ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.63.2012:14
sp. zn. 2 As 63/2012 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o návrhu žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2011, č. j. 30 A 41/2011 - 8,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) návrhem brojí proti shora označenému usnesení
Krajského soudu v Brně, kterým tento postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně
příslušnému podle §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. 650/11, č. j. 858/11, č. j. 860/11
a č. j. 861/11, kterými byl stěžovateli určen advokát.
Součástí napadeného usnesení je i poučení o tom, že je proti němu přípustná kasační
stížnost. Stěžovatel ovšem podal v reakci na toto usnesení návrh, v němž trvá na tom, že kasační
stížnost proti němu není přípustná, čímž popírá dosavadní judikaturu Nejvyššího správního
soudu, která označuje kasační stížnost proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému
soudu za přípustnou. Svým návrhem stěžovatel „nedává souhlas k postoupení právní věci MěS v Praze
a navrhuje, aby se adresovaný soud vydaným rozhodnutím nevázal a proces nadále vedl“. K výzvám krajského
soudu, aby stěžovatel svoje podání upřesnil (č. l. 14), resp. k výzvě k jeho doplnění (č. l. 15), zaslal
stěžovatel soudu podání, v němž uvedl, že „vůbec nerozumí usnesení adresovaného soudu na listě 15,
včetně toho, že odůvodnění nekoresponduje s jediným výrokem“.
Návrh stěžovatele je nutno odmítnout jako nepřípustný.
Jak správně uvedl krajský soud v poučení svého usnesení, proti usnesení o postoupení
věci místně příslušnému soudu je obecně přípustná kasační stížnost a stěžovateli nic nebránilo
takovou kasační stížnost podat. On ovšem v podstatné části svého návrhu zjevně vyjadřuje vůli
nepodat kasační stížnost ve smyslu §102 a násl. s. ř. s. a fakticky brojí proti ustálené judikatuře,
jež její podání umožňuje. Za této situace by bylo v rozporu s jednoznačně projevenou vůlí
stěžovatele, kdyby Nejvyšší správní soud v přímém rozporu s vyjádřeným právním názorem
stěžovatele chápal jeho návrh jako kasační stížnost. Kasační stížností tedy jeho návrh není.
Není-li ovšem tento návrh kasační stížností, není ani žádným jiným návrhem, o němž by
zákon dovoloval Nejvyššímu správnímu soudu rozhodnout. Pokud se stěžovatel ve svém návrhu
domáhá toho, aby se krajský soud svým „rozhodnutím nevázal a proces nadále vedl“, přičemž i přes
výzvy soudu z jeho podání nevyplynulo, zda má stěžovatel v úmyslu proti předmětnému usnesení
krajského soudu brojit kasační stížností či zda se jedná o některý z jiných typů návrhů, o němž je
Nejvyšší správní soud dle s. ř. s. příslušný rozhodovat, nezbylo, než návrh stěžovatele odmítnout.
Za této situace nebylo ani namístě odstraňovat další vady podání, tedy nezaplacení soudního
poplatku a neprokázané právní zastoupení stěžovatele.
V souladu s ustanovením §60 odst. 3 věta prvá s. ř. s. bylo vysloveno, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu