ECLI:CZ:NSS:2012:14.KSE.9.2011:149
sp. zn. 14 Kse 9/2011 - 149
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marie Turkové a členů JUDr. Zdeňka Novotného, Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Jany
Nowakové Těmínové, Mgr. Petra Škvaina a JUDr. Karla Urbana, o návrhu ministra
spravedlnosti ze dne 23. 9. 2011, č. j. 149/2011- OD-ENA/6, na zahájení kárného řízení proti
JUDr. J. P., soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Karviná, se sídlem Komorní 4, Český
Těšín, zast. JUDr. Karolem Hrádelou, advokátem, se sídlem Českomalínská 516/27, Praha 6 -
Bubeneč, při ústním jednání konaném dne 26. 3. 2012,
takto:
JUDr. J. P.,
soudní exekutor Exekutorského úřadu Karviná,
se sídlem Komorní 4, Český Těšín ,
j e v i n e n , ž e
1) dne 8. 3. 2011 vyslal svého vykonavatele O. S., aby v rozporu s §328b odst. 1 a 3 o. s. ř.
ve spojení s §69 exekučního řádu při provádění soupisu movitých věcí v sídle povinné
společnosti prodal právě sepsaný údajný kovový šrot přímému kupci mimo dražbu za
dohodnutou cenu 113 280 Kč; v rozporu s ustanovením §328 odst. 1 a 2 o. s. ř. nepřibral
znalce, ačkoli znalosti vykonavatele zjevně nepostačovaly k odhadnutí ceny sepsaných
věcí. Vzhledem ke způsobu prodeje nesepsal v rozporu s §329 odst. 1 o. s. ř. protokol o
průběhu dražby;
2) dne 8. 3. 2011 pověřil vykonavatele O. S., aby v rozporu s §328b odst. 3 o. s. ř. ve spojení
s §69 exekučního řádu v průběhu soupisu movitých věcí na místě provedl dražbu právě
sepsané svářecí soupravy Magnum Lincoln bez toho, aby dražbě předcházelo řádné
vydání a doručení dražební vyhlášky;
t e d y
závažným způsobem porušil své povinnosti při výkonu exekuční činnosti stanovené
právním předpisem,
t í m s p á c h a l
kárné provinění podle §116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/20 01 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád).
Podle §116 odst. 3 písm. c) exekuční řádu se mu ukládá
p o k u t a v e v ý š i 2 0 0 0 0 0 Kč.
Tato pokuta je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
Ministr spravedlnosti podal návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. J . P., soudnímu
exekutorovi pro skutky, jichž se měl dopustit tím, že
1) dne 8. 3. 2011 prostřednictvím svého vykonavatele O . S. v rozporu s §328b odst. 1 a 3 o. s. ř. ve
spojení s §69 e. ř. při provádění soupisu movitých věcí v sídle povinné společnosti prodal právě sepsaný
údajný kovový šrot přímému kupci mimo dražbu za dohodnutou cenu 1 13 280 Kč. Dle znaleckého
posudku předloženého stěžovatelem však šlo o součásti kolejových vozidel, které dle inventurního seznamu
materiálu povinné měly hodnotu 2 409 985 Kč. Nesplnil tak ani další povinnosti spojené s prodejem
movitých věcí, resp. provedením dražby: V rozporu s ustanovením §328 odst. 1 a 2 nepřibral znalce,
když znalosti vykonavatele zjevně nepostačovaly k odhadnutí ceny sepsaných věcí. Vzhledem ke způsobu
prodeje nesepsal v rozporu s §329 odst. 1 o. s. ř. protokol o průběhu dražby, a
2) dne 8. 3. 2011 prostřednictvím pověřeného exekutorského k oncipienta Mgr. P. S. a vykonavatele O. S.
v rozporu s §328b odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §69 e. ř. v průběhu soupisu movitých věcí na místě provedl
dražbu právě sepsané svářecí soupravy Magnum Lincoln bez toho, aby dražbě předcházelo řádné vydání
a doručení dražební vyhlášky.
Těmito skutky měl závažně porušit povinnosti stanovené právním předpisem.
Kárně obviněný ve vyjádření k návrhu na zahájení kárného řízení uvedl, že při výkonu
exekuce prodejem movitých věcí v sídle povinného dne 8. 3. 2011 byl vykonavat elem O. S.
proveden soupis movitých věcí. Vykonavatel postupoval na základě shodného tvrzení
oprávněného a jednatele povinné společnosti o tom, že se jedná o šrot, tedy zboží podle sdělení
povinného nepotřebné, roky nepoužívané a bezcenné. Soudní exekutor vzal shodná tvrzení
účastníků v souladu s §120 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za svá skutková zjištění a měl za prokázané, že v sídle
společnosti je umístěn železný šrot, který je mo žno sepsat a následně postupem v souladu
s procesními předpisy prodat. Po vyjádření jednatele povinného, kterému byl vykonavatel
přítomen, že spekulativně podá návrh na zahájení insolvenčního řízení a zmaří jím výkon
exekuce, soudní exekutor rozhodl o zpeněžení bezcenného šrotu v sídle společnosti způsobem,
který je podle jeho názoru v souladu s procesními předpisy. Odhad ceny provádí soudní
exekutor. Podle jeho názoru shodná tvrzení účastníků nahradila úsudek znalce a úvahu, zda jeho
znalosti postačují k odhadnutí ceny sepsaných věcí. V sídle společnosti se shodně s tvrzením
oprávněného nacházel na místech jím určených a při předchozí cestě dne 4. 3. 2011 prověřených
železný šrot, jak je patrno i z fotografií přiložených na CD.
Pokud by se v sídle společnosti nacházelo zboží hodnoty uváděné povinným, mohl
povinný namítat již před provedením soupisu skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu,
že se o železný šrot nejedná. Ing. T. dokládá podle znaleckého posudku, který byl vypracován
dne 25. 3. 2011, tj. více n ež dva týdny po provedeném výkonu, existenci a hodnotu zboží, které se
podle jeho tvrzení nacházelo v sídle společnosti. Kárně obviněný podotkl, že povinná společnost
provozuje činnost v Bulharsku, kde podniká se stejným předmětem činnosti. Zboží uvedené v
inventurním seznamu ze dne 31. 12. 2010 tak může obsahovat zboží určené pro společnost
provozující činnost v Bulharsku. Podle názoru kárně obviněného by se muselo prokázat, že
železný šrot, který byl předmětem výkonu, je zboží popsané v inventurním seznamu ze dne 31.
12. 2010; nadto, pokud by tomu tak bylo, tvrdil by povinný tuto skutečnost již před provedením
výkonu, a nikoliv až po konzultaci s právním zástupcem a po vyhotovení znaleckého posudku.
Kárně obviněný poukázal na plánek sídla společnosti a přiložené fotografie,
v nichž se popisuje materiál, který byl zabaven, jako šrot. Soudní exekutor volil postup
okamžitého prodeje železného šrotu z obavy ze zmaření prováděné exekuce poté, co se jednatel
povinné společnosti vyjádřil o nemajetnosti společnosti a chystané insolvenci. Skutečnost,
že samotný výkon prodejem movitých věcí byl proveden be z přítomnosti povinného, není
v rozporu s právními předpisy. Kárně obviněný si nebyl vědom postupu, který by nebyl v souladu
s právními či stavovskými předpisy. Nav rhoval, aby ho Nejvyšší správní soud návrhu na zahájení
kárného řízení zprostil.
Kárný senát zjistil, že návrh byl z hlediska subjektivní a objektivní lhůty podán včas
a účinně, neboť byl podán osobou k tomu oprávněnou do šesti měsíců poté, kdy se navrhovatel
dozvěděl o kárném provinění (4. 4. 2011), a nejpozději do 3 let poté, kdy mělo ke spáchání
kárného provinění dojít (8. 3. 2011). Návrh na zahájení kárnéh o řízení došel soudu dne
30. 9. 2011.
II.
Skutkový stav
Ze spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 16 EXE 26880/2010 a ze spisu
Exekutorského úřadu v Karviné sp. zn. 068 Ex 2487/10, kárný senát zjistil, že usnesením
Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. 9. 2010, č. j. 16 EXE 26880/2010 - 11, byla nařízena
exekuce proti povinné společnosti SSS TRADE CZECH REPUBLIC s. r. o., se sídlem
Tylova 112, Dašice, k uspokojení pohledávky oprávněného Ing. J. B. ve výši 135 277,50 Kč s
příslušenstvím. Exekucí byl pověřen soudní exekutor JUDr. J . P.. Soudní exekutor vydal dne 3. 3.
2011 pod č. j. 068 EX 02487/10- 021/PJ exekuční příkaz na prodej movitých věcí povinného.
Podle zápisu o jednání s jednatelem povinného Ing. T., sepsaného dne 8. 3. 2011 v Českém
Těšíně, jednatel povinného uvedl, že v sídle firmy si soudní exekutor může vzít cokoliv, jelikož se
jedná o šrot. V zápisu je dále uvedeno, že povinnému byla nabídnuta možnost vyplatit
pohledávku, což odmítl s tím, že na společnost je vedeno několik exekučních řízení, společnost
nemá žádný majetek a dva roky nevyvíjí žádnou činnost. Zástupce povinného zápis odmítl
podepsat.
Podle protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 8. 3. 2011, konaném v sídle povinné
společnosti, byli soupisu přítomni J. F. a Mgr. P. S. Byly sepsány tyto věci: 1. svářecí souprava
Magnum Lincoln v předpokládané ceně 8000 Kč, vydraženo za 10 000 Kč, 2. 23 600 kg
železného šrotu v předpokládané ceně 100 000 Kč, prodáno za 113 000 Kč. Soupis movitých věcí
skončil v 21,00 hod. dne 8. 3. 2011. Protokol o soupisu podepsal vykonavatel soud ního exekutora
O. S.
Podle protokolu o dražbě ze dne 8. 3. 2011, konané v sídle povinné firmy, bylo dražební
jednání zahájeno ve 20,00 hod. a skončilo ve 20,15 hod. Dražeb ního jednání byli přítomni
Mgr. P. S., exekutorský koncipient a O. S., vykonavatel soudního exekutora. Oprávněný ani
povinný přítomni nebyli. Předmětem dražby byla svářecí souprava Magnum Lincoln. Bylo
konstatováno, že do dražby se přihlásili P. J. a J. F. Nejvyšší podání učinil J. F. v částce 10 000 Kč
a jemu byl udělen příklep. Protokol podepsali Mgr. P. S. a O. S.
Dne 8. 3. 2011 ve 12,18 ho d. objednal vykonavatel soudního exekutora odvoz kovového
šrotu ze sídla povinného na adresu P. J., Kovošrot, Pardubice. Podle faktury č. 2487/80 přijal
vykonavatel soudního exekutora dne 8. 3. 2011 v hotovosti částku 113 280 Kč za 23 600 kg
železného šrotu od H. J. (Výkup barevných kovů a železného šrotu).
Podáním ze dne 4. 4. 2011 požádala zástupkyně povinného JUDr. Šárka Línková,
advokátka Ministerstvo spravedlnosti o prověření zákonnosti postupu soudního exekutora.
Ve stížnosti mimo jiné namítala, že d ne 8. 3. 2011 ve 20,00 hod. byla v sídle povinného
prováděna exekuce, které již byl Ing. T . přítomen. Zjistil, že jsou nakládány veškeré náhradní díly
ze skladu společnosti, avšak nebylo nic sepisováno ani protokolováno. Exekutor sdělil, že vše
bude prodáno jako kovový šrot. Podle evidence spo lečnosti byl odvezen materiál v hodnotě
přibližně 2 365 985 Kč, což zástupkyně povinného doložila soupisem dílů a jejich odhadem podle
znaleckého posudku č. 243/2011 znalce Ing. Pavla Vlčka ze dne 25. 3. 2011.
Zástupkyně povinného dále uvedla, že celou záležitost oznámil její klient Policii Č eské
republiky. Namítala, že byla porušena ustanovení §69 exekuční ho řádu a §325 odst. 1 a §328b
odst. 1 a 3 o. s. ř., kdy náhradní díly ze skladu povinného byly prodány prokazatelně bez dražby.
Došlo tedy k prodeji bez realizace zákonného postupu vymezeného v §328b o. s. ř. Dále
namítala, že v dané věci šlo o případ, kdy měla být cena materiálu odhadnuta znalcem. Soudní
exekutor posoudil vše jako kovový šrot, ačkoliv hodnota jednotlivých kusů byla podle znaleckého
posudku znatelně vyšší.
Z rozhodnutí kárného senátu kárné komise Exekutorské komory České republiky ze dne
23. 1. 2012, č. j. KŽ 4/11 - 32, kárný senát zjistil, že Mgr. P . S., pověřený exekutorský koncipient
kárně obviněného, byl uznán vinným kárným proviněním spočívajícím v tom, že dne 8. 3. 2011 v
exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 068 EX 2487/10 v průběhu soupisu movitých věcí na
místě provedl dražbu právě sepsané svářecí soupravy Magn um Lincoln bez toho, aby dražbě
předcházelo vydání dražební vyhlášky a její doruč ení zákonem stanoveným osobám a vyvěšení, za
což mu bylo uloženo kárné opatření ve formě napomenutí.
Z rozhodnutí kárného senátu kárné komise Exekutorské komory České republiky ze dne
23. 1. 2012, č. j. KŽ 3/2011 - 53, kárný senát zjistil, že v tomt éž exekučním řízení vedeném
pod sp. zn. 068 EX 2487/10 v rámci exekuce prodejem movitých věcí, byla uznána vinnou
kárným proviněním i další exekutorská koncipientka kárně obviněného Mgr. V. S., a to pro jiné
skutky, než které byly předmětem nyní projednávané kárné žaloby.
Kárně obviněný se k jednání kárného senátu nedostavil. Obhájce sdělil, že se kárně
obviněný omlouvá z účasti, neboť očekává operaci srdce, a navrhuje, aby bylo jednáno v jeho
nepřítomnosti. Obhájce kárně obviněného uvedl, že se kárně obviněný ocitá před soudem
v situaci, kdy jeho odborní pracovníci vykonali dražbu a prodej, k nimž nedal žádné pokyny. Jde
tedy o případ exekutora, který se ocitnul před kárným senátem za to, co vykonali jeho praco vníci.
Dovozoval, že v takové situaci není dáno přímé zavinění soudního exekutora. Připustil,
že vykonavatel soudního exekutora nepostupoval zákonným způsobem, nicméně této chybě
nemohl kárně obviněný zabránit.
U jednání kárného soudu byli vyslechnuti svě dci O. S., bývalý vykonavatel soudního
exekutora, a Mgr. P. S., bývalý exekutorský koncipient Exekutorského úřadu v Karviné, a dále byl
proveden důkaz fotodokumentací z místa samého. Kárný žalobce navrhoval, aby byl soudní
exekutor uznán vinným všemi skutky uvedenými v návrhu na zahájení kárného řízení a byla mu
uložena pokuta ve výši 500 000 Kč. Obhájce kárně obviněného poukázal na provedené
dokazování a rozhodnutí ponechal na zvážení kárného senátu. Pokud by soud dospěl k závěru, že
by mělo dojít k uložení kárného opatření, žádal, aby soud zvažoval možnost upuštění od
potrestání, případně možnost uložení souhrnného trestu. Poukazoval na to, že než došlo k
vážnému onemocnění kárně obviněného, byla jeho činnost naprosto v pořádku.
III.
Zhodnocení provedených důkazů
Na základě provedených důkazů vzal kárný senát za prokázané, že zaměstnanec soudního
exekutora vykonavatel O. S. prováděl v areálu povinného exekuci prodejem movitých věcí. Při
provádění soupisu movitých věcí 1) prodal právě sepsaný kovový šrot přímému kupci mimo
dražbu za dohodnutou cenu ve výši 113 280 Kč, aniž přibral znalce k ocenění prodávaného
materiálu. Vzhledem ke způsobu prodeje nesepsal protokol o průběhu dražby. Dále 2) v průběhu
soupisu movitých věcí provedl na místě dražbu právě seps ané svářecí soupravy Magnum Lincoln
bez toho, aby dražbě předcházelo řádné vydání a doručení dražební vyhlášky.
Kárný senát při posuzování obou skutků uvedených v návrhu na zahájení kárného řízení
vycházel z listinných důkazů, z nichž nepochybně vyplývá p orušení povinností uvedených
v návrhu. Svědci O. S. a Mgr. P. S. potvrdili skutečnosti vyplývající z listinných důkazů. Oba
sdělili, že v objektu povinné společnosti byli nejprve dne 4. 3. 2011, kdy sepsali a zabavili počítače
a provedli fotodokumentaci areálu, v němž se nacházel údajný kovový šrot a svářecí souprava.
Tuto dokumentaci měl poté k dispozici jak soudní exekutor, tak i jeho koncipientka Mgr. V . S.
Svědek O. S. výslovně uvedl, že dne 8. 3. 2011 poté, co se jednatel povinného Ing. T. zmínil o
tom, že podá návrh na zahájení insolvenčního řízení proti povinné, soudní exekutor sdělil, že
mají „vlézt“ do auta a zajistit zbytek materiálu, co tam je a zpeněžit ho ve sběrných surovinách.
Proto poté zajistil odvoz kovového materiálu do sběrných surovin. N a dotaz, zda je mu známo,
že movité věci se musejí prodat v dražbě, uvedl, že na místo jel podle příkazu soudního
exekutora, podle něhož měl zajistit materiál, odvézt do sběru, prodat, než přijde pan T . a bude
něco dělat. Uvedl, že jednal podle pokynů soud ního exekutora. Na dotaz, zda neměl být přibrán
znalec k ocenění věcí, svědek uvedl, že „pokud vám dá exekutor příkaz, tak nevím, jestli tam měl znalce,
jestli mu někdo ty fotky prohlížel nebo neprohlížel. Oni to prostě nějaké ty tři dny řešili, já jsem pr ovedl výkon,
který jsem měl provést … cena šrotu byla určena sběrnými surovinami“ . Svědek dále uvedl, že v
exekutorském úřadu pracoval 3,5 roku, ale dražby nikdy neprováděl. Po tomto incidentu z úřadu
odešel.
Svědek Mgr. P. S. v zásadě potvrdil, že o způs obu a postupu exekuce rozhodoval soudní
exekutor nebo paní Mgr. S., a tak to bylo i v posuzované věci. Svědek popřel, že by sám aktivně
prováděl dražbu svářecí soupravy. Uvedl, že do sídla povinného byl vyslán proto, aby jako držitel
řidičského průkazu odvezl auto povinného na exekutorský úřad. O tom, že se vydražila svářecí
souprava, se dozvěděl až poté, co byla vydražena. Až druhý den na úřadě sepsal protokol o
dražbě, protože vyhotovoval protokoly při všech dražbách. Uvedený protokol podepsal, a tím se
dostal do kárného řízení. Pokud jde o kovový materiál, tak se sice v areálu povinného zdržoval,
ale osobně byl přítomen pouze předání příjmového nebo výdajového dokladu. Svědek uvedl, že
byl u soudního exekutora zaměstnán pouze 8 měsíců a s dražbami movitýc h věcí neměl žádné
zkušenosti. Dne 8. 3. 2011 dražbu neprovedl, provedl ji vykonavatel. Nyní pracuje u soudní
exekutorky v Mladé Boleslavi. K organizaci exekutorského úřadu uvedl, že Mgr. S. byla v té době
exekutorská koncipientka, nyní je exekutorská kandidátka. Zastávala po soudním exekutorovi
nejvyšší postavení v úřadu. O tom, že pojede do sídla povinné společnosti rozhodla buď ona,
nebo soudní exekutor. Rozhodně takové rozhodnutí neučinil ani on, ani vykonavatel.
IV.
Posouzení věci
Podle §59 odst. 1 písm. c) exekučního řádu lze exekuci ukládající zaplacení peněžité
částky provést prodejem věcí a nemovitostí. Exekuce prodejem movitých věcí je upravena
v exekučním řádu pouze částečně v ustanoveních §66 - 68.
Podle §69 exekučního řádu se použijí na p rovádění exekuce prodejem movitých věcí
přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Občanský soudní řád upravuje prodej
movitých věcí v hlavě páté, v §321 - 332.
Podle §328 odst. 1 o. s. ř. po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
se sepsané věci nebo soubory věcí určené soudem ke společnému zpeněžení odhadnou, pokud
není a) cena stanovena úředně, b) uveřejněn kurz kótovaného investičního nástroje, nebo
c) uveřejněna hodnota cenného papíru vydaného Fondem kolektivního investování.
Podle §328 odst. 2 téhož zákona odhad provede soud; znalce přibere, pokud
v jednoduchých případech nestačí odhad provedený vykonavatelem při sepsání věci. Odhad soud
neprovede, pokud k prodeji dochází způsobem podle §334a. Odhad sepsaných věcí není
soudním rozhodnutím.
Podle §328 odst. 3 o. s. ř., jestliže se neprovádí zjištění ceny odhadem, zjistí soud cenu
podle odst. 1 písm. a) až c) ke dni, který předchází vydání dražební vyhlášky (§328b odst. 3) nebo
pověření k prodeji jiným způsobem.
Podle §328b odst. 1 o. s. ř. se sepsané věci prodají v dražbě, nestanoví -li tento zákon
jinak. Věci se prodají samostatně nebo v rámci souboru věcí. V rámci souboru věcí se prodají
zejména věci, které tvoří jediný, hospodářsky nedílný nebo i dělitelný celek nebo zastupitelné
cenné papíry, lze-li očekávat vyšší výtěžek.
Podle §328b odst. 2 o. s. ř. lze dražbu vykonat v místě , kde sepsané věci jsou, nebo
u soudu anebo na jiném vhodném místě. Soud, je-li to třeba, zajistí, aby sepsané věci byly
dopraveny do místa, kde se kon á dražba. Jestliže nebyly zajištěny, je povinný povinen sepsané
věci vydat k dražbě; neučiní-li tak dobrovolně, budou mu odebrány.
Podle §328b odst. 3 o. s. ř. soud oznámí dražební rok dražební vyhláškou, kterou doručí
povinnému, manželu povinného, oprávněnému a orgánu obce, v jejímž obvodu bude dražba
konána a v jejímž obvodu má povinný bydliště. Kromě toho se dražební vyhláška uveřejní
způsobem v místě obvyklým. Dražební vyhláška není soudním rozhodnutím.
Podle odst. 4 téhož ustanovení v dražební vyhlášce soud uvede
a) čas a místo dražby,
b) označení dražených věcí,
c) zda se věc vydraží samostatně nebo v rámci souboru věcí,
d) rozhodnou cenu věci nebo souboru věcí,
e) výši nejnižšího podání (§329),
f) zda se vyžaduje zaplacení jistoty a způsob jejího zaplacení (odst. 5 ),
g) upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do řízení
přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé domáhat uspokojení jiných
vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zadržovacím nebo
zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva, než pro které byl nařízen
výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražby, jestliže
v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího příslušenství a prokáží- li je příslušnými
listinami, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího
příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží; ustanovení §335 odst. 2 a §336f
se použijí přiměřeně.
Podle §328b odst. 5 o. s. ř. povinnost složit jistotu a její výši soud stanoví, převyšuje -li
rozhodná cena samostatně dražené věci nebo draženého souboru věcí po přepočtení na měnu
České republiky podle kurzu vyhlášeného Českou národní bankou platného ke dni, který
předchází vydání dražební vyhlášky, ekvivalent částky 45 000 EU R. Ustanovení §336e odst. 2
se použije obdobně.
Podle §329 odst. 1 o. s. ř. dražbu může provést i vykonavatel; o průběhu dražby soud
sepíše protokol. Soudci, zaměstnanci soudů, povinný a manžel povinného nesmějí dražit.
Z výše uvedeného plyne, že jakmile usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabude prá vní
moci, zajistí soud ocenění sepsaných věcí. Je samozřejmé, že oceňováno nebude vše, co bylo
sepsáno, ale jen ty věci, které budou (mohou být) prodávány v draž bě. Neoceňují se věci, které
se rychle kazí, a věci a hodnoty uvedené v §333 (s výjimkou věcí ze zlata), v §334 (vkladní
knížka, vkladní list, cenné papíry či listiny) a v §334a o. s. ř., které se zpeněžují jinak než v dražbě.
Smyslem ocenění není zjištění hodnoty věcí všemi možnými důkazními prostředky, ale jen odhad,
který bude pro soud východiskem ke stanovení nejnižšího podání podle §329 odst. 1 o. s. ř.
Při ocenění sepsaných věcí soud vychází především z úřední ceny, stanovené podle §5
zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění p ozdějších předpisů. V případě, že úřední cena nebyla
stanovena, provede odhad vykonavatel. Nejde-li o jednoduchý případ, v němž stačí k určení ceny
znalosti a zkušenosti vykonavatele, soud usnesením ustanoví znalce a uloží mu, aby o ceně věci
vypracoval znalecký posudek; při ocenění (odhadu) pak vychází z tohoto posudku znalce.
Ocenění věcí není, jak výslovně uvádí ustanovení §328 odst. 2 o. s. ř., soudním
rozhodnutím. Soud proto o určení ceny sepsaných věcí nevydává usnesení, ani o tom účastníky
nevyrozumívá. Proti určení cen nemohou účastníci řízení podávat opravné prostředky, námitky
nebo uplatňovat jinou procesní obranu. Zákon nepřiznává účastníkům žádnou procesní obranu
proti ocenění sepsaných věcí zejména proto, že se provádí jen pro účely stanovení nejnižšího
podání a že jejich skutečná cena se ukáže až v dražbě. Určení ceny u jednotlivých věcí soud
provede pouhým záznamem ve spise.
Přibere-li soud k ocenění znalce, usnesení o tom, se účastníkům nedoručuje a nedoručuje
se jim ani podaný znalecký posudek. Účastník řízení se může se známit s odhadem znalce tím,
že nahlédne do soudního spisu.
Poté, co budou sepsané věci oceněny, soud přistoupí k jejich dražbě. S dražbou
samozřejmě nemusí vyčkávat až do doby, než budou oceněny všechny sepsané věci. Soud může
vzít do dražby každou jednotlivou věc, a to ihned poté, co byla odhadnuta.
Nabylo-li usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, soud sepsané věci, které
byly odhadnuty postupem podle §328 o. s. ř. prodá v dražbě. V dražbě se zpeněžují všechny
sepsané věci s výjimkou věcí, které se pr odávají mimo dražbu.
Dražba při prodeji movitých věcí není - na rozdíl od dražby ve výkonu rozhodnutí
prodejem nemovitostí nebo podniku - jednáním (dražebním jednáním), ale jiným úkonem soudu
čili soudním rokem (občanský soudní řád hovoří v §328b odst. 2 o dražebním roku), jehož
účelem je prodávané věci dražit a na základě příklepu převést do vlastnictví vydražitelů. Postup
při dražbě movitých věcí se řídí především ustanoveními §328b, §329 a §330 o. s. ř.; ve smyslu
§254 odst. 1 o. s. ř. lze při draž bě movitých věcí užít též ustanovení části první a třetí
občanského soudního řádu, avšak jen taková, která upravují činnost soudu při jiných úkonech
než při jednání.
Dražbu movitých věcí lze vykonat u soudu (v jednací síni nebo v jiné vhodné místnosti),
v místě, kde se nachází sepsané věci (v bytě, sídle, místě podnikání nebo v jiné místnosti
povinného anebo na jiném místě, kde byly sepsány, byly-li tam ponechány, nebo u schovatele,
kterému byly po zajištění věci odevzdány) nebo na jiném místě (např. v mís tnosti v objektu
fyzické nebo právnické osoby, v nichž jsou pravidelně prováděny dražby nebo aukce).
O nařízeném dražebním roku (místu a času konání dražby) soud vyrozumí oprávněného,
povinného, manžela povinného, je-li účastníkem řízení, orgán obce, v jejímž obvodu bude dražba
provedena, a orgán obce, v jejímž obvodu má povinný bydliště (sídlo). Soud současně konání
dražebního roku uveřejní způsobem obvyklým v místě, kde bude dražba konána, např. na úřední
desce soudu nebo obce; není samozřejmě vyloučeno, aby soud uveřejnil dražební rok i jiným
způsobem, např. v místním tisku apod.
Zákon nestanoví, že by uvedeným adresátům muselo být vyrozumění o dražebním roku
doručeno do jejich vlastních rukou, soudce však může takovýto způ sob doručení nařídit (§45a
o. s. ř.). Nedostaví-li se, lhostejno z jakých důvodů, někdo z těch, kterým byl oznámen dražební
rok, nebrání to vykonání dražby.
Při dražebním roku se draží postupně jednotlivé věci, které mají být prodány.
Dražbu provádí vykonavatel, soudní tajemník nebo vyšší soudní úředník, který rovněž dražbu
řídí, poskytuje přítomným osobám poučení (§254 odst. 3 o. s. ř.), dbá, aby dražba proběhla
důstojně a nerušeně; za tím účelem přijímá potřebná opatření včetně vykázání osob, které hrubě
ruší pořádek v jednací síni nebo na jiném místě, kde se koná dražba, a uděluje příklep
(blíže viz Kůrka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde, 2004,
str. 495 a násl.).
Ve vztahu ke skutku uvedenému v bodu 1) návrhu na zahájení kárného řízení považuje
kárný senát za prokázané, že v rámci provádění exekuce prodejem movitých věcí měl být přibrán
znalec k ocenění kovového materiálu povinné společnosti. Uvedená povinnost vyplývá z §328
odst. 2 o. s. ř., ledaže by šlo o jednoduchý případ, kdy by postačoval odhad provedený
vykonavatelem. V dané věci tomu tak nebylo. Z přiložen é fotodokumentace oprávněného
a exekutorského úřadu vyplývá, že nelze najisto postavit, že k ovový materiál nacházející
se v halách společnosti povinného byl kovový šrot. Fotodokumentaci materiálu měl k dispozici
soudní exekutor i vykonavatel, takže povinnost soudního exekutora přibrat znalce je zcela
nepochybná. Navíc vykonavatel soudního exekutora nebyl osobou, která by měla nějaké
zkušenosti s odhadem movitých věcí. U jednání kárné ho senátu uvedl, že sice pracoval
u soudního exekutora 3,5 roku, ale dražby jako takové nikdy neprováděl. V žádném případě nelze
akceptovat názor kárně obviněného uvedený v jeho vyjádření k návrhu na zahájení kárného
řízení, že vzal za prokázaná shodná tvrzení účastníků v souladu s §120 odst. 4 o. s. ř. Použití
uvedeného ustanovení z povahy věci nemůže přicházet v úvahu, neboť z přiměřeného použití
ustanovení §328 odst. 2 o. s. ř. na danou věc je nepochybné, že odhad musí provést přímo
soudní exekutor, což znamená, že nemůže ponechat na vůli účastníků exekuce, jak materiál
označí, nebo dokonce vycházet z ceny, kterou tito účastníci určí nebo která se dohodne
s odběratelem (kupujícím). S tím úzce souvisí porušení povinnosti prodat movitou věc v dražbě,
jíž předchází oznámení dražebního roku dražební vyhláškou, která se musí doručit osobám
uvedeným v §328b odst. 3 o. s. ř. O dražbě pak musí být sepsán protokol o jejím průběhu.
Kárný senát shrnuje, že pro úvahu o tom, zda se přibere znalec k odhadu ceny movi tých
věcí při exekuci jejich prodejem, je rozhodující pouze to, zda jde o jednoduchý případ,
v němž postačí k odhadu znalosti a zkušenosti soudního exekutora (vykonavatele). Ustanovení
§120 odst. 4 o. s. ř. o shodném tvrzení účastníků o druhu věci a její ceně se z povahy věci
nepoužije.
Pokud jde o inventurní seznam založený ve spisu Okresního soudu v Pardubicích
sp. zn. 16 EXE 26880/2010, zpracovaný Ing. P . T. dne 29. 12. 2010, a z něho vycházející
znalecký posudek ze dne 25. 3. 2011, nelze z těchto důkazů dospět k jednoznačnému závěru o
hodnotě prodávaných věcí. Odhad byl proveden až po prodeji věcí, kdy znalec v posudku uvádí,
že některé věci vůbec neviděl a některé viděl pouze na základě fotodokumentace; jednalo -li by se
o fotodokumentaci přiloženou ke znaleckému posudku, pak jde o zcela nezřetelnou a nejasnou
xerokopii fotografií, která by jen stěží mohla být objektivním podkladem pro znalecký odhad.
Bylo by nad rámec tohoto kárného řízení zjišťovat cenu prodávaného materiálu; soud přihlížel k
těmto listinám v tom smyslu, že jimi byla zpochybněna dohodnutá cena prodaného materiálu v
částce 113 280 Kč, což podporuje závěr o povinnosti soudního exekutora přibrat ve věci znalce.
Na rozdíl od kárného žalobce má kárný senát za p rokázané, že soudní exekutor
se porušení povinností nedopustil „prostřednictvím někoho jiného“, ale přímo vyslal svého
vykonavatele, aby provedl exekuci movitých věcí v rozporu se zákonným postupem. Tuto
skutečnost považuje soud za prokázanou výpovědí svědka O. S. a částečně i výpovědí svědka
Mgr. P. S., kteří popřeli, že by sami rozhodovali o průběhu exekuce prodejem movitých věcí;
naopak plnili příkazy soudního exekutora. Ostatně ani soudní exekutor nezpochybňoval ve
vyjádření ke kárné žalobě zjištěný skutkový stav, nezpochybňoval an i svou kárnou odpovědnost,
pouze tvrdil, že jeho postup byl v souladu s právními předpisy. Teprve u jednání kárného soudu
svou obhajobu modifikoval v tom směru, že na místě samém nebyl, že k žádnému postupu
pokyn nedal, a že je tedy sporná otázka jeho zavinění. Tuto obhajobu má kárný senát za
vyvrácenou svědeckými výpověďmi, jak je shora uvedeno. Navíc je zcela nepřesvědčivé, že by
soudní exekutor ponechal pouze na vůli a úvaze vykonavatele postup v situaci, kdy měl soudní
exekutor k dispozici fotodokumentaci materiálu a jednatel povinného Ing. P. T. upozornil, že
následující den podá návrh na zahájení insolvenčního řízení proti povinné společnosti, čímž by
další exekuční postup zmařil.
Na základě výše uvedeného kárný senát ze skutku uvedeného v bodu 1. návrhu
na zahájení kárného řízení vypustil větu o hodnotě prodaného materiálu vyplývající ze znaleckého
posudku a z inventurního seznamu, neboť částku 2 409 985 Kč nepovažuje za jeho prokázanou
hodnotu. Především však na místo toho, že kárně obviněný porušil povinnost prostřednictvím
svého vykonavatele, kteroužto formulaci považuje za problematickou (viz rozhodnutí ze dne
31. 1. 2012, sp. zn. 14 Kse 6/2011), kárný senát na základě provedeného dokazování změnil
formulaci skutku tak, že kárně obviněný vyslal vyk onavatele, aby provedl exekuci movitých věcí
v rozporu se zákonným postupem.
Kárný senát je přesvědčen, že zachoval totožnost skutku uvedeného v žalobním návrhu.
Je sice pravdou, že soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu,
ale neznamená to, že musí jít o naprostou shodu žalobního návrhu s rozhodnutím. Podstatu
skutku lze spatřovat v jednání a v následku. Totožnost skutku je zachována, je -li zachována
totožnost jednání a totožnost následku. Není-li jednání nebo následek totožné, udrží t otožnost
skutku buď alespoň totožnost jednání, anebo totožnost následku, a to alespoň částečná totožnost
jednání nebo částečná totožnost následku. Totožnost skutku je tedy zachována i při alespoň
částečné shodě v jednání nebo následku (nebo v obojím), ovšem za situace, pokud je taková
shoda v podstatných okolnostech charakterizujících jednání nebo následek z hlediska právní
kvalifikace. O totožnosti skutku mohou rozhodnout jen okolnosti a závěry skutkové, které jsou
právně relevantní, nikoliv závěry právní (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. 3. 2011, sp. zn. 8 Tz 10/2011).
Kárný senát má za to, že i po úpravě skutku zůstává zcela nepochybně zachována
totožnost následku, což je v dané věci porušení zájmu na řádném výkonu veřejné moci, která byla
soudnímu exekutorovi svěřena exekučním řádem. Nedošlo rovn ěž ke změně závěru o porušení
v návrhu uvedených povinností, tedy ustanovení §328b odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s §69
exekučního řádu, §328 odst. 1 a 2 a §329 odst. 1 o. s. ř. Již těmito sho dnými znaky je totožnost
skutku zachována. Změna formulace skutku znamená upřesnění způsobu jeho spáchání skutku
a formy zavinění kárně obviněného.
Kárný senát si je vědom rozpornosti soudní judikatury v otázce posuzování kárného
provinění soudních exekutorů z hlediska otázky zavinění. V roz hodnutí ze dne 31. 1. 2012,
sp. zn. 14 Kse 6/2011, navázal na svou dosavadní judikaturu, podle níž je kárné provinění
soudních exekutorů zaviněné závažné nebo opětovné porušení povinností (viz např. rozhodnutí
ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 11 Kse 29/2009). Vyslovil proto ve skutkově poněkud odlišném
případě, že předpokladem kárné odpovědnosti soudních exekutorů podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního
řádu je zaviněné závažné nebo opětovné porušení jejich povinností stanoven ých právním nebo stavovským předpisem
nebo usnesením Exekutorské komory, které musí být v příčinné souvislosti se skutkem, který je předmětem
návrhu na zahájení kárného řízení. Nelze-li z formulace žalovaného skutku, který je předmětem návrhu
na zahájení kárného řízení, zjistit, které povinnosti soudní exekutor porušil a jakým způsobem, nelze založit jeho
kárnou odpovědnost.
V rozhodnutí ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 11 Kseo 5/2009, však jiný kárný senát téhož
soudu, byť tuto otázku výslovně neřešil, vycháze l implicitně z toho, že odpovědnost soudních
exekutorů je odpovědností objektivní. Uvedený závěr poté tento kárný senát vyjádřil již explicitně
v rozhodnutí ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 13 Kseo 1/2011.
Přes výše uvedenou rozpornou judikaturu kárných senátů setrval rozhodující kárný senát
na svém přesvědčení o tom, že kárná odpovědnost soudních exekutorů je odpovědností
za zavinění. Soudní exekutor sice není „pouze“ fyzickou osobou, je současně podnikatelem,
jemuž byl svěřen výkon veřejné moci a který podle §13 exekučního řádu řídí činnost exekučního
úřadu, který jeho jménem plní všechny úkoly potřebné k řádnému výkonu exekuční činnosti.
Kárný žalobce i kárný senát 11 Kseo dovozují objektivní od povědnost soudního exekutora
za jednání jeho zaměstnanců v případech, kdy soudní exekutor nebyl přítomen na místě samém,
právě z tohoto ustanovení. Nicméně konstrukce kárného provinění uvedená v §116 odst. 2
písm. a) exekučního řádu stojí na tom, že kárným proviněním exekutora je závažné nebo
opětovné porušení jeho povinností stanovených právním předpisem nebo stavovským předpisem
anebo usnesením komory, z čehož podle názoru rozhodujícího senátu vyplývá nutnost zkoumat,
kterou konkrétní povinnost porušil sám soudní exekutor, a to včetně formy jeho zavinění.
V této souvislosti nelze přehlédnout, že ani trestní odpovědnost právnických osob není
v zákoně č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim,
koncipována jako objektivní odpovědnost. Zákon vytváří za účelem trestní odpovědnosti
právnické osoby specifickou konstrukci tzv. přičitatelnosti (§8 o dst. 2 zákona), kdy stanoví,
že právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu uvedeného v §7, jestliže byl spáchán
a) jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), nebo
b) zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů
právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby
nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného
právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo
potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučin ily
nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu .
Kárný senát rozhodující ve věci nezpochybňuje kárnou odpovědnost soudních exekutorů
za porušení povinností jejich zaměstnanců; požaduje však, aby ve skutk u, který je předmětem
návrhu na zahájení kárného řízení, bylo vyjádřeno, kterou povinnost soudní exekutor porušil,
nikoliv že porušil povinnost prostřednictvím někoho jiného.
Kárný senát si je vědom toho, že nálezy Ústavního soudu v oblasti kárné odpovědnosti
soudců, státních zástupců a soudních exekutorů nepovažují kárná řízení za řízení o trestním
obvinění podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz nález
Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 33/09), nicméně nelze nevidět, že soudní
exekutoři jsou za typově obdobné skutky stíháni a odsuzováni v trestním řízení (viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 977/2010, usnes ení ze dne 29. 9. 2010,
sp. zn. 6 Tdo 818/2010 - trestně stíhán a odsouzen byl vykonavatel soudního exekutora).
Pohled judikatury soudů rozhodujících v trestním řízení v oblasti trestní odpovědnosti
soudních exekutorů je rozdílný. V usnesení ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 72/2010, Nejvyšší
soud mimo jiné uvedl, že ustanovení §13 odst. 1 exekučního řádu samo o sobě není dostatečným podkladem
k trestní odpovědnosti exekutora, neboť trestní odpovědnost předpokládá splnění podmínek stanovených v trestním
zákoně a tyto podmínky se ve vztahu ke každé osobě, jejíž odpovědnost přichází v úvahu, pos uzují individuálně.
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 7 Tdo 977/2010, je mimo jiné uvedeno:
V případě výkonu exekutorské praxe nelze vyloučit trestní odpovědnost exekutora poukazem na nesprávný
postup jeho zaměstnanců, jejichž činnost nedostatečně kontroloval. Zásadní rozhodovací pravomoc při výkonu
funkce v rámci exekutorského úřadu totiž spočívá na exekutorovi.
Jakkoliv nelze zaměňovat trestní odpovědnost soudních exekutorů s jejich kárnou
odpovědností, zůstává otázkou, zda případná objektivní odpovědnost soudních exekutorů
v kárném řízení, při respektování zásady subsidiarity trestní represe, podle níž trestní
odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech
společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního
předpisu, není nepřiměřená. Při uplatnění principu objektivní odpovědnosti soudního exekutora
za porušení povinností jeho zaměstnanců při provádění exekuce na místě samém, kde soudní
exekutor nebyl přítomen, by jeho postavení bylo horší než v trestním řízení.
Kárný senát podotýká, že neshledal možnost aktivovat rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu minimálně pro odlišnost personálního složení. Připuštěním sjednocovací funkce
rozšířeného senátu v kárných řízeních by se z rozšířeného senátu stal fakticky také kárný senát,
pro kterýžto závěr nedává zákonná úprava žádnou oporu.
Vše výše uvedené platí i pro skutek v bodě 2) návrhu na zahájení kárného řízení,
v němž navíc kárný senát neshledal aktivní účast Mgr. P. S. Provedeným dokazováním nebylo
zjištěno, že tento zaměstnanec byl vyslán k provedení exekuce dražbou sv ářecí soupravy, a nebylo
vyvráceno ani to, že se o této dražbě dozvěděl až po jejím skončení. Bylo však nepochybně
prokázáno, že dražbu svářecí soupravy provedl na pokyn kárně obviněného jeho vykonavatel, a
to postupem, který je v rozporu s §328b odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §69 exekučního řádu, tedy
způsobem, kdy v rozporu s právní úpravou nevydal a nedoručil dražební vyhlášku.
Porušení výše uvedených povinností je závažným porušením povinností soudního
exekutora, neboť jde o porušení zcela zřejmých a nesporných ustanovení občanského soudního
řádu upravujících postup při provádění exekuce prodejem movitých věcí. V obou skutcích pro to
kárný senát spatřuje kárné provinění soudního exekutora ve smyslu ustanovení §116 odst. 2
písm. a) exekučního řádu.
V.
Kárné opatření
Při rozhodování o druhu a výši kárného opatření vycházel kárný senát ze zjištění
učiněného z přípisu Exekutorské komory České republiky ze dne 12. 3. 2012, z něhož plyne,
že proti kárně obviněnému byla v minulosti vedena dvě kárná řízení, přičemž jedno bylo
pravomocně zastaveno a druhé převzal k rozhodnutí Nejvyšší správní soud. Z rozhodnutí
kárného senátu zdejšího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 11 Kse 2/2009, kárný senát zjistil,
že kárně obviněný byl uznán vinným kárným proviněním, jehož se dopustil tím, že vydaným
opravným usnesením ze dne 30. 11. 2007, č. j. 68 Ex 362/06 - 64, prodloužil lhůtu k zaplacení
nejvyššího podání, původně stanovenou ve výroku II. usnesení o příklepu ze dne 28. 11. 2007.
Za toto kárné provinění mu byla uložena pokuta ve výši 10 000 Kč.
Kárný senát dále vycházel z toho, že v průběhu jedné a téže exekuce vedené
pod sp zn. 068 EX 2487/10, v rámci exekučního příkazu na exekuci prodejem movitých věcí, byli
kárně odsouzeni dva exekutorští koncipienti, a to Mgr. P . S. a Mgr. V. S., zaměstnanci kárně
obviněného. Přitom podle protokolu o dražbě ze dne 9. 3. 2011, jehož předmětem byla dražba
osobního vozidla SAAB, kterou prováděla Mgr. V. S. a za jejíž provedení byla poté shledána
kárně odpovědnou, byl přítomen samotný soudní exekutor. Uvedené skutečnosti nasvědčují
nízké úrovni právních znalostí v oblasti exekuce prodejem movitých věcí jak zaměstna nců, tak i
samotného soudního exekutora.
Za daného stavu věci po zvážení všech rozhodujících kriterií spoluurčujících povahu
a závažnost kárného provinění, tj. významu chráněného zájmu, jímž je zájem na řádném výkonu
svěřené pravomoci soudních exekutorů, osoby kárně obviněného, který je podle tvrzení obhájce
vážně nemocen, mírou jeho zavinění ve formě minimálně nepřímého úmyslu, dospěl kárný senát
k závěru, že pokuta ve výši 200 000 Kč je kárným opatřením vystihujícím všechny okolnosti
případu a přispívajícím k vyšší motivaci řádného výkonu této funkce. V posuzované věci by byly
sice dány podmínky pro uložení souhrnného trestu, neboť skutků tvořících kárná provinění
se soudní exekutor dopustil před 21. 3. 2012, tedy před tím, než byl za jiné kárné provinění
potrestán, nicméně souhrnný trest nepřichází v úvahu, protože ustanovení trestního zákoníku
nelze v kárném řízení použít, a to ani přiměřeně.
Pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. března 2012
JUDr. Marie Turková
předsedkyně kárného senátu