ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.116.2012:22
sp. zn. 2 As 116/2012 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci navrhovatele P. Č.,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 16. 7. 2012, č. j. 10 Na 21/2012 – 5,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud obdržel dne 3. 8. 2012 kasační stížnost žalobce (dále jen
„stěžovatel“), podanou prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dne
31. 7. 2012. Touto kasační stížností stěžovatel brojí proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 16. 7. 2012, č. j. 10 Na 21/2012 – 5, jímž bylo, z důvodu neodstranění vad,
odmítnuto jeho podání ze dne 13. 6. 2012.
Usnesením ze dne 17. 9. 2012, č. j. 2 As 116/2012 - 7, Nejvyšší správní soud stěžovatele
vyzval, aby v řízení o kasační stížnosti splnil svou poplatkovou povinnost, tj. aby zaplatil soudní
poplatek ve výši 5000 Kč [§4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“) a položka č. 19 sazebníku soudních poplatků, který
je přílohou uvedeného zákona] a předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování
v řízení o kasační stížnosti, nebo aby ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické
vzdělání. K splnění této povinnosti mu byla stanovena lhůta dvou týdnů; zároveň byl poučen
o následcích spojených s nevyhověním této výzvě. Na toto usnesení stěžovatel zareagoval
podáním ze dne 21. 9. 2012, kterým, opět prostřednictvím Krajského soudu v Českých
Budějovicích, požádal o osvobození od soudních poplatků z důvodu nemajetnosti a o ustanovení
zástupce z řad advokátů. Své majetkové poměry doložil vlastním prohlášením z téhož dne.
Nejvyšší správní soud stěžovatelovu žádost zamítl usnesením ze dne 7. 11. 2012,
č. j. 2 As 116/2012 - 13, a požadované osvobození mu, v důsledku neprokázání splnění
zákonných podmínek, nepřiznal; vzhledem k nesplnění podmínek pro osvobození od soudních
poplatků, nebyl stěžovateli ustanoven ani zástupce z řad advokátů. Stěžovatel byl tímto
usnesením zároveň opětovně vyzván, aby v dodatečné lhůtě v délce 10 dnů od doručení tohoto
usnesení (stěžovateli doručeno dne 19. 11. 2012) uhradil soudní poplatek a prokázal splnění
podmínky podle §105 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) s tím, že jde
o obligatorní podmínky řízení; stěžovatel byl poučen též o procesních důsledcích nesplnění
povinností uvedených ve výzvě. Na tuto výzvu stěžovatel požadovaným způsobem nezareagoval.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud kasační
stížnost odmítne, nejsou-li splněny podmínky řízení (mj. zastoupení advokátem) a tento
nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.
Vzhledem k tomu, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí stěžovatel nesplnil podmínku
obligatorního právního zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti podle ustanovení
§105 odst. 2 s. ř. s., jedná se o nedostatek podmínek řízení, který nebyl stěžovatelem, ani přes
opakované výzvy zdejšího soudu (usneseními ze dne 17. 9. 2012, č. j. 2 As 116/2012 – 7 a ze dne
7. 11. 2012, č. j. 2 As 116/2012 - 13) odstraněn. Je třeba podotknout, že stěžovatel měl
od doručení první z uvedených výzev Nejvyššího správního soudu (tj. ode dne 19. 9. 2012)
na odstranění této vady přes dva měsíce. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo nic jiného,
než ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (za použití ustanovení §120 s. ř. s.) kasační
stížnost odmítnout.
Dlužno dodat, že stěžovatel ve stanovené lhůtě, ani později, neuhradil ani soudní
poplatek za kasační stížnost; nezaplacení soudního poplatku však není v této věci otázkou
zásadního významu, neboť, jak již bylo konstatováno, kasační stížnost se odmítá v důsledku
absence jiné procesní podmínky.
Pro úplnost je třeba uvést, že dne 21. 11. 2012 obdržel Nejvyšší správní soud elektronické
podání, kterým stěžovatel požádal o „prodloužení lhůty ve výroku IV. rozhodnutí doručeného
19. listopadu“ o tři měsíce z důvodu časové náročnosti vydání rozhodnutí České advokátní komory
a též komunikace s advokátem. Zároveň požádal o povolení splátek soudního poplatku.
Posuzováno dle obsahu, lze první část tohoto podání chápat jako žádost o prodloužení lhůty
k zajištění (a doložení) právního zastoupení stěžovatele, v intencích usnesení zdejšího soudu
ze dne 7. 11. 2012, č. j. 2 As 116/2012 - 13; v části druhé pak jde o žádost o posečkání s úhradou
soudního poplatku a její rozložení na splátky. Stěžovatel zde, mimo jiné, vyjadřuje nesouhlas
s délkou lhůty (10 dnů), stanovené ke splnění uložených povinností soudem, která je, dle jeho
názoru, příliš krátká a nesplnitelná. Nejvyšší správní soud k žádosti stěžovatele o prodloužení
lhůty konstatuje, že jde o lhůtu zcela standardní, přiměřenou a obvyklou. Dále je vhodné uvést,
že stěžovateli bylo již v září tohoto roku prokazatelně doručeno usnesení zdejšího soudu
obsahující výzvu k doložení splnění podmínky podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. Následně,
dne 19. 11. 2012, mu bylo doručeno usnesení, kterým byla mj. zamítnuta jeho žádost
o ustanovení advokáta a kterým byl opětovně vyzván k prokázání splnění podmínky dle §105
odst. 2 s. ř. s. Od tohoto data měl stěžovatel časový prostor k iniciování řízení o určení advokáta
před Českou advokátní komorou. Nejvyšší správní soud ke dni vydání tohoto usnesení nicméně
neobdržel od stěžovatele žádný doklad prokazující, že by alespoň požádal Českou advokátní
komoru o určení advokáta, respektive, že by advokátovi udělil plnou moc pro řízení o předmětné
kasační stížnosti. Stěžovatelova argumentace s ohledem na tyto skutečnosti nemá žádnou
relevanci a nemůže tak odůvodnit požadované prodloužení lhůty, s ohledem na zdlouhavost
postupu České advokátní komory, či komunikaci s advokátem. Vzhledem k uvedenému nelze
tento stěžovatelův postup, dožadující se prodloužení lhůty k doložení právního zastoupení,
považovat za vážně míněnou žádost, nýbrž pouze za jednu z mnoha stěžovatelem vyvolávaných
procesních obstrukcí, za účelem svévolného prodloužení vedení řízení.
Nejvyšší správní soud se již nezabýval žádostí o rozložení úhrady soudního poplatku
na splátky, kterou stěžovatel odůvodnil tím, že „hrozí zastavení přezkumu pro nezaplacení poplatku,
přestože běžně probíhají přezkumy na druhém stupni i bez splnění podmínek řízení“ a namítal též své tíživé
sociální poměry, neboť, jak již bylo uvedeno, kasační stížnost se odmítá z jiného důvodu,
a samotné rozhodování o soudním poplatku by tak postrádalo smysl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh
(zde kasační stížnost) odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu