ECLI:CZ:NSS:2012:13.KSS.3.2012:68
sp. zn. 13 Kss 3/2012 - 68
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu pro řízení ve věcech soudců rozhodl
dne 13. 6. 2012, v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a jeho členů
JUDr. Antonína Draštíka, Mgr. Pavla Punčocháře, JUDr. Stanislava Potužníka, JUDr. Milana
Kyjovského a JUDr. Dany Hrabcové, Ph.D., o návrhu předsedy Okresního soudu
v Teplicích, proti Mgr. L. D., soudkyni Okresního soudu v Teplicích, zastoupené Mgr. MUDr.
Jaroslavem Maršíkem, advokátem se sídlem v Teplicích, nám Svobody 1,
takto:
Mgr. L. D,
narozená X,
soudkyně Okresního soudu v Teplicích, s e
podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců,
státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů,
z p r o š ť u j e
kárného obvinění pro skutek spočívající v tom, že
jako soudkyně, jíž byly v souladu s rozvrhem práce přiděleny k vyřízení trestní věci, byla v níže
uvedených třiceti sedmi věcech nečinná a nerespektováním §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech a soudcích, v platném znění, dále §2 odst. 4 a §181 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, a pořádkové lhůty uvedené v §181 odst.
3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, zapříčinila průtahy v řízení v rozpětí od tří
měsíců do patnácti měsíců, v těchto konkrétních věcech sp. zn.: 3 T 204/2007, 3 T 60/2008,
3 T 210/2008, 3 T 230/2008, 3 T 250/2008, 3 T 307/2008, 3 T 26/2009, 3 T 99/2009,
3 T 107/2009, 3 T 125/2009, 3 T 126/2009, 3 T 142/2009, 3 T 148/2009, 3 T 186/2009,
3 T 203/2009, 1 T 233/2010, 3 T 5/2010, 3 T 12/2010, 3 T 36/2010, 3 T 50/2010,
3 T 58/2010, 3 T 60/2010, 3 T 66/2010, 3 T 68/2010, 3 T 69/2010, 3 T 71/2010,
3 T 75/2010, 3 T 85/2010, 3 T 86/2010, 3 T 91/2010, 7 T 48/2010, 7 T 72/2010,
7 T 110/2010, 7 T 136/2010, 7 T 142/2010, 7 T 171/2010 a 7 T 188/2010,
jímž se měla dopustit kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích), ve znění pozdějších předpisů,
protože skutek není kárným proviněním.
Odůvodnění:
Navrhovatel – předseda Okresního soudu v Teplicích podal návrh proti Mgr. L. D.,
soudkyni Okresního soudu v Teplicích z důvodu, že jako soudkyně, jíž byly v souladu s rozvrhem
práce přiděleny k vyřízení trestní věci, byla v níže uvedených třiceti sedmi věcech nečinná a
nerespektováním §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, dále
§2 odst. 4 a §181 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších
předpisů, a pořádkové lhůty uvedené v §181 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním, zapříčinila průtahy v řízení v rozpětí od tří měsíců do patnácti měsíců. Jednalo se
konkrétně o tyto věci: 3 T 204/2007, 3 T 60/2008, 3 T 210/2008, 3 T 230/2008, 3 T 250/2008,
3 T 307/2008, 3 T 26/2009, 3 T 99/2009, 3 T 107/2009, 3 T 125/2009, 3 T 126/2009, 3 T
142/2009, 3 T 148/2009, 3 T 186/2009, 3 T 203/2009, 1 T 233/2010, 3 T 5/2010, 3 T
12/2010, 3 T 36/2010, 3 T 50/2010, 3 T 58/2010, 3 T 60/2010, 3 T 66/2010, 3 T 68/2010, 3 T
69/2010, 3 T 71/2010, 3 T 75/2010, 3 T 85/2010, 3 T 86/2010, 3 T 91/2010, 7 T 48/2010, 7
T 72/2010, 7 T 110/2010, 7 T 136/2010, 7 T 142/2010, 7 T 171/2010 a 7 T 188/2010. Spisy
sp. zn. 3 T byly kárně obviněné soudkyni přiděleny 15. 11. 2010, spisy 7 T jí byly přiděleny 27. 6.
2011.
Následkem porušení právních povinností, tedy nerespektováním §79 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., a pořádkové lhůty uvedené v §181 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., sice nedošlo
k ohrožení důstojnosti soudcovské funkce, ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné a odborné
rozhodování soudů, avšak byla ohrožena důvěra ve spravedlivé rozhodování. Pokud totiž obecně
soudce v řízení nečiní úkony v odpovídajících lhůtách, je toto jednání způsobilé ohrozit důvěru
ve spravedlivé rozhodování soudů, přičemž zaviněná nečinnost je vždy závažným proviněním.
Kárně obviněná soudkyně si nepočínala v průběhu trestního řízení v souladu s příslušnými
ustanoveními trestního řádu, především nerespektovala zásadu včasného vyřizování věcí, nečinila
efektivní úkony vedoucí k trestnímu stíhání, případně nepožádala o prodloužení lhůty k úkonům
popsaným v §181 odst. 3 tr. ř. Průtahy, k nimž došlo, jsou zcela bezdůvodné a neomluvitelné.
Závažným porušením povinností soudkyně je i zkrácení práva obviněných na obhajobu
a spravedlivý proces. Podle názoru navrhovatele kárně obviněná soudkyně svým jednáním
naplnila skutkovou podstatu kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
Mgr. L. D. byla přidělena k výkonu soudcovské funkce k Okresnímu soudu v Teplicích
ode dne 13. 12. 2000. Od té doby působila na trestním oddělení. Od 5. 12. 2007 byla na mateřské
dovolené a od 23. 7. 2008 na rodičovské dovolené. S účinností od 15. 11. 2010 nastoupila výkon
práce po rodičovské dovolené a nejprve pracovala na 50 % pracovní úvazek, od 1. 4. 2011 již na
plný pracovní úvazek.
Opatřením ze dne 15. 11. 2010 (Spr 1138/2010) bylo Mgr. L. D. přiděleno k vyřízení
celkem 153 věcí) z toho 33 věcí Tm a 120 věcí T.
Dlouhodobě stav nevyřízených věcí v agendě T podstatně nesnížila. Změnou rozvrhu
práce účinnou od 1. 2. 2012 jí byl zastaven nápad nových nevazebních věcí zapisovaných
do rejstříku T a Tm. Její výkonnost je ve srovnání s ostatními soudci vyřizující agendu T nízká,
neboť v roce 2011 měla průměrný měsíční výkon pouze 20 osob. Celkově je však možno
ji hodnotit jako pečlivou soudkyni, dosud nebyla kárně řešena.
Navrhovatel navrhl, aby Mgr. L. D. byla uznána vinnou kárným proviněním podle §87
odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., a aby jí bylo uloženo kárné opatření snížení platu o 20 % na dobu
deseti měsíců.
Kárně obviněná soudkyně se k podanému návrhu písemně vyjádřila. K porušení §181
odst. 3 tr. ř. uvedla, že v žádné z uvedených věcí (s výjimkou věci pod bodem 16) se porušení
povinnosti podle 181 odst. 3 tr. řádu nedopustila. Předmětné ustanovení dopadá výlučně
na situaci nastalou po podání obžaloby. V průběhu dalšího řízení před soudem již znovu počátek
této lhůty nenastává. Všechny uvedené věci jí byly přiděleny po odcházející soudkyni v době,
kdy třítýdenní lhůta uplynula již této předchozí soudkyni. V žádné z těchto věcí přitom před jejich
přidělením kárně obviněné nebyla navrhovatelem jako předsedou soudu prodlužována lhůta
ani vytýkány průtahy v řízení. Běh třítýdenní lhůty je tak v případě kárně obviněné vyloučen.
Veškeré jí za vinu kladené jednání lze tedy posuzovat pouze podle ustanovení 181 odst. 2 tr. řádu
a 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Výjimkou z výše uvedeného je věc uvedená
pod bodem 16 (sp. zn. 1 T 233/20 10), která nebyla kárně obviněné přidělena po odcházející
soudkyni. Věc napadla rovněž jiné soudkyni, u níž byla ale následně vyslovena podjatost,
a z tohoto důvodu došlo k přidělení věci kárně obviněné. Kárně obviněná ani toto přidělení
nepovažuje za zcela odpovídající podání obžaloby, s nímž je spojen počátek běhu třítýdenní
lhůty, nicméně připouští, že v této věci měla navrhovateli předložit spis s žádostí o prodloužení
lhůty.
Vyjma věci pod bodem 16 bylo všech ostatních 36 věcí kárně obviněné přiděleno mimo
běžný nápad. Věci uvedené pod body 1 až 15 a 17 až 30 jí byly přiděleny po odcházející soudkyni
dne 15. 11. 2010, tedy v den, kdy po tříleté mateřské a rodičovské dovolené nastoupila zpět
k výkonu soudcovské funkce. V uvedený den jí bylo přiděleno 155 věcí různého stáří. Měla
se věnovat vyřizování především těchto věcí a to v pořadí od nejstarších k novějším. Dne
27. 6. 2011 jí bylo rovněž po odcházející soudkyni přiděleno dalších 22 spisů. Od 15. 11. 2010
do 31. 3. 2011 pracovala na zkrácený 50% úvazek. Od ledna 2011 jí byl přidělen nový nápad.
K výkonu funkce soudkyně se vrátila na žádost navrhovatele, který potřeboval řešit situaci
po odchodu jiné soudkyně na mateřskou.
Výkonu své funkce se chopila odpovědně a v duchu postupu navrženého navrhovatelem.
Vyřizovala nejstarší věci, k nimž postupně přibírala novější věci. Plně využívala jednací dny.
Poukázala na to, že obvinění z průtahů v celkem 29 věcech, které pocházejí z nápadu 155 věcí
z 15. 11. 2010, mimo jiné znamená, že ostatních 126 věcí z 15. 11. 2010 vyřizovala bez průtahů.
Dále poukázala na to, že 155 spisů je obrovské množství materiálu, které v rámci odpovědného
přístupu soudce k trestnímu řízení nelze vyřídit jinak, než jeho důkladným prostudováním
a zvolením správného procesního postupu. Proto je sice možné považovat nařízení hlavního
líčení po dvou až dvanácti měsících od nápadu za průtahy, nikoliv však bezdůvodné
a neoprávněné. K jí vytýkaným průtahům došlo výlučně (vyjma věci ad 16) ve věcech přidělených
jednorázově po předchozích soudkyních. Ve všech věcech nového nápadu, v nichž nemohla
nařídit hlavni líčení v třítýdenní lhůtě po podání obžaloby, podala včas navrhovateli žádost
o prodloužení lhůty. Tímto poukazovala na to, že se v jejím případě nejednalo o nedbalost
při výkonu funkce soudce, ale o systémové opatřeni, které bylo výsledkem dohody
s navrhovatelem při jejím nástupu po rodičovské dovolené. Kárně obviněná je proto poněkud
překvapena, že navrhovatel jí nyní prostřednictvím kárného návrhu vytýká postup, s nímž sám
souhlasil, tedy, že žádost o prodloužení lhůty bude podávána pouze u nového nápadu
a jednorázový nápad při nástupu do výkonu funkce bude vyřizován v pořadí od nejstarších věcí.
Překvapení kárná obviněné je o to větší, že podání kárného návrhu nepředcházela jakákoli
výstraha, výtka, nebo upozornění navrhovatele, že by měla nadále postupovat jinak.
Kárně obviněná nesouhlasila ani s obviněním. že její výkonnost byla průměrná
a ve srovnání s ostatními soudci nízká. Již jen uvedený výkon průměrně 20 osob za měsíc není
navrhovatelem vyčíslen správně, když navrhovatel v něm nezohlednil 50% pracovní úvazek
během prvních tří měsíců v roce 2011. Při zohlednění tohoto úvazku činí průměrný měsíční
výkon 22,9 osob za měsíc. Pokud by nápad věcí kárně obviněné sestával pouze z nových věcí
anebo by kárně obviněná nebyla vystavena nutnosti vypořádávat se se 155 najednou napadnutými
spisy, byl by její průměrný výkon vyšší, protože by vyřizování věcí bylo možné organizovat
průběžně. Nutnost prostudovat 155 spisů, ale vytváří objektivní překážku tornu, aby kárně
obviněná dosáhla vyšších průměrných výkonů v počtu vyřízených osob, protože značnou část
svého pracovního času musela věnovat právě studiu spisu. Za této situace je údaj o průměrném
výkonu spíše důkazem o tom, že svou práci kárně obviněná odváděla řádně, než skutečností,
z níž by bylo možné dovodit průměrnost kárně obviněné. Totéž platí i o jednorázovém nápadu
věcí z 27. 6. 2011.
Kárně obviněná navrhovatelem tvrzené průtahy v řízení nepopírá, nesouhlasí však s tím.
že by vznikly porušením jejích povinností soudkyně s výjimkou věci uvedené pod bodem 16.
Kárně obviněná upozornila na chyby v psaní v návrhu u věci sp. zn. 3 T 60/2008,
která jí byla přidělena 15. 11. 2010 a v níž nařídila hlavní líčení 3. 2. 2011, takže za 2,5 měsíce,
nikoliv za 14 měsíců a ve věci 3 T 250/2008, u níž je uvedeno, že nařídila hlavní líčení
3. 11. 2011, kdežto ve skutečnosti bylo nařízeno 3. 3. 201. Jinak k uvedeným dobám v návrhu,
v nichž navrhovatel spatřoval průtahy, neměla z hlediska jejich existence žádné námitky.
Kárný senát provedl dokazování a zjistil:
- Z Opatření ze dne 15. 11. 2010, Spr 1138/2010, že jím navrhovatel jako předseda
Okresního soudu v Teplicích po odchodu Mgr. L. přidělil kárně obviněné 35 spisů TM
z roku 2007, 2009 a 2010 a 121 spisů T z roků 2002 (1), 2003 (1), 2005 (2), 2006 (1), 2007
(6), 2008 (28) a pak 2009 a 2010.
- Z přehledu stavu trestních věcí k 12. 6. 2012, které jsou předmětem kárného návrhu,
předloženého navrhovatelem u ústního jednání, že 13 z nich bylo skončeno vydáním
rozsudku, v jedné věci byl vydán EZR, ve všech zbývajících věcech bylo (v měsíci dubnu)
nebo je nařízeno hlavní líčení na měsíce červen, červenec a září 2012.
- Z výpovědi kárně obviněné soudkyně, že po návratu z rodičovské dovolené jí bylo
přiděleno 155 spisů (jeden spis se vrátil po odvolacím řízení později). Protože se jednalo
o spisy různě staré a různého rozpracování, musela věnovat podstatně více času jejich
studiu. Věci vyřizovala od nejstarších k nejmladším. Vzhledem k tomu u nově napadlých
věcí žádala o prodloužení lhůty ve smyslu §181 odst. 3 tr. ř. U starých převzatých spisů
nežádala toto prodloužení a podle obsahu převzatých spisů v nich ani její předchůdkyně,
předchůdci v jejich vyřizování o takové prodloužení nežádali, a jednak má za to,
že takovou povinnost jí §181 odst. 3 tr. ř. v těchto věcech neukládal, neboť v něm
stanovená lhůta se vztahuje na dobu po podání obžaloby. V červnu jí byly přiděleny spisy
po Mgr. P. (celkem 22). Mohly jí však být přerozděleny ještě jiné spisy. Převzaté spisy
průběžně studovala a všechny měla nastudované již v srpnu 2011 a připravené k nařízení
hlavního líčení. Nicméně diář a jednací dny měla všechny zaplněné až do listopadu, proto
do spisů o tomto napsala záznam, a v říjnu 2011 pak nařizovala další věci. Momentálně
má zaplněné všechny jednací dny do konce září 2012. Využila všech jednacích dnů a to i
mimořádných. Ve věci 3 T 204/2007 měla a má za to, že bylo třeba vyčkat skončení
trestního řízení ve věci obžalovaného v jiné věci, neboť jen pokud on se dopustil
trestného činu, mohlo být jednání obžalované posuzováno jako trestné, neboť jen pokud
výnosy z trestné činnosti měly pocházet z trestné činnosti jejího syna, mohla se
obžalovaná dopustit trestného činu legalizace výnosu z trestné činnosti. V této věci
nařídila hlavní líčení po kontrole spisů navrhovatelem, avšak toto bylo odročeno, neboť
všechny strany se shodly na tom, že je třeba vyčkat rozhodnutí týkajícího se syna
obžalované. Spis 3 T 26/2009 byl u VSÚ a nebyl jí včas předložen. Ve věci 3 T 126/2009
nařídila hlavní líčení až 15. 12. 2011, když jeden z obžalovaných odsouzený v jiné věci
nastoupil do výkonu trestu, mezitím zjišťovala, zda se tak stalo a vyřizovala mnoho jiných
věcí. V žádné kárným návrhem vytýkané věci nebyla podána účastníky řízení stížnost
na průtahy.
Navrhovatel údaje kárně obviněné soudkyně v podstatě nepopřel, připustil, že starší
přidělené věci vyřizovala přednostně, tedy podle pořadí jejich nápadu, že u nově napadlých věcí
žádala o prodloužení lhůty podle §181 odst. 3. tr. ř. , že využívala jí přidělených jednacích dnů.
Vyjádřil se tak, že pokud by i u starších přidělených věcí požádala o prodloužení lhůty
podle §181 odst. 3 tr. ř., nepodal by proti ní kárný návrh. Má za to, že mohla nařizovat hlavní
líčení i s delším předstihem, třebas pěti měsíců, pokud měla předtím své jednací dny obsazeny.
Navrhovatel předložil kárnému senátu na jeho žádost přehled o nápadu věcí v agendě T a Tm
za rok 2011 a přehled o počtu vyřízených věcí v agendách T a Tm za rok 2011 týkající se všech
soudců zařazených na tomto úseku. Kárný senát jimi provedl důkaz, zjistil však, že v něm nejsou
údaje o tom, po jakou část roku 2011 jednotliví soudci práci vykonávali, jaký měli úvazek a proč
jsou mezi napadlými a vyřízenými věcmi u jednotlivých soudců poměrně velké rozdíly, proto
k údajům v těchto přehledech nemohl přihlížet, pokud jde o porovnání výkonnosti všech soudců
uvedeného úseku. Pokud jde o kárně obviněnou soudkyni, měla v roce 2011nápad 226 věcí
T (včetně přerozdělených v uvedeném roce) a 35 věcí Tm. Vyřídila pak v uvedeném roce 199 věcí
T proti 238 osobám a 41 věcí Tm (85 osob).
Podle §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě
soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), soudci a přísedící jsou
při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem. Jsou povinni vykládat
jej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů,
nestranně a spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.
Podle §2 odst. 4 zákona č. 141/1991 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),
ve znění pozdějších předpisů, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné
v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat urychleně bez zbytečných
průtahů; s největším urychlením projednávají zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn
majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. Trestní věci
projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod
a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika
vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony
dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře
pro zajištění účelu trestního řízení. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností
orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí.
Podle §181 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění
pozdějších předpisů (tady do 31. 12. 2011) předseda senátu je povinen v řízení před okresním
soudem ve lhůtě tří týdnů a před krajským soudem jako soudem prvního stupně ve lhůtě tří
měsíců od podání obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné projednání obžaloby
nebo učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci, včetně pověření probačního úředníka
k úkonům směřujícím k rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení
narovnání anebo jinému rozhodnutí věci mimo hlavní líčení. Nemůže-li tak ze závažných důvodů
učinit, předloží spis předsedovi soudu, který podle povahy věci buď uvedenou lhůtu na nezbytně
nutnou dobu prodlouží nebo v souladu s rozvrhem práce soudu učiní jiné vhodné opatření
k zajištění plynulosti řízení.
Na kárném senátu bylo posoudit, zda se kárně obviněná soudkyně dopustila porušení
výše uvedených zákonných ustanovení při vyřizování 37 vytýkaných spisů dle tvrzení kárného
návrhu a v případě kladné odpovědi, zda se jejich porušením dopustila kárného provinění.
Podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., kárným proviněním soudce je zaviněné porušení
povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost
soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé
rozhodování soudů.
Kárný senát má za to, že pro posouzení kárného návrhu provedl dostatečné dokazování,
na jehož základě mohl učinit odpovídající závěry.
Kárný senát vychází z toho, že se kárně obviněná soudkyně vrátila po více jak tříroční
mateřské a rodičovské dovolené k výkonu práce dne 15. 11. 2010, byla zařazena na trestní úsek
a bylo jí jednorázově přiděleno Opatřením ze dne 15. 11. 2010, Spr 1138/2010 35 věcí Tm
a 121 věcí T (účastníci se, pokud jde o počet těchto přidělených věcí, liší nepatrným rozdílem),
různého stáří (od roku 2002 do roku 2010) a různého stavu rozpracovanosti. Do konce roku
2010 neměla kárně obviněná soudkyně nový nápad. Ten měla od počátku roku 2011, avšak
od 15. 11. 2010 do konce roku 2010 a dále od 1. 1. 2011 do 31. 3. 2011 pracovala na zkrácený
50% pracovní úvazek, později na plný pracovní úvazek. Po převzetí věcí podle Opatření ze dne
15. 11. 2010 kárně obviněná soudkyně poté co tyto věci postupně studovala, nepožádala
předsedu soudu o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení, případně jinému úkonu ve smyslu
§181 odst. 3 tr. ř., pokud příslušný úkon nestihla učinit v tam stanovené lhůtě. V tomto spatřuje
navrhovatel závažné porušení povinností kárně obviněné soudkyně, která se však brání tím,
že lhůta podle §181 odst. 3 tr. ř. se vztahuje k období po podání obžaloby, která v daném
případě dávno uplynula a o její prodloužení nebylo jejími předchůdci ve vyřizování přidělených
věcí požádáno a předsedou soudu rozhodnuto. Pokud jde o to, že ani předchůdci kárně obviněné
soudkyně ve vyřizování jednorázově přidělených věcí o prodloužení lhůty nebylo požádáno
a předsedou soudu rozhodnuto, pak toto tvrzení kárně obviněné soudkyně navrhovatel
nevyvrátil, ani neprokázal, že by z toho důvodu vyvodil proti předchůdcům kárně obviněné
soudkyně ve vyřizování uvedených věcí nějaké důsledky. Jen tvrdil, že tak byla povinna učinit
kárně obviněná soudkyně. Kárný senát má za to, že znění §181 odst. 3 tr. ř. odpovídá spíše
výkladu učiněnému kárně obviněnou soudkyní, totiž že tato povinnost v převzatých věcech
ze dne 15. 11. 2010 pro ni nevyplývala, neboť §181 odst. 3 tr. ř. stanoví výslovně tuto povinnost
v řízení před okresním soudem ve lhůtě tří týdnů od podání obžaloby. Navíc kárně obviněná
soudkyně se touto právní otázkou zabývala a ani z komentáře k trestnímu řádu nezjistila jiné
skutečnosti, a proto si nebyla naprosto vědoma, že by v daném případě porušila zákonem
stanovenou povinnost. V nově napadlých věcech, v nichž nestačila ve stanovené lhůtě učinit
příslušný úkon, požádala předsedu soudu o prodloužení lhůty, což navrhovatel nepopřel.
Přidělené spisy kárně obviněná soudkyně postupně studovala, přičemž je třeba připustit,
že jednorázové přidělení takového množství spisů různého stavu rozpracovanosti vyžaduje více
času. Kárně obviněná soudkyně přitom od 15. 11. 2010 do 31. 3. 2011 pracovala na zkrácený
50 % pracovní úvazek. Spisy měla nastudované všechny v srpnu 2011, ale nemohla u všech,
kde bylo třeba nařídit hlavní líčení tak učinit, protože neměla volné jednací dny, protože všechny
přidělené měla obsazené, přičemž ani navrhovatel netvrdí, že by jednací dny nevyužívala. U věcí
uvedených v kárném návrhu tak došlo k prodlevě od tří do patnácti měsíců, jak tvrdí navrhovatel
v kárném návrhu (s opravami ve věcech 3 T 60/2008 a 3 T 250/2008), nejednalo se však
o bezdůvodné průtahy způsobené neodpovědným přístupem kárně obviněné soudkyně k výkonu
funkce soudkyně, ale z jiných důvodů, které byly v průběhu kárného řízení prokázány.
Kárný senát má za to, že kárně obviněná soudkyně se při vyřizování kárným návrhem
vytýkaných spisů a v něm tvrzenými dobami nečinnosti nedopustila kárného provinění podle §87
odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., neboť jí nebylo prokázáno zaviněné porušení povinností soudce,
které tvrdil navrhovatel v návrhu, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž by narušila
důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozila důvěru v nezávislé, nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudů.
Kárný senát proto podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. vynesl zprošťující rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí v kárném řízení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. června 2012
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně kárného senátu