ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.66.2012:13
sp. zn. 2 As 66/2012 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o návrhu žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2011, č. j. 30 A 115/2011 - 6,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) návrhem brojí proti shora označenému usnesení
Krajského soudu v Brně, kterým tento postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně
příslušnému podle §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), řízení
o jeho žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. 2254/11, doručené dne 2. 9. 2011, kterým byl stěžovateli
určen advokát.
Součástí napadeného usnesení je i poučení o tom, že je proti němu přípustná kasační stížnost.
Stěžovatel ovšem podal v reakci na toto usnesení návrh, v němž trvá na tom, že kasační stížnost proti
němu není přípustná, čímž popírá dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu, která označuje
kasační stížnost proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu za přípustnou. Svým
návrhem stěžovatel „navrhuje, aby se adresovaný soud vydaným rozhodnutím nevázal a proces nadále vedl“.
K výzvě krajského soudu směřující k odstranění vad podání (č. l. 10), zaslal stěžovatel soudu podání
(č. l. 13), v němž uvedl, že výzvě soudu nerozumí, „poněvadž se žádným podáním nedomáhá zrušení
rozhodnutí adresovaného soudu“.
Návrh stěžovatele je nutno odmítnout jako nepřípustný.
Jak správně uvedl krajský soud v poučení svého usnesení, proti usnesení o postoupení věci
místně příslušnému soudu je obecně přípustná kasační stížnost a stěžovateli nic nebránilo takovou
kasační stížnost podat. On ovšem zjevně vyjádřil vůli nepodat kasační stížnost ve smyslu §102 a násl.
s. ř. s., pouze vyjevil nesouhlas s ustálenou judikaturou, jež její podání umožňuje. Za této situace
by bylo v rozporu s jednoznačně projevenou vůlí stěžovatele, kdyby Nejvyšší správní soud v přímém
rozporu s vyjádřeným právním názorem stěžovatele chápal jeho návrh jako kasační stížnost. Kasační
stížností tedy jeho návrh není.
Není-li ovšem tento návrh kasační stížností, není ani žádným jiným návrhem, o němž
by zákon dovoloval Nejvyššímu správnímu soudu rozhodnout. Pokud se stěžovatel ve svém návrhu
domáhá toho, aby se krajský soud svým „rozhodnutím nevázal a proces nadále vedl“, resp. pokud výslovně
popírá svůj úmysl zrušit shora označené rozhodnutí krajského soudu, nezbylo, než návrh stěžovatele
odmítnout. Za této situace nebylo ani namístě odstraňovat další vady podání, tedy nezaplacení
soudního poplatku a neprokázané právní zastoupení stěžovatele.
V souladu s ustanovením §60 odst. 3 věta prvá s. ř. s. bylo vysloveno, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu