ECLI:CZ:NSS:2012:13.KSS.19.2011:25
Spis 13 Kss 19/2011 byl spojen se spisem 13 Kss 7/2011 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. 13 Kss 7/2011 - 104
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu pro řízení ve věcech soudců rozhodl
dne 11. ledna 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a jeho členů
JUDr. Ludmily Valentové, Mgr. Pavla Punčocháře, JUDr. Stanislava Potužníka, JUDr. Michala
Žižlavského a JUDr. Dany Hrabcové, Ph.D., o návrhu předsedy Městského soudu v Praze,
se sídlem Praha 2, Spálená 2, na zahájení kárného řízení proti Mgr. J. S., soudci Městského soudu
v Praze,
takto:
Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e
Mgr. J. S.,
nar. X,
soudce Městského soudu v Praze,
bytem P. 5, B. č. 1916,
u z n á v á v i n n ý m , ž e
jako soudce Městského soudu v Praze způsobil svou dlouhodobou nečinností neodůvodněné
průtahy v řízení ve věcech Městského soudu v Praze, a to ve věcech
1. sp. zn. 7 Ca 158/2007, kdy v době nejméně od 13. 4. 2010 do dne 30. 4. 2011 neučinil žádný
procesní úkon k projednání a rozhodnutí věci,
2. sp. zn. 7 Ca 284/2007, kdy v době nejméně od 13. 4. 2010 do dne 30. 4. 2011 neučinil žádný
procesní úkon k projednání a rozhodnutí věci,
3. sp. zn. 7 A 97/2010 (pův. sp. zn. 7 Ca 257/2007), kdy v době od června 2010 do dne
30. 4. 2011 neučinil žádný procesní úkon k projednání a rozhodnutí věci,
4. sp. zn. 7 A 103/2010 (pův. sp. zn. 7 Ca 77/2007), kdy v době od července 2010 do dne
30. 4. 2011 neučinil žádný procesní úkon k projednání a rozhodnutí věci,
5. sp. zn. 7 Ca 197/2007, 7 Ca 239/2007 a 7 Ca 322/2007, kdy v době nejméně od 13. 4. 2010
do dne 31. 12. 2010 neučinil žádný procesní úkon k projednání a rozhodnutí věci,
6. sp. zn. 7 Ca 194/2008 a sp. zn. 7 Ca 372/2009, kdy nerespektoval zákonnou devadesátidenní
lhůtu k jejich projednání a rozhodnutí vyplývají z §61 odst. 6 a §66 zákona č. 231/2001 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, a nejméně ke dni 30. 4. 2011 je nepředložil k projednání,
7. sp. zn. 5 Ca 157/2005, kdy v době od 13. 11. 2007 do dne 10. 10. 2011 neučinil žádný úkon
k předložení kasační stížnosti podané dne 2. 11. 2005, resp. dne 6. 6. 2006, Nejvyššímu
správnímu soudu,
8. sp. zn. 5 Ca 251/2005, kdy v době od 31. 5. 2006 do 2. 5. 2008 a poté v době od 27. 2. 2009
do 10. 10. 2011 neučinil žádný úkon k předložení kasační stížnosti podané dne 30. 5. 2006,
resp. dne 13. 11. 2008, Nejvyššímu správnímu soudu,
9. sp. zn. 5 Ca 36/2006, kdy v době od 6. 10. 2009 do dne 10. 10. 2011 neučinil žádný úkon
k předložení kasační stížnosti podané dne 9. 6. 2009, Nejvyššímu správnímu soudu,
t e d y
zaviněně porušil povinnosti soudce, čímž ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudů,
č í m ž se d o p u s t i l
kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
a z a t o se m u u k l á d á
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §88 odst. 1 písm. d)
zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření
o d v o l á n í z f u n k c e soud c e .
Odůvodnění:
Navrhovatel - předseda Městského soudu v Praze podal dne 6. 6. 2011 a poté dne
12. 10. 2011 kárnou žalobu (ke spojení těchto věcí došlo usnesením kárného senátu ze dne
10. 1. 2012, sp. zn. 13 Kss 19/2011) na soudce Městského soudu v Praze Mgr. J. S. (dále též jen
„kárně obviněný“), a to pro kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a
soudcích, ve znění pozdějších předpisů, jehož se podle žalobního tvrzení měl dopustit tím, že
jako soudce Městského soudu v Praze svou nedůvodnou nečinností zavinil průtahy při vyřizování
věcí správního soudnictví, přičemž tímto jednáním ohrozil důvěru v odborné a spravedlivé
rozhodování soudů, a to konkrétně ve věcech Městského soudu v Praze sp. zn. 7 Ca 158/2007,
sp. zn. 7 Ca 284/2007, sp. zn. 7 A 97/2010, sp. zn. 7 A 103/2010, sp. zn. 7 Ca 194/2008, sp. zn.
7 Ca 372/2009, v nichž v návrhu uvedených dobách neučinil žádný úkon, a to až doby prověrky
těchto spisů ke dni 30. 4. 2011, ve věcech sp. zn. 7 Ca 197/2007, sp. zn. 7 Ca 239/2007 a sp. zn.
7 Ca 322/2007 byl takto nečinný až do 31. 12. 2010, a dále ve věcech sp. zn. 5 Ca 157/2005, kdy
v době od 13. 11. 2007 do dne 10. 10. 2011 neučinil žádný úkon k předložení kasační stížnosti
podané dne 2. 11. 2005, resp. dne 6. 6. 2006, Nejvyššímu správnímu soudu, sp. zn. 5 Ca
251/2005, kdy v době od 31. 5. 2006 do 2. 5. 2008 a poté v době od 27. 2. 2009 do 10. 10. 2011
neučinil žádný úkon k předložení kasační stížnosti podané dne 30. 5. 2006, resp. dne 13. 11. 2008,
Nejvyššímu správnímu soudu, a ve věci sp. zn. 5 Ca 36/2006, kdy v době od 6. 10. 2009 do dne
10. 10. 2011 neučinil žádný úkon k předložení kasační stížnosti podané dne 9. 6. 2009,
Nejvyššímu správnímu soudu. Navrhovatel navrhl, aby kárný senát kárně obviněnému soudci
uložil kárné opatření podle §88 odst. 1 písm. d) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, a to odvolání kárně obviněného z funkce soudce.
Ve výroku tohoto rozhodnutí popsaný skutkový stav věci byl spolehlivě zjištěn předně
i z doznání samotného kárně obviněného soudce Mgr. J. S., jehož výpověď v rámci ústního
jednání v zásadě koresponduje jak s obsahem výše uvedených spisů Městského soudu v Praze,
tak s výpověďmi svědků Mgr. A. S., Mgr. K. T. a JUDr. I. H., jakož i s ostatními provedenými
důkazy objektivní povahy (zejména se zprávou o provedené prověrce spisů ke dni 30. 4. 2011, se
sdělením Městského soudu v Praze o nápadu věcí na správním úseku a jejich vyřizování u
jednotlivých soudců tohoto úseku za období od května 2010 do dubna 2011).
Kárně obviněný soudce doznal, že ve výše označených spisech, které jako člen senátu
č. 7 Ca vyřizoval, v době uvedené v kárném návrhu neučinil žádné úkony k projednání a vyřízení
těchto věcí. Poukázal na to, že některé z těchto věcí jsou v současné době již vyřízeny (věci
pod sp. zn. 7 Ca 284/2007, sp. zn. 7 Ca 257/2007, sp. zn. 7 Ca 77/2007, sp. zn. 7 Ca 197/2007,
sp. zn. 7 Ca 239/2007 a sp. zn. 7 Ca 322/2007).
Pokud jde o nepředložení 3 věcí ze senátu 5 Ca s kasační stížností Nejvyššímu správnímu
soudu (bod 7. až 9. výroku tohoto rozhodnutí) uvedl, že tyto spisy skutečně měl ve své kanceláři,
že je zřejmě založil mezi ostatní spisy a v důsledku toho je ani nevyřídil, ani nepředal předsedkyni
senátu č. 5 Ca dr. P.
Na svou obhajobu uvedl, že i když po skutkové stránce zcela souhlasí s kárným návrhem,
tak se snažil přidělené věcí vyřizovat, ovšem organizace práce v senátu č. 7 Ca
mu to neumožňovala. Ze strany předsedy senátu Mgr. S. byl vůči němu uplatňován nerovný
přístup, a to ve srovnání s dalším členem senátu Mgr. T., jeho věci nebyly senátem projednávány,
bylo po něm požadováno, aby měl již napsáno celé rozhodnutí, zatímco u ostatních se to
nevyžadovalo, na svou adresu slýchával různé vulgarity, a tak příčina zjištěných průtahů není
pouze na jeho straně, ale spočívá též v celkovém přístupu kolegů k jeho osobě a k vyřizování
jemu přidělených věcí.
Pokud jde o nečinnost kárně obviněného v jednotlivých věcech, tak předně je nutno
konstatovat, že s ohledem na rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 11. 2010, sp. zn. 13 Kss 4/2010, jímž byl kárně obviněný uznán vinným kárným proviněním,
jehož se dopustil v době do 12. 4. 2010 nečinností stejné povahy jako v nyní posuzované věci
pod body 1. až 6. výroku tohoto rozhodnutí, bylo možno se v těchto věcech zabývat jednáním
kárné obviněného soudce až v době od 13. 4. 2010 (k tomu srov. přiměřeně rozhodnutí
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 1 Skno 8/2006).
Z obsahu předmětných spisů, a to ve shodě i s doznáním samotného kárně obviněného,
vyplývá, že kárně obviněný ve věcech sp. zn. 7 Ca 158/2007, 7 Ca 284/2007, 7 Ca 197/2007,
7 Ca 239/2007 a 7 Ca 322/2007 neučinil vůbec žádný úkon, a to od svého zařazení do senátu
č. 7 Ca, tj. od 1. 1. 2009, a převzetí těchto spisů do doby provedení prověrky (tj. do 30. 4. 2011),
tzn. fakticky po dobu téměř dva a půl roku. Stejně tak téměř roční průtahy se podávají ze spisů
sp. zn. 7 Ca 257/2007 a sp. zn. 7 Ca 77/2007. Ve všech těchto případech se přitom jedná o věci
starší tří let. Ani z ostatních spisů nevyplývá, že by kárně obviněný učinil jakýkoli procesní úkon
k jejich včasnému vyřízení, popřípadě k vyřízení v zákonem stanovené lhůtě (věci
sp. zn. 7 Ca 194/2008 a sp. zn. 7 Ca 372/2009). Přitom v případě nepředložení spisů s kasační
stížností Nejvyššímu správnímu soudu jde o nečinnost dosahující hranice téměř čtyř let
(sp. zn. 5 Ca 157/2005) a navíc po předání spisů příslušné předsedkyni senátu až dne 10. 10. 2011
(kárně obviněný je měl fyzicky předat již ke dni 1. 1. 2011, což ovšem neučinil) byly všechny
tyto spisy bez problému ihned předloženy Nejvyššímu správnímu soudu.
Ze zprávy Městského soudu v Praze (č. l. 65 spisu) vyplývá, že za období od května 2010
do dubna 2011 činil u kárně obviněného nápad věcí v průměru 10, 7 za měsíc,
když za toto období mu bylo přiděleno k vyřízení celkem 129 věcí, přičemž za toto období vyřídil
76 věcí (tj. 6,3 věcí v průměru za měsíc). Ve srovnání s ostatními soudci správního úseku
Městského soudu v Praze jde o nápad nijak nevybočující ve vztahu k nápadu u jednotlivých
soudců, pokud jde o vyřizování věcí je počet věcí vyřízených kárně obviněným znatelně nižší.
Je tak evidentní, že ačkoliv kárně obviněný nebyl vůbec nepřiměřeně zatěžován nápadem nových
věcí (spíše naopak), tak v počtu vyřízených věcí výrazně zaostával za průměrnými výsledky svých
kolegů.
Z obsahu spisu Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného sp. zn. 13 Kss 4/2010
bylo zjištěno, že kárně obviněný soudce byl rozhodnutím ze dne 12. 11. 2010 pravomocně uznán
vinným kárným proviněním podle §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a bylo
mu za to uloženo kárné opatření – snížení platu o 20 % na dobu 8 měsíců. Kárné provinění
spočívalo v dlouhodobých (i několikaletých) průtazích ve vyřizování agendy správního
soudnictví, a to celkem v 7 věcech.
Dále bylo zjištěno, že kárně obviněný soudce byl v minulosti postižen výtkou
podle §88a zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za včas nevyhotovené
rozhodnutí (dne 14. 10. 2009, Spr 2518/2009).
Jak je již výše uvedeno, podstatou obhajoby kárně obviněného bylo tvrzení, že příčina
průtahů nespočívá jen v jeho vlastní nečinnosti, ale že se na tomto stavu podílela též organizace
práce v senátu 7 Ca pod vedením předsedy senátu Mgr. A. S., jeho nerovný přístup k jednotlivým
členům senátu a nevhodný postoj kolegů k jeho osobě.
Výpověďmi svědků A. S., K. T. a I. H. však tato obhajoba byla přesvědčivě vyvrácena,
neboť na základě těchto svědectví zcela určitě nelze dospět k závěru, že by vůči kárně
obviněnému se snad jeho nadřízení či kolegové dopouštěli nějakého diskriminačního jednání či
nějaké šikany, jež by objektivně mohla mít jakýkoliv vliv na výkon jeho soudcovské činnosti.
Z výpovědi svědka Mgr. A. S., který v rozhodném období zastával funkci předsedy senátu
7 Ca Městského soudu v Praze, bylo zjištěno, že pokud uplatňoval poněkud diferencovaný
přístup ke kárně obviněnému na jedné straně, a k druhému členu senátu Mgr. K. T. na straně
druhé, pak to bylo odůvodněno právě jen tím, že kárně obviněný jemu přidělené věci neměl
náležitě připraveny k projednání v senátu, že úroveň jím připravených konceptů rozhodnutí byla
neodpovídající, se spoustou chyb a nesrovnalostí, že nevyužíval možnosti s ním věci pravidelně
konzultovat apod. Rozhodně však měl dostatečný prostor k projednávání svých věcí, v tom mu
svědek nijak nebránil a nebyly zde žádné organizační překážky ve vyřizování věcí přidělených
kárně obviněnému. Z jeho výpovědi je dále zřejmé, že pokud diferenciovaně přistupoval
k činnosti jednotlivých členů svého senátu, pak takový postup měl své opodstatnění. V podstatě
shodné skutečnosti vyplývají i z výpovědi svědka Mgr. K. T., člena senátu 7 Ca Městského soudu
v Praze, když i na základě jeho svědectví lze učinit závěr, že ze strany předsedy senátu
nedocházelo k žádnému bezdůvodnému zvýhodňování či naopak ke ztěžování činnosti některého
ze členů senátu 7 Ca. Ze svědectví JUDr. I. H. bylo zjištěno, že problémy kárně obviněného
s vyřizováním agendy byly mezi kolegy na správním úseku dlouhodobě známy, byly předmětem
jednání Soudcovské rady, porad vedení atd. a že po dlouhou dobu s ohledem na svůj kamarádský
vztah k němu se jej snažila omlouvat. Ovšem poté, co na podzim roku 2011 po dobu jednoho
měsíce jako předsedkyně senátu s kárně obviněným spolupracovala, shledala, že poznatky
ostatních kolegů byly důvodné. Kárně obviněný nebyl schopen řádně věc připravit k projednání
a k vyřízení, koncepty jeho rozhodnutí obsahovaly chyby a nejasnosti, musela kontrolovat
i jednoduchá rozhodnutí. Její přístup k oběma členům senátu byl naprosto stejný, kárně
obviněnému práci nijak neztěžovala.
Kárný senát s ohledem na již provedené důkazy a jejich obsah nepokládal za nutné
rozšiřovat okruh prováděných důkazů výslechem svědkyně JUDr. I. Š., bývalé soudkyně
Městského soudu v Praze, navíc tato v posuzovaném období již u Městského soudu v Praze
dávno nepůsobila, a tak návrh kárně obviněného soudce na její výslech zamítl.
Na základě výše učiněných skutkových zjištění přistoupil kárný senát k právnímu
posouzení věci a dospěl k závěru o vině kárně obviněného soudce Mgr. J. S. kárným proviněním.
Podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárným
proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování
nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru
v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
V daném případě bylo zjištěno, že kárně obviněný ve více věcech svou dlouhodobou
(i několikaletou) nečinností způsobil naprosto nedůvodné průtahy při vyřizování věcí na úseku
správního soudnictví, v uvedených konkrétních případech a dobách jako soudce prakticky
nevykonal žádný úkon směřující k projednání a vyřízení věci. Přitom na straně kárně obviněného
soudce nebyla zjištěna žádná objektivní překážka bránící projednání a rozhodnutí těchto věcí
bez zbytečných průtahů tak, jak to vyplývá z ustanovení §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, které ukládá soudci povinnost rozhodovat v přiměřených lhůtách
bez průtahů. Povinnost soudce postupovat v řízení tak, aby věc byla co nejrychleji projednána
a rozhodnuta je zakotvena též v §100 odst. 1 o. s. ř. (§64 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů). Tyto své zákonné povinnosti kárně obviněný nepochybně
porušil a tímto jednáním ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé
rozhodování soudů. Tato nečinnost kárně obviněného soudce trvala vesměs až do provedení
prověrky věcí starších tří let, tj. do dne 30. 4. 2011, resp. až do fyzického předání 3 spisů,
v nichž byla podána kasační stížnost, příslušné předsedkyni senátu (tj. do 10. 10. 2011). Nelze
také přehlédnout, že porušení zákonných povinností soudce v posuzované věcí je jednáním,
jímž kárně obviněný souvisle navazuje na své předcházející neplnění soudcovských povinnosti,
za něž byl postižen výše již citovaným rozhodnutím kárného senátu.
Proto kárný senát dospěl k závěru, že ve věcech výše označených spisových značek
a v dobách uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí vykazuje zaviněná nečinnost kárně
obviněného soudce naplnění skutkové podstaty kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Za této situace se pak kárný senát zabýval otázkou právních následků spáchaného
kárného provinění, tj. uložením kárného opatření kárně obviněnému soudci.
Podle §88 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, platí, že za kárné
provinění podle §87 odst. 1 lze uložit soudci podle závažnosti kárného provinění některé
z těchto kárných opatření:
a) důtku,
b) snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění,
jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let,
c) odvolání z funkce předsedy senátu,
d) odvolání z funkce soudce.
Při úvaze o druhu uložené sankce odpovídající závažnosti spáchaného kárného provinění
dospěl kárný senát k následujícím závěrům:
Kárně obviněný Mgr. J. S. působí jako soudce Městského soudu v Praze na úseku
správního soudnictví od ledna 2003 a ode dne 1. 1. 2009 v senátě 7 Ca. Jak bylo výše uvedeno,
byl již v minulosti postižen jak výtkou podle ustanovení §88a zákona č. 6/2002 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (v říjnu 2009) za opožděné vyhotovení rozhodnutí, tak uložením kárného
opatření - snížení platu o 20% na dobu osmi měsíců za kárné provinění podle ustanovení §87
odst. l zákona o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (rozhodnutí kárného senátu ze
dne 12. 11. 2010 sp. zn. 13 Kss 4/2010), a to za zaviněné průtahy ve vyřizování několika věcí.
Tato opatření však zcela evidentně nevedla ke změně přístupu dotčeného soudce k plnění svých
zákonných soudcovských povinností, neboť už v době, kdy vykonával uložené kárné opatření,
opětovně porušoval své zákonné povinnosti soudce, a v podstatě tak plynule v jiných věcech
navázal svou další nečinností ke vzniku závažných dlouhotrvajících průtahů, zvláště ve věcech
starších časových řad (tj. ve věcech starších nejméně 3 let). Vyřizování věcí je přitom ze strany
kárně obviněného dlouhodobě pod průměrem ve srovnání s ostatními soudci působícími na
stejném úseku a ve srovnatelných podmínkách.
Kromě výše popsané stejné recidivy ze strany kárně obviněného nebylo možno pominout
celkovou závažnost nyní posuzovaného kárného provinění, když dlouhodobá nečinnost soudce
a jím zaviněné průtahy se vztahují k většímu počtu věcí (celkem 12 případů), v nichž jde fakticky
o absolutní nečinnost i v řádu několika let. Kárný senát se velice pečlivě zabýval
tím, zda snad nějaké vnější faktory mohly mít vliv na situaci ve vyřizování věcí ze strany kárně
obviněného. Dokazováním vykonaným za účelem objasnění příčin tohoto stavu
(zejména výslechem svědků S., T. a H.) však nebylo zjištěno nic relevantního, co by se mohlo
spolupodílet na vzniklých průtazích bez zavinění samotného kárně obviněného. Bylo tak nutno
uzavřít, že nedostatečná schopnost kárně obviněného vykonávat řádně svou funkci soudce byla
rozhodující příčinou spáchaného kárného provinění.
S ohledem na tato zjištění a gradující se závažnost jednání kárně obviněného nezbylo
kárnému senátu než sáhnout k nejpřísnější sankci, když ani není reálný předpoklad nápravy
tohoto stavu (viz aktuální poznatky ze zprávy Městského soudu v Praze o vyřizování věcí
ze strany kárně obviněného, dále též svědectví I. H.). Kárný senát po zhodnocení všech okolností
případu a osoby kárně obviněného uložil kárně obviněnému soudci Mgr. J. S. podle §19 odst. 1
zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a §88 odst. 1 písm. d) zákona č. 6/2002 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření spočívající v jeho odvolání z funkce soudce.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2012
JUDr. Antonín Draštík
předseda kárného senátu