ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.85.2010:153
sp. zn. 1 As 85/2010 - 153
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: S. R.,
zastoupena Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno-střed,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 (dříve Policie ČR,
Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorát cizinecké policie Brno, se sídlem
Kopečná 3, Brno), o žalobě proti rozhodnutí Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké
policie Brno, Inspektorát cizinecké policie Brno, ze dne 16. 9. 2008, čj. CPBR-18996/ČJ-2008-
61PB-CI, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
28. 4. 2010, čj. 36 Az 39/2008 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně požádala dne 18. 8. 2008 o udělení víza k pobytu nad 90 dní za účelem strpění
dle §33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Brno,
Inspektorát cizinecké policie Brno, rozhodla vízum neudělit. O tom pořídila dne 16. 9. 2008
záznam do spisu pod čj. CPBR-18996/ČJ-2008-61PB-CI.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu v Brně.
Ten ji v záhlaví uvedeným rozhodnutím odmítl na základě §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68
písm. e) s. ř. s. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že rozhodnutí o neudělení víza jsou dle §171
odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vyloučena ze soudního přezkumu.
[3] Proti rozhodnutí krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou
kasační stížnost. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nezákonnost a protiústavnost rozhodnutí
krajského soudu. Je toho názoru, že již samotná výluka soudního přezkumu podle §171 odst. 1
písm. a) zákona o pobytu cizinců porušuje právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny
základních práv a svobod. Pokud cizinec na území ČR pobývá, přichází v úvahu i reálné ohrožení
jeho ústavních práv. Proto nelze rozhodnutí o neudělení víza vyloučit ze soudního přezkumu.
Dále se brání zejména tím, že doložila stanovisko Ministerstva vnitra o nemožnosti vycestování
do země jejího původu, tedy státními orgány ČR uznanou hrozbu závažné újmy ve smyslu §179
odst. 1 zákona o pobytu cizinců.
[4] S názorem stěžovatelky o protiústavnosti §171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců
se 1. senát Nejvyššího správního soudu plně ztotožnil. Proto dne 20. 4. 2011 předložil Ústavnímu
soudu návrh na zrušení §171 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 427/2010 Sb.,
resp. na vyslovení protiústavnosti §171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění do
31. 12. 2010. O návrhu rozhodl Ústavní soud dne 24. 4. 2012 nálezem sp. zn. Pl. ÚS 23/11
tak, že návrh na zrušení §171 písm. a) odmítl a návrh na vyslovení protiústavnosti §171 odst. 1
písm. a), ve znění do 31. 12. 2010, zamítl.
[5] Nejvyšší správní soud následně vydal dne 1. 6. 2012 usnesení čj. 1 As 85/2010 – 142,
podle něhož se v řízení ve věci pokračuje. Současně uvědomil účastníky řízení, že mají možnost
se k věci vyjádřit, s tím, že jinak je soud připraven o věci rozhodnout. Účastníci se v soudem
stanovené lhůtě nijak nevyjádřili.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] V podstatě jedinou kasační námitkou je přesvědčení stěžovatelky o protiústavnosti výluky
ze soudního přezkumu vízových rozhodnutí. Stěžovatelka dovozovala protiústavnost §171
odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění do 31. 12. 2010. S tímto se zdejší soud
ztotožnil a věc předložil k posouzení Ústavnímu soudu. Ústavní soud ovšem tomuto názoru
nepřisvědčil, a návrh na vyslovení protiústavnosti §171 odst. 1 písm. a) zamítl. Tímto závěrem
je Nejvyšší správní soud vázán (čl. 89 odst. 2 Ústavy).
[9] Stěžovatelku je proto nutno odkázat na závěry Ústavního soudu v nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 23/11. Podle nich přímým důsledkem neudělení víza není nucený návrat
do domovského státu a s ním spojené riziko špatného zacházení či újmy. K tomu směřuje
až rozhodnutí o správním vyhoštění, které soudně přezkoumatelné je. Ze zákona o pobytu
cizinců nevyplývá, že by byl žalobce nějak omezen v námitkách stran okolností neudělení víza.
I zjištěné pochybení správního orgánu při neudělení víza může založit procesní úspěch žalobce
(bod 30 nálezu). Podstatné je, že rozhodnutí o vyhoštění jako finální akt, který je skutečně reálně
způsobilý zasáhnout některé z kategorie základních práv, může cizinec nechat podrobit kontrole
nezávislého soudu (bod 31). Do soukromého a rodinného života může fakticky zasáhnout
až rozhodnutí bezprostředně vedoucí k nucenému opuštění země. Samotné neudělení
víza tento efekt nemá (bod 32).
[10] Nejvyšší správní soud opakuje, že je těmito závěry vázán. Z tohoto důvodu nemůže
posuzovat ani věcné výhrady stěžovatelky vůči neudělení víza, neboť tento akt není soudně
přezkoumatelný [viz na věc aplikovatelný §171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců].
Proto nemohl než dospět k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Kasační stížnost
proto zamítl dle §110 odst. 1 s. ř. s. Usnesení krajského soudu je v souladu s ústavním pořádkem
i zákonem.
[11] S ohledem na přechod pravomoci původně žalovaného správního orgánu k 1. 1. 2011
soud označil jako žalovaného v řízení o kasační stížnosti Ministerstvo vnitra. Na to přešla
odpovídající pravomoc původně žalovaného správního orgánu rozhodovat o žádostech
o dlouhodobá víza (§33 zákona o pobytu cizinců, v nyní účinném znění, ve spojení s čl. II
zákona č. 427/2010 Sb.).
[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná,
a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl v tomto řízení úspěšný,
žádné náklady převyšující jeho obvyklou administrativní činnost nevznikly, a proto mu soud
náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu