2004 – 52, a ze dne 27. 1. 2005, č. j. 1 Afs 30/2004 – 71).
[11] Nejvyšší správní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 A 60/2011.
Ze spisu zjistil, že žalobci podali ke krajskému soudu dne 8. 9. 2011 žalobu směřující
mimo jiné proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2010, č. j. KUZL 19032/2010
a č. j. KUZL 20081/2010. Jednalo se tedy o totožná rozhodnutí žalovaného, jež byla napadena
žalobci i v nyní projednávaném případě. První podmínka existence překážky věci rozhodnuté
je proto naplněna.
[12] Kasační soud nicméně z uvedeného soudního spisu dále zjistil, že o této žalobě rozhodl
Krajský soud usnesením ze dne 20. 10. 2011, č. j. 29 A 60/2011 – 24, jímž žalobu proti
rozhodnutím žalovaného odmítl jako opožděnou podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Proti tomuto
usnesení, jež nabylo právní moci dne 18. 11. 2011, nebyla podána kasační stížnost. Krajský soud
předmětným usnesením nerozhodoval o meritu věci – zda napadená rozhodnutí žalovaného byla
nezákonná, či zda v řízení před žalovaným došlo k vadám řízení, které mohly mít vliv
na zákonnost vydaných rozhodnutí – nýbrž posuzoval pouze otázku včasnosti žaloby. Toto
usnesení proto nelze považovat za soudní rozhodnutí, jímž bylo meritorně rozhodnuto o žalobě
žalobců. V projednávaném případě tak nebyla dána druhá podmínka pro odmítnutí žaloby
z důvodu překážky věci rozhodnuté. Nejvyšší správní soud proto shledal naplněným kasační
důvod podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a napadené usnesení krajského soudu zrušil.
[13] Dále se Nejvyšší správní soud zaobíral tím, zda v řízení před krajským soudem nebyly
dány jiné důvody pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci. Pokud by zdejší
soud takové důvody shledal, byl by povinen podanou žalobu sám odmítnout, postoupit nebo
zastavit řízení o ní (§110 odst. 1 s. ř. s. věta první za středníkem).
[14] Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 20. 10. 2011, č. j. 29 A 60/2011 – 24,
Nejvyšší správní soud zjistil, že první napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2010,
č. j. KUZL 19032/2010 bylo žalobcům doručeno dne 14. 4. 2010 a druhé rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 4. 2010, č. j. KUZL 20081/2010, jim bylo doručeno dne 9. 4. 2010. Podle §72
odst. 1 s. ř. s. lze žalobu proti správnímu rozhodnutí podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí
bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle §72 odst. 4 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty
pro podání žaloby prominout. v projednávaném případě nestanoví zvláštní zákon odlišnou lhůtu
pro podání žaloby. Dvouměsíční lhůta, v níž mohli žalobci brojit proti citovaným rozhodnutím
žalovaného, tak žalobcům uplynula dne 14. 6., resp. 9. 6. 2010.
[15] Žalobci podali žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu dne 26. 10. 2011; žaloba byla
následně postoupena Krajskému soudu v Brně (fyzicky doručena dne 1. 12. 2011). Okamžik
postoupení, resp. doručení, žaloby Krajskému soudu v Brně na včasnost žaloby nemá vliv (srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2008, č. j. 8 As 2/2008 – 112, publikovaný
pod č. 1721/2008 Sb. NSS). Nicméně je zjevné, že k podání žaloby Nejvyššímu správnímu soudu
došlo více než rok poté, kdy žalobcům uplynula zákonná lhůta k podání žaloby. Krajský soud měl
tedy správně žalobu žalobců odmítnout pro opožděnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[16] Nad rámec věci k námitce žalobců, že měla být v dané věci aplikována dvouletá lhůta
stanovená v §84 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud poznamenává, že tato lhůta je určena
pro podání žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu či donucení správního orgánu. Žalobci
však svoji žalobou napadali správní rozhodnutí, pro nějž je stanovena lhůta pro podání žaloby
ve shora citovaném §72 odst. 1 s. ř. s.; ustanovení §84 odst. 1 s. ř. s. nelze na případ žalobců
použít. K obecnému tvrzení žalobců, že všechny jejich žaloby podané ke Krajskému soudu
v Brně a Krajskému soudu v Ostravě byly nezákonně odmítnuty, zdejší soud podotýká,
že předmětem kasačního řízení nemůže být posuzování zákonnosti jiného než kasační stížností
napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud proto posoudil zákonnost výlučně napadeného
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2012, č. j. 29 A 87/2011 – 21; k rozhodnutím
vydaným v jiných soudních řízeních, jež žalobci vedou, není zdejší soud oprávněn se vyjadřovat.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud tedy přisvědčil žalobc ům v tom, že řízení v jejich věci nemělo
být odmítnuto podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro překážku věci rozhodnuté; zároveň však
shledal, že žaloba byla podána opožděně. Za situace, kdy sice výrok rozhodnutí krajského soudu
obstojí, avšak důvody, pro něž takto bylo rozhodnuto, již nikoliv, neměl Nejvyšší správní soud
jinou možnost, než kasační stížností napadené usnesení zrušit (srov . usnesení rozšířeného senátu
zdejšího soudu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007 – 75, publikované pod č. 1865/2009 Sb.
NSS). Současně však postupem podle §110 odst. 1 s. ř. s. věta prvá za středníkem z úřední
povinnosti [§109 odst. 4, §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] odmítl žalobu proti rozhodnutím
žalovaného.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla- li žaloba odmítnuta. To se vztahuje jak
na řízení před Nejvyšším správním soudem, tak na řízení před soudem krajským (§110 odst. 3
věta druhá s. ř. s.).
[19] Zástupci, který byl žalobcům ustanoven soudem, přiznal soud 2x 4.200 Kč za dva
společné úkony právní služby při zastupování dvou osob spočívající v první poradě s klientem
včetně převzetí a přípravy zastoupení a v doplnění kasační stížnosti [§7 ve spojení s §9 odst. 3
písm. f) a §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]
snížené o 20 %, tedy 6.720 Kč (ustanovení §12 odst. 4 advokátního tarifu), a 600 Kč jako
paušální náhradu výdajů s t ěmito úkony spojených [§13 odst. 3 advokátního tarifu]. Celkem tedy
zástupci náleží 7.320 Kč. Tato částka bude zástupci žalobců vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu
O P R A V N É U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Žiškovou v právní věci
žalobců a) A. M. a b) A. M.2, zastoupených JUDr. Janem Vočkou, advokátem se sídlem Horní
nám. 12, 755 01 Vsetín, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem třída
Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 4. 2010, č. j. KUZL
19032/2010 a č. j. 20081/2010, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 31. 1. 2012, č. j. 29 A 87/2011- 21,
takto:
Ve výroku IV. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2012,
č. j. 1 As 74/2012 – 70 se částka odměny ustanoveného advokáta ve výši 7.920 Kč
o p r a vu je na částku ve výši 7.320 Kč.
Odůvodnění:
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2012, č. j. 1 As 74/2012 – 70, bylo
zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2012, č. j. 29 A 87/2011 – 21, a současně
byla odmítnuta žaloba žalobců proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 4. 2010,
č. j. KUZL 19032/2010 a č. j. 20081/2010.
Ve výroku IV. uvedeného rozsudku, jímž byla určena odměna ustanoveného advokáta
JUDr. Jana Vočky, byla nesprávně uvedena částka přiznané odměny ve výši 7.920 Kč namísto
částky 7.320 Kč. Jedná se o chybu v psan í, která je zjevná při porovnání s odůvodněním rozsudku
v bodu [19]. Předsedkyně senátu proto postupem podle §54 odst. 4 věta druhá zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, tuto chybu opravila vydáním opravného usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu