ECLI:CZ:NSS:2012:15.KSE.11.2011:60
sp. zn. 15 Kse 11/2011 - 60
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Lenka Matyášová,
JUDr. Vladimír Veselý, Mgr. MUDr. Radan Kuča, JUDr. Jindřich Psutka, JUDr. Gabriela
Vilímková a Mgr. Martina Douchová, projednal v ústním jednání dne 25. 6. 2012 návrh
na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudních exekutorů ze dne 21. 5. 2010 podaný
ministryní spravedlnosti JUDr. Danielou Kovářovou, proti JUDr. J. G., soudnímu
exekutorovi, Exekutorský úřad Praha 6, se sídlem Bělohorská 17/270, Praha 6 – Břevnov, práv.
zast. JUDr. Tomášem Jírou, advokátem se sídlem Tychonova 3/44, Praha 6,
takto:
I. Podle §116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád), kárně obviněný
soudní exekutor JUDr. J. G.
Exekutorský úřad Praha 6,
se sídlem Bělohorská 17/270, Praha 6 - Břevnov
j e v i n e n
tím, že jako soudní exekutor ve věci sp. zn. 025 EZ 3016/08 dne 11. 11. 2008 sepsal exekutorský
zápis se souhlasem k přímé vykonatelnosti dle §40 odst. 1 písm. d) a §78 písm. a) exekučního
řádu a se závazkem 67 762 535 Kč mezi účastníky UPC Česká republika, a. s. se sídlem Praha,
Závišova 5, jako osobou povinnou, přitom takto učinil i přesto, že jak z výpisu z obchodního
rejstříku platného ke dni provedení zápisu, tak ze stanov společnosti účinných ke dni sepsání
zápisu, vyplývalo, že Ing. M. K., jakožto řadový člen představenstva a finanční ředitel nebyl
osobou oprávněnou za tuto společnost jednat a uznat závazek, který byl předmětem
exekutorského zápisu.
t e d y
svým jednáním závažným způsobem porušil při výkonu činnosti své povinnosti,
když v daném případě nepostupoval svědomitě a pečlivě, jak má na mysli ust. čl. 5
Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů,
č í m ž se d o p u s t i l
kárného provinění podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu
II. Za toto kárné provinění uložil kárný senát podle §116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu
p o k u t u v e v ý š i 3 5 0 0 0 0 K č .
Tato pokuta je splatná do 30-ti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 15112011.
Odůvodnění:
Soudní exekutor byl obviněn pro skutek, že dne 11. 11. 2008 sepsal exekutorský zápis
se souhlasem k přímé vykonatelnosti dle §40 odst. 1 písm. d) a §78 písm. a) exekučního řádu
a se závazkem 67 762 535 Kč mezi účastníky UPC Česká republika, a. s. se sídlem Praha,
Závišova 5, jako osobou povinnou, za níž jednal Ing. M. K., jako člen představenstva společnosti
UPC Česká republika, a. s. a její finanční ředitel a JUDr. J. V., advokátem se sídlem L. 59, P. 2,
jako osobou oprávněnou, a takto učinil i přesto, že jak z výpisu z obchodního rejstříku platného
ke dni provedení zápisu, tak ze stanov společnosti účinných ke dni sepsání zápisu, přičemž obojí
měl soudní exekutor k dispozici, vyplývalo, že Ing. M. K., jako řadový člen představenstva a
finanční ředitel nebyl osobou oprávněnou za povinného jednat a uznat takový závazek, který byl
předmětem exekutorského zápisu. Ing. M. K. přitom nebyl ani v postavení finančního ředitele
oprávněn uzavřít dohodu o splnění závazku ve výši 67 762 535,- Kč, neboť podle čl. 31 odst. 3
Stanov společnosti mohli jednat a podepisovat za společnost vůči třetím osobám zaměstnanci
společnosti jen v souvislosti s jejich pověřením určitou činností v rámci plnění pracovních úkolů,
a to v rozsahu platných vnitřních předpisů (organizačního řádu a podpisového řádu), či na
základě zvláštního pověření uděleného předsedou nebo místopředsedy představenstva. Podle
podpisového řádu platného ke dni 11. 11. 2008 měl Ing. M. K. podpisové oprávnění typu B,
mohl schvalovat smlouvy nebo jiné doklady stvrzující akty nakládání s majetkem povinného
pouze do výše 1 500 000 Kč. Jmenovaný tedy nebyl oprávněn takový závazek uznat, navíc
formou exekutorského zápisu, kterou ani s odkazem na §15 odst. 1 obchodního zákoníku nelze
považovat za úkon, který by byl úkonem obvyklým; obvyklost takového úkonu ve vztahu
k funkci finančního ředitele nelze dovodit ani z vnitřních předpisů společnosti ani z dokladu
o jmenování Ing. K. do funkce finančního ředitele.
Kárný žalobce podotýká, že kárně obviněný svým jednáním způsobil stav hrozící vážnou
újmou, a to především pro povinného, kterého vystavil nebezpečí, že proti němu oprávněný podá
návrh na nařízení exekuce, přičemž tato bude s ohledem na existenci exekučního titulu
bezprostředně vymáhána, aniž by měl povinný možnost bránit se v rámci nalézacího řízení,
tedy ještě před zahájením exekuce.
I. Dosavadní průběh řízení před kárným soudem
Kárná žaloba byla podána dne 21. 5. 2010 na základě stížnosti společnosti UPC Česká
republika, a. s. na postup exekutora, která byla doručena na ministerstvo spravedlnosti dne
5. 2. 2010. Kárná žaloba byla tedy podána včas (§117 odst. 3 exekučního řádu).
Dne 24. 9. 2010 byla kárnému senátu doručena zpráva Policie České republiky, Krajské
ředitelství policie hl. m. Prahy, SKPV OHK 3. oddělení, ul. Kongresová č. 1666/2, Praha 4,
č. j. KRPA-363-522/TČ-2010-000093, ze které vyplynulo, že byly zahájeny úkony trestního řízení
ve věci nepravdivého exekutorského zápisu 025 EZ 3016/2008 ze dne 11. 11. 2008 proti podezř.
JUDr. J. G., podezř. Ing. M. K. a podezř. J. V. pro trestný čin podvodu dle §209 odst. 1 a 2 písm.
a) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle §23 tr. zákona ve stádiu pokusu
dle §221 tr. zákona, zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm.
a), písm. b) trestního zákona.
Kárný senát dospěl k závěru, že je zde dána totožnost skutku, pro který byly zahájeny
úkony v trestním řízení, proto s přihlédnutím k ust. §15 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení
ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů seznal, že je dán relevantní důvod
pro přerušení kárného řízení pro skutek výše uvedený, a proto rozhodnutím ze dne 10. 11. 2010,
čj. 15 Kse 3/2010-65 ve výroku I. řízení stran skutku výše uvedeného přerušil.
Dne 8. 3. 2011 bylo kárnému žalobci doručeno oznámení Policie České republiky,
Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, čj. KRPA-363-638/TČ-2010-000093 o odevzdání věci
dle §159a odst. 1 písm. b) tr. ř ke kárnému projednání; z uvedeného oznámení vyplynulo,
že v průběhu prověřování podezření ze zvlášť závažného zločinu podvodu dle §209 odst. 1,
odst. 5, písm. a) tr. zákoníku. a zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle §329 odst. 1,
písm. a), odst. 3, písm.a, písm.b) tr. zákoníku, kterého se měl obviněný soudní exekutor dopustit,
nebylo zjištěno, že by jednání soudního exekutora naplňovalo znaky skutkové podstaty trestného
činu. Uvedené skutečnosti byly k výzvě kárného soudu sděleny přípisem Policie České republiky
Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, čj. KRPA-363-810/TČ-2010-000093, dne 9. 11. 2011,
vč. kopie oznámení ze dne 8. 3. 2011.
Vzhledem k tomu, že pominuly důvody pro přerušení řízení a o provinění soudního
exekutora nebylo rozhodnuto, rozhodl kárný senát, že v řízení o kárném návrhu ze dne
25. 5. 2010 se pokračuje.
Věc byla Policií České republiky odevzdána podle ust. §159a odst. 1 písm. b) trestního
řádu, tedy ke kázeňskému nebo kárnému projednání. Odevzdání věci je tedy opatřením,
které nevytváří překážku rei iudicatae, resp. zde nedochází k porušení zásady ne bis in idem,
a proto je možné v kárném řízení pokračovat. (srovn. §11 odst. 1 písm. f), g) a h) tr. řádu).
Z citovaného ustanovení – 159a odst. 1 písm.b) tr. řádu nadto takový postup, tj. projednání věci
v kárném řízení explicitně vyplývá.
II. Podstatné skutečnosti plynoucí ze spisového materiálu
Z obsahu spisového materiálu vyplynulo, že kárně obviněný soudní exekutor sepsal dne
11. 11. 2008 exekutorský zápis č. 025 EZ 3016/08, na základě kterého byla společnost UPC,
Česká republika, a.s. jako povinná zavázána uhradit pohledávku advokátovi JUDr. J. V., jako
oprávněnému, a to ve výši 67 762 535 Kč. V exekutorském zápise, který byl sepsán v advokátní
kanceláři JUDr. J. V., se uvádí svolení k nařízení a provedení exekuce, a to dohodou o přímé
vykonatelnosti se svolením osoby povinné; za tuto byl označen, resp. za ni jednal Ing. M. K., člen
představenstva a obchodní ředitel společnosti UPC Česká republika, a.s.
Ze spisového materiálu dále vyplynulo, že JUDr. V. následně dne 3. 7. 2009 celou svou
pohledávku vůči společnosti UPC Česká republika, a.s. postoupil společnosti Barello Group
Limited, se sídlem 16 Zinas Kanther, Karantokis Buildig, 1065 Nikossia, Kypr, za 13 000 000 Kč;
tato společnost následně navrhla exekuci proti společnosti UPC Česká republika, a.s.
u Obvodního soudu pro Prahu 4. Usnesením tohoto soudu ze dne 23. 11. 2009,
č. j. 66 Nc 3927/2009-7 byla nařízena exekuce proti společnosti UPC Česká republika, a.s.
pro vymožení částky 22 mil Kč; následně soudní exekutor pověřený k provedení exekuce vydal
dne 11. 1. 2010 exekuční příkaz o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu (tento
závazek povinný přitom popírá a označuje za neexistující – pozn. soudu).
Podle výpisu z obchodního rejstříku platném ke dni sepsání exekutorského zápisu
svědčilo oprávnění jednat jménem společnosti UPC Česká republika, a.s. vůči třetím osobám,
před soudy a jinými orgány v celém rozsahu předsedovi nebo místopředsedům představenstva,
a to každému z nich samostatně. Ing. M. K., který jednal v daném případě za povinného byl
v rozhodné době řadovým členem představenstva bez zvláštního oprávnění samostatně jménem
společnosti UPC Česká republika, a.s. jednat.
Ze Stanov společnosti UPC Česká republika, a.s. (úplné znění ke dni 2. 4. 2008),
které byly soudu předloženy vyplývá následující:
čl. 31 – jednání a podepisování za společnost-
odst. 2 : Za společnost podepisují buď předseda nebo místopředsedové představenstva nebo
prokurista. Činí tak způsobem, že k vypsanému obchodnímu jménu společnosti či otisku razítka
společnosti připojí svůj podpis. Prokurista navíc připojí označení prokury.
odst. 3 : Za společnost mohou jednat a podepisovat vůči třetím osobám také zaměstnanci
společnosti v souvislosti s jejich pověřením určitou činností v rámci plnění pracovních úkolů,
a to v rozsahu platných vnitřních organizačních norem (organizačního řádu, podpisového řádu)
nebo na základě zvláštního pověření (plné moci) uděleného předsedou nebo místopředsedy
představenstva (zvýrazněno soudem).
Podpisová oprávnění zaměstnancům společnosti stanoví Směrnice č. 01-FIN-052 ze dne
31. 12. 2004, která rovněž byla přiložena ve spise. Konkr. v bodě 5.1.1 jsou uvedeny funkce
dle organizační struktury s přidělenou úrovní oprávnění jednotlivým zaměstnancům; v případě
finančního ředitele Ing. K. je uvedeno oprávnění úrovně „B“. Pod bodem 5.2 směrnice
je stanoveno oprávnění ke schvalování hospodářských a účetních operací úrovně „A“, „B“ a „C“;
v případě oprávnění úrovně „B“ je přitom stanoveno oprávnění pro investiční nákupy,
neinvestiční nákupy a prodeje, resp. jiné akty nakládání s majetkem, mimo jiné konkr. smlouvy
nebo jiné doklady stvrzující akty nakládání s majetkem firmy až do výše 1 500 000 Kč.
III. Vyjádření kárně obviněného soudního exekutora
Kárně obviněný soudní exekutor v rámci šetření podnětu kárným žalobcem ve svém
písemném vyjádření kárnému žalobci ze dne 23. 3. 2010 stran tvrzení ing. K., že se jednání
neúčastnil a dále výše uvedeného sdělil, že exekutorský zápis podepsaly dvě fyzické
osoby, a to pan J. V. a pan Ing. M. K. (s uvedením obou rodných čísel a bydliště – pozn. soudu),
přičemž totožnost těchto osob byla, jak vyplývá z textu exekutorského zápisu, ověřena platnými
úředními průkazy. Oba jmenovaní se navíc zjevně znali a žádný z nich nerozporoval totožnost
toho druhého. Ze samotné žádosti o výkon státního dohledu vyplývá, že pan JUDr. V. byl
právním zástupcem stěžovatele při vymáhání pohledávek a Ing. K. byl finančním ředitelem
stěžovatele odpovědným za vymáhání. Obě osoby zjevně znaly svou totožnost a s tímto také
exekutorský zápis podepsaly. Není dle kárně obviněného nejmenších pochyb o tom, že pan Ing.
M. K. byl dne 11. 11.2008 přítomen v místě sepsání exekutorského zápisu a zápis také před
soudním exekutorem vlastnoručně podepsal.
K nedostatku ověření pravomoci ing. K. ve věci jednat, soudní exekutor uvedl, že předně
je potřeba zdůraznit, že Ing. M. K. není ve vztahu ke stěžovateli (spol. UPC Česká republika, a.s.
– pozn. soudu) osobou neznámou, v době sepsání exekutorského zápisu se jednalo o člena
představenstva a finančního ředitele. Pan Ing. M. K. předložil stanovy společnosti UPC Česká
republika, a.s. ze dne 2.4.2008, organizační strukturu společnosti, doklad o svém jmenování do
funkce finančního ředitele společnosti UPC Česká republika, a.s. spolu s pověřením jednat a činit
právní úkony za společnost ve všech věcech týkajících se dodavatelských vztahů, pohledávek a
dalších oblastí standardně souvisejících s funkcí finančního ředitele.
Kárně obviněný soudní exekutor dále uvedl, že v souladu s příslušnými ustanoveními
obchodního zákoníku jedná podnikatel prostřednictvím svého statutárního orgánu. V tomto
ohledu lze přisvědčit stěžovateli, že z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že Ing. K. nebyl jako
člen představenstva oprávněn za stěžovatele jednat. Současně však ustanovení 15 odst. 1
obchodního zákoníku upravuje zákonné zmocnění jednat za podnikatele pro osoby pověřené
určitou činností. Vznik uvedeného zmocnění je současně vázán na obvyklost jednání,
kterou je nutno posuzovat s ohledem na okolnosti případu. V takovém případě se jedná
o oprávnění, které vzniká přímo ze zákona a není k němu tedy potřeba plné moci nebo jiného
písemného potvrzení.
Dále kárně obviněný soudní exekutor uvedl, že Ing. M. K. před ním prohlásil, že je v
souladu s čl. 31 odst. 3 stanov a vnitřními předpisy společnosti UPC Česká republika, a.s.
oprávněn k úkonu, který byl předmětem uvedeného exekutorského zápisu. Z dokladu
o jmenování do funkce finančního ředitele společnosti UPC Česká republika, a.s. se jednoznačně
podávalo, že sepsání exekutorského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, a to bez uvedení
jakéhokoliv peněžního omezení, spadá do kompetence finančního ředitele společnosti. V tomto
ohledu považuje kárně obviněný soudní exekutor i za standardní, že za stěžovatele podepisovala
exekutorský zápis týkající se závazku vzniklého z titulu vymáhání pohledávek osoba, která byla
za tuto činnost odpovědná. Kárně obviněný soudní exekutor proto má za to, že z předložených
listin, jakož i z ostatních okolností případu bylo zřejmé, že je dáno oprávnění Ing. K.
za stěžovatele předmětný exekutorský zápis podepsat.
Pokud se týká existenci samotného závazku, který byl předmětem exekutorského zápisu,
kárně obviněný konstatuje, že exekutor není povinen zkoumat, zda má závazek,
který je předmětem exekutorského zápisu oporu v hmotném právu. Exekutor při sepisování
exekutorského zápisu sám nezjišťuje skutkový stav, vychází jen ze shodného prohlášení
účastníků. Při sepisování veřejných listin o právních úkonech exekutor pouze dává kvalifikovanou
písemnou formu projevům vůle účastníků a inkorporuje do právního úkonu verifikaci,
a tak celkově dodává právnímu úkonu, jehož se takto účastní, charakter veřejné listiny. Vzhledem
k tomu, že pan J. V. i pan Ing. M. K. shodně prohlásili, že pohledávka ve výši 67.762.535,- Kč na
právním zastoupení existuje, nebylo důvodu se domnívat, že tomu tak není.
Stran údajného porušení kancelářského řádu tím, že spis vedený v souvislosti
s exekutorským zápisem obsahuje pouze prvopis zápisu, uvedl, že žádný stavovský ani jiný
předpis neukládá povinnost vést v souvislosti s exekutorskými zápisy spisy, vyhotovovat
protokoly o sepsání nebo o vystavení stejnopisu. Jedinou povinnost, kterou kancelářský řád
v souvislosti s exekutorskými zápisy ukládá, je povinnost vést rejstřík exekutorských zápisů,
který je řádně veden.
Kárně obviněný soudní exekutor uvedl, že je přesvědčen, o tom, že postupoval v daném
případě zcela v souladu se zákonem i stavovskými předpisy, při sepsání exekutorského zápisu
postupoval zcela standardně, a to na základě jemu známých skutečností.
IV. Ústní jednání dne 25. 6. 2012
Kárný žalobce přednesl kárný návrh shodně s podanou kárnou žalobou, co se týče návrhu
kárného opatření, navrhuje uložení pokuty.
Zástupce kárně obviněného a priori obšírně osvětlil vztahy mezi jednotlivými účastníky
zápisu, které byly do roku 2008 zcela korektní; od roku 2009 došlo z neznámých důvodů
k rozporům a ke změně chování společnosti UPC Česká republika, a.s., která měla používat všech
dostupných prostředků ke zvrácení vymožení dlužné částky; dále konstatuje, s odkazem
na písemné stanovisko společnosti, které předložil soudu, že společnost UPC Česká republika,
a.s. má za to, že soudní exekutor a kárně obviněný se žádného přešlapu nebo přestupku
nedopustil (viz předložená písemnost na listině bez firemního označení nazvaná „Prohlášení
o dobrých vztazích“ ze dne 16. 3. 2012, podepsaná Mgr. K. Ž., ved. právního oddělení
společnosti).
Kárně obviněný soudní exekutor uvedl, že exekutorský zápis pouze osvědčuje dohodu
a nezakládá žádný právní vztah; exekutor má zkoumat pouze formální stránku, pouze případně
jenom velmi křiklavé věci, které by skutečně neměly evidentně racionální a reálný základ,
by ho mohly vést k tomu, že by třeba odmítl sepsat zápis. V daném případě pokud obě strany
tvrdily, že nedošlo k žádnému zaplacení, je jasné, že závazek existoval. Dále uvedl, že pan K.
„přišel sám, byl vybaven asi 5 cm tlustou vrstvou interních dokumentů a měl s sebou stanovy, měl s sebou výpis
z obchodního rejstříku, měl s sebou svoji pracovní smlouvu, měl s sebou jmenování do funkce. Měl s sebou spoustu
dokumentů, které jsem na místě prostudoval“. Kárně obviněný uvedl, že ověřil v obchodním rejstříku
to, co ověřit mohl s tím, že v obchodním rejstříku údaje, o kterých tvrdí kárný žalobce, že měl
vědět, tj. omezení 1,5 mil Kč, nejsou; vycházel tedy z dokumentů, které měl k dispozici, ze znění
stanov, ve kterých je uvedeno, že „za společnost mohou jednat a podepisovat vůči třetím osobám také
zaměstnanci společnosti v souvislosti s jejich pověřením určitou činností v rámci plnění pracovních úkolů,
a to v rozsahu platných vnitřních organizačních norem“, což je ta část, na kterou se odvolává kárný
žalobce, dále však ta věta pokračuje: „ nebo na základě zvláštního pověření (plné moci) uděleného
předsedou nebo místopředsedy představenstva“. Kárně obviněný tvrdí, že mu p. K. předložil dokument,
jehož existenci osvědčil v zápisu, který se jmenoval „jmenování“ nebo „pověření“ do funkce
finančního ředitele, který obsahoval možná i několik desítek pravomocí, které finanční ředitel měl
k dispozici. Ten dokument byl originálně podepsán panem B. a v tomto dokumentu bylo zcela
jednoznačně řečeno, že pan finanční ředitel je oprávněn zavazovat firmu, je oprávněn nakládat
s pohledávkami, nakládat s majetkem, žádné omezení 1,5 mil Kč zde nebylo. Kopii tohoto
dokumentu si kárně obviněný nepořídil a k exekutorskému zápisu je nepřipojil.
Při ústním jednání byly přečteny důkazy, které byly v řízení hodnoceny, a to žádost
podaná prostřednictvím advokátní kanceláře PRK Partners o výkon státní dohledu, notářský
zápis sepsaný dne 3. 2. 2010 v kanceláři notářky dr. I. D., úplný výpis z obchodního rejstříku
společnosti UPC Česká republika, Stanovy akciové společnosti, v nichž v čl. 31 je upraveno
jednání za společnost, vnitropodnikové předpisy – směrnice, konkr. „Podpisová oprávnění“ ze
dne 1. 1. 2005. dále exekutorský zápis sp. zn. 025 EZ 3016/08, který byl sepsán 11. 11. 2008.
Dále byla předložena a přečtena manažerská smlouva uzavřena mezi UPC Česká republika, a.s. a
Ing. M. K. ze dne 11. 3. 2003 a jmenovací dekret do funkce finančního ředitele, podepsané
předsedou představenstva Ing. V. B.
V. Posouzení věci kárným senátem
V projednávané věci není sporu o stavu skutkovém, kárně obviněný nepopírá,
že předmětný exekutorský zápis sepsal. A priori je třeba předeslat, že není pro účely kárného
řízení vedeného pro skutek v kárné žalobě vymezený, podstatné zkoumat skutečnosti,
které nastaly po sepsání exekutorského zápisu, tzn. nejsou zde relevantní ani okolnosti chování
společnosti po 11. 11. 2008, irelevantní pro obhajobu kárně obviněného je proto předložené
„Prohlášení o dobrých vztazích“; společnosti UPC Česká republika, a.s. nepřísluší hodnotit
a zkoumat okolnosti, zda kárně obviněný se dopustil pochybení či nikoli, resp. zda došlo
k pochybení osoby jiné.
Je třeba uvést, že není zde pro účely kárného řízení s obviněným soudním exekutorem
podstatné, zda osoba, s níž bylo jednáno, byla skutečně osobou Ing. M. K. či nikoli; jako důkaz
bez významu pro řízení je proto hodnocen notářský zápis, ze dne 3. 2. 2010, č. j. N 44/2010, NZ
40/2010 sepsaný jménem notářky JUDr. I. D. v Ž., z něhož se podává, že ing. M. K. předmětný
exekutorský zápis nikdy neměl nepodepsat, … „(v)idí jej poprvé, nadto v inkriminovaný den dne 11. 11.
2008 celý den řešil svůj odchod ze společnosti UPC Česká republika, a.s., a „neměl náladu jít do Londýnské
ulice podepisovat nějaké dokumenty s exekutorem“, nikdy za společnost nechtěl podepisovat žádné důležité
dokumenty a ve společnosti zavedl systém, který vyžadoval souhlas všech členů představenstva s důležitými
dokumenty; taktéž jeho pracovní smlouva vylučovala jeho oprávnění k podpisu takového dokumentu, jakož i to, že
by mu ostatně ani takové oprávnění dle interních předpisů nenáleželo.“ Není totiž ve věci podstatné a není
předmětem vést dokazování stran toho, zda za společnost UPC Česká republika, a.s. jednal
skutečně pan Ing. K. nebo osoba jiná.; z tohoto důvodu jsou zcela bez významu tvrzení, která
jmenovaný na svoji obranu uvádí. Tyto skutečnosti nemohou mít žádný vliv na posouzení toho,
zda se kárně obviněný soudní exekutor dopustil porušení právních předpisů pro skutek, který je
mu vyčítán, tedy nepočínal si pečlivě a svědomitě při výkonu činnosti.
Kárně obviněný soudní exekutor tvrdí, že při sepsání exekutorského zápisu postupoval
v souladu s organizačními předpisy, podle nichž za povinného jednala osoba oprávněná.
Kárnému senátu proto přísluší posoudit, zda kárně obviněný soudní exekutor v daném případě
jednal s osobou oprávněnou za společnost jednat či nikoli, resp. zda tuto skutečnost náležitě
ověřil a postavil najisto, tím spíše, jednalo-li se o tvrzenou pohledávku ve výši nikoli nepatrné,
zda tedy postupoval tak, jak mu ukládá čl. 5 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže
soudních exekutorů (usnesení Sněmu Exekutorské komory České republiky ze dne
28. února 2006)
Otázka v dané věci nestojí, že z listin, které kárně obviněný soudní exekutor viděl,
nevyplývalo, že Ing. M. K. by nemohl předmětný právní úkon sepsat, jak namítal kárně obviněný
soudní exekutor, resp. jeho zástupce při ústním jednání. Rozhodné ve věci je, zda byl kárně
obviněný soudní exekutor oprávněn takový úkon s osobou odlišnou od osoby oprávněné za
společnost jednat dle zápisu v obchodním rejstříku učinit, a to za situace, kdy plná moc (zvláštní
pověření) není kárně obviněným doložena. Byť žádný právní předpis neukládá soudnímu
exekutorovi pořídit kopii plné moci a založit ji k předmětnému úkonu, je nanejvýš důvodné,
jedná-li se o úkon, který za společnost činila osoba odlišná od statutárního orgánu, který je
uveden v obchodním rejstříku, plnou moc, resp. listinu prokazující oprávnění osoby, která právní
úkon za společnost, který ji de facto i de iure zavazuje k určitému konání, vyžádat
a k exekutorskému zápisu připojit. Nelze tak přisvědčit tvrzení kárně obviněného soudního
exekutora, že měl dostatek důkazů pro závěr o tom, že jednal s osobou oprávněnou za společnost
UPC Česká republika, a.s. jednat, resp., s ní může exekutorský zápis sepsat.
Zásadní ve věci je, že kárně obviněný soudní exekutor sepsal předmětný exekutorský
zápis s osobou, která nebyla dle platného výpisu z obchodního rejstříku oprávněna za společnost
jednat, přitom tato skutečnost musela být kárně obviněnému již ze samotného výpisu
z obchodního rejstříku známa; soudní exekutor věděl z výpisu z obchodního rejstříku, že osoba,
se kterou jednal, není ani předseda představenstva ani žádný z místopředsedů,
neboť už ze samotného jména, ať už by to byl Ing. K. nebo někdo, kdo se za něj popř. vydával,
se zjevně jednalo o osobu, která byla odlišná od statutárních orgánů v obchodním rejstříku
uvedených.
Jednal-li tedy kárně obviněný soudní exekutor za společnost s osobou, která byla odlišná
od osoby oprávněné za společnost jednat, uvedené ve výpise z obchodního rejstříku, bylo
na místě postavit její pouze tvrzené oprávnění najisto. Kárně obviněný soudní exekutor uvedl,
že měl k dispozici pověření, z něhož vyplývalo oprávnění jednat a činit právní úkony
za společnost ve všech věcech týkajících se dodavatelských vztahů, pohledávek a dalších oblastí
standardně souvisejících s funkcí finančního ředitele. Toto pověření však nemůže doložit,
neboť si neopatřil jeho kopii.
Kárně obviněný soudní exekutor vycházel, jak vyplývá z exekutorského zápisu
z prohlášení osoby jednající za společnost, které zjevně bylo v rozporu s vnitřním předpisem
o rozsahu oprávnění jednat, přitom kárně obviněný soudní exekutor neověřil pochybnosti,
které zde prokazatelně vyvstaly a musely mu být známy. Ačkoli šlo o typické jednání navenek,
závazek společnosti ve vztahu k třetí osobě, kárně obviněný soudní exekutor se nesouladem
výpisu z obchodního rejstříku a tvrzením o oprávnění k jednání za společnost nezabýval.
Kárně obviněný soudní exekutor uvedl, že před ním jmenovaný prohlásil, že je v souladu
s čl. 31 odst. 3 stanov a vnitřními předpisy společnosti UPC Česká republika, a.s. oprávněn
k úkonu, který byl předmětem uvedeného exekutorského zápisu. Pokud se soudní exekutor
dovolává toho, že Ing. K. s odkazem na čl. 31 odst. 3 stanov mu sdělil, že oprávnění
za společnost jednat má, ze stanov společnosti a z vnitřních předpisů vyplývá zcela opak. Čl. 31
jasně říká, že za společnost mohou jednat také zaměstnanci společnosti pověření určitou činností,
avšak „v rozsahu platných vnitřních organizačních norem“. Z platné vnitřní organizační normy
přitom jednoznačně vyplývá, že jmenovitě Ing. K., jakožto finanční ředitel, měl přiděleno
oprávnění k podpisu typu B, přitom u oprávnění typu B, u všech operací, které se samozřejmě
týkají předmětu činnosti finančního ředitele, je uvedena limitovaná částka 1.500.000 Kč.
Jakkoli se kárně obviněný soudní exekutor dovolává blíže nespecifikovaného „jmenování“,
jehož součástí mělo být pověření udělené předsedou představenstva k neomezenému oprávněním
s nakládáním s finančními prostředky, toto tvrzení je v rozporu s manažerskou smlouvou,
a pověřením do funkce finančního ředitele, které byly jako důkaz doloženy ve spise, a které sám
kárně obviněný cituje v předmětném exekutorském zápise. Tyto dokumenty sice jsou podepsány
předsedou představenstva Ing. B., neobsahují však žádné pověření k neomezenému nakládání
s majetkem ani pověření jednat za společnost, z manažerské smlouvy se podává toliko to, na
jakou dobu se uzavírá pracovní poměr, jaká jsou práva a povinnosti zaměstnance, povinnosti
zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou
práci mzdu atd., zaměstnanec je povinen konat práci osobně, je povinen dodržovat pracovní řád,
zachovávat mlčenlivost, dodržovat vnitřní předpisy atd., z práce, kterou zaměstnanec na základě
této smlouvy vykonává, souvisí s častým jednáním s třetími osobami, zejména zástupci státních
orgánů, atd., zaměstnanec je povinen na těchto jednáních hájit zájmy zaměstnavatele, být
k jednání důkladně připraven po stránce problematiky atd., zaměstnanec se zavazuje, že nebude
jednat proti oprávněným zájmům zaměstnavatele. Dále jsou zde uvedeny sankce, odměňování
zaměstnance, zaměstnanecké výhody, podmínky pro přidělení vozidla, konkurenční doložka a
závěrečná ustanovení. Z jmenovacího dekretu ze dne 11. 3. 2003, je zjevné pouze to, že Ing. M.
K. je z rozhodnutí představenstva společnosti jmenován do funkce finančního ředitele.
Kárně obviněný soudní exekutor uvedl, že Ing. K. měl s sebou asi „5 cm tlustou vrstvou
interních dokumentů, stanovy, výpis z obchodního rejstříku, svoji pracovní smlouvu a jmenování do funkce“,
Soudní exekutor však setrval pouze na tvrzení jmenovaného o svém oprávnění, aniž toto tvrzení
z „5 cm vrstvy interních dokumentů“ ověřil, a to tím spíše jednalo-li se o uznání pohledávky v řádech
desítek milionů Kč, a s vědomím, jaké následky exekutorský zápis může mít na poměry
společnosti. Pokud by tvrzení jmenovaného ověřil z interních dokumentů, které cituje
i v předmětném exekutorském zápise, musel by zjistit, že oprávněním k podpisu pohledávky,
která byla předmětem exekutorského zápisu ve výši mnohonásobně přesahující 1.500.000 Kč
(tj. limitovanou částku k oprávnění podpisu dle podpisového řádu) osoba, se kterou jedná,
nedisponuje.
Dovolává – li se kárně obviněný ve své obhajobě blíže nespecifikovaného „pověření“,
které mu mělo být předloženo (a které nemůže doložit, neboť si nepořídil jeho kopii),
a z něhož vyplývalo, že jednal s osobou oprávněnou za společnost jednat, kárný senát na tuto
obhajobu na základě zhodnocení veškerých důkazů a skutečností, které vyšly v řízení najevo,
a to ve všech jejich souvislostech, nepřistoupil. Existenci tvrzeného pověření, na základě kterého
byl dle kárně obviněného soudního exekutora finanční ředitel oprávněn exekutorský zápis
podepsat, kárně obviněný soudní exekutor neprokázal, nadto takové tvrzení je v rozporu
s obsahem listin, které byly součástí spisu, a které byly v řízení hodnoceny, jakož i v rozporu
s objektivní skutečností.
Kárný senát vycházel jednak ze samotného podnětu společnosti UPC Česká republika,
a.s. k provedení státního dohledu, z něhož je zcela zjevné, že tato společnost tak činí právě proto,
že Ing. M. K. nebyl oprávněn s odkazem na stanovy a vnitřní předpisy společnosti za společnost
jednat, přitom právě ve skutečnosti, že tak učinil, spatřuje trestnou činnost. V této souvislosti
vede tvrzení kárně obviněného soudního exekutora o existenci „pověření“ pro Ing. M. K. ad
absurdum; měl-li jmenovaný mít pověření za společnost v dané věci jednat, postrádá logiku
samotný podnět k provedení státního dohledu nad činností kárně obviněného soudního
exekutora právě z důvodu, že exekutorský zápis sepsal s osobou neoprávněnou za společnost
jednat.
Kárný senát vycházel rovněž ze samotného exekutorského zápisu
sp. zn. 025 EZ 3016/08, v němž sám kárně obviněný soudní exekutor uvádí u účastníka 1. UPC
Česká republika, a.s. u osoby Ing. M. K.: „…který mi předložil stanovy osoby oprávněné ze dne 2. 4.
2008, organizační strukturu společnosti a doklad o svém jmenování do funkce finančního ředitele osoby oprávněné
a který prohlásil, že v souladu s čl. 31 odst. 3 stanov a vnitřními předpisy osoby oprávněné je oprávněn úkonu,
který je předmětem tohoto zápisu. Tyto skutečnosti jsem ověřil nahlédnutím do sbírky listin Obchodního rejstříku
Městského soudu v Praze, sp. zn. B 5452.“ V uvedeném zápise není citováno žádné „pověření jednat
za společnost“, jehož se kárně obviněný nyní dovolává, přitom součástí jmenovacího dekretu do
funkce finančního ředitele žádné pověření nebylo (a ani vzhledem k odlišnosti charakteru těchto
institutů být nemohlo). Jak již bylo uvedeno, jakkoli žádný předpis neukládá soudnímu
exekutorovi, aby připojil k dokumentu plnou moc k zastupování, je takový postup zcela
standardní v jakémkoli řízení, tím spíše má-li mít právní úkon pro osobu, za kterou je jednáno,
zásadní právní důsledky.
Kárný senát bral při hodnocení všech zjištěných skutečností a hodnocených důkazů
rovněž v úvahu prvotní argumentaci kárně obviněného soudního exekutora v písemném
vyjádření ze dne 23. 3. 2010, založenou na aplikaci ust. §15 obchodního zákoníku.(jakkoli
ji již při ústním jednání neuplatnil a svoji argumentaci nyní založil na „existenci pověření“);
soudní exekutor dříve uvedl, že „v souladu s příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku jedná
podnikatel prostřednictvím svého statutárního orgánu. V tomto ohledu lze přisvědčit stěžovateli, že z výpisu
z obchodního rejstříku vyplývá, že Ing. K. nebyl jako člen představenstva oprávněn za stěžovatele jednat. Současně
však ustanovení 15 odst. 1 obchodního zákoníku upravuje zákonné zmocnění jednat za podnikatele pro osoby
pověřené určitou činností. Vznik uvedeného zmocnění je současně vázán na obvyklost jednání, kterou je nutno
posuzovat s ohledem na okolnosti případu. V takovém případě se jedná o oprávnění, které vzniká přímo ze
zákona a není k němu tedy potřeba plné moci nebo jiného písemného potvrzení……Z dokladu o jmenování do
funkce finančního ředitele společnosti UPC Česká republika, a.s. se jednoznačně podávalo, že sepsání
exekutorského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, a to bez uvedení jakéhokoliv peněžního omezení, spadá
do kompetence finančního ředitele společnosti. Současně i z tvrzení stěžovatele vyplývá, že Ing, K. byl osobou
odpovědnou za vymáhání pohledávek stěžovatele. V tomto ohledu považuje kárně obviněný soudní exekutor i za
standardní, že za stěžovatele podepisovala exekutorský zápis týkající se závazku vzniklého z titulu vymáhání
pohledávek osoba, která byla za tuto činnost odpovědná. Kárně obviněný soudní exekutor proto má za to, že z
předložených listin, jakož i z ostatních okolností případu bylo zřejmé, že je dáno oprávnění Ing. K. za stěžovatele
předmětný exekutorský zápis podepsat.“ Z uvedeného je zřejmé, že kárně obviněný soudní exekutor a
priori nevycházel z žádného „pověření“ podepsaného předsedou představenstva, ale z dokladu o
jmenování do funkce finančního ředitele, přitom oprávnění k jednání za společnost, tedy i
k sepsání exekutorského zápisu, dovozoval již ze samotné činnosti a kompetencí finančního
ředitele, a to bez ohledu na nutnost jeho další pověření či zmocnění. Doklad o jmenování do
funkce finančního ředitele nelze považovat a ani nemůže splňovat účinky udělené plné moci (dle
občanského zákoníku), tak jak stanoví čl. 31 odst. 3 Stanov společnosti. Nadto sám kárně
obviněný v průběhu šetření podnětu uvedl: „Z dokladu o jmenování do funkce finančního ředitele
společnosti UPC Česká republika, a.s. se jednoznačně podávalo, že sepsání exekutorského zápisu se svolením k
přímé vykonatelnosti, a to bez uvedení jakéhokoliv peněžního omezení, spadá do kompetence finančního ředitele
společnosti.... V tomto ohledu považuje kárně obviněný soudní exekutor i za standardní, že za stěžovatele
podepisovala exekutorský zápis týkající se závazku vzniklého z titulu vymáhání pohledávek osoba, která byla za
tuto činnost odpovědná. I z uvedeného je zřejmé, že argumentace kárně obviněného soudního
exekutora existencí zvláštního pověření, které mělo být podepsáno předsedou představenstva a
mělo být součástí jmenovacího dekretu, je vykonstruovaná a účelová.
Soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti je vázaný Ústavou České republiky,
zákony, jinými právními předpisy (§2 exekučního řádu); svoji činnost má vykonávat svědomitě
s potřebnou kvalifikací a péčí (čl. 5 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních
exekutorů). Soudní exekutor je povinen jednat pečlivě, což znamená nepochybně i to,
aby si řádně ověřil, nikoli zda závazek vznikl, neboť zkoumat existenci či pravost závazku
nepřísluší soudnímu exekutorovi zkoumat, ale zda osoba, která s tímto závazkem dál jakkoli
nakládá, je oprávněna tak vůbec učinit.
Jakkoli není soudní exekutor povinen přezkoumávat samotnou existenci pohledávky,
tedy právní základ nároku, nepochybně, jedná-li se o pohledávku v řádech desítek milionů Kč,
a se svolením k přímé vykonatelnosti, bylo nanejvýš důvodné, aby oprávnění jednající osoby,
která nebyla statutárním orgánem, přitom tato skutečnost byla soudnímu exekutorovi známa,
náležitě prověřil. Vzhledem k tomu, že na exekutorský zápis, jakožto veřejnou listinu, jsou
bezesporu kladeny vysoké nároky jak po stránce formální, tak po stránce materiální, měl
by si soudní exekutor, jakožto osoba zákonem nadaná oprávněním tuto veřejnou listinu sepsat,
počínat s tomu odpovídající mírou pečlivosti. V daném případě s takovou pečlivostí kárně
obviněný soudní exekutor nepostupoval
U soudního exekutora, jakožto osoby profesionálně znalé práva se zcela jistě předpokládá
znalost základních zásad fungování právnických osob (dále společností), tedy i způsoby jednání
jménem společnosti a tomu odpovídající oprávnění jednotlivých členů společnosti. Tyto
skutečnosti lze přitom zjistit z veřejně přístupného obchodního rejstříku; z výpisu platného ke dni
sepsání exekutorského zápisu bylo ze zápisu v obchodním rejstříku seznatelné, které osoby
a jakým způsobem jsou oprávněny za společnost jednat vůči třetím osobám. Kárně obviněný
soudní exekutor však přistoupil k sepsání exekutorského zápisu, jehož obsahem bylo plnění nikoli
zanedbatelného závazku, který za společnost uznala osoba, které oprávnění k jednání z výpisu
z obchodního rejstříku nesvědčilo; skutečnost, že tato osoba nebyla ani předsedou
ani místopředsedou společnosti, soudní exekutor věděl. Podle platné právní úpravy je jednání
statutárního orgánu právnické osoby jednáním této právnické osoby, je tedy projevem její vůle
při realizaci právního úkonu. Tato skutečnost ovlivňuje nejen postavení statutárního orgánu
a odůvodňuje jeho nutnou existenci u každé soukromoprávní korporace, ale má též zásadní
význam pro stanovení rozsahu jednatelského oprávnění statutárního orgánu.
Kárně obviněnému soudnímu exekutorovi bylo nepochybně známo, že v případě
kolektivních statutárních orgánů, jako je tomu i v případě akciové společnosti, zákon vyžaduje
určení, kteří členové budou za kolektivní statutární orgán jednat jménem společnosti navenek.
U akciové společnosti platí, že za představenstvo jedná navenek každý z členů představenstva,
nevyplývá-li ze stanov něco jiného. Ti členové představenstva, kteří zavazují společnost,
se přitom zapisují do obchodního rejstříku (§191 odst. 1 obchodního zákoníku).
Způsob, kterým představenstvo společnost vůči třetím osobám zavazuje, určují stanovy
a je nutno jej zapsat do obchodního rejstříku. V praxi bývá obvyklé, že zavazovat společnost
může vždy předseda představenstva, kterého si představenstvo zvolí (§194 odst. 3), a to buď
sám, nebo společně s místopředsedou nebo dalším členem představenstva. Způsob jednání
jménem společnosti ve všech svých podobách musí být zapsán do obchodního rejstříku.
Jen na základě zápisu mohou působit principy, s nimiž je zápis daných skutečností spojen a které
chrání společnost i třetí osoby.
Kárný senát pouze obiter dictum nadto konstatuje, že ani původní argumentace, jíž kárně
obviněný soudní exekutor užil ve svém písemném vyjádření, není přitom přiléhavá. Ustanovení
§15 odst. 1 obchodního zákoníku obsahuje úpravu jednatelského oprávnění osoby pověřené
u podnikatele při provozování jeho podniku určitou činností. Smluvní charakter tohoto
zastoupení lze spatřovat v tom, že osoba musí být podnikatelem pověřena, tedy že musí dojít
k více či méně formálnímu svěření určité činnosti či určitého pracovního úkolu, které s sebou
může přinést i potřebu realizace předem nespecifikovaných právních úkonů. Zároveň však
toto „pověření“ nemá dle formulace §15 odst. 1 charakter zmocnění k těmto právním úkonům,
není tedy udělením plné moci. Naopak, pověření je třeba chápat pouze jako přidělení určité
pracovní pozice či stanovení úkolu vykonat specifikovanou činnost či činnosti. Primárním
úmyslem podnikatele není udělit oprávnění jednat jeho jménem v daném rozsahu, ale vymezit
či charakterizovat pracovní úkoly určité osoby v rámci pozice, do které je z hlediska pracovní
a organizační struktury provozu podniku zařazena. Oprávnění jednat jménem společnosti vůči
třetím osobám v rámci výkonu funkce finančního ředitele bylo zcela jednoznačně dáno interním
předpisem upravujícím rozsah oprávnění. Měl-li by být finanční ředitel již jen z titulu své funkce
(tedy svého pracovního zařazení) oprávněn k jakémukoli právnímu úkonu za společnost,
který by se týkal finančních pohledávek nebo závazků, byl by jakýkoli interní předpis, stanovící
podpisová oprávnění s určenými limity pro jednotlivé operace zcela bezpředmětný. I kdyby však
bylo možno, s odůvodněním, že šlo o úkon týkající se předmětu činnosti finančního ředitele
dospět k tomu, že z povahy věci – vymáhání pohledávky, by byl oprávněn finanční ředitel uznat
dluh (čemuž ale v daném případě bránil rozsah podpisového oprávnění), nemohl
již bez speciálního pověření či speciální plné moci, kterou mohl udělit pouze předseda
představenstva, učinit úkon další, a to zásadní, totiž svolit k přímé vykonatelnosti exekutorského
zápisu.
Z obsahu spisů, jakož i ze skutečností, které vyšly najevo v průběhu ústního jednání, bylo
spolehlivě prokázáno, že v exekučním řízení došlo k zásadnímu profesionálnímu pochybení
exekutora, když exekutor při vědomí, jaké následky exekutorský zápis může mít na poměry
společnosti, si za situace, kdy byly dány důvodné pochybnosti stran oprávnění osoby vystupující
za společnost k provedení úkonu – sepsání exekutorského zápisu, nevyžádal pověření
představenstva, ani si oprávnění jednat v předmětném případě nijak neověřil. Tím se dopustil
hrubé nedbalosti. Svým jednáním v konečném důsledku přivodil společnosti UPC Česká
republika, a.s., závažné nepříznivé důsledky.
Na soudním exekutorovi jako na osobě pověřené výkonem státní moci je nepochybně
možno vyžadovat mnohem vyšší míru pečlivosti a obezřetnosti, a to tím spíše, pokud v daném
případě vyhotovoval veřejnou listinu, na jejímž základě mohlo být, a také posléze bylo,
bez dalšího nařízeno exekuční řízení proti dlužníkovi, za něhož jednala osoba bez řádného
oprávnění.
Podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu je kárným proviněním exekutora závažné
nebo opětovné porušení jeho povinností stanovených právním předpisem anebo usnesením
Komory, nebo narušení důstojnosti exekutorského povolání jeho chováním. Kárným proviněním
je tedy jednání popsané intenzity (závažné) či opětovné, které je buď protiprávní (porušuje
povinnosti stanovené právními nebo stavovskými předpisy či usneseními Komory)
nebo samo o sobě ještě nemusí být protiprávní, ale nevhodností chování narušuje důstojnost
exekutorského povolání. Při hodnocení závažnosti porušení povinnosti je třeba vycházet ze všech
okolností konkrétního případu. Závažnost porušení povinnosti je proto určována
zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu, jeho
následky a okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou kárně obviněného, jakož i mírou
zavinění. Kárně obviněný soudní exekutor si musel být vědom skutečnosti, že osoba,
která za společnost UPC Česká republika, a.s. jedná, není osobou, která je jako oprávněna
za společnost jednat uvedena v obchodním rejstříku. Ačkoli se jednalo o pohledávku nikoli
zanedbatelnou, setrval pouze na tvrzení jednající osoby o svém oprávnění za společnost jednat;
přitom skutečnost, na kterou tato osoba odkazovala (tj. čl. 31 odst. 2 Stanov společnosti)
neověřil. Nelze proto jednání exekutora posuzovat pouze v rovině nevědomé nedbalosti,
ale nedbalosti vědomé. Kárně obviněný soudní exekutor musel být nutně srozuměn i s následky,
které s sebou exekutorský zápis nese.
Po zvážení dospěl kárný senát k závěru, že pokuta ve výši 350 000 Kč je kárným
opatřením vystihujícím všechny okolnosti případu a přispívajícím k vyšší motivaci řádného
výkonu této funkce. Při úvaze o uložení kárného opatření přihlížel kárný senát ke všem
okolnostem, spoluurčujících povahu a závažnost kárného provinění, vzal v úvahu i skutečnost,
že u kárně obviněného soudního exekutora se nejedná o pochybení ojedinělé (viz rozhodnutí
kárného senátu NSS ze dne 12. 9. 2010, č. j. 11 Kse 23/2009-100, ze dne 23. 3. 2012,
č. j. 11 Kseo 4/2009-111, ze dne 26. 1. 2012, č. j. 11 Kseo 5/2009-99), dále přihlédl k tomu,
že v důsledku sepsání takto chybného exekutorského zápisu, byla na návrh oprávněného nařízena
exekuce, která měla zásadní potenciální dopad do majetkové sféry povinné společnosti,
a to již v tom ohledu, že povinná nebyla oprávněna po doručení usnesení o nařízení exekutora
nakládat se svým majetkem a byl jí soudním exekutorem pověřeným k provedení předmětné
exekuce postižen účet u peněžního ústavu.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné (§21 zákona
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů).
V Brně dne 25. června 2012
JUDr. Lenka Matyášová Ph.D.
předsedkyně kárného senátu