ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.77.2012:19
sp. zn. 1 As 77/2012 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: TEMPLUM
MERCIS s.r.o., se sídlem Benešova Hora 53, Stachy, proti žalovanému: Finanční ředitelství
v Českých Budějovicích, se sídlem Mánesova 3a, České Budějovice, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 10. 2011, č. j. 4942/11-1500, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2012,
č. j. 10 Af 344/2011 – 43,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2012,
č. j. 10 Af 344/2011 – 43, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne
13. 3. 2012, č. j. 10 Af 344/2011 - 43, zamítl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků.
V odůvodnění uvedl, že žalobce k výzvě soudu o zaplacení soudních poplatků, požádal
o jejich prominutí. Aby soud zjistil žalobcovy majetkové poměry a mohl tak posoudit důvodnost
žádosti, zaslal mu k vyplnění formulář vzor 060 a poučil jej o nutnosti jeho vyplnění,
popř. doplnění výdělkových a majetkových poměrů, jakož i o důsledcích nesplnění
tohoto pokynu. Žalobce však formulář pouze proškrtal s tím, že je nevhodný pro právnické
osoby a uvedl, že má vypnutý proud a potýká se se zdravotními problémy. Více k věci neuvedl.
Žalobce, dle přesvědčení soudu, nesplnil podmínky pro osvobození od soudního poplatku
(§36 s. ř. s.) a proto soud jeho návrh zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá, že usnesení
je nepřezkoumatelné a nesprávné. Soud pominul důvody, které navrhovatel uváděl – tedy,
že má odpojený proud a finanční prostředky nemá. Že nemá finanční prostředky, doložil
i kopiemi svých daňových přiznání. Podle stěžovatele se soud jeho důvody nezabýval, usnesení
neodpovídá zákonu a je nepřezkoumatelné. Navrhl proto jeho zrušení.
[3] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Pokud jde o povinné zastoupení advokátem a související zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost, Nejvyšší správní soud na těchto náležitostech pro specifičnost
případu netrval, neboť opak by znamenal jen další řetězení téhož problému a nebyl by v souladu
se zásadou hospodárnosti řízení (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, www.nssoud.cz).
[5] Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší soud posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Stěžovatel důvody kasační stížnosti nepodřadil
žádnému z ustanovení §103 odst. s. ř. s.; z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že namítá
vady v postupu soudu i v důvodech napadeného usnesení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
a dále nezákonnost tohoto rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[6] Kasační stížnost je důvodná.
[7] V prvé řadě se soud zabýval kasační námitkou podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
neboť nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla vylučuje jeho věcný přezkum. Stěžovatel
ji spatřuje v opomenutí vypořádání se s bodem jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků,
kde vysvětloval důvod své nemajetnosti a uváděl, že má odpojený proud a tedy nemůže vyvíjet
žádnou činnost.
[8] K této namítané příčině stěžovatelovy nemajetnosti se soud sice výslovně nevyjadřoval,
uváděl však, že stěžovatel svoji nemajetnost dostatečně neprokázal, soudu totiž nepostačovaly
vyplněné listiny, jež stěžovateli zaslal k prokázání důvodnosti jeho nemajetnosti, a kopie
daňových přiznání. Soud zdůraznil, že je věcí stěžovatele, jak si prostředky opatří.
Je vždy na žadateli o osvobození od soudních poplatků, aby svoji nemajetnost prokázal,
což se mu, dle názoru soudu, nepodařilo. Stěžovatel měl soudu totiž též prokázat, že nemá
možnost si finanční prostředky opatřit, což neprovedl.
[9] V tomto ohledu se krajský soud tedy zabýval stěžovatelem tvrzenou nemožností opatřit
si finanční prostředky a dospěl k závěru, že způsob, který stěžovatel k prokázání nemožnosti
opatřit si finanční prostředky zvolil, je nedostatečný. Ačkoliv tedy soud explicitně neuvedl,
že odpojení proudu podle jeho názoru nemá vliv na prokázání nemajetnosti a nemožnosti opatřit
si finanční prostředky, z jím formulovaného závěru tato skutečnost plyne.
Ač je takové odůvodnění strohé, Nejvyšší správní soud nepovažuje napadené usnesení v tomto
ohledu za nepřezkoumatelné.
[10] Jiná je pak otázka posouzení správnosti takového závěru s ohledem na skutkový stav věci.
[11] Ze soudního spisu je zřejmé, že krajský soud zaslal stěžovateli přípis ze dne 16. 2. 2012
(č. l. 20 soudního spisu), obsahující sdělení že mu zasílá potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech s tím, že má tento vyplněný formulář soudu zaslat do týdne zpět. Žádné
poučení o důsledcích vadného či nedostatečného vyplnění stěžovateli však soud neposkytl
a rovněž jej nijak neupozornil, že by měl soudu zvláště prokazovat své výdělkové možnosti;
o nedostatečné prokázání majetkových poměrů a výdělkových možností však soud opřel důvod
nevyhovění žádosti.
[12] Stěžovatel na přípis reagoval, ke zmíněnému formuláři uvedl, že je pro právnické osoby
nevhodný, přesto jej však vyplnil a odeslal. Jako přílohu zaslal ještě kopie částí svého daňového
přiznání.
[13] V tomto ohledu dává proto Nejvyšší správní soud stěžovateli zapravdu, tvrdí-li, že takový
postup soudu je nezákonný. Předně nedostatečné poučení o důsledcích nesplnění
nějaké povinnosti, jež je na žalobci vyžadována, zpravidla působí nezákonnost rozhodnutí,
které právě takový postup žalobci vytýká. Vytýká-li soud žalobci nedostatečné prokázání důvodů
pro osvobození od soudních poplatků, pak jej měl předně řádně poučit jaké přesně údaje
a též důkazy o nich po žalobci požaduje. To vše obzvláště za situace, kdy se k datu
1. 1. 2012 změnila právní úprava, jež dopadá na řízení o soudních poplatcích. Z postupu soudu
i napadeného usnesení je zřejmé, že soud s touto novou právní úpravou ani nepracoval.
[14] Je důležité připomenout, že právní úprava osvobození od soudních poplatků obsažená
v soudním řádu správním prošla významnou novelizací (zákon č. 303/2011 Sb.). S účinností
od ledna 2012 zákonodárce zpřísnil podmínky pro přiznání plného osvobození od soudních
poplatků a zdůraznil výjimečnost tohoto institutu. Umožnil však soudu osvobodit účastníka
i částečně; užití takové varianty je jistě na soudu, soud ji však v této věci ani nezvažoval.
Podle §36 s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 1. 2012) platí, že „[ú]častník který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[15] Pro částečné osvobození od soudních poplatků tak účastník jednak musí doložit, že nemá
dostatečné prostředky, jeho návrh nesmí být zjevně neúspěšný a současně účastník o osvobození
od soudních poplatků musí požádat. Pro přiznání úplného osvobození od soudních poplatků
je nutno, aby zde navíc existovaly zvlášť závažné důvody pro takové osvobození.
[16] Je zjevné, že v dané věci stěžovatel o osvobození od soudních poplatků požádal.
Ze spisového materiálu nevyplývá, že by podaný návrh byl zjevně neúspěšný. První dvě
podmínky jsou tedy naplněny.
[17] Pokud jde v této věci o posouzení podmínky nedostatečnosti majetkových poměrů
a finančních prostředků, musí soud vycházet z tvrzení obsažených v žádosti o osvobození
od soudních poplatků (a k ní přiložených listin) a z vyplněného Prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech. Soud je však vždy povinen poskytnout účastníkům
poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení
neutrpěli újmu (§36/1 s. ř. s.). Této povinnosti však krajský soud nedostál (viz b. 11), stěžovatel
byl krácen na svém právu být poučen soudem o tom, co přesně soud požaduje, aby mohl
stěžovatelovu žádost řádně posoudit; přes absenci poučení v uvedeném rozsahu soud uzavřel,
že navrhovatel dostatečně neprokázal důvody pro osvobození od soudních poplatků,
přičemž úvahy o částečném osvobození soud nedělal vůbec (shodně judikatura NSS k výzvám
na odstranění nejasností - rozsudek ze dne 24. 9. 2008, čj. 1 As 63/2008 - 34).
[18] Nejvyšší správní soud shledal stěžovatelovu námitku nezákonného postupu,
v jehož důsledku se stalo napadené usnesení rovněž nezákonné, důvodnou, a proto usnesení
zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.), v němž je podle odst. 4 téhož
ustanovení vázán právním názorem v tomto rozsudku vysloveným.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2012
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu