ECLI:CZ:NSS:2012:11.KSE.17.2009:117
sp. zn. 11 Kse 17/2009 - 117
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Vojtěcha Šimíčka a jeho členů JUDr. Danuše Novotné, JUDr. Ivany Doubkové,
JUDr. Josefa Českého, JUDr. Petra Hajna a JUDr. Tomáše Prokopce v právní věci navrhovatele:
ministr spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti kárně obviněnému: Mgr. R. B.,
soudní exekutor, Exekutorský úřad Praha 10 se sídlem Hostivařská 22, Praha 10, v řízení
o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 10. 4. 2009, při ústním jednání konaném dne
6. 9. 2012,
takto:
Podle ustanovení §116 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech
a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů v platném znění,
kárně obviněný soudní exekutor
Mgr. R. B.,
soudní exekutor, Exekutorský úřad Praha 10,
je v i n e n t í m , ž e
I. jako soudní exekutor řádně nedoručoval exekuční příkazy a následně prováděl
nepravomocné exekuční příkazy v 8 řízeních, kdy
1) ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 113/06 nebyl exekuční příkaz ze dne 28. 1. 2006,
č. j. 3 EX 113/06-12, doručen oprávněnému a povinnému, exekuční příkaz na účet
u peněžního ústavu ze dne 15. 10. 2007, č. j. 3 EX 113/06-26, byl oprávněnému
a povinnému doručován až dne 12. 5. 2009;
2) ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 130/08 byl exekuční příkaz na účet u peněžního
ústavu ze dne 22. 8. 2008, č. j. 3 EX 130/08-19, doručen povinné až dne 7. 5. 2009;
3) ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 3183/07 nebyl příkaz k úhradě nákladů exekuce
ze dne 16. 9. 2007, č. j. 3 EX 3183/07-5, doručen oprávněnému;
4) ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 1157/08 nebyl exekuční příkaz na účet u peněžního
ústavu ze dne 17. 7. 2008, č. j. 3 EX 1157/08-16, povinnému doručen vůbec
a exekuční příkaz na účet u peněžního ústavu ze dne 17. 7. 2008,
č. j. 3 EX 1157/08-14, teprve dne 15. 5. 2009;
5) ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 298/06 nebyl exekuční příkaz srážkou ze mzdy
ze dne 6. 8. 2006, č. j. 3 EX 298/06-21, doručen povinnému;
6) ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 373/06 nebyl exekuční příkaz na účet stavebního
spoření ze dne 16. 7. 2006, č. j. 3 EX 373/06-33, doručen povinnému, exekuční
příkaz ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 EX 373/06-58, byl povinnému doručován až dne
13. 8. 2009;
7) ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 378/06 nebyly exekuční příkazy ze dne 20. 4. 2006,
č. j. 3 EX 378/06-22 a č. j. 3 EX 378/06-23, a ze dne 24. 4. 2006,
č. j. 3 EX 378/06-26, doručeny oprávněnému;
8) ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 186/06 nebyl exekuční příkaz ze dne 14. 4. 2006
doručen oprávněnému a povinnému,
a tím porušil ustanovení §49 odst. 4 exekučního řádu,
II. jako soudní exekutor se dopustil bezdůvodné nečinnosti ve 2 řízeních, a to
1. ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 158/07 od 21. 3. 2007 do 24. 7. 2008;
2. ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 1374/07 od 28. 4. 2007 do 24. 7. 2008;
a tím porušil ustanovení §2 exekučního řádu,
III.
t e d y
závažně a opětovně porušil povinnosti stanovené právním předpisem,
č í m ž s p á c h a l
kárné provinění podle §116 odst. 2 exekučního řádu.
IV. Za to mu kárný senát podle ustanovení §116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu ukládá
p o k u t u v e v ý š i 10.000 Kč.
Tato pokuta je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu.
V.
Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., v platném znění,
s e z p r o š ť u j e
návrhu ministra spravedlnosti v částech, jimiž mu bylo kladeno za vinu, že byl nečinný v řízeních
vedených pod sp. zn. 3 EX 99/06, 3 EX 2485/06, 3 EX 4338/05, 3 EX 4376/05, 3 EX 179/07,
3 EX 404/07 a 3 EX 186/06,
neboť tyto skutky nejsou kárným proviněním.
VI.
Řízení o nečinnosti ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 2344/05 se z a s t a v u je .
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu na zahájení řízení
[1.] Ministr spravedlnosti (dále též „kárný žalobce“, příp. „žalobce“) podal k Exekutorské
komoře České republiky proti soudnímu exekutorovi Mgr. R. B. (dále též „soudní exekutor“,
případně „exekutor“) návrh na zahájení kárného řízení pro kárné provinění podle ustanovení §
116 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a
o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“). Podle
citovaného ustanovení v tehdy platném znění „[j]estliže exekutor závažně nebo opětovně porušil povinnost
stanovenou tímto zákonem, stavovským předpisem nebo zákonem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z
trestné činnosti a financování terorismu anebo jestliže jeho chováním byla závažně nebo opětovně narušena
důstojnost exekutorského povolání, může mu být v kárném řízení uloženo některé z těchto opatření:
a) napomenutí,
b) písemné napomenutí,
c) pokuta až do výše stonásobku minimální mzdy,
d) odvolání z exekutorského úřadu.“
[2.] Porušení citovaného zákonného ustanovení spatřuje žalobce v tom, že soudní exekutor
1) chybně doručoval, popř. nedoručoval řádně rozhodnutí všem účastníkům řízení,
a následně prováděl nepravomocné exekuční příkazy celkem v 8 věcech, vedených
pod sp. zn. 3 EX 113/06, 3 EX 130/08, 3 EX 3183/07, 3 EX 1157/08, 3 EX 298/06,
3 EX 373/06, 3 EX 378/06 a 3 EX 186/06;
2) byl nečinný celkem v 10 řízeních, vedených pod sp. zn. 3 EX 99/06, 3 EX 2344/05,
3 EX 2485/06, 3 EX 4338/05, 3 EX 4376/05, 3 EX 158/07, 3 EX 1374/07,
3 EX 179/07, 3 EX 404/07 a 3 EX 186/06.
Tím exekutor porušil ustanovení §49 odst. 4 exekučního řádu, §261 občanského soudního řádu
(„o. s. ř.“) a povinnost postupovat bez zbytečných průtahů a povinnosti stanovené v ustanovení
§2 exekučního řádu a Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže soudních exekutorů
a svým jednáním a postupem ohrozil důvěru veřejnosti v exekutorský úřad.
[3.] K chybnému doručování uvedl kárný žalobce následující:
• ve věci sp. zn. 3 EX 113/06 byl exekuční příkaz postihující nemovitost (č. l. 12) zaslán
pouze katastrálnímu úřadu, nikoliv účastníkům řízení; exekuční příkaz na účet
u peněžního ústavu (č. l. 26) byl zaslán pouze bance; přesto byly banka i katastrální úřad
vyrozuměny o právní moci usnesení o nařízení exekuce;
• ve věci 3 EX 130/08 byl exekuční příkaz na účet u peněžního ústavu (č. l. 19) zaslán
pouze bance dne 27. 8. 2008, dalším účastníkům nebylo doručováno;
• ve věci 3 EX 3183/07 nebyl příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 16. 9. 2007 (č. l. 5)
doručen oprávněnému; usnesení o nařízení exekuce nebylo doručeno katastrálnímu
úřadu;
• ve věci 3 EX 1157/08 byly oba exekuční příkazy na účet u peněžního ústavu (č. l. 14 a 16)
doručeny pouze bankám, přesto však byly vyrozuměny o nabytí právní moci usnesení
o nařízení exekuce;
• ve věci 3 EX 298/06 nebyl exekuční příkaz srážkou ze mzdy ze dne 6. 8. 2006 (č. l. 21)
doručen povinnému a přesto exekutor zaměstnavatele vyrozuměl o právní moci usnesení
o nařízení exekuce; poslední pokus o doručení povinnému proběhl v dubnu 2008 –
přestože vyšlo najevo, že se povinný odstěhoval, nepožádal exekutor o ustanovení
opatrovníka;
• ve věci 3 EX 373/06 u exekučního příkazu na nemovitost (č. l. 10) a exekučního příkazu
na movité věci (č. l. 9) chybí doručenky od oprávněného; u exekučního příkazu na účet
u peněžního ústavu (č. l. 27) chybí doručenka od povinného; exekuční příkaz na účet
stavebního spoření (č. l. 33) byl zaslán pouze bance; u exekučního příkazu na účet
(č. l. 41) chybí doručenka od povinného; exekuční příkazy na srážky ze mzdy (č. l. 43
a 58) byly doručeny pouze zaměstnavateli; přesto však bylo bankám hromadně zasláno
vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení exekuce a informace, že exekuční příkaz
č. l. 37 nabyl právní moci (tento skutečně právní moci nabyl, ostatní však nikoliv);
• ve věci 3 EX 378/06 u exekučního příkazu na účet u peněžního ústavu (č. l. 22),
exekučního příkazu na účet (č. l. 23) a exekučního příkazu na účet stavebního spoření
(č. l. 26) chybí doručenky od oprávněného a přesto byly banky vyrozuměny o nabytí
právní moci;
• ve věci 3 EX 186/06 byl exekuční příkaz na účet stavebního spoření (č. l. 25) doručen
pouze bance a přesto byla banka vyrozuměna o nabytí právní moci.
[4.] Kárný žalobce uvedl, že podle ustanovení §49 odst. 4, 5 exekučního řádu exekutor doručí
exekuční příkaz oprávněnému, povinnému a dalším osobám, kterým se podle zvoleného způsobu
exekuce doručuje usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podle o. s. ř. a do vlastních rukou
se doručuje v případech, v nichž podle zvoleného způsobu exekuce o. s. ř. stanoví, že se doručuje
do vlastních rukou usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Z toho plyne, že pokud byl exekuční
příkaz zaslán pouze poddlužníkovi, nemohl nabýt právní moci. Exekuční příkaz v exekučním
řízení je totiž srovnatelným úkonem s nařízením výkonu rozhodnutí podle §261 o. s. ř. a proto je
pro jeho realizaci třeba nejen, aby bylo v právní moci usnesení o nařízení exekuce, nýbrž také,
aby nabyl právní moci exekuční příkaz. Za situace, kdy exekuční příkaz byl doručen pouze
poddlužníkovi povinného a právní moci nabylo jen usnesení o nařízení exekuce, neměl být
poddlužník vyrozuměn o právní moci. Účastníkovi tak byla fakticky odňata možnost bránit
se proti exekučnímu příkazu návrhem na zastavení v té části, kterou exekuční příkaz postihuje.
[5.] K tvrzené nečinnosti exekutora kárný žalobce uvedl, že ji zjistil celkem v 10 věcech:
• ve věci 3 EX 99/06 byl zjištěn průtah od 14. 11. 2006, kdy byl vydán exekuční příkaz
srážkou ze mzdy, až do 8. 9. 2008, kdy byl ve spise učiněn poslední úkon (vyznačení
doložky právní moci), nenásleduje žádné vyrozumění o právní moci;
• ve věci 3 EX 2344/05 byla exekuce nařízena 6. 4. 2005; průtah nastal od 9. 8. 2006,
kdy byl vydán příkaz srážkou ze mzdy (č. l. 10), který byl doručen pouze oprávněnému
a žádný další úkon ve spise není vyznačen;
• ve věci 3 EX 2485/06 byla exekuce nařízena 14. 11. 2006, právní moc byla vyznačena
dne 23. 4. 2007 a od té doby nebyl učiněn žádný úkon;
• ve věci 3 EX 4338/05 byla exekuce nařízena 20. 12. 2005, průtah nastal od 26. 7. 2006,
kdy byl exekutor VZP informován, že povinný byl do 8. 5. 2006 ve vazbě,
až do 5. 8. 2008, kdy požádal o novou součinnost VZP a následně 6. 8. 2008 o součinnost
GŘ VS;
• ve věci 3 EX 4376/05 byl vydán stejný exekuční titul jako u 3 EX 4338/05, exekuce byla
nařízena 27. 12. 2005 a průtah byl obdobný;
• ve věci 3 EX 158/07 byl průtah od 21. 3. 2007, kdy exekutor vydal exekuční příkaz
přikázáním pohledávky z účtu (č. l. 13) až do 24. 7. 2008, kdy požádal o součinnost
Městský úřad Židlochovice;
• věc 3 EX 1374/07 souvisí s předchozím spisem, průtah byl zjištěn od 28. 4. 2007,
kdy byly činěny úkony k doručení, až do 17. 9. 2008, kdy bylo zasláno usnesení o nařízení
exekuce katastrálnímu úřadu;
• ve věci 3 EX 179/07 byla exekuce nařízena 11. 12. 2006, není však vykázáno doručení
povinnému, průtah nastal od 6. 6. 2007, kdy byl vydán exekuční příkaz;
• ve věci 3 EX 404/07 byla exekuce nařízena 3. 1. 2007, průtah nastal od 14. 2. 2007,
kdy byly vydány 2 exekuční příkazy;
• ve věci 3 EX 186/06 začala nečinnost od 20. 5. 2008, kdy byly exekutorovi doručeny
námitky povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce (č. l. 48). Ze spisu není
patrno, jak bylo s těmito námitkami naloženo a na příkazu je jen ručně poznamenáno
„zrušeno“. Pokud však exekutor námitkám v plném rozsahu nevyhoví, je povinen
je bez zbytečného odkladu postoupit soudu.
[6.] Kárný žalobce souhrnně konstatuje, že exekutor zůstal bezdůvodně nečinný v rozmezí
nejméně 12 měsíců, čímž porušil i Listinu základních práv a svobod. Pokud by byl v některých
případech přesvědčen o tom, že další lustrace majetku povinného nepovedou k vymožení
závazků povinného, neboť se jedná o osoby nemajetné, měl možnost vyzvat oprávněného
k podání návrhu na zastavení exekuce, případně tento návrh učinit sám, a nikoliv svou nečinností
řízení uměle prodlužovat.
[7.] Na základě uvedeného kárný žalobce uvádí, že pochybení Mgr. B. jsou natolik závažná,
aby bylo jeho jednání posouzeno jako kárné provinění ve smyslu §116 odst. 2 exekučního řádu a
aby mu bylo uloženo přiměřené kárné opatření.
II. Vyjádření soudního exekutora a jeho doplnění
[8.] Obviněný exekutor ve vyjádření ze dne 20. 5. 2009 uvedl, že doručování písemností
je činěno tak, aby nebyl znemožněn výkon exekuce. Protože jsou známy případy, kdy povinný –
byť měl doručeno usnesení o nařízení exekuce – vybral z účtu peněžní prostředky,
a to bez ohledu na možné trestně právní důsledky, jsou exekuční příkazy doručovány tak,
aby uvedené nenastalo.
[9.] Usnesení o nařízení exekuce je doručováno neprodleně a je pochopitelné, že nabývá
právní moci dříve než jednotlivé exekuční příkazy. Podle §9 odst. 3 vyhlášky č. 418/2001 Sb.,
o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, je toto vyrozumění o právní moci usnesení
o nařízení exekuce doručeno i osobám, kterým se doručuje exekuční příkaz. Nejedná
se proto o odnětí možnosti účastníkovi bránit se proti exekučnímu příkazu, nýbrž o systémový
krok.
[10.] K jednotlivým spisům exekutor uvádí, že veškeré dokumenty byly řádně doručeny
nebo byl alespoň učiněn pokus o doručení.
[11.] K tvrzené nečinnosti exekutor oponuje, že žádný právní ani stavovský předpis otázku
nečinnosti v exekučním řízení neupravuje. Pokud si proto ministerstvo zavedlo lhůtu 12 měsíců
bez toho, aby o tom informovalo exekutory, je to „poněkud neobvyklé“.
[12.] Exekuční řízení je vedeno za účelem vymožení pohledávky oprávněného a proto je-li
zřejmé, že povinný nepracuje a nevlastní žádný majetek, je spis po dohodě s oprávněným dáván
na tzv. dlouhodobou lhůtu a není dáván podnět k zastavení řízení, jelikož oprávněný má zájem
na vymožení pohledávky a nikoliv na zastavení řízení pro negativní lustraci. Výslovným
požadavkem oprávněných je řízení nezastavovat, nýbrž jednou za 9-18 měsíců provést nové
šetření ohledně majetku povinného a pokud je opět negativní výsledek, spis se vrací
na dlouhodobou lhůtu. Ani cílem exekutora není rychle se „zbavit prázdných věcí“, protože je
odměňován z vymoženého plnění. Jakkoliv to proto může v některých spisech vypadat jinak,
o skutečnou nečinnost se nejedná. Se všemi 10 spisy je i nadále pracováno.
[13.] Ve věci 3 EX 404/07 byl dne 2. 4. 2008 učiněn dotaz na exekutora s přednostním
pořadím při prodeji nemovitosti, odpověď není vykázána. Exekutor proto nechápe,
proč je průtah datován od 14. 2. 2007.
[14.] Exekutor uvádí, že vždy postupoval zcela v souladu se zákonem a že se ani v jednom
případě kárného provinění nedopustil. Proto navrhuje zproštění kárného obvinění.
[15.] Mgr. B. zaslal soudu dne 24. 8. 2012 dodatečné vyjádření. V něm k tvrzenému
nedoručování exekučních příkazů uvedl, že ustanovení §49 odst. 4 exekučního řádu hovoří
pouze o tom, komu se exekuční příkaz doručí, nikoliv však, kdy se tak má stát.
Je pak na samotném exekutorovi, „který spisu věnuje roky své práce“, aby s přihlédnutím ke všem
okolnostem a způsobu vymáhání rozhodl, „kdy nastal ten správný čas pro doručení konkrétního
rozhodnutí účastníkům, aby nedošlo ke zmaření celé exekuce“. K jednotlivým řízením uvedl následující:
• 3 EX 113/06: exekuční příkaz postihující nemovitosti byl skutečně zaslán
jen katastrálnímu úřadu. Téhož dne (č. l. 13) však byl zástupce oprávněného informován
o přerušení řízení (§14 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy
souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí) z důvodu, že předchází exekuční příkaz
jiného exekutora ze dne 8. 7. 2004. Protože dotazem u tohoto exekutora bylo zjištěno,
že výtěžek z dražby nepokryje ani jejich pohledávku, nebyl z důvodu hospodárnosti
exekuční příkaz účastníkům rozesílán a následně byl zrušen (č. l. 40). Exekuční příkaz
na účet u peněžního ústavu (č. l. 26) byl poslán bance s vědomím, že se účet nachází
v debetu; následně byl doposlán účastníkům. Vyrozumění o právní moci zasláno být
muselo.
• 3 EX 130/08: exekuční příkaz na účet u peněžního ústavu povinné nebyl doručen
záměrně z důvodu zjištění zůstatku na účtu v bance a byl jí doručen až 7. 5. 2009 když
bylo zjištěno, že banka má pro tento příkaz narezervovány finanční prostředky.
• 3 EX 3183/07: příkaz k úhradě nákladů exekuce nebyl oprávněnému doručen proto,
že náklady exekuce nebyly vymoženy. Nebyl však doručen ani povinnému,
jelikož se zásilka vrátila jako nedoručená. Později nebyl doručován proto, že nesplňoval
náležitosti exekučního řádu po jeho novele. V této exekuci nebylo vymoženo nic a byla
zastavena obvodním soudem z důvodu nemožnosti přesně určit osobu povinného.
Nedoručení usnesení o nařízení exekuce katastrálnímu úřadu bylo dáno šetřením
prostředků exekutora, jelikož nelze-li povinného identifikovat, nemá smysl takové
usnesení zasílat katastrálnímu úřadu.
• 3 EX 1157/08: exekuční příkazy na účty byly doručovány pouze bance, jelikož exekutor
měl informaci o tom, že jsou debetní.
• 3 EX 298/06: exekuční příkaz srážkami ze mzdy nebyl povinnému doručován,
neboť z předchozí praxe bylo exekutorovi známo, že na uvedené adrese nebydlí. Navíc
plátce mzdy byl poučen o tom, že je povinen vyplatit sražené částky mzdy po právní moci
exekučního příkazu. Ostatně podle informace plátce mzdy předcházelo dané exekuci 5
dalších, takže další vyrozumění by byla stejně zbytečná. O ustanovení opatrovníka nebylo
nutno žádat, jelikož při posledním pokusu o doručení povinnému v dubnu 2008 bylo
zjištěno, že se povinný odstěhoval.
• 3 EX 373/06: exekuční příkaz č. l. 33 povinnému poslán nebyl, protože na základě
informace banky o jeho neúplnosti nebyl účet povinného blokován. Exekuční příkaz
srážkami ze mzdy (č. l. 58) v době kontroly skutečně nebyl povinnému doručen, protože
jeho doručení mohlo exekuci v dalších způsobech zmařit. Byl proto doručen
až „ve správném okamžiku“.
• 3 EX 378/06: exekuční příkazy č. l. 22, 23 a 26 nebyly doručovány oprávněnému,
jelikož zůstatky na účtech se pohybovaly ve stokorunách, což v případě pohledávky
ve výši cca 1 mil. Kč představuje nicotný výnos a vyvolávání „zbytečné naděje“.
Oprávněnému byly proto tyto exekuční příkazy poslány teprve následně.
• 3 EX 186/06: exekuční příkaz č. l. 25 nebyl doručen účastníkům, protože z probíhajícího
jednání vyplynuly informace, že povinný částečně plnil na účty oprávněných a nebylo
tak třeba přistoupit k realizaci exekučního příkazu.
Ze všech prezentovaných případů exekutor dovozuje, že se v nich projevila jeho dlouholetá
praxe, kdy k doručování dochází teprve v okamžiku, kdy to má význam pro vymožení
pohledávky „a ne slepě a automaticky v okamžiku jejich vydání“. Jakékoliv svoje pochybení
proto Mgr. B. odmítá.
[16.] K tvrzené nečinnosti Mgr. B. uvádí, že kontrola jeho úřadu proběhla velmi nečekaně a
překvapením pro něj bylo, že povinnost provést úkon vedoucí k nalezení majetku povinného je
dána nejméně jednou ročně, což prý plyne z interních směrnic ministerstva spravedlnosti, o nichž
však žádný z exekutorů nevěděl. Navíc, ministr není exekutorům nadřízen a každé řízení je třeba
hodnotit konkrétně nejen z hlediska rychlosti, nýbrž též účelnosti. Ke konkrétním případům
exekutor uvádí:
• 3 EX 99/06: exekuční příkaz byl vydán 14. 11. 2006, od 8. 12. 2006 však začal povinný
splácet a nebylo proto třeba jej vyrozumívat o právní moci usnesení.
• 3 EX 2344/05: exekuční příkaz ze mzdy nebyl doručen povinnému, neboť bylo následně
zjištěno, že povinný svůj pracovní poměr ukončil. Dne 24. 9. 2007 byla provedena
součinnost na VZP (č. l. 11) za účelem zjištění nového zaměstnavatele. Navíc, nepřetržitě
byly činěny úkony v souvisejícím spise 706/05, který napadl dříve.
• 3 EX 2485/06: zde byl stejný povinný jako u spisů 2344/05 a 706/05. V rámci
hospodárnosti bylo pracováno se spisem 706/05 a informace byly předávány do spisů
souvisejících.
• 3 EX 4338/05: exekutor ve svém vyjádření vypisuje všechny úkony, které učinil v období
od 23. 12. 2005 (doručení usnesení soudu o nařízení exekuce) do 26. 7. 2006, kdy byl
v rámci součinnosti informován VZP. Poté byly dne 1. 8. 2008 zjišťovány informace
z výpisu dat registru živnostenského podnikání ARES (č. l. 15), následovala příprava
na výjezd (č. l. 17) a poté 5. 8. 2008 součinnost s VZP. Dne 19. 12. 2006 byl učiněn výpis
z centrální evidence obyvatel za účelem zjištění adresy povinného (č. l. 13) a dne
14. 8. 2007 byl proveden výjezd (č. l. 15).
• 3 EX 4376/05: tento spis souvisí s předchozím, neboť se jednalo o stejného povinného.
• 3 EX 158/07: tvrzená nečinnost mezi úkonem provedeným dne 21. 3. 2007 (č. l. 13)
a 24. 7. 2008 (č. l. 17) představovala čekání na odpověď na součinnost od VZP ze dne
7. 2. 2007 (č. l. 11). Odpověď od VZP došla až dne 5. 11. 2007 (č. l. 16),
tedy po 9 měsících. Z této odpovědi vyplynulo, že povinný nic nemá a nikde nebydlí,
nicméně oprávněný odmítá jakákoliv řízení zastavovat pro nemajetnost. Náklady u takto
zastavených exekucí nese exekutor a proto učinil zoufalý dotaz dne 24. 7. 2008 ještě
na Městský úřad Židlochovice. V takových případech prý nejde učinit vůbec nic:
buď si stěžuje oprávněný, že exekutor nevymáhá, anebo přijde kontrola a něco najde.
• 3 EX 1374/07: zde jde o související spis, kdy úkony byly z důvodu hospodárnosti
prováděny jen v jednom řízení.
• 3 EX 179/07: dne 6. 6. 2007 byl vydán exekuční příkaz a dne 23. 1. 2008
se na exekutorský úřad obrátila společnost Viriditas, spol. s r. o., kterou povinný
zplnomocnil, aby jednala o uhrazení jeho závazku. V následujícím období probíhala
jednání s touto společností.
• 3 EX 404/07: kárný žalobce údajně přehlédl žádost o poskytnutí součinnosti ze dne
5. 10. 2007 adresovanou VZP.
• 3 EX 186/06: dne 20. 5. 2008 byly exekutorovi doručeny námitky povinného
proti příkazu k úhradě nákladů exekuce a dne 24. 6. 2008 byl tento příkaz zrušen.
Exekutor tvrdí, že nebyl bezdůvodně nečinný ani v jednom z uvedených řízení. Pokud
se jedná o zastavení exekuce, jedná se o návrh výlučně v dispozici oprávněného. Ochota
oprávněných podávat návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost je z pochopitelných
důvodů téměř nulová a oprávnění často zastávají názor, že aktuální nemajetnost povinného
neznamená, že se v budoucnu nestane opět majetným, což ostatně odpovídá i nálezu
Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06.
III. Řízení před Nejvyšším správním soudem
[17.] Nejvyšší správní soud převzal dle čl. I., bodu 28. zákona č. 183/2009 Sb., kterým se mění
exekuční řád a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 121/2008 Sb.,
o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících
zákonů, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., rozhodování v kárných věcech soudních exekutorů.
V souladu s bodem 7., čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 183/2009 Sb. byla Nejvyššímu
správnímu soudu Exekutorskou komorou ČR předána spisová dokumentace i k předmětnému
kárnému řízení.
[18.] Z důvodu předložení návrhu Nejvyššího správního soudu Ústavnímu soudu dle čl. 95
odst. 2 Ústavy ČR na zrušení přechodných ustanovení k části první, čl. II., bodů 3., 4., 5., 6., a 7.
zákona č. 183/2009 Sb. pro rozpor s ústavním pořádkem, bylo kárné řízení v uvedené věci
usnesením kárného senátu ze dne 2. 12. 2009 přerušeno. Ústavní soud nálezem ze dne 3. 8. 2011
sp. zn. Pl. ÚS 38/09 (č. 269/2011 Sb.), tento návrh zamítl. Tím pominul důvod přerušení řízení,
a proto soud rozhodl usnesením ze dne 6. 10. 2011 o pokračování v řízení.
[19.] Na toto řízení se vztahuje přechodné ustanovení zákona č. 183/2009 Sb., podle jehož
čl. II bod 3. platí, že „[n]estanoví-li se dále jinak, použije se pro kárné řízení, které bylo zahájeno přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, zákon č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona. Kárné provinění se posoudí a kárné opatření se uloží podle dosavadních právních předpisů.“
IV. Skutečnosti zjištěné z exekučních spisů a z vyjádření exekutora
[20.] Kárný senát Nejvyššího správního soudu (dále též „kárný soud“) si vyžádal předmětné
exekuční spisy a z jejich obsahu a ze shora citovaných písemných vyjádření Mgr. B. k výše
popsanému chybnému doručování celkem v 8 exekučních řízeních konstatuje následující:
• Ve věci oprávněného ČFU, spol. s r. o. proti povinné I. J. byl pod č. j. 3 EX 113/06-12
exekuční příkaz ze dne 28. 1. 2006 postihující blíže specifikované nemovitosti skutečně
zaslán pouze Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj. Rovněž exekuční příkaz na účet u
peněžního ústavu ze dne 15. 10. 2007 (č. l. 26) byl zaslán jen ČSOB; přesto byly banka i
katastrální úřad vyrozuměny o právní moci usnesení o nařízení exekuce. Mgr. B. je třeba
přisvědčit v tom, že zástupce oprávněného byl informován o přerušení řízení (č. l. 14)
z důvodu dřívějšího exekučního příkazu jiného exekutora postihujícího stejné nemovitosti,
nicméně povinnému tato informace sdělena nebyla. Ke zrušení předmětného exekučního
příkazu č. j. 3 EX 113/06-12 došlo až dne 4. 5. 2009, tedy po více než 3 letech.
K tvrzenému „doposlání“ exekučního příkazu na č. l. 26 došlo až dne 12. 5. 2009, tedy
rovněž teprve po podání kárného návrhu.
• Ve věci oprávněného Komerční banka, a. s. proti povinné I. K., vedené pod sp. zn. 3 EX
130/08, byl exekuční příkaz na účet u peněžního ústavu ze dne 22. 8. 2008 zaslán nejprve
pouze bance (dne 27. 8. 2008), oprávněnému bylo doručeno dne 22. 8. 2008, povinné však
až dne 7. 5. 2009. Kárný žalobce se proto mýlí, pokud tvrdí, že nebylo doručováno
žádnému z účastníků, neboť oprávněnému doručeno bylo neprodleně. Povinné však byl
předmětný exekuční příkaz doručen až po podání kárného návrhu.
• Ve věci oprávněné Telefónica O2 Czech Republic, a. s. proti povinnému J. P. vedené pod
sp. zn. 3 EX 3183/07 nebyl příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 16. 9. 2007 (č. l. 5)
doručen oprávněnému; v případě povinného byl učiněn pokus o doručení, avšak zásilka se
vrátila z důvodu, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Tato zjištění Mgr. B.
nerozporoval.
• Ve věci oprávněného Credium, a s. proti povinnému M. T., vedené pod sp. zn. 3 EX
1157/08, byly oba exekuční příkazy na účet u peněžního ústavu ze dne 17. 7. 2008 (č. l. 14
a 16) doručeny bance a oprávněnému; povinnému byl doručován pouze exekuční příkaz č.
l. 14, to však teprve dne 15. 5. 2009. Navrhovateli sice nelze přisvědčit potud, že oba
exekuční příkazy byly doručovány pouze bance, jelikož byly doručeny rovněž
oprávněnému; povinnému byl však doručován pouze exekuční příkaz č. l. 14, a navíc
až po podání kárného návrhu.
• Ve věci oprávněného CAC LEASING, a. s. proti povinnému I. F., vedené pod sp. zn. 3
EX 298/06, byl exekuční příkaz srážkou ze mzdy ze dne 6. 8. 2006 (č. l. 21) doručen
zástupci oprávněného dne 8. 8. 2006; pokus doručit povinnému se uskutečnil až 6. 5. 2009
(tj. až po podání kárného návrhu) a bylo zjištěno, že se povinný odstěhoval.
Přesto exekutor zaměstnavatele vyrozuměl o právní moci usnesení o nařízení exekuce.
Skutečnost, že pokus doručit povinnému byl učiněn až po podání kárného návrhu, Mgr. B.
nerozporuje.
• Ve věci oprávněného Pekárna Liberec, a. s. proti povinnému V. B. vedené pod sp. zn. 3
EX 373/06 byl exekuční příkaz ze dne 25. 3. 2006 (č. l. 10) doručen 19. 6. 2006
povinnému, 29. 3. 2006 katastrálnímu úřadu a dne 21. 4. 2006 oprávněnému. Exekuční
příkaz ze dne 25. 3. 2006 (č. l. 9) byl doručen dne 21. 4. 2006 oprávněnému a 19. 6. 2006
povinnému. Exekuční příkaz na účet u peněžního ústavu ze dne 5. 6. 2006 (č. l. 27) byl
doručen oprávněnému dne 5. 6. 2006 a povinnému 19. 6. 2006 (poznámka NSS: ve
společné obálce s dalšími exekučními příkazy). Exekuční příkaz na účet stavebního spoření
ze dne 16. 7. 2006 (č. l. 33) byl zaslán pouze oprávněnému a bance, chybí doručenka
povinného. Exekuční příkaz na účet ze dne 2. 9. 2006 (č. l. 41) byl doručen oprávněnému a
bance, v případě povinného byla zásilka dne 6. 9. 2006 uložena u pošty, kde nebyla
adresátem vyzvednuta. Rovněž exekuční příkaz na srážky ze mzdy ze dne 2. 9. 2006 (č. l.
43) byl doručen oprávněnému a zaměstnavateli; v případě povinného byla zásilka uložena
na poště, protože adresát dne 6. 9. 2006 nebyl zastižen a zásilku si nevyzvedl ani později.
Exekuční příkaz ze dne 16. 9. 2008 (č. l. 58) byl doručen stejného dne oprávněnému a také
zaměstnavateli; povinnému byl doručován až dne 13. 8. 2009 (tzn. po podání kárného
návrhu), a protože si zásilku nevyzvedl, byla uložena na poště. Soud na základě zjištěných
skutečností souhrnně konstatuje, že v rozporu s tvrzením kárného žalobce nebylo zjištěno,
že exekuční příkazy č. l. 9 a 10 nebyly doručeny oprávněnému a č. l. 27 povinnému, když
spis příslušné doručenky obsahuje. Podobně exekuční příkaz č. l. 43 byl doručován oběma
účastníkům řízení. Naopak přisvědčit je třeba žalobci potud, že exekuční příkaz č. l. 33
nebyl doručen povinnému a exekuční příkaz č. l. 58 byl povinnému doručován až po
podání kárného návrhu.
• Ve věci oprávněného Ing. Z. H. proti povinnému L. J. vedené pod sp. zn. 3 EX 378/06 byl
exekuční příkaz ze dne 20. 4. 2006 (č. l. 22) doručen bance a povinnému (fikcí), zjevně však
vůbec nebyl doručován oprávněnému. Stejně tak exekuční příkazy ze dne 20. 4. 2006 (č. l.
23) a ze dne 24. 4. 2006 (č. l. 26) byly doručovány jen bance a povinnému a nikoliv
oprávněnému. Tuto skutečnost Mgr. B. nepopřel a odůvodnil zbytečností vyvolávat u
oprávněného zbytečnou naději, jelikož se jednalo o nicotný finanční výnos.
• Ve věci oprávněných Z. R. a M. P. proti povinnému B. V. vedené pod sp. zn. 3 EX 186/06
byl exekuční příkaz ze dne 14. 4. 2006 (č. l. 25) doručen pouze bance. Tuto skutečnost Mgr.
B. nerozporuje.
[21.] K nečinnosti, vytýkané kárným žalobcem Mgr. B. celkem v 10 exekučních řízeních, zjistil
kárný soud z obsahu exekučních spisů následující skutečnosti:
• Ve věci oprávněného Eurotel Praha, spol. s r. o. proti povinnému M. H. vedené pod sp. zn.
3 EX 99/06 byl dne 14. 11. 2006 vydán exekuční příkaz srážkami ze mzdy (č. l. 15), který
byl doručen plátci mzdy J. K., povinnému a oprávněnému. Jako poslednímu byl tento
příkaz doručen povinnému dne 21. 12. 2006. Dalším vykázaným úkonem je skutečně až
vyznačení právní moci na tomto exekučním příkazu dne 8. 9. 2008; teprve poté následují
úkony další (vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce ze dne 17. 12.
2008, vyrozumění o zániku pověření k provedení exekuce z důvodu úplného vymožení
pohledávky ze dne 9. 1. 2009. Z obsahu spisu (jeho obal) a z vyjádření exekutora nicméně
zároveň plyne, že povinný v dané věci splácel svůj dluh v souladu se splátkovým
kalendářem.
• Ve věci oprávněného Český Telecom, a. s. proti povinnému D. P. vedené pod sp. zn. 3 EX
2344/05 byly dne 9. 8. 2006 exekučním příkazem (č. l. 10) nařízeny srážky ze mzdy; tento
příkaz však byl doručen pouze oprávněnému a zaměstnavateli, nikoliv povinnému. Další
úkony následovaly až v roce 2009 – exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu
povinného (25. 3. 2009), další exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu povinného
(25. 3. 2010) atd. Ze souvisejícího spisu stejných účastníků řízení zn. 3 EX 706/05 nicméně
plyne, že dne 24. 7. 2006 byla k VZP podána žádost o součinnost ve vztahu k povinnému
D. P., další žádost byla datována ke dni 23. 1. 2007; odpověď na tuto žádost je datována ke
dni 24. 9. 2007 a v předmětném spisu je založena pod č. l. 11 s tím, že v jejím záhlaví je
rukou napsáno, že se týká řízení 706/05 a 2344/05. Součástí spisu 3 EX 706/05 je dále
sdělení zaměstnavatele povinného ze dne 18. 8. 2006, že dne 11. 7. 2006 byl zrušen
pracovní poměr s povinným ve zkušební době. Dne 13. 7. 2007 byl vydán exekuční příkaz
prodejem movitých věcí povinného (č. l. 20). Další úkony (zejména žádosti o součinnost)
provedl exekutor v roce 2008. Je tak zřejmé, že ve vztahu k oběma účastníkům řízení (byť
ve dvou formálně samostatných řízeních) exekutor v rozhodném období nečinný nebyl.
Jakkoliv je totiž pravdou, že označené kopie prováděných úkonů měly být obsaženy v obou
spisech, nepovažuje to kárný soud s ohledem na vymezení žalovaného skutku za zásadní
pochybení, z něhož by bylo možno dovodit kárné provinění Mgr. B..
• Ve věci oprávněného Telefónica O2 Czech Republic, a. s. proti povinnému D. P. vedené
pod sp. zn. 3 EX 2485/06 byla exekuce nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu
10 dne 14. 11. 2006, toto usnesení nabylo právní moci dne 24. 2. 2007, tato právní moc
byla vyznačena dne 23. 4. 2007 a usnesení s vyznačenou právní mocí obdržel Mgr. B. dne 5.
6. 2007. Další úkon však následoval teprve dne 17. 2. 2009 (žádost o poskytnutí
součinnosti). Mgr. B. je nicméně třeba přisvědčit, že s ohledem na stejnou osobu
povinného jako v řízeních vedených pod sp. zn. 3 EX 2344/05 a 3 EX 706/05 nelze
pominout, že vůči této osobě činil úkony v rozhodné době v těchto jiných řízeních a bylo
by proto příliš formalistické striktně požadovat, aby stejné úkony činil i v tomto řízení.
• Ve věci oprávněného K. J. proti povinnému R. Š. vedené pod sp. zn. 3 EX 4338/05 byla
exekuce usnesením Okresního soudu v Mělníku nařízena dne 20. 12. 2005, dne 26. 7. 2006
byl exekutor VZP na základě žádosti o poskytnutí součinnosti informován, že povinný byl
do 8. 5. 2006 ve vazbě, a jeho další úkon následoval až dne 5. 8. 2008, kdy opět požádal o
novou součinnost VZP. Mgr. B. je však třeba přisvědčit v tom, že na č. l. 15 je založena
informace z registru ARES, datovaná ke dni 1. 8. 2006. Rovněž Mgr. B. správně poukazuje
na výpis z centrální evidence obyvatel, datovaný ke dni 19. 12. 2006 a založený
v souvisejícím spise stejného povinného zn. 3 EX 4376/05. V tomto souvisejícím spise je
zdokumentován též výjezd do místa bydliště povinného (č. l. 15), který se měl uskutečnit
dne 14. 8. 2007. Je tak zřejmé, že v daném řízení nebyla zjištěna nečinnost exekutora, která
by přesahovala dobu jednoho roku.
• Obdobně ve věci oprávněné Z. J. proti povinnému R. Š. vedené pod sp. zn. 3 EX 4376/05
byla exekuce usnesením Okresního soudu v Mělníku nařízena 27. 12. 2005, dne 26. 7. 2006
byl exekutor VZP na základě žádosti o poskytnutí součinnosti informován, že povinný byl
do 8. 5. 2006 ve vazbě, a jeho další úkon následoval dne 6. 8. 2008, kdy požádal o
součinnost Generální ředitelství vězeňské služby. Mgr. B. je však i v tomto případě třeba
přisvědčit, že na č. l. 15 souvisejícího spisu zn. 3 EX 4338/05 je založena informace
z registru ARES, datovaná ke dni 1. 8. 2006. Dále je součástí spisu výpis z centrální
evidence obyvatel, datovaný ke dni 19. 12. 2006 a je zde zdokumentován ž výjezd do místa
bydliště povinného (č. l. 15), který se měl uskutečnit dne 14. 8. 2007. Je tak zřejmé, že ani v
tomto řízení nebyla zjištěna nečinnost exekutora, která by přesahovala dobu jednoho roku.
• Ve věci oprávněného Komerční banka, a. s. proti povinnému J. B. vedené pod sp. zn. 3 EX
158/07 vydal exekutor dne 21. 3. 2007 exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu (č. l.
13) a dalším úkonem byla až žádost o poskytnutí součinnosti ze dne 24. 7. 2008,
adresovaná Městskému úřadu Židlochovice. Argumentace Mgr. B., že po celou dobu čekal
na odpověď na součinnost od VZP (žádost zaslal 7. 2. 2007, odpověď obdržel dne 5. 11.
2007), není přesvědčivá, jelikož ani poté neučinil vůči povinnému žádný úkon. V tomto
řízení proto soud zjistil nečinnost v období od 21. 3. 2007 do 24. 7. 2008.
• V související věci stejných účastníků oprávněného Komerční banka, a. s. proti povinnému
J. B. vedené pod sp. zn. 3 EX 1374/07 byl dne 28. 4. 2007 vydán exekuční příkaz a příkaz
k úhradě nákladů exekuce, který byl neúspěšně doručován povinnému, dne 17. 9. 2008 bylo
Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj odesláno usnesení Okresního soudu Brno –
venkov ze dne 23. 2. 2007 o nařízení exekuce. I pokud by soud akceptoval argumentaci
Mgr. B., že se v tomto případě jedná o související řízení s řízením předchozím a úkony byly
z důvodu hospodárnosti prováděny vždy jen v jednom spise, lze za první úkon, kterým byla
ukončena nečinnost, považovat až žádost o poskytnutí součinnosti ze dne 24. 7. 2008,
adresovaná Městskému úřadu Židlochovice (viz výše). V tomto řízení proto soud zjistil
nečinnost v období od 28. 4. 2007 do 24. 7. 2008.
• Ve věci oprávněného Raiffeisenbank, a. s. proti povinnému K. B. vedené pod sp. zn. 3 EX
179/07 byla exekuce nařízena usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 12. 2006,
není však vykázáno doručení povinnému, a to ani náhradním způsobem. Dne 6. 6. 2007
vydal Mgr. B. exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu povinného (č. l. 20), který
však byl doručen pouze bance. Ze spisu se dále podává, že exekutor mailem komunikoval
se společností Viriditas, spol. s r. o., která doložila plnou moc o zastupování povinného –
poprvé dne 23. 1. 2008. S ohledem na zjištěnou komunikaci se společností Viriditas, spol.
s r. o., k níž došlo právě v období, kdy mělo docházet k nečinnosti a obsahem této
komunikace je právě uhrazení pohledávek povinného, namítaná nečinnost exekutora
nebyla zjištěna.
• Ve věci oprávněného RENAULT LEASING CZ, spol. s r. o. proti povinnému A. Z.,
vedené pod sp. zn. 3 EX 404/07, byly dne 14. 2. 2007 vydány exekuční příkazy prodejem
movitých věcí povinného (č. l. 8) a prodejem nemovitostí (č. l. 9). Stejného dne byly
podány žádosti o poskytnutí součinnosti. Na tyto žádosti oslovené subjekty postupně
odpovídaly; další žádost o poskytnutí součinnosti byla učiněna dne 5. 10. 2007 vůči
Vojenské zdravotní pojišťovně, 2. 4. 2008 vůči exekutorovi JUDr. U., následuje zaslání
usnesení o nařízení exekuce povinnému 3. 12. 2008 atp. Je tak zřejmé, že v daném případě
nečinnost exekutora zjištěna nebyla.
• Ve věci oprávněných Z. R. a M. P. proti povinnému B. V. vedené pod sp. zn. 3 EX 186/06
vydal exekutor dne 7. 5. 2008 příkaz k úhradě nákladů exekuce (č. l. 48), proti kterému
podal povinný dne 16. 5. 2008 námitky. Dne 24. 6. 2008 vydal exekutor usnesení (č. l. 51),
kterým předmětný příkaz k úhradě nákladů exekuce zrušil. V tomto řízení proto nečinnost
exekutora nebyla zjištěna, když navrhovatel zjevně přehlédl usnesení, kterým byl příkaz
k úhradě nákladů exekuce zrušen.
V. Průběh ústního jednání
[22.] V průběhu ústního jednání kárný žalobce odkázal na obsah svého návrhu a zejména
zdůraznil, že se Mgr. B. v popsaných řízeních dopouštěl protizákonností, spočívajících
v chybném doručování exekučních příkazů a v nečinnosti. Oproti písemnému návrhu však
výslovně vzal zpět tu jeho část, která se týkala tvrzené nečinnosti ve věci vedené pod sp. zn.
3 EX 2344/05, a to z důvodu, že k této nečinnosti s ohledem na obsah souvisejícího spisu
(3 EX 706/05) nedošlo. Druh a výši kárného opatření ponechal kárný žalobce i nadále na úvaze
soudu.
[23.] Rovněž Mgr. B. v jednotlivostech plně odkázal na svoje doplněné vyjádření ze dne 24. 8.
2012 a nadále trval na tom, že se žádného protiprávního pochybení nedopustil. Zdůraznil, že
ministerská kontrola byla v jeho úřadu provedena jako u jednoho z prvních třech exekutorů a za
situace, kdy vůbec nebylo zřejmé, jaký výklad zaujímá ministerstvo k některým zákonným
ustanovením (např. k doručování) a jaké požadavky klade na činnost exekutorů; obzvláště, jakou
dobu bude posuzovat jako bezdůvodnou nečinnost. Po zjištěních plynoucích z předmětné
kontroly nicméně svoji činnost právnímu výkladu ministerstva přizpůsobil, byť se s ním
neztotožňuje. Exekutor k jednotlivým řízením opakovaně uváděl, že výklad ministerstva
absolutně neodpovídá potřebám praxe, kdy účelem exekuce je vymožení pohledávek, což je však
prakticky nemožné, pokud by např. měl být povinný neprodleně informován o všech exekučních
příkazech. V řadě případů pak nedoručoval exekuční příkazy či nekonal prostě proto, že se to
jevilo jako zcela neúčelné (např. ze sdělení banky vyplynulo, že účet je v debetu). Rozhodně
však svým postupem nepoškodil zájmy účastníků žádného z popsaných exekučních řízení. Proto
žádá o zproštění ve vztahu ke všem žalovaným skutkům.
VI. Posouzení věci soudem
VI.a) Případy vytýkaného chybného doručování
[24.] Kárný senát Nejvyššího správního soudu na základě provedeného dokazování učinil
ve vztahu k první skupině vytýkaných skutků, tedy k chybnému doručování, následující skutkové
závěry.
[25.] Soud má za prokázáno, že ve věcech vedených pod sp. zn. 3 EX 113/06 a 3 EX 186/06
byly shora citované exekuční příkazy skutečně zaslány pouze bankám, případně katastrálním
úřadům, a nikoliv účastníkům řízení.
[26.] Ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 130/08 byl sice exekuční příkaz zaslán neprodleně též
oprávněnému, povinné však po více než 8 měsících, a navíc až po podání kárného návrhu.
Podobně ve věci sp. zn. 3 EX 373/06 byl exekuční příkaz ze dne 16. 9. 2008 (č. l. 58) povinnému
doručován po 11 měsících až dne 13. 8. 2009 (tzn. po podání kárného návrhu).
[27.] Ve věci sp. zn. 3 EX 3183/07 nebyl příkaz k úhradě nákladů exekuce vůbec zaslán
oprávněnému; v případě povinného byl učiněn pokus o doručení, avšak zásilka se vrátila
z důvodu, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Ve věci 3 EX 1157/08 byly oba exekuční
příkazy ihned doručeny bance a oprávněnému; povinnému byl doručován pouze exekuční příkaz
č. l. 14, to však teprve téměř po 10 měsících a až po podání kárného návrhu. Ve věci sp. zn.
3 EX 298/06 byl exekuční příkaz zaslán pouze oprávněnému, u povinného bylo zjištěno,
že se odstěhoval, to však po 9 měsících od vydání příkazu a až po podání kárného návrhu.
Podobně ve věci 3 EX 373/06 byl exekuční příkaz č. l. 33 zaslán pouze oprávněnému a bance,
chybí doručenka povinného. Ve věci 3 EX 378/06 byly exekuční příkazy (č. l. 22, 23 a 26)
doručovány jen bance a povinnému a nikoliv oprávněnému.
[28.] V rozporu s tvrzením kárného žalobce obsaženým v písemném návrhu nebylo naopak
prokázáno, že by Mgr. B. nedoručoval exekuční příkazy ve věci 3 EX 373/06 (č. l. 9 a 10)
oprávněnému a exekuční příkaz ze dne 5. 6. 2006 byl rovněž řádně doručen, tentokrát
povinnému. V tomto případě zřejmě kárný žalobce přehlédl, že se v jedné obálce nacházelo
několik exekučních příkazů současně. Ve stejné věci bylo prokázáno, že exekuční příkaz č. l. 41
byl doručován povinnému, byť adresát nebyl doručovatelem zastižen. Rovněž exekuční příkaz
č. l. 43 byl doručen nejen zaměstnavateli, jak tvrdí kárný žalobce, nýbrž také oprávněnému a byl
učiněn pokus o doručení povinnému, který nebyl zastižen.
[29.] Lze tak shrnout, že ohledně tvrzeného chybného doručování, resp. nedoručování
exekučních příkazů a jejich provádění, byť ještě nemohly nabýt právní moci, je třeba přisvědčit
kárnému žalobci, že ve všech 8 řízeních byly popsané nedostatky zjištěny, byť nikoliv vždy
přesně v té podobě, v jaké je žalobce vymezil v původním návrhu.
[30.] Ohledně právního posouzení tohoto vytýkaného pochybení exekutora je třeba vycházet
z ustanovení §49 odst. 4 exekučního řádu, podle něhož „[e]xekuční příkaz doručí exekutor
oprávněnému, povinnému a dalším osobám, kterým se podle zvoleného způsobu exekuce doručuje usnesení
o nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu.“ Jak k tomu uvádí i odborná literatura
(viz Kasíková, Kučera, Plášil, Šimka, Jirmanová, Hubáček: Zákon o soudních exekutorech a exekuční
činnosti – komentář, 1. vyd., C. H. Beck, 2007, str. 182), postup při doručování exekučního příkazu
se řídí režimem doručování usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí obsahujících shodný způsob
provedení. Ve všech případech se proto exekuční příkaz musí doručit oprávněnému a povinnému
a dále se doručuje vždy podle zvoleného způsobu exekuce dalším subjektům: plátci mzdy
(exekuční příkaz srážkami ze mzdy), peněžnímu ústavu (exekuční příkaz přikázáním pohledávky
z účtu u peněžního ústavu), dlužníkovi povinného (exekuční příkaz přikázáním jiné peněžité
pohledávky), katastrálnímu úřadu (exekuční příkaz prodejem nemovitostí) a rejstříkovému soudu
či orgánu (exekuční příkaz prodejem podniku).
[31.] Podle odst. 5 cit. ustanovení exekučního řádu platí, že „[d]o vlastních rukou se osobám
uvedeným v odstavci 4 doručuje v případech, v nichž podle zvoleného způsobu exekuce občanský soudní řád
stanoví, že se doručuje do vlastních rukou usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.“ Povinnost doručovat
exekuční příkaz do vlastních rukou zákon stanoví např. u exekučního příkazu srážkami ze mzdy
(§282 odst. 2 o. s. ř.).
[32.] Mgr. B. k těmto vytýkaným pochybením na svoji obranu uvedl, že doručování písemností
probíhá tak, aby nebyl znemožněn výkon exekuce. Domnívá se, že citované ustanovení §49 odst.
4 exekučního řádu výslovně hovoří pouze o tom, komu se exekuční příkaz doručuje, avšak
nikoliv, kdy tak musí exekutor učinit. V každém z konkrétních řízení pak rozvádí, v čem spočívala
racionalita jeho postupu (hospodárnost řízení, kdy bylo zjevné, že povinný je nemajetný; obava ze
zmaření exekuce; nevyvolávání zbytečné naděje u oprávněného; formální nedostatky exekučního
příkazu; informace plynoucí z jiných spisů vztahující se ke stejné osobě povinného atp.).
[33.] K tomu soud uvádí, že interpretace ustanovení §49 odst. 4 exekučního řádu předestřená
Mgr. B. je nepřijatelná. Pokud totiž zákonná norma stanoví jednoznačnou povinnost doručit
exekuční příkaz určitým osobám, je z povahy věci zřejmé, že tak musí exekutor učinit
bez zbytečných odkladů. Je totiž vhodné připomenout, že v tomto řízení působí exekutor jako
orgán veřejné moci, nikoliv jako soukromá osoba. Limity jeho činnosti proto zásadně představuje
zásada, podle níž stát (a přeneseně veškerá veřejná moc) může činit pouze to, co zákon výslovně
stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy, podobně čl. 2 odst. 4 Listiny) a nikoliv vše, co není zákonem
výslovně zakázáno. Jeho argument proto platí přesně naopak: pokud zákonná norma exekutorovi
jako představiteli veřejné moci výslovně neumožňuje v rámci vlastního uvážení nedoručovat
exekuční příkaz, resp. doručit jej až později, musí platit, že jej stíhá povinnost provést doručení
bez zbytečného odkladu. Jakýkoliv jiný výklad citovaného zákonného ustanovení považuje soud
za nepřijatelný. Pokud by totiž měl platit výklad odlišný a tento by se měl rozšířit, otevřela
by se stavidla svévole veškeré veřejné moci: správní orgány a soudy by nemusely respektovat
žádné zákonné lhůty ani další své povinnosti, pakliže by seznaly, že to není racionální.
[34.] Veškerou argumentaci Mgr. B. proto kárný soud vnímá jako zdůvodnění motivů, pro
které v daných řízeních postupoval tak, jak je popsáno výše. Žádný z těchto motivů však nemůže
ospravedlnit opakované a soustavné porušování jednoznačného znění zákonných ustanovení.
[35.] Lze tak učinit dílčí závěr, že jestliže z ustanovení §49 odst. 4 exekučního řádu výslovně
plyne povinnost doručit exekuční příkaz oprávněnému i povinnému, je zcela zřejmé, že tato
povinnost je dána bez zbytečného prodlení a exekutor nemá žádný prostor pro úvahu,
zda je v konkrétním případě možno některému účastníkovi (zejména povinnému) doručit
exekuční příkaz později, nebo dokonce nedoručit vůbec. Pokud Mgr. B. tuto svoji povinnost ve
všech shora popsaných 8 případech porušil, dopustil se závažného a opětovného porušení
zákona, které naplňuje kárnou odpovědnost zakotvenou v ustanovení §116 odst. 2 exekučního
řádu.
VI.b) Vytýkaná nečinnost
[36.] K tvrzené nečinnosti Mgr. B. ve shora popsaných 10 řízeních kárný soud konstatuje, že
tato nečinnost byla prokázána pouze ve 2 řízeních. Ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 158/07
trvala více než 15 měsíců (21. 3. 2007 – 24. 7. 2008) a ve věci sp. zn. 3 EX 1374/07 více než 14
měsíců (28. 4. 2007 – 24. 7. 2008).
[37.] Kárný soud naopak neshledal průtahy ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 2485/06. Jak bylo
totiž podrobně popsáno výše, exekutor v rozhodném období nebyl vůči účastníkům řízení
nečinný, byť úkony, které prováděl, byly formálně vykázány v jiné věci. Rovněž v řízeních
vedených pod sp. zn. 3 EX 4338/05 a 3 EX 4376/05 exekutor prováděl úkony, podrobně
popsané výše. V řízení vedeném pod sp. zn. 3 EX 179/07 kárný soud neshledal nečinnost,
jelikož časový odstup mezi úkony exekutora nepřesahoval 7 měsíců. Rovněž ve věci vedené pod
sp. zn. 3 EX 404/07 nelze přisvědčit žalobci, že průtahy trvaly od 14. 2. 2007 po blíže neurčenou
dobu, jelikož současně s předmětnými příkazy byly podány žádosti o poskytnutí součinnosti,
na které postupně exekutor dostával odpovědi, a další žádost o poskytnutí součinnosti podal dne
5. 10. 2007, tedy bez neodůvodněných průtahů. Žalobce se rovněž mýlí, pokud tvrdí, že Mgr. B.
ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 186/06 s námitkami povinného proti příkazu k úhradě nákladů
exekuce ze dne 7. 5. 2008 nijak nenaložil, jelikož z obsahu spisu plyne, že dne 24. 6. 2008
exekutor tento příkaz zrušil. Pokud v průběhu ústního jednání kárný žalobce namítl, že toto
zrušovací usnesení bylo účastníkům doručeno až téměř po 5 měsících, je třeba uvést, že tento
skutek byl žalován jako nečinnost a nikoliv chybné doručování a kárný soud se proto cítí být
vázán tímto vymezením skutku. Protože v řízení nebylo zpochybněno, že předmětné usnesení
bylo skutečně vydáno již 24. 6. 2008, tvrzené nečinnosti ve vztahu k námitkám povinného
proti příkazu k úhradě nákladů exekuce se exekutor nedopustil. Ve věci vedené pod sp. zn.
3 EX 99/06 kárný soud vycházel ze skutečnosti, že hned po vydání exekučního příkazu srážkami
ze mzdy povinný začal splácet danou pohledávku a proto tvrzená nečinnost exekutora nemohla
mít žádné negativní dopady do právního postavení účastníků řízení.
[38.] V těchto částech návrhu kárného žalobce, týkajících se označených sedmi exekučních
řízení, proto soud Mgr. B. zprostil, neboť dospěl k závěru, že tyto skutky nepředstavují kárné
provinění (§19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.).
[39.] Řízení ve věci vedené pod sp. zn. 3 EX 2344/05 kárný soud podle ustanovení §19 odst. 4
ve spojení s §14 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb. zastavil, protože kárný žalobce v průběhu ústního
jednání vzal tento návrh výslovně zpět.
[40.] Mgr. B. kárnému žalobci oponuje, když tvrdí, že žádný právní předpis neupravoval otázku
nečinnosti v exekučním řízení a ministerstvo si svévolně zavedlo lhůtu 12 měsíců svojí vlastní
metodikou. K tomu kárný soud uvádí, že v rozhodné době skutečně ještě neplatilo výslovné
ustanovení §46 odst. 1 exekučního řádu, podle něhož „[p]ověřený exekutor postupuje při provádění
exekuce rychle a účelně; při tom dbá ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho postupem.“ Není
však pravdou, že povinnost exekutora postupovat bez zbytečných průtahů neexistovala, resp. že
by plynula teprve z metodiky ministerstva spravedlnosti, se kterou nebyli exekutoři seznámeni.
Tato povinnost je totiž odvozena z jedné ze základních procesních zásad řízení vyjádřené v čl. 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod a soudní exekutor byl povinen tuto zásadu dodržovat na
základě ustanovení §2 věta druhá exekučního řádu.
[41.] Jak je konstantně judikováno, právo na řízení bez průtahů je součástí práva na spravedlivý
proces, jehož se může domáhat každý v každém stadiu řízení. Z judikatury Ústavního soudu,
který je nejdůležitějším vykladačem ústavních norem, pak bez jakýchkoliv důvodných
pochybností plyne, že citovaný čl. 38 odst. 2 Listiny se vztahuje nejen na činnost soudů,
nýbrž také ostatních orgánů ochrany práva, mezi které spadá soudní exekutor, ale také třeba
i správní orgány (nález sp. zn. II. ÚS 225/01). Je vhodné rovněž připomenout, že „nečinnost
soudního exekutora ... představuje skutek trvající, jehož podstatou je vyvolání a následné udržování protiprávního
stavu, přičemž za ukončení tohoto protiprávního stavu se považuje úkon směřující k jeho odstranění, tedy procesní
úkon směřující k vymožení pohledávky oprávněného, případně jiný úkon směřující ke skončení exekuce“
(rozhodnutí kárného senátu NSS ze dne 30. 5. 2011, č. j. 14 Kse 3/2011 - 43).
[42.] Exekutor je tedy povinen v řízení postupovat bez zbytečných průtahů, aby nedocházelo
k porušování práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení či třetích osob. Ostatně, tato
skutečnost plyne rovněž ze setrvalé rozhodovací praxe Kárné komise Exekutorské komory,
kdy např. v rozhodnutí ze dne 9. 10. 2007, č. j. KŽ 21/06-71, je jednoznačně uvedeno, že „soudní
exekutor musí v řízení postupovat bez zbytečných průtahů tak, aby nedocházelo k porušování práv a právem
chráněných zájmů fyzických a právnických osob. Kárný senát ve světle uvedené judikatury Ústavního soudu má
za to, že průtahy v řízení před soudním exekutorem lze charakterizovat jako nečinnost tohoto exekutora,
který neprovádí úkony směřující ke skončení věci v přiměřené lhůtě, i když tato nečinnost nemá zpravidla vliv
na zákonnost rozhodnutí“. Podobnou definici průtahů, jakož i skutečnost, že nečinnost soudního
exekutora může založit jeho kárné provinění, senát Kárné komise Exekutorské komory
konstatoval též např. v rozhodnutí ze dne 20. 2. 2009, č. j. KŽ 1/08-22. Výklad ustanovení §2
a §46 odst. 1 exekučního řádu a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vztahujících
se k povinnosti soudního exekutora postupovat bez zbytečných průtahů, tedy byl v minulosti
proveden i samotným orgánem samosprávy exekutorů.
[43.] Přestože exekuční řád, občanský soudní řád ani Listina základních práv a svobod
explicitně nedefinují pojem „průtah“, je zřejmé, že se jedná o neodůvodněnou a nepřiměřenou
nečinnost v řízení, přičemž právě neodůvodněnost a nepřiměřenost bude nutno před vyslovením
závěru o průtazích zkoumat v každém jednotlivém případě, a to individuálně, dle konkrétních
skutkových okolností, s přihlédnutím k povaze a složitosti věci, chování účastníků či třetích osob,
atd. (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 663/01). V již jednou citovaném nálezu
Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 225/01 je totiž např. uvedeno, že jednoznačným a protiústavním
průtahem v řízení před správním orgánem je jeho prokázaná nečinnost po dobu více
než 9 měsíců.
[44.] V nyní projednávaném případě je zřejmé, že ve shora označených dvou exekučních
řízeních byly zjištěny průtahy trvající více než 12 měsíců. Přitom platí, že pokud v exekučním
řízení není po dobu více než jednoho roku učiněn žádný úkon, musel by exekutor prokázat
existenci silného a legitimního důvodu, který by tuto nečinnost odůvodnil. Kárný senát dospěl
k závěru, že existence legitimního důvodu nečinnosti v žádném z těchto dvou řízení dána nebyla.
[45.] Pokud totiž soudní exekutor argumentoval tím, že v případě, kdy např. povinný nepracuje
a nevlastní žádný majetek, je spis po dohodě s oprávněným dáván na tzv. dlouhodobou lhůtu
a není dáván podnět k zastavení řízení, jelikož oprávněný má zájem na vymožení pohledávky
a nikoliv na ukončení řízení, je tato argumentace bezesporu racionální. Za nepřijatelnou však
považuje kárný soud praxi, kdy po tuto dobu exekutor nečiní prakticky vůbec žádné úkony,
kterými by se např. pokusil zjistit, zda se v mezičase nezměnily majetkové poměry povinného.
Periodicita těchto úkonů, výrazně překračující období jednoho roku, je zjevně nepřiměřená. Jinak
řečeno, pochybení exekutora v popsaných řízeních primárně nespočívá v tom, že nepodal podnět
k zastavení řízení, nýbrž v tom, že v těchto řízeních byl zcela nečinný a nečinil tedy žádné úkony
k rychlému a efektivnímu ukončení exekuce.
[46.] Na základě uvedených skutečností kárný senát dospěl k závěru, že se Mgr. B. v popsaných
dvou exekučních řízeních dopustil neodůvodněné a nepřiměřené nečinnosti. Tato nečinnost byla
kárným senátem posouzena jako závažné porušení povinností stanovených zákonem, čímž byla
naplněna skutková podstata kárného provinění soudního exekutora ve smyslu §116 odst. 2
exekučního řádu.
VI. Závěr
[47.] Při úvaze o druhu ukládaného kárného opatření přihlížel kárný senát
ke všem okolnostem, které během řízení vyšly najevo. Zejména zohlednil množství řízení,
v nichž se Mgr. B. dopustil protizákonnosti, a z něhož je patrno, že se v jeho případě a v daném
období nejednalo o ojedinělé excesy, nýbrž o běžnou praxi. Proto považuje kárný senát za
odpovídající uložení kárného opatření pokuty ve výši 10.000 Kč.
[48.] K závěru o uložení takto mírného trestu dospěl soud rovněž s ohledem na velmi
specifické procesní okolnosti tohoto případu. Jak totiž plyne ze shora uvedeného, návrh
na zahájení kárného řízení byl podán již dne 10. 4. 2009, tzn. před více než třemi lety, a to navíc
v úplně odlišném procesním režimu, kdy toto řízení bylo původně vedeno přímo
před Exekutorskou komorou. V důsledku výše zmíněné legislativní změny tato agenda přešla
na Nejvyšší správní soud, a to dokonce i u již zahájených řízení. Jakkoliv Ústavní soud v nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 38/09 nepřisvědčil názoru zdejšího soudu, že již samotná tato změna
je protiústavní, musel mít Nejvyšší správní soud na zřeteli zásadu, podle níž postupem času
slábne obvinění a nebezpečnost spáchaného protiprávního činu.
[49.] Jinak řečeno, také samotná délka kárného řízení je určitým relevantním kritériem
při zvažování výše uloženého trestu, jelikož je zřejmé, že již samotná existence kárného řízení
negativně zasahuje právní sféru obviněného, čemuž nemůže plně zabránit ani dokonalé
respektování principu presumpce neviny v kárném řízení. Nejen na trestně stíhané, ale i na kárně
stíhané osoby lze totiž ve vztahu k průtahům vztáhnout závěr, který ÚS uvedl v nálezu
III. ÚS 75/04 ze dne 5. 10. 2004: „… nutno přihlédnout k tomu, že každá trestně stíhaná osoba je
vystavena nejen psychickému tlaku specializovaných orgánů veřejné moci, nýbrž že trestní řízení samo o sobě může
mít (a začasté také má) výrazné negativní dopady do osobní, pracovní (materiální) a rodinné sféry obviněného.
Zbytečné, ničím neopodstatněné průtahy jsou potom způsobilé tyto zásahy do jeho sociálních vazeb umocnit, a tudíž
i jistou měrou přispět k jejich neodčinitelným důsledkům.“ V konečném důsledku je pak v zásadě
lhostejno, zda více než tři roky dlouhé trvání tohoto řízení je zapříčiněno zmíněnou legislativní
změnou, rychlostí řízení u Ústavního soudu anebo jinými faktory, nezávislými na obviněném.
Podstatná je právě okolnost, že k dlouhodobosti zásahu do právní sféry obviněného došlo nikoliv
v důsledku jeho např. účelových obstrukcí, nýbrž zapříčiněním veřejné moci.
[50.] Navíc, zjištěná pochybení Mgr. B. dle názoru kárného soudu neplynula z úmyslu poškodit
účastníky řízení, nýbrž spíše jen z „volného“ a pragmaticky pojatého výkladu zákonných
ustanovení, často podloženého racionálními úvahami, a to navíc za situace, kdy praxe soudních
exekutorů v tehdejší době objektivně ještě nebyla sjednocena metodickým vedením ministerstva
ani judikaturou kárného soudu. Jak ostatně vyplynulo z vyjádření Mgr. B. v průběhu ústního
jednání (a kárný žalobce toto vyjádření nerozporoval), od uskutečnění kontroly ústící v následné
podání kárného návrhu změnil svoji dosavadní praxi z hlediska periodicity prováděných úkonů a
zasílání exekučních příkazů, a to právě v návaznosti na zjištěná pochybení.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 6. září 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda kárného senátu