ECLI:CZ:NSS:2012:11.KSE.2.2009:90
sp. zn. 11 Kse 2/2009 - 90
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely
Zemanové a jeho členů: JUDr. Jana Huška, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny Mátlové,
JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové, projednal v ústním jednání dne 21. 3. 2012
kárnou žalobu ministra spravedlnosti ze dne 23. 10. 2008 proti JUDr. J. P., soudnímu
exekutorovi, Exekutorský úřad Karviná, se sídlem Komorní 4, Český Těšín, a rozhodl
takto:
Kárně obviněný soudní exekutor JUDr. J. P.
I. Podle §116 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., v platném znění (dále jen „exekuční řád“),
j e v i n e n tím, že
vydaným opravným usnesením ze dne 30. 11. 2007, č. j. 68 Ex 362/06-64, prodloužil lhůtu
k zaplacení nejvyššího podání, původně stanovenou ve výroku II. usnesení o příklepu ze dne
28. 11. 2007,
t e d y z á v a ž n ě p o r u š i l
ustanovení §170 a §164 občanského soudního řádu,
č í m ž s p á c h a l
kárné provinění podle §116 odst. 2 exekučního řádu.
Za to mu kárný senát uložil podle §116 odst. 2 písm. c) exekučního řádu,
pokutu ve výši 10 000 Kč.
Tato pokuta je splatná do 30-ti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu, č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 21032012.
II. Podle §120 odst. 2 exekučního řádu,
s e z p r o š ť u j e
kárného provinění, kterého se měl dopustit tím, že:
1) neprovedl opravu výroku ve znění opravného usnesení na usnesení o příklepu ze dne
28. 11. 2007, č. j. 68 Ex 362/06 – 58;
2) ještě před uplynutím původní lhůty k zaplacení nejvyššího podání určil výzvou ze dne
3. 2. 2008 vydražiteli dodatečnou lhůtu.
neboť
n e b y l o p r o k á z á n o ,
že se uvedeným jednáním dopustil kárného provinění.
Odůvodnění:
I. Obsah kárné žaloby
Ministr spravedlnosti (dále též „kárný žalobce“) podal proti kárně obviněnému soudnímu
exekutorovi kárnou žalobu pro kárné provinění podle §116 odst. 2 exekučního řádu. Toho
se měl dopustit tím, že jako soudní exekutor v řízení vedeném pod sp. zn. 068 Ex 362/06 v rámci
provádění exekuce prodejem nemovitostí nepostupoval v souladu s exekučním řádem, neboť:
1) vydaným opravným usnesením ze dne 30. 11. 2008, č. j. 68 Ex 362/06 - 64, prodloužil lhůtu
k zaplacení nejvyššího podání, opravné usnesení neodůvodnil a nesprávně a neúplně poučil
o opravném prostředku, což ve svém důsledku vedlo k nesprávnému vyznačení doložek
právní moci na usnesení o příklepu ze dne 28. 11. 2007, č. j. 68 Ex 362/06 - 58 a opravném
usnesení;
2) neprovedl opravu výroku ve znění opravného usnesení na usnesení o příklepu ze dne
28. 11. 2007, č. j. 68 Ex 362/06 - 58;
3) ve výzvě ze dne 3. 2. 2008 určil vydražiteli dodatečnou lhůtu k zaplacení nejvyššího podání
ještě před uplynutím lhůty původní.
Tím dle kárného žalobce porušil §164, §156 odst. 3, §169 odst. 2, §202 odst. 1 písm. l),
§204 odst. 1, §336m odst. 2 o. s. ř. a dále porušil §14 odst. 5 Instrukce Ministerstva
spravedlnosti č. 505/2001-Org. ze dne 3. 12. 2000, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád
pro okresní, krajské a vrchní soudy, a svým jednáním ohrozil důvěru veřejnosti v exekutorský
úřad.
V odůvodnění kárný žalobce uvedl, že své šetření provedl na základě stížnosti společnosti
Tenis Rožnov, a. s., ze dne 17. 7. 2008. Po provedené kontrole zjistil, že usnesením OS
ve Vsetíně ze dne 23. 6. 2008, č. j. 2 Nc 3615/2006 - 8, byla nařízena exekuce k uspokojení
pohledávky oprávněného Průmyslové podlahy Plaček, a. s., proti povinnému L. M. Jejím
provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. J. P., který provedl exekuci prodejem
nemovitostí. Dražební vyhláškou ze dne 23. 10. 2007 stanovil dražební jednání na 27. 11. 2007,
ve kterém mimo jiné stanovil nejnižší podání, dražební jistotu, a dobu, do kdy vydražitel povinen
zaplatit nejvyšší podání (15 dnů ode dne právní moci usnesení o příklepu), s tím, že nezaplatí-li
vydražitel nejvyšší podání ve stanovené lhůtě, usnesení o příklepu se zrušuje a bude nařízeno další
dražební jednání. Usnesením ze dne 28. 11. 2007 udělil příklep vydražiteli T. K., stanovil 15denní
lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná běžet dnem právní moci příklepu. Opravným
usnesením ze dne 30. 11. 2007 opravil v bodě II. dle §164 o. s. ř. lhůtu k zaplacení nejvyššího
podání, a to tak, že ji prodloužil do 2 měsíců od právní moci rozhodnutí o příklepu, v poučení
uvedl, že proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Opravné usnesení nabylo
účinnosti dne 3. 12. 2007. Vydražitel byl soudním exekutorem vyzván k zaplacení nejvyššího
podání v dodatečné lhůtě 1 měsíce.
Dle kárného žalobce exekutor postupoval při provádění exekuce prodejem nemovitostí
v rozporu se zákony, zejména s ust. §69 exekučního řádu, ustanoveními o. s. ř. a kancelářského
řádu. Porušení těchto předpisů kárný žalobce spatřuje ve vydání opravného usnesení
o prodloužení lhůty k zaplacení nejvyššího podání, neboť institut opravy rozhodnutí slouží pouze
k nápravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiným zřejmým nesprávnostem a je nepřípustné tímto
postupem měnit obsah bezchybného rozhodnutí, tj. rozhodnutí o příklepu, jímž je od okamžiku
jeho vyhlášení exekutor vázán. Určení 15denní lhůty obsahovala již i dražební vyhláška a taková
změna rozhodnutí soudního exekutora je nepřípustná – tím byl porušen §156 odst. 3, §164
o. s. ř. Navíc usnesení neobsahovalo odůvodnění v rozporu s §169 odst. 2 o. s. ř. Opravné
usnesení dále obsahuje nesprávné a neúplné poučení o opravném prostředku, neboť odvolání
proti opravnému usnesení je přípustné. Tím porušil §202 odst. 1 písm. l) o. s. ř., §204 odst. 1
o. s. ř., což v důsledku vedlo k nesprávnému vyznačení doložek právní moci na usnesení
o příklepu a opravném usnesení.
Kárný žalobce obviněnému exekutorovi dále vytýká, že neprovedl opravu výroku
ve znění opravného usnesení na usnesení o příklepu ze dne 28. 11. 2007, čímž porušil §14 odst. 5
kancelářského řádu. Další pochybení shledává v určení dodatečné lhůty k zaplacení nejvyššího
podání vydražiteli, kterou učinil výzvou ze dne 3. 2. 2008, a to ještě před uplynutím lhůty
původní – tím porušil §336m odst. 2 o. s. ř.
Kárně obviněný exekutor dle žalobce nepostupoval v předmětném řízení v souladu
s exekučním řádem, porušil výše citovaná ustanovení o. s. ř. Svým nezodpovědným přístupem
mohl zvýhodnit vydražitele na úkor dalších vydražitelů. Jeho jednání lze hodnotit i jako
obcházení zákona. Ve svém důsledku ohrozil důvěru veřejnosti v exekutorský úřad. Navrhuje
toto pochybení posoudit jako kárné provinění a obviněnému exekutorovi uložit odpovídající
kárné opatření.
II. Vyjádření kárně obviněného exekutora
Kárně obviněný exekutor k tvrzenému pochybení uvedl, že vytýkané pochybení vnímal jako
administrativní vadu. Uvedení termínu zaplacení nejvyššího podání v dražební vyhlášce
považoval za chybu, kterou lze opravit dle §164 o. s. ř. Totéž platí o opravě usnesení o příklepu.
Ohledně námitky týkající se určení dodatečné lhůty k zaplacení nejvyššího podání vydražiteli,
kterou učinil výzvou ze dne 3. 2. 2008, a to ještě před uplynutím lhůty původní, tj. porušení
§336m odst. 2 o. s. ř., kárně obviněný exekutor vycházel z dikce §336m odst. 2 o. s. ř.,
konkrétně ze slova „určí“. Rozhodl se pro formu „výzva“, ve které určil dodatečnou lhůtu
k zaplacení. Poukazuje na dopis Exekutorské komory ze dne 7. 5. 2008, ve kterém je tehdejším
tajemníkem komory sděleno, že v tomto postupu při stanovení dodatečné lhůty k zaplacení
nejvyššího podání neshledává závady. Dále uvedl, že v této exekuční věci proběhlo dne 3. 9. 2008
jednání před Okresním soudem ve Vsetíně na základě žaloby stěžovatelky, soud její žalobu zamítl
ve všech bodech. Dne 2. 10. 2008 se u téhož soudu konalo rozvrhové jednání, soud neshledal
v postupu exekutora žádné závady.
III. Průběh ústního jednání, dokazování
Při ústním jednání konaném dne 21. 2. 2012 oznámil zástupce stanovisko kárně
obviněného exekutora, dle něhož se ze zdravotních důvodů nechce jednání účastnit a považuje
za postačující přítomnost svého zástupce. Kárný senát dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky
§17 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb. a věc projednal bez přítomnosti kárně obviněného.
Po zahájení jednání kárný žalobce přednesl svůj návrh shodně s obsahem písemného
podání ze dne 23. 10. 2008. Navrhl, aby bylo kárně obviněnému uložené přiměřené kárné
opatření, za což s ohledem na závažnost vytýkaného jednání považoval pokutu ve výši
300 000 Kč.
Zástupce kárně obviněného exekutora připustil, že vydání opravného usnesení nebylo
v dané situaci správným postupem. Dle jeho vyjádření byl kárně obviněný exekutor upozorněn
koncipientkou, že lhůta pro zaplacení nejvyššího podání stanovená v dražební vyhlášce není
obvyklá, on si uvědomil svůj omyl a proto provedl opravu. Předsedkyně senátu zástupce kárně
obviněného exekutora k této obhajobě upozornila, že 15denní lhůta byla uvedena v dražební
vyhlášce, sdělena při dražebním jednání a uvedena v písemném vyhotovení usnesení o příklepu,
jednalo by se tedy o trojnásobný omyl. Tuto skutečnost zástupce nedokázal objasnit. Zástupce
dále uvedl, že se zjevně nejednalo o opravu zřejmé nesprávnosti, zdůrazňuje však, že tento
procesně nesprávný postup neměl pro nikoho negativní důsledky. Dle zástupce kárně
obviněného exekutora byla kárná žaloba dne 29. 10. 2008 podána po uplynutí šestiměsíční
subjektivní lhůty. Pokutu ve výši navrhované kárným žalobcem považuje za nepřiměřenou
závažnosti případného provinění a ekonomické situaci kárně obviněného exekutora, který působí
v hospodářsky neprosperujícím regionu.
Předsedkyně kárného senátu stručně shrnula průběh předběžného šetření. Ke kárné
žalobě byl kárným žalobcem i kárně obviněným exekutorem navržen k důkazu pouze exekuční
spis vedený kárně obviněným exekutorem pod spis. zn. 68 EX 362/06 s tím, že tento spis
obsahuje v podstatě veškeré relevantní dokumenty pro posouzení kárného provinění. Součástí
spisu je protokol o dražbě ze dne 27. 11. 2007, dražební vyhláška ze dne 23. 10. 2007,
dále písemné vyhotovení usnesení o udělení příklepu vydražiteli T. K. s tím, že pod výrokem II.
byla stanovena lhůta 15 dnů k zaplacení nejvyššího podání. Opravným usnesením ze dne 30. 11.
2007 bylo původní usnesení opraveno v bodě 2 a lhůta k zaplacení nejvyššího podání byla
prodloužena na 2 měsíce od právní moci rozhodnutí o příklepu. Dále toto opravné usnesení
obsahuje poučení, že proti němu není přípustný opravný prostředek. Součástí spisu je též výzva
k zaplacení nejvyššího podání ze dne 3. 2. 2008 a následné dokumenty o úhradě tohoto podání
a tedy zápisu vkladu do katastru nemovitostí. Je zde obsažena komunikace s Exekutorskou
komorou a ministrem spravedlnosti ohledně stížností, které byly podávány na kárně obviněného
exekutora.
Zástupkyně kárného žalobce v závěrečné řeči konstatovala, že kárná žaloba byla podána
včas. Stížnost obsahující skutečnosti, pro které bylo kárné řízení zahájeno, byla Ministerstvu
spravedlnosti doručena dne 28. 7. 2008 a Exekutorské komoře byla doručena kárná žaloba dne
29. 10. 2008, tzn. ve lhůtě přibližně 3 měsíců. Pochybení soudního exekutora nelze považovat
za bezvýznamné či administrativní, neboť na soudní exekutory je zákonem přenesena část státní
moci a stává se jejím vykonavatelem. Je tedy povinen se striktně řídit právními předpisy,
pokud exekutor ze zákonného rámce vybočí, jedná se o závažné pochybení, bez ohledu na to,
zda jím vznikla škoda. Skutková podstata kárného provinění je naplněna již tím, že soudní
exekutor nerespektuje procesně stanovený postup, který je mu dán zákonem. Kárný žalobce trvá
na vzneseném návrhu na uložení kárného opatření ve formě pokuty ve výši 300 000 Kč.
Zástupce kárně obviněného exekutora v závěrečné řeči navrhl vydání zprošťujícího
výroku. I přes formálně nesprávné prodloužení lhůty k zaplacení nejvyššího podání byla dražba
úspěšně ukončena, a to v relativně krátké době. Kárně obviněný exekutor se po zjištění svého
pochybení, tj. nesprávného vydání opravného usnesení, snažil postupovat korektně, nikomu
nebyla způsobena škoda.
IV. Hodnocení důkazů, závěr
Kárný senát byl povinen vypořádat se s námitkou vznesenou zástupcem kárně
obviněného exekutora, dle které byla kárná žaloba podána dne 29. 10. 2008 po uplynutí
subjektivní lhůty stanovené zákonem. Lhůta k podání kárné žaloby byla ke dni zahájení kárného
řízení stanovena §117 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., zákona o soudních exekutorech
a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění platném ke dni 29. 10. 2008. Dle tohoto ustanovení
musel být návrh na zahájení kárného řízení podán u kárné komise do 6 měsíců ode dne,
kdy se kárný žalobce o kárném provinění dověděl, nejpozději však do 2 let ode dne spáchání
kárného provinění. Do šestiměsíční lhůty se nezapočítává doba, po kterou byly činěny přípravné
úkony k prověření, zda ke kárnému provinění došlo; tato doba nesmí být delší dvou měsíců.
Pro úplnost lze poznamenat, že v této délce byly lhůty v ustanovení §117 odst. 5 exekučního
řádu zakotveny zákonem č. 347/2007 Sb., účinným od 1. 1. 2008, který takto prodloužil
předchozí subjektivní tříměsíční a objektivní roční lhůtu. Jedná se o ustanovení upravující
procesní podmínky a postupuje se podle něho v každém řízení zahájeném po nabytí jeho
účinnosti, nestanoví-li případně přechodná ustanovení jinak (což zákon č. 347/2007 Sb.
nestanoví). Předmětné řízení zahájené dne 29. 10. 2008 je tedy vedeno dle exekučního řádu
ve znění zákona č. 347/2007 Sb., včetně znění §117 odst. 5 tohoto zákona upravujícího
subjektivní i objektivní lhůty pro podání kárné žaloby.
Ve věci je nesporné, že stížnost obsahující skutečnosti, pro které bylo následně
ministerstvem spravedlnosti zahájeno kárné řízení, byla na ministerstvo doručena dne 28. 7. 2008.
Tento den nelze bez dalšího považovat za počátek běhu subjektivní lhůty, neboť, jak je ostatně
výslovně konstatováno v §17 odst. 5 exekučního řádu, do této lhůty se nezapočítává přiměřená
doba potřebná pro ověření takto sdělených údajů. V dané věci je však zřejmé, že subjektivní
šestiměsíční lhůta při podání návrhu na zahájení řízení dne 29. 10. 2008 zachována byla.
Nad rámec rozhodnutí lze pro úplnost uvést, že v projednávané věci by byla zachována
i subjektivní lhůta v trvání 3 měsíců, neboť, její počátek by nebyl odvíjen od prvního dne,
kdy byla kárnému žalobci doručena stížnost na obviněného exekutora, ale od chvíle, kdy mohl
tyto údaje alespoň rámcově verifikovat. Dodržení objektivní lhůty nebylo zpochybněno,
je možno konstatovat, že i tato lhůta byla zachována, neboť k vytýkanému jednání došlo
v období listopad 2007 – únor 2008, což spadá do časového rámce 2 let před zahájením kárného
řízení v říjnu 2008.
Kárný senát poté přistoupil k meritornímu posouzení věci. Kárně obviněný exekutor
nezpochybnil, že lhůtu k zaplacení nejvyššího podání původně stanovenou usnesením o příklepu
ze dne 28. 11. 2007, č. j. 68 Ex 362/06 – 58, v délce 15 dnů, prodloužil formou vydání opravného
usnesení vydaného dne 30. 11. 2007 pod č. j. 68 Ex 362/06 – 64, a to na dva měsíce od právní
moci rozhodnutí o příklepu. Tímto postupem tedy došlo ke změně výroku usnesení o příklepu,
kterým byl soudní exekutor dle §170 odst. 1 o. s. ř. vázán. Opravným usnesením bylo možno
v souladu s §164 o. s. ř. za použití 167 odst. 2 o. s. ř. opravit chyby v psaní a v počtech, jakož
i jiné zjevné nesprávnosti. Z citovaného znění zákona je zřejmé, že institut opravy rozhodnutí
dle §164 o. s. ř. je určen k opravě zjevných nesprávností, ke kterým došlo při vyhlášení nebo
při písemném vyhotovení rozhodnutí. Je zcela nepřípustné, aby tímto postupem byl měněn
samotný obsah rozhodnutí. K tomu jsou určeny výhradně opravné prostředky. Kárně obviněný
soudní exekutor tímto hrubě porušil zákon při vydávání rozhodnutí, přičemž jeho úkony jsou
považovány za úkony soudu (§28 exekučního řádu). Údaj o lhůtě k zaplacení nejvyššího podání
je dle §336j odst. 4 o. s. ř. obligatorní součástí výroku usnesení o příklepu, usnesení se doručuje
oprávněnému, povinnému, vydražiteli, případně dražitelům, kteří proti udělení příklepu vznesli
námitky. Nepřípustná změna výroku tohoto usnesení je tedy závažným porušením povinností
soudního exekutora postupovat v souladu s právními předpisy, čímž nejméně narušil právní
jistotu účastníků řízení a dražitelů.
Kárně obviněný exekutor při své obhajobě uvedl, že jeho pochybení spoluzavinila
koncipientka, která ho upozornila na příliš krátkou lhůtu k zaplacení nejvyššího podání. Z jím
podaného tvrzení však nebylo zcela zřejmé, jakým způsobem by se tato koncipientka podílela
na vydání opravného usnesení a jak její případné upozornění ovlivnilo zavinění kárně obviněného
exekutora za nezákonnou změnu již vydaného usnesení o příklepu. Kárný senát uvedené tvrzení
proto nepovažoval za relevantní. Stejně vyhodnotil i odkazy kárně obviněného exekutora
na rozhodnutí vydaná v občanském soudním řízení Okresním soudem v Vsetíně, neboť žádné
z nich se nezabývalo zákonností vydaného opravného usnesení ze dne 30. 11. 2007.
Kárné provinění soudních exekutorů je definováno §116 odst. 2 exekučního řádu
(ve znění účinném v době vytýkaného jednání) jako závažné nebo opětovné porušení povinnosti
stanovené zákonem, nebo závažné nebo opětovné narušení důstojnosti exekutorského povolání
chováním exekutora. Kárný senát dospěl k závěru, že výše uvedeným pochybením kárně
obviněného exekutora, tj. nezákonnou změnou výroku usnesení o příklepu, obviněný exekutor
závažně porušil povinnosti stanovené zejména §2 exekučního řádu a §170, §164 občanského
soudního řádu, a naplnil tak skutkovou podstatu kárného provinění.
V souladu s výše uvedeným kárný senát vycházel ze závěru, že úprava bodu č. II výroku
usnesení o příklepu ze dne 28. 11. 2007, tj. prodloužení původní 15denní lhůty k zaplacení
nejvyššího podání na lhůtu dvouměsíční, byla provedena zcela nepřípustným způsobem.
Aniž by bylo ze strany kárného senátu namístě vyslovovat závěry o nicotnosti tohoto úkonu,
pro účely kárného řízení je nutno vycházet z předpokladu, že opravné usnesení nemohlo mít vliv
na obsah výroku původního usnesení. Ve světle tohoto závěru by bylo nelogické vytýkat kárně
obviněnému exekutorovi, že neprovedl opravu výroku usnesení o příklepu dle opravného
usnesení, které vůbec nemělo být v této podobě vydáno. Podobně kárný senát přistoupil
k posouzení výtky kárného žalobce, že obviněný exekutor určil ve výzvě ze dne 3. 2. 2008
vydražiteli dodatečnou lhůtu k zaplacení nejvyššího podání ještě před uplynutím lhůty původní,
přičemž lhůtu původní konstruoval dle prodloužení provedeného zmíněným opravným
usnesením. Obviněný exekutor se dopustil kárného provinění primárně provedením nepřípustné
změny výroku usnesení o příklepu, která by vůbec neměla být považována za účinnou. Je-li určitý
postup v řízení označen jako pochybení dosahující intenzity kárného provinění, pak je nutno jej
takto označit a kvalifikovat, čímž je zřejmé, že takto v řízení nemělo být v žádném případě
postupováno. Účelem kárného řízení je jednoznačně vymezit případné kárné provinění
obviněného exekutora a stanovit jemu odpovídající kárné opatření, a nikoliv dovozovat
z navazujících (nezamýšlených) úkonů další případné negativní důsledky, které jsou pouze
logickým pokračováním prvotního pochybení.
Kárný senát z uvedených důvodů v souladu s §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. kárně
obviněného exekutora zprostil kárné žaloby ohledně skutků 2) a 3), neboť nebylo prokázáno,
že by se uvedeným jednáním dopustil kárného provinění.
V. Uložení kárného opatření
Při úvaze o druhu ukládaného kárného opatření přihlížel kárný senát ke všem
okolnostem, které během řízení vyšly najevo. Přestože pochybení kárně obviněného exekutora
bylo hodnoceno jako závažné, kárný senát vzal v jeho prospěch v úvahu, že se jedná o první
postih obviněného exekutora v kárném řízení. Přihlédl též k tomu, že občanský soudní řád
v §336m odst. 2 předpokládá situaci, kdy vydražitel neuhradí nejvyšší podání ve lhůtě stanovené
usnesením o příklepu, v takovém případě mu soud stanoví dodatečnou lhůtu a vydražitel má
možnost v jejím průběhu příslušnou částku dodatečně zaplatit. Pochybení kárně obviněného
exekutora tedy nezpůsobilo nicotnost provedené dražby a následných úkonů, což není relevantní
při rozhodování o vině za kárné provinění, avšak při úvaze o kárném opatření k této skutečnosti
lze přihlédnout.
Kárný senát dospěl po vyhodnocení uvedených okolností k závěru, že v daném případě
je odpovídající kárné opatření uložení pokuty ve výši 10 000 Kč, tedy na samé dolní hranici jejího
možného rozpětí, a to v souladu s §116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 21. března 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu
pro řízení ve věcech soudců