ECLI:CZ:NSS:2012:2.AFS.26.2012:28
sp. zn. 2 Afs 26/2012 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: PaedDr. V.
V.,zast. JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem Dělnická 1a/434, Havířov,
proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ostravě, se sídlem Ostrava, Na Jízdárně 3162/3, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2010, č. j. 4156/10-1101-806032, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2012, č. j. 22 Af 107/2010 - 31,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2012, č. j. 22 Af 107/2010 – 31,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti výše
specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl stěžovatelovo
odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu Ostrava III., č. j. 21720/10/390913806444, jímž
mu byla dodatečně vyměřena na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006
částka 1 187 916 Kč a penále ve výši 1 425 499 Kč.
Krajský soud žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „s. ř. s.“) jako opožděně podanou. Vycházel
přitom z názoru, že rozhodnutí žalovaného bylo v souladu se zákonem doručeno žalobci dne
24. 9. 2010 a od tohoto data běžela dvouměsíční lhůta k podání žaloby. Ta byla podána až dne
29. 11. 2010, tj. po uplynutí zákonné lhůty. Krajský soud rovněž hodnotil plnou moc doručenou
správci daně dne 4. 12. 2009; označil ji však za plnou moc omezenou pouze na zastupování před
finančním úřadem a pro doručování rozhodnutí žalovaného tudíž nerozhodnou.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a e)
s. ř. s. Krajský soud nesprávně vyložil text plné moci udělené stěžovatelem advokátce
JUDr. Neuwirthové. V plné moci bylo výslovně uvedeno, že se vztahuje i na všechna navazující
řízení, tedy i na řízení před žalovaným. Podle §10 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád z r. 1992“) je plná moc
neomezená, pokud není rozsah zmocnění vymezen, nebo pokud není vymezen přesně. Podle
§17 odst. 7 daňového řádu z r. 1992 pak musí být u příjemce se zástupcem s neomezenou plnou
mocí doručováno tomuto zástupci. K tomu poukazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Afs 10/2005 - 86 a ze dne 12. 6. 2007, č. j. 1 Afs 39/2006 - 79.
Interpretace sporných právních otázek v neprospěch účastníků řízení se příčí principům
plynoucím z čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a odporuje obecnému principu
in dubio pro mitius a principu předvídatelnosti práva, jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 As 49/2004 - 83. Žalovaný při doručování postupoval v rozporu
s §17 odst. 7 daňového řádu z r. 1992, jeho rozhodnutí proto vůbec nenabylo právní moci a bylo
stiženo vadou, která měla být krajským soudem v rámci podané žaloby projednána. Jiný výklad
je třeba považovat za interpretaci extrémně odporující principům spravedlnosti, což je podle
nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 224/98, nepřípustné. Krajský soud tedy
nesprávně právně posoudil plnou moc jako omezenou a od toho odvinul posouzení žalobní
lhůty. Odmítnutí žaloby je proto, podle stěžovatele, nezákonné, svévolné a porušuje základní
právo na soudní ochranu. Proto navrhuje zrušení napadeného usnesení krajského soudu.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a stanovisko podané
k žalobě. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, stěžovatel je zastoupen advokátem a jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a přípustně uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). V daném případě krajský soud žalobu
odmítl; v takovém případě přichází v úvahu pouze kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. namítající nezákonnost takového rozhodnutí.
Lhůta k podání žaloby je upravena v §72 odst. 1 s. ř. s. a činí dva měsíce od doručení
písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného správního orgánu; podle odst. 4 téhož ustanovení
nelze zmeškání lhůty prominout.
Pro posouzení dodržení lhůty jsou podstatná tato zjištění ze správního spisu:
U stěžovatele byla Finančním úřadem Ostrava III. prováděna daňová kontrola, při níž byl
nejprve zastupován ing. V. H. Dne 4. 12. 2009 byla správci daně předložena plná moc udělená
stěžovatelem dne 2. 12. 2009 advokátce JUDr. Marcele Neuwirthové a současně bylo správci
daně sděleno, že zastupování ing. H. bylo ukončeno. Plná moc zněla …„zmocňuji advokátku (…),
aby mne obhajovala, resp. ve všech právních věcech zastupovala, aby vykonávala veškeré úkony, přijímala
doručované písemnosti, podávala návrhy a žádosti, uzavírala smíry a narovnání, uznávala uplatněné nároky,
vzdávala se nároků, podávala opravné prostředky nebo námitky a vzdávala se jich, vymáhala nároky, plnění
nároků přijímala, jejich plnění potvrzovala, to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné
moci. Tuto plnou moc uděluji i v rozsahu práv a povinností podle všech právních předpisů a jako zvláštní plnou
moc k zastoupení před Finančním úřadem Ostrava III ve věci vedené pod č. j.
134514/09/390931801581, včetně všech řízení navazujících.“ Uvedeným číslem jednacím je
přitom ve spise označena zpráva o daňové kontrole ze dne 12. 11. 2009. JUDr. Neuwirthová,
jako zástupkyně stěžovatele podávala vyjádření ke zprávě o daňové kontrole, účastnila se jejího
projednání, byl jí doručen dodatečný platební výměr, podala odvolání a k výzvě jí správcem daně
zaslané toto odvolání doplnila. Odvolání jí podané také bylo předmětem rozhodnutí žalovaného.
Toto odvolací rozhodnutí bylo doručováno přímo stěžovateli, který nebyl zastižen a zásilka byla
uložena na poště dne 14. 9. 2010. Vzhledem k tomu, že nebyla vyzvednuta v úložní lhůtě, byla
dne 27. 9. 2010 vložena do schránky. JUDr. Neuwirthová se obrátila na žalovaného s žádostí o
doručení rozhodnutí dne 2. 11. 2010; vyhověno jí nebylo sdělením, že její zmocnění se
vztahovalo jen na řízení před Finančním úřadem Ostrava III.
Způsob doručování rozhodnutí stěžovateli odpovídal §17 odst. 5 daňového řádu
z r. 1992, přičemž fikce doručení podle tohoto ustanovení nastala dne 24. 9. 2010. Stěžovatel také
toto doručení nezpochybňuje; kasační stížnost stojí na názoru, že rozhodnutí nemělo být
doručováno stěžovateli, ale pouze jeho zástupkyni, jíž byla udělena neomezená plná moc.
Podle §17 odst. 7 daňového řádu z r. 1992 platilo, že „(m)á-li příjemce zástupce s neomezenou
plnou mocí pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Pokud má zástupce příjemce plnou
moc omezenou na určité úkony, doručuje se písemnost vztahující se k takovým úkonům příjemci i jeho zástupci.“
Podle §10 odst. 3 daňového řádu z r. 1992 se daňový subjekt, jeho zákonný zástupce
nebo ustanovený zástupce může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže věci může mít
současně jen jednoho zástupce. Zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně
do protokolu. Není-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, je tato plná moc
pro daňové řízení neomezená.
Nejvyšší správní soud se k otázce omezení plné moci nejobsáhleji vyjádřil v usnesení
rozšířeného senátu ze dne 12. 6. 2007, č. j. 1 Afs 39/2006 - 79, publ. pod č. 1353/2007 Sb. NSS.
Tam vyslovil: „(v)ymezí-li daňový subjekt v daňovém řízení rozsah zmocnění zvoleného zástupce „zastupováním ve
věci platebního výměru na daň z přidané hodnoty“ označeného dále konkrétními údaji o názvu správce daně, datu
vydání platebního výměru, číslu jednacím a demonstrativním výčtem předpokládaných úkonů, jde o neomezenou plnou
moc (§10 odst. 3 poslední věta zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).“ Toto rozhodnutí
vychází z názoru, že omezená plná moc musí mít přesně určen svůj rozsah, tedy rozsah úkonů,
k nimž je zástupce zmocněn. Za neomezenou plnou moc pak je třeba považovat každou, která tento
požadavek nesplňuje. Podle neomezené plné moci je zmocněnec oprávněn postupovat podle svého
uvážení, v omezené je limitován směrnicemi zmocnitele.
V daném případě plná moc udělená stěžovatelem JUDr. Neuwirthové neobsahuje
specifikaci zmocnění, která by z ní činila plnou moc omezenou. Navíc je třeba vycházet z celého
textu plné moci, která je formulována jako všeobecná plná moc a speciální zmocnění ve vztahu
k řízení před Finančním úřadem rovněž konkretizuje poměrně obecně. Již z tohoto hlediska
nesplňuje podmínky pro to, aby byla posuzována jako omezená plná moc ve smyslu §10 odst. 3
daňového řádu z roku 1992.
Další problém je spojen s výslovným označením konkrétního finančního úřadu. I zde
je třeba v prvé řadě hodnotit střet s textem plné moci vymezujícím oprávnění zmocněnce obecně
- vůči všem. Formulace uvedená ve speciální části plné moci je pak poněkud neobratná
a umožňuje dvojí výklad; výklad, který preferuje stěžovatel není nemožný. Plná moc
je ve speciální části udělena k zastupování před Finančním úřadem Ostrava III, z textu rozhodné
věty za čárkou však jednoznačně nelze dovodit, že i navazující řízení, k nimž je udělena, musí být
vedena výhradně před tímto úřadem. Tak by tomu totiž mohlo být, jen pokud by formulace byla
jednoznačná, anebo pokud by žádné řízení před jiným orgánem nepřicházelo v úvahu. Ve vztahu
k daňové kontrole, ve fázi, kdy již byla zpracována zpráva o kontrole obsahující důvody
k doměření daně, však další řízení i před jiným orgánem, než je finanční úřad, bývá pravidlem.
Je třeba také vycházet ze skutečnosti, že plná moc je dohodou smluvních stran a jsou to tyto
strany, které určitým způsobem vyjádřily svou vůli o rozsahu zastoupení. Ostatně nejpozději
žádostí advokátky o zaslání odvolacího rozhodnutí musel obsah projevené vůle seznat. Pokud
správce daně pochyboval o rozsahu plné moci, bylo na místě, aby tyto pochybnosti odstranil.
Neučinil-li tak, musí vycházet z předpokladu ustanovení §10 odst. 3 daňového řádu z r. 1992,
který veškeré plné moci, které nesplňují podmínky konkrétního rozsahu zmocnění, řadí mezi plné
moci neomezené a pochybnost o tom, zda se vztahuje i na zastupování před odvolacím orgánem
musí vyložit ve prospěch účastníka, který takový rozsah zastupování tvrdí.
Závěr krajského soudu, že se v daném případě jednoznačně jednalo o plnou moc
omezenou, tedy neobstojí. V případě neomezené plné moci byl žalovaný povinen doručit
odvolací rozhodnutí stěžovatelově advokátce, což neučinil. Nemůže tak obstát závěr
o opožděnosti žaloby, pokud je lhůta k jejímu podání počítána od okamžiku fikce doručení
stěžovateli.
Krajský soud proto rozhodl v rozporu se zákonem, vycházel-li z výše uvedené konstrukce
opožděnosti žaloby. Tím porušil stěžovatelovo právo na přístup k soudu ve smyslu §36 odst. 2
Listiny základních práv a svobod.
Proto Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu podle §110 odst. 1 věta první před
středníkem s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení
je krajský soud vázán právním názorem v tomto rozsudku vysloveným (§110 odst. 4 s. ř. s).
V novém rozhodnutí o věci krajský soud rozhodne znovu i o náhradě nákladů řízení
včetně nákladů řízení o kasační stížnosti podle §110 odst. 3 s. ř. s.
.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. června 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu