ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.8.2012:36
sp. zn. 1 As 8/2012 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) H. M., b) nezl.
V. M., c) S. M., všichni zastoupeni JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem Táboritská
23, 130 87 Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve
věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, proti rozhodnutím
ministra vnitra ze dne 10. 4. 2009, č. j. MV-6450/VS-2009, č. j. MV-6446/VS-2009 a č. j. MV-
6454/VS-2009, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) až c) proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 Ca 118/2009 – 63,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Petra Bokoteje se u r č u je částkou
7740 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobci a) až c) dne 4. 11. 2008 požádali o vydání povolení k trvalému pobytu podle §67
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“).
Rozhodnutími ze dne 22. 12. 2008, č. j. OAM-1129-6/TP-2008, č. j. OAM-1130-5/TP-2008,
č. j. OAM-1128-6/TP-2008, Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, žádosti zamítl
podle §75 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. O rozkladech žalobců rozhodl ministr vnitra
rozhodnutími ze dne 10. 4. 2009, č. j. MV-6450/VS-2009, č. j. MV-6446/VS-2009
a č. j. MV-6454/VS-2009, tak, že podané rozklady zamítl a ztotožnil se se závěry vyslovenými
v rozhodnutích správního orgánu prvního stupně.
[2] Žalobci brojili proti citovaným rozhodnutím ministra vnitra žalobami podanými
u Městského soudu v Praze. Ten usnesením ze dne 10. 7. 2009, č. j. 9 Ca 118/2009 - 20, spojil
věci ke společnému projednání (výrok I.), přiznal žalobcům osvobození od soudních poplatků
(výrok II.) a k ochraně jejich práv jim ustanovil zástupcem pro řízení advokáta JUDr. Petra
Bokoteje (výrok III.). Poté městský soud rozsudkem ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 Ca 118/2009 - 63,
žaloby zamítl. Neshledal důvodnými námitku porušení procesních práv žalobců ani námitku
naplnění podmínek pro udělení trvalého pobytu.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[3] Žalobci a) až c) (dále též „stěžovatelé“) napadli rozsudek městského soudu včas podanou
kasační stížností. Přisvědčili závěru městského soudu, že se snaží dlouhodobě etablovat na území
České republiky. Stěžovatelka a) si v tuzemsku již našla zaměstnání odpovídající její kvalifikaci,
stěžovatel c) vzhledem k nejistotě pobytu nemůže navázat dlouhodobý pracovní poměr
a stěžovatelka b) se v České republice narodila a nezná jiné prostředí.
[4] Stěžovatelé si jsou vědomi skutečnosti, že soud při přezkumu správních rozhodnutí
přihlíží ke skutečnostem rozhodným v době vydání rozhodnutí, nicméně nepřímo
by podle jejich názoru měl přihlédnout i ke skutečnostem nastalým po vydání napadeného
rozhodnutí.
[5] Ve vztahu ke stěžovatelce a) městský soud dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka
uvedená v §67 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, že žádost je nutné podat do 2 měsíců
po pravomocném ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany. Podle stěžovatelky
lze sice obecně souhlasit se závěrem, že neznalost zákona neomlouvá, avšak nejedná-li
se o prekluzivní lhůty, lze zmeškání lhůty prominout. V případě prekluzivní lhůty by bylo možné
uvažovat o odstranění tvrdosti zákona.
[6] Ohledně žádosti stěžovatelky b) městský soud uzavřel, že nebyla naplněna podmínka
podle §67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, tj. podmínka nepřetržitého čtyřletého pobytu
na území České republiky. K tomu stěžovatelé odkázali na výše uvedenou argumentaci ohledně
nedodržení zákonem požadovaných lhůt. Stejně tak stěžovatelé odkázali na tuto argumentaci
ve vztahu ke stěžovateli c), jehož žádost byla zamítnuta pro nenaplnění podmínek §67 odst. 1 a 5
zákona o pobytu cizinců.
[7] Stěžovatelé se tedy neztotožňují se závěrem městského soudu, že §67 zákona o pobytu
cizinců nepřipouští možnost správního uvážení a prominutí podmínky pro udělení povolení
k trvalému pobytu. Podle jejich názoru lze výjimečně tvrdost zákona odstranit s přihlédnutím
ke všem dalším okolnostem.
[8] Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s argumentací městského
soudu uvedenou v napadeném rozsudku. Odkázal na příslušné správní spisy, zejména
na rozhodnutí ministra vnitra, a navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobami oprávněnými, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.)].
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Podstatou podané kasační stížnosti je názor stěžovatelů, že v jejich případě měl správní
orgán přihlédnout ke všem okolnostem projednávaného případu a prominout jim nesplnění
podmínek pro udělení povolení k trvalému pobytu. Neztotožnili se se závěry městského soudu,
že §67 zákona o pobytu cizinců nepřipouští možnost správního uvážení a prominutí zákonných
podmínek pro udělení trvalého pobytu [důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
[13] Podle ustanovení §67 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 31. 12. 2008:
(1) Povolení k trvalému pobytu se po 4 letech nepřetržitého pobytu na území vydá na žádost
cizinci, který na území pobývá v rámci přechodného pobytu po ukončení řízení o udělení mezinárodní
ochrany za podmínky, že nejméně poslední dva roky probíhalo řízení o udělení mezinárodní ochrany,
včetně případného řízení o kasační stížnosti.
(2) Povolení k trvalému pobytu se vydá, je-li žadatelem cizinec, který
a) je mladší 18 let,
b) se není schopen o sebe sám postarat z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nebo
c) je osamělý a starší 65 let.
(3) Povolení k trvalému pobytu se může při splnění podmínek uvedených v odstavci 1 dále vydat,
je-li žadatelem cizinec,
a) který je rodičem cizince uvedeného v odstavci 2 písm. a) nebo b),
b) kterému byl rozhodnutím příslušného orgánu cizinec uvedený v odstavci 2 písm. a) nebo b) svěřen
do péče, nebo
c) který je jiným přímým příbuzným ve vzestupné nebo sestupné linii cizince uvedeného v odstavci 2,
na jehož osobní péči je cizinec uvedený v odstavci 2 závislý.
(4) Žádost je při splnění podmínek v odstavci 1 oprávněn podat i cizinec, který o vydání
tohoto povolení žádá z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele.
(5) Žádost lze podat ministerstvu nejpozději do 2 měsíců po pravomocném ukončení řízení
o udělení mezinárodní ochrany.
(6) Povolení k trvalému pobytu může být vydáno cizinci uvedenému v odstavci 3 pouze bylo-li
toto povolení vydáno cizinci uvedenému v odstavci 2.
(7) Splnění podmínky nepřetržitého pobytu na území lze prominout z důvodů hodných
zvláštního zřetele, zejména je-li oprávněným cizincem osoba mladší 15 let nebo nepříznivý zdravotní stav
žadatele nastal za pobytu na území.
(8) Splnění podmínky podat žádost nejpozději do 2 měsíců po pravomocném ukončení řízení
o udělení mezinárodní ochrany lze prominout cizinci uvedenému v odstavci 3, pokud řízení o jeho žádosti
o udělení mezinárodní ochrany skončilo dříve než řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany cizince
uvedeného v odstavci 2.
[14] Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti. Žádost stěžovatelky a) o vydání
povolení k trvalému pobytu ze dne 4. 11. 2008 zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 12. 2008,
č. j. OAM-1129-6/TP-2008. Konstatoval, že stěžovatelka a) požádala o udělení mezinárodní
ochrany dne 1. 12. 2004; toto řízení skončilo ve smyslu §67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dne
14. 8. 2006 nabytím právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci mezinárodní ochrany
ze dne 29. 6. 2006, č. j. 36 Az 109-2005 - 24. Žalovaný uvedl, že stěžovatelka a) nesplnila
podmínku délky řízení o mezinárodní ochrany po dobu minimálně dvou let (§67 odst. 1 zákona),
neboť celé řízení o udělení mezinárodní ochrany trvalo zhruba 20 měsíců. Nebyla splněna
ani podmínka vyplývající z §67 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, že žádost o trvalý pobyt
lze podat nejpozději do dvou měsíců od pravomocného ukončení řízení o udělení mezinárodní
ochrany, neboť žádost byla podána po více než dvou letech. K podanému rozkladu ministr vnitra
v rozhodnutí ze dne 10. 4. 2009, č. j. MV-6450/VS-2009, uvedl, že nenaplnění podmínky
minimálně dvouletého probíhajícího řízení o udělení mezinárodní ochrany uvedené v §67 odst. 1
zákona nelze prominout, neboť zákon tuto možnost nepřipouští. Proto se případné prominutí
podmínky podle §67 odst. 5 zákona, resp. posuzování naplnění dalších podmínek,
jeví jako nadbytečné.
[15] Žádost stěžovatelky b) o vydání povolení k trvalému pobytu ze dne 4. 11. 2008 zamítl
žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 12. 2008, č. j. OAM-1130-5/TP-2008. Konstatoval,
že stěžovatelka b) požádala o udělení mezinárodní ochrany dne 28. 8. 2006; toto řízení skončilo
ve smyslu §67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dne 15. 10. 2008 nabytím právní moci usnesení
Nejvyššího správního soudu ve věci mezinárodní ochrany ze dne 16. 9. 2008,
č. j. 8 Azs 17/2008 - 75. Žalovaný uvedl, že stěžovatelka b) nesplnila podmínku délky
nepřetržitého pobytu v České republice po dobu minimálně 4 let (§67 odst. 1 zákona),
neboť se narodila dne 9. 7. 2006. Vzhledem k tomu, že oběma rodičům žadatelky [stěžovatelé
a) a c)] byla žádost o udělení trvalého pobytu zamítnuta, neprominul žalovaný tuto podmínku
podle §67 odst. 7 zákona, neboť takové rozhodnutí by nebylo v zájmu rodiny. K podanému
rozkladu ministr vnitra v rozhodnutí ze dne 10. 4. 2009, č. j. MV-6446/VS-2009, uvedl,
že zákonné podmínky pro udělení povolení k trvalému pobytu nebyly v posuzovaném
případě naplněny a ztotožnil se s argumentací správního orgánu prvního stupně ve vztahu
k možnému prominutí podmínky nepřetržitého čtyřletého pobytu na území České republiky.
[16] Žádost stěžovatele c) o vydání povolení k trvalému pobytu ze dne 4. 11. 2008 zamítl
žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 12. 2008, č. j. OAM-1128-6/TP-2008. Konstatoval,
že stěžovatel c) požádal o udělení mezinárodní ochrany dne 26. 2. 2007; toto řízení skončilo
ve smyslu §67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dne 12. 6. 2008 nabytím právní moci usnesení
Nejvyššího správního soudu ve věci mezinárodní ochrany ze dne 26. 5. 2008,
č. j. 5 Azs 49/2008 - 43. Žalovaný uvedl, že stěžovatel c) nesplnil podmínku délky řízení
o mezinárodní ochrany po dobu minimálně dvou let (§67 odst. 1 zákona), neboť celé řízení
o udělení mezinárodní ochrany trvalo zhruba 16 měsíců. Nebyla splněna ani podmínka vyplývající
z §67 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, že žádost o trvalý pobyt lze podat nejpozději
do dvou měsíců od pravomocného ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany, neboť žádost
byla podána po téměř 5 měsících. K podanému rozkladu ministr vnitra v rozhodnutí ze dne
10. 4. 2009, č. j. MV-6450/VS-2009, uvedl, že nenaplnění podmínky minimálně dvouletého
probíhajícího řízení o udělení mezinárodní ochrany uvedené v §67 odst. 1 zákona
nelze prominout, neboť zákon tuto možnost nepřipouští. Proto se případné prominutí podmínky
podle §67 odst. 5 zákona, resp. posuzování naplnění dalších podmínek, jeví jako nadbytečné.
[17] Podle zákona o pobytu cizinců je povolení k trvalému pobytu možné vydat tehdy,
jestliže je splněna: 1) podmínka nepřetržitého pobytu na území České republiky v délce alespoň
4 let; 2) podmínka pobytu na území v rámci přechodného pobytu po ukončení řízení o udělení
mezinárodní ochrany; 3) podmínka podání žádosti nejpozději do 2 měsíců po ukončení řízení
o udělení mezinárodní ochrany; 4) podmínka trvání řízení o udělení mezinárodní ochrany, včetně
případného řízení o kasační stížnosti, nejméně 2 roky. Tyto podmínky musí být splněny
kumulativně (přiměřeně srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2010,
č. j. 4 As 30/2009 - 69, nebo ze dne 6. 1. 2011, č. j. 8 As 28/2010 - 89; oba dostupné
www.nssoud.cz).
[18] Stěžovatelé v kasační stížnosti namítali, že žalovaný měl přihlédnout k okolnostem
projednávaného případu a prominout jim nesplnění podmínek pro vyhovění žádosti o trvalý
pobyt. Nejvyšší správní soud však stěžovatelům nepřisvědčil a ztotožnil se s hodnocením žádostí
stěžovatelů a) až c) o trvalé povolení provedeným žalovaným, které následně aproboval
v napadeném rozsudku i městský soud.
[19] Ve vztahu ke stěžovatelce a) žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že nebyly
naplněny podmínky č. 3 a č. 4 (srov. bod [17] shora). Vzhledem k tomu, že podmínku minimálně
dvouletého probíhajícího řízení o udělení mezinárodní ochrany (podmínka č. 4) nelze prominout,
žalovaný již oprávněně blíže nehodnotil, zda by bylo v předmětné věci možné prominout
podmínku č. 3. Taková úvaha byla v projednávané věci bezpředmětná,
neboť jak již bylo vysvětleno výše, všechny zákonné podmínky pro vyhovění žádosti o trvalý
pobyt (§67 zákona o pobytu cizinců) musí být splněny kumulativně. Není-li některá z podmínek,
jejíž nenaplnění nelze podle zákona prominout, splněna, jsou jakékoliv další úvahy o naplnění
zbývajících podmínek nadbytečné. Popsaný závěr žalovaného má plnou oporu
ve zjištěném skutkovém stavu, neboť řízení o udělení mezinárodní ochrany probíhalo
u stěžovatelky a) od 1. 12. 2004 do 14. 8. 2006, tj. necelých 21 měsíců; podmínka minimálně
dvouletého probíhajícího řízení o udělení mezinárodní ochrany tedy u stěžovatelky a) nebyla
splněna.
[20] Obdobný závěr je nutné zaujmout i ve vztahu ke stěžovateli c), neboť také v tomto
případě žalovaný konstatoval, že nebyly naplněny podmínky č. 3 a č. 4. Jak již bylo uvedeno
v bodě [19], podmínku minimálně dvouletého probíhajícího řízení o udělení mezinárodní ochrany
(podmínka č. 4) nelze prominout. Žalovaný tak již nebyl povinen dále hodnotit,
zda by bylo v předmětné věci možné prominout podmínku č. 3. Ze spisového materiálu
jasně vyplývá, že řízení o udělení mezinárodní ochrany probíhalo u stěžovatele c) od 26. 2. 2007
do 12. 6. 2008, tj. necelých 16 měsíců; podmínka minimálně dvouletého probíhajícího řízení
o udělení mezinárodní ochrany tedy u stěžovatelky c) nebyla splněna.
[21] Ani u rozhodnutí žalovaného týkajícího se stěžovatelky b) Nejvyšší správní soud
pochybení žalovaného neshledal. V projednávaném případě nebyla splněna podmínka č. 1,
tj. nepřetržitý pobyt na území České republiky po dobu 4 let, neboť stěžovatelka se narodila
9. 7. 2006. Žádost o trvalý pobyt byla podána v listopadu 2008, tj. v době, kdy byla stěžovatelka
ve věku 2 let a 4 měsíců. Prominutí této podmínky lze podle §67 odst. 7 zákona o pobytu cizinců
prominout, nicméně žalovaný v napadeném rozhodnutí k tomuto kroku nepřistoupil
s odůvodněním, že oběma rodičům stěžovatelky b) nebylo trvalé povolení vydáno.
Proto by podle žalovaného udělení tohoto povolení stěžovatelce b) bylo v rozporu se zájmy
rodiny. I zde Nejvyšší správní soud přisvědčil městskému soudu, že žalovaný přezkoumatelným
způsobem své rozhodnutí odůvodnil a vysvětlil, za jakých důvodů nebyla stěžovatelce b)
podmínka nepřetržitého čtyřletého pobytu prominuta.
[22] Lze tak uzavřít, že Nejvyšší správní soud žádné vytýkané vady napadených rozhodnutí
žalovaného neshledal. Všechna tři rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem a na základě
dostatečně zjištěného skutkového stavu. Závěry žalovaného o neprominutí podmínek pro udělení
trvalého pobytu jsou formulovány přezkoumatelným způsobem a mají oporu v zákoně; žalovaný
tedy meze správního uvážení v napadených rozhodnutích nepřekročil ani z nich nevybočil.
Námitka nesprávného posouzení podmínek pro vyhovění žádosti o trvalé povolení
je proto nedůvodná.
[23] Stěžovatelé v kasační stížnosti dále konstatovali, že soud by měl při přezkumu správních
rozhodnutí nepřímo přihlédnout i ke skutečnostem nastalým po dni vydání napadeného
rozhodnutí. Uvedená námitka je formulována obecně a bez jakékoliv vazby na konkrétní
skutkové děje a okolnosti projednávaného případu. S odkazem na rozsudek rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, publikovaný
pod č. 2162/2011 Sb. NSS, www.nssoud.cz, tak na uvedenou námitku nelze nahlížet
jako na žalobní bod, který by byl způsobilý založit kasační přezkum. Nejvyšší správní soud
se proto uvedenou námitkou blíže nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů podle §110 odst. 1 s. ř. s.,
poslední věty, zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou.
[25] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobci neměli ve věci úspěch, a nemají
proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nevznikly.
[26] Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2009, č. j. 9 Ca 118/2009 - 20,
byl stěžovatelům pro řízení o podaných žalobách ustanoven zástupcem advokát JUDr. Petr
Bokotej; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 8 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci náleží mimosmluvní odměna podle §11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Soud proto přiznal ustanovenému zástupci
v souladu se sazbou mimosmluvní odměny 3x 2100 Kč za jeden úkon právní služby
při zastupování 3 osob, jímž bylo podání kasační stížnosti [ustanovení §7 bod 5 ve spojení s §9
odst. 3 písm. f) advokátního tarifu], snížené o 20 %, tedy 5040 Kč (ustanovení §12 odst. 4
advokátního tarifu), a dále 2100 Kč za poradu zástupce s žalobkyní a) přesahující jednu hodinu
dne 13. 12. 2011 [ustanovení §11 odst. 1 písm. b) ve spojení s §11 odst. 3 advokátního tarifu]
a 2x 300 Kč jako paušální náhradu výdajů s těmito úkony spojenými [ustanovení §13 odst. 3
advokátního tarifu]. Celkem tedy zástupci náleží 7740 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu