ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.27.2012:14
sp. zn. 2 As 27/2012 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 3. 2010, č. j. 353/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2011, č. j. 3 A 58/2010 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému
usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto, že se žádost žalobce o osvobození
od soudních poplatků zamítá.
Městský soud své rozhodnutí o zamítnutí žádosti odůvodnil tím, že žalobce sice doložil,
že jeho majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, avšak ani nemajetnému
účastníkovi nemůže být osvobození od soudních poplatků přiznáno, pokud jeho návrh zjevně
nemůže být úspěšný. Žalobce totiž napadl žalobou rozhodnutí, jímž mu žalovaný k jeho žádosti
určil konkrétního advokáta k zastupování v konkrétním soudním řízení. Jinak rozhodnutí
o určení advokáta pouze přímo či nepřímo citovalo a konkretizovalo zákonná pravidla obsažená
v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii. Námitky proti napadenému rozhodnutí pak byly v podstatě
nesouhlasem s podmínkami, které pro poskytování právních služeb určeným advokátem stanoví
samotný zákon. V posuzovaném případě žalovaný žalobci plně vyhověl: kladně rozhodl o jeho
žádosti o určení advokáta a stanovil, že advokát bude poskytovat právní služby bez nároku
na odměnu. Žalobce v žalobě vznáší námitky proti tomu, že žalovaný učinil obsahem rozhodnutí
některá obecná pravidla poskytování právních služeb stanovená zákonem a taková polemika
se zákonnými pravidly je předem odsouzena k neúspěchu. Jelikož tedy žaloba zjevně nemohla být
úspěšná, městský soud zamítl žalobcovu žádost o osvobození od soudních poplatků.
Usnesení Městského soudu v Praze napadl stěžovatel kasační stížností. V ní nesouhlasí
se závěrem soudu, protože soud posoudil věc samu bez vyjádření žalovan ého a bez repliky
žalobce, tedy povrchně. Dále pak uvádí, že je přesvědčen, že mu žalovaný nevyhověl tak,
jak si představoval. Stěžovatel namítá, že městský soud ignoroval tvrzení žalobce a pouze
ho mentorsky poučuje bez ohledu na dikci zákona. Soud ve své m rozhodnutí navíc neměl
vycházet z dřívější judikatury, ale především ze zákona. Z těchto důvodů navrhuje kasaci
napadeného usnesení.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
(dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené
usnesení Městského soudu v Praze v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem
a uplatněnými stížnostními důvody. Nejvyšší správní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí
přezkoumá z kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ačkoli sám stěžovatel
své námitky blíže nepodřazuje pod některý ze zákonem stanovených důvodů. Nejvyšší správní
soud totiž dle své konstantní judikatury vychází z toho, že „pokud ze znění kasační stížnosti vyplývají
důvody seznatelné a podřaditelné pod zákonné kasační důvody, není rozhodující, že stěžovatel své důvody
nepodřadí jednotlivým zákonným ustanovením, či tak učiní nepřesně. “ (rozsudek ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud neshledal
vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Při posuzování přípustnosti kasační stížnosti a zkoumání podmínek řízení Nejvyšší
správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném
zastoupení stěžovatele advokátem. Osvobození od soudních poplatků i právo na bezplatné
zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro
osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení (§35 odst. 8
s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí (usnesení), jímž byla
zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení
soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen
další řetězení téhož problému. Trvání na těchto podmínkách, vzhledem ke specifické povaze
napadeného usnesení, by vedlo k popření cíle, který účastník podáním žádosti sledoval
a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda
účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tedy přistoupil k věcnému přezkoumání kasační stížnosti
a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků je zařazen
v §36 odst. 3 s. ř. s. Z dikce tohoto ustanovení (ve znění účinném ke d ni rozhodování městského
soudu, tj. ještě před novelou provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. ) především vyplývá,
že účastník může být osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto
tří předpokladů: a) podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh
(na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků. V daném případě
stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků, tím je splněn první předpoklad.
Z napadeného rozhodnutí městského soudu vyplývá, že městský soud dospěl k závěru, že i třetí
předpoklad, tedy doložení nedostatku prostředků, byl v případě žalobce naplněn.
Městský soud naopak dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyla naplněna
zákonná podmínka osvobození od soudních poplatků spočívající v tom, že podaný návrh
na zahájení řízení není zjevně neúspěšný.
Druhá věta §36 odst. 3 s. ř. s. k rozhodnutí soudu o žádosti o osvobození od soudních
poplatků stanoví: „Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádos t
odmítne.“ Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že soud takto postupuje v situaci,
kdy již ze samotných skutkových tvrzení a argumentů žadatele obsažených v návrhu je zcela
zřejmé, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Nejvyšší správní soud si je vědom toho,
že odmítnutím osvobození od soudního poplatku může dojít k vážnému omezení práva účastníka
na soudní ochranu, avšak na druhou stranu výhoda spočívající v osvobození od soudních
poplatků může být účastníku poskytnuta pouze při současném naplnění zákonem stanovených
podmínek. V posuzovaném případě stěžovatel svou žalobou vůbec nebrojí proti výroku
napadeného rozhodnutí, kterým bylo stěžovateli v plném rozsahu vyhověno, neboť mu byl
ustanoven k bezplatnému právnímu zastoupení advokát. Stěžovatel se pouze brán í
proti upřesňujícímu vysvětlení a zákonným citacím o jednotlivých aspektech zastupování
ustanoveným advokátem. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje se závěrem městského soudu,
že podaná žaloba zjevně nemůže být úspěšná, neboť napadá rozhodnutí, jímž bylo věcně
stěžovateli v plném rozsahu vyhověno. Dále je stěžovatelova žaloba zjevně nedůvodná,
neboť nenapadá konkrétní zásah do jeho (veřejného subjektivního) práva, avšak pouze text
upozornění na zákonnou úpravu v oblasti poskytování advokátních služeb.
Městský soud také rozhodl správně, pokud poukázal na dřívější rozhodovací činnost
zdejšího soudu vztahující se k obdobnému případu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 12. 2010, č. j. 6 Ads 109/2010 - 47, www.nssoud.cz). Judikatura sice nemá normativní
charakter, ale je významným argumentačním instrumentem při rozhodování obdobných případů.
Poukaz městského soudu na citovanou judikaturu soudu zdejšího tak je nejen případný,
ale i žádoucí. Je to totiž právě Nejvyšší správní soud, který je zák onem povolán ke sjednocování
judikatury správních soudů (§12 odst. 1 s. ř. s.). Ze shora uvedeného rozsudku ostatně kasační
soud vyšel i při úvaze nad nyní posuzovanou kasační stížností.
Z výše uvedených důvodů tedy dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení Městského soudu v Praze netrpí nezákonností ani jinou namítanou vadou, a proto
kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 ods t. 1
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly
mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho b ěžné činnosti, proto mu soud
právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. září 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu