ECLI:CZ:NSS:2012:1.AZS.7.2012:22
sp. zn. 1 Azs 7/2012 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna, v právní věci žalobce: S. D., zastoupen
JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 12. 10. 2011, čj. OAM-270/ZA-ZA06-ZA14-2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2012, čj. 46 Az 5/2011 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Anně Lněničkové, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2400 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany podle §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění
(dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodnou.
[2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke krajskému soudu. Ten žalobu
výše označeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl,
že problémy žalobce s policisty v zemi původu, kteří po jeho zadržení po něm údajně
vymáhali peníze, nelze považovat za pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu;
tyto skutečnosti žalobce ani netvrdil. Rovněž tak žalobce neuvedl ani skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být v případě návratu do země původu vystaven újmě ve smyslu §14a zákona
o azylu (důvody pro udělení tzv. doplňkové ochrany). Obavy žalobce z vyhrůžek policistů
totiž nelze považovat za důvodné obavy ze skutečného nebezpečí vážné újmy,
neboť bylo prokázáno, že mu nehrozí uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské
či ponižující zacházení nebo trestání, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu
svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu; žádný
takový konflikt na území Ukrajiny neprobíhá. Vycestování žalobce není ani v rozporu
s mezinárodními závazky ČR a žalobce nic v tomto smyslu ani netvrdil. Z uvedených důvodů
se krajský soud přiklonil k závěrům žalovaného a konstatoval, že v projednávané
věci byly splněny podmínky pro postup podle §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační
stížnost. V ní uvedl, že je přesvědčen, že splňuje podmínky §14, resp. §14a, zákona o azylu
pro udělení humanitárního azylu, resp. doplňkové ochrany, neboť v případě návratu do vlasti
je ohrožen jeho život. Z tohoto důvodu se domnívá, že v jeho případě je dán důvod zvláštního
zřetele hodný pro postup dle §14 výše cit. zákona. Kasační námitky dále doplňuje odkazem
na judikaturu zdejšího soudu, konkrétně na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 1. 2011,
čj. 5 Azs 6/2010 - 107, dle kterého lze žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnout
podle §16 zákona o azylu pouze tehdy, je-li skutečně zjevně nedůvodná s ohledem
na všechny zákonné formy mezinárodní ochrany a tento závěr musí být odůvodněn.
Dále tvrdí, že prokázal, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by se vrátil do vlasti,
hrozilo by mu skutečné nebezpečí vážné újmy spočívající ve vážném ohrožení života nebo lidské
důstojnosti. Domnívá se, že uvedl dostatek závažných skutečností, na základě kterých nemělo
být postupováno dle §16 zákona o azylu. S těmito skutečnostmi se však žalovaný nevypořádal,
nesprávně zhodnotil provedené důkazy a nedostatečně se vypořádal se všemi okolnostmi
případu, přičemž je nezhodnotil ve vzájemných souvislostech a nezjistil tak skutečný stav,
o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Pochybení krajského soudu tak má spočívat
v tom, že nesprávně posoudil splnění podmínek pro přiznání mezinárodní ochrany podle §14
a 14a zákona o azylu. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se o důvody,
které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl. Stěžovatel aplikaci humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu v řízení
před krajským soudem vůbec nenamítal. Z tohoto důvodu je tato námitka nepřípustná.
[5] Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu §104a s. ř. s. nejprve zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
[6] Otázkou vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního
se Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou přístupná
na www.nssoud.cz). Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce nezbytné vyslovit též právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu.
[7] Pokud jde o jedinou přípustnou námitku, podle níž se žalovaný nevypořádal s otázkou
doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu, pak je zapotřebí poukázat
na to, že touto problematikou se žalovaný ve svém rozhodnutí dostatečně vypořádal a i krajský
soud ve svém rozsudku posuzoval. Žalovaný byl v případě rozhodnutí podle §16 odst. 1 písm. f)
zákona o azylu, povinen zdůvodnit, proč tvrzení žalobce o vyhrožování ze strany policie
nepovažoval za pronásledování či ohrožení vážnou újmou ve smyslu citovaného zákona.
Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že z informací o zemi původu vyplývá možnost
stěžovatele vyhledat účinnou ochranu u státních orgánů v zemi původu (konkrétně odbor vnitřní
bezpečnosti ministerstva vnitra či ukrajinský ombudsman) a podat stížnost na neoprávněné
jednání nebo postup státního úředníka či organizace. Zdejší soud tedy shrnuje, že žalovaný
postupoval v souladu se zákonem a relevantní judikaturou (srov. zejména usnesení rozšířeného
senátu NSS ze dne 25. 1. 2011, čj. 5 Azs 6/2010 – 107, publ. pod č. 2289/2011 Sb. NSS)
[8] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny
a kasační stížnost podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[10] Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen ustanovenou zástupkyní, advokátkou
JUDr. Alenou Lněničkovou; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 1x 2100 Kč za jeden
úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti) a 1x 300 Kč na úhradu hotových výdajů v souladu
s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. d), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
pozdějších předpisů, celkem tedy 2400 Kč. Naproti tomu soud nepřiznal odměnu za úkon
podle §11 odst. 1 písm. a) (převzetí zastoupení), který ustanovená advokátka vyčíslila na výzvu
soudu přípisem ze dne 14. 3. 2012. Advokátka totiž byla ustanovena již v řízení před krajským
soudem, kdy také měla zastoupení převzít. Částka 2400 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. května 2012
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu