ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.76.2012:11
sp. zn. 2 As 76/2012 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce P. Č.,
proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Praha 1, Národní 16, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2012, č. j. 9 A 245/2011 -
74,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 5. 2010,
č. j. 1384/10, kterým žalovaná rozhodla o určení advokáta žalobci, usnesením ze dne 10. 2. 2012,
č. j. 9 A 245/2011 – 74 (dále jen „napadené rozhodnutí“), nepřiznal žalobci osvobození
od soudních poplatků. Osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“) žalobci nepřiznal proto, že jeho návrh ve věci samé zjevně nemůže
být úspěšný. Tento závěr odůvodnil tím, že žalobce sice doložil, že jeho majetkové poměry
odůvodňují osvobození od soudních poplatků, avšak ani nemajetnému účastníkovi nemůže být
osvobození od soudních poplatků přiznáno, pokud jeho návrh zjevně nemůže být úspěšný.
Žalobce totiž napadl žalobou rozhodnutí, jímž mu žalovaná k jeho žádosti určila konkrétního
advokáta k zastupování ve věci specifikované v napadeném rozhodnutí. Jinak se v napadeném
rozhodnutí o určení advokáta pouze přímo či nepřímo citují a konkretizují zákonná pravidla
obsažená v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Námitky žalobce
proti napadenému rozhodnutí jsou fakticky nesouhlasem s podmínkami, které pro poskytování
právních služeb určeným advokátem stanoví samotný zákon. V posuzovaném případě žalovaná
žalobci plně vyhověla: kladně rozhodla o jeho žádosti o určení advokáta a stanovila, že advokát
bude poskytovat právní služby bez nároku na odměnu. Žalobce v žalobě vznáší námitky proti
tomu, že žalovaná učinila obsahem rozhodnutí některá obecná pravidla poskytování právních
služeb stanovená zákonem; taková polemika se zákonnými pravidly je ovšem předem odsouzena
k neúspěchu. Jelikož tedy žaloba zjevně nemohla být úspěšná, městský soud žalobcovu žádost
o osvobození od soudních poplatků zamítl. Současně konstatoval, že, dle jeho názoru, žalobce
dlouhodobě zneužívá právo, přičemž odkázal na závěry plynoucí k této problematice z usnesení
Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. I. ÚS 3124/10.
Usnesení městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v níž
explicitně neodkázal na konkrétní zákonný důvod. Z obsahu kasační stížnosti je nicméně zřejmé,
že jsou tvrzeny důvody dle §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. Právní subsumpce kasačních důvodů
pod konkrétní písmena §103 odst. 1 s. ř. s. je záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším
správním soudem a nejde proto o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání
(srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50,
publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS; všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
z www.nssoud.cz).
Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že městský soud svým výrokem v napadeném
usnesení již fakticky rozhodl konečným způsobem ve věci, ačkoliv tomu tak nemůže být. Podle
stěžovatele neposoudil žalobní tvrzení a jednotlivá zákonná pravidla obsažená v napadeném
rozhodnutí žalované; věc samu pak řešil jen povrchně. Stěžovatel je přesvědčen, že napadené
rozhodnutí ho neupozorňuje na zákonné podmínky určení advokáta, nýbrž tyto podmínky
konstituuje. Taktéž uvedl, že kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž se negativně upravilo vedení
řízení, není přípustná, nicméně nespravedlivě vedený proces je důvodem k zásahu nadřízeného
soudu.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti;
ze soudního spisu totiž zjevně vyplývá absence dvou podmínek řízení. Především nebyl zaplacen
soudní poplatek za kasační řízení [§2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) a Položka 19
Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu jmenovaného zákona] a stěžovatel též není zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z judikatury se však podává, že „v řízení o kasační stížnosti proti
usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem.“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37). Trvání na těchto
podmínkách, vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení, by vedlo k popření cíle, jenž
účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž
má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv.
Kasační stížnost je tudíž nutno posoudit jako přípustnou.
Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4,
věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
Kasační stížnost není důvodná.
Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od poplatkové povinnosti
je zařazen v §36 odst. 3 s. ř. s. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že účastník může být
osvobozen od soudních poplatků při současném splnění tří předpokladů: a) je podána žádost
o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný,
c) žadatel doložil nedostatek prostředků pro vedení řízení. V daném případě stěžovatel požádal
o osvobození od soudních poplatků; tím je splněn první předpoklad. Z napadeného usnesení
vyplývá, že městský soud dospěl k závěru, že i třetí předpoklad, tedy doložení nedostatku
prostředků, byl v případě žalobce naplněn. Městský soud však naznal, že v posuzovaném případě
nebyla naplněna zákonná podmínka osvobození od soudních poplatků spočívající v tom,
že podaný návrh na zahájení řízení není zjevně neúspěšný.
Ustanovení §36 odst. 3, věta třetí s. ř. s. stanoví, že dospěje-li (…) soud k závěru, že návrh
zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost (o osvobození od soudních poplatků) zamítne. Soud takto
postupuje v situaci, kdy již ze samotných skutkových tvrzení a argumentů žadatele obsažených
v návrhu je prima vista zcela zřejmé, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Nejvyšší správní soud
si je vědom toho, že odmítnutím osvobození od soudního poplatku může dojít k vážnému
omezení práva účastníka na soudní ochranu; na druhou stranu však nelze nevidět, že procesní
benefit, spočívající v osvobození od soudních poplatků, může být (zcela logicky) účastníku
poskytnut pouze při současném naplnění všech zákonem stanovených podmínek, tedy
i podmínky potenciálně možného úspěchu v řízení. V posuzovaném případě ovšem stěžovatel
svou žalobou vůbec nebrojí proti výroku napadeného rozhodnutí, kterým mu bylo v plném
rozsahu vyhověno, neboť mu byl určen k bezplatnému právnímu zastoupení advokát. Stěžovatel
se brání proti upřesňujícímu vysvětlení a zákonným citacím o jednotlivých aspektech zastupování
určeným advokátem; fakticky tedy jen polemizuje s důvody, o něž se rozhodnutí žalované opírá.
Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje se závěrem městského soudu, že podaná žaloba zjevně
nemůže být úspěšná, neboť napadá rozhodnutí, jímž bylo věcně stěžovateli v plném rozsahu
vyhověno. Žaloba netvrdí konkrétní zásah do práv stěžovatele, pouze rozporuje text upozornění
na zákonnou úpravu v oblasti poskytování advokátních služeb.
K dalším námitkám stěžovatele lze souhrnně konstatovat, že ty vůbec nejsou způsobilé
zpochybnit věcnou správnost a zákonnost napadeného usnesení (např. vytýkané používání
minulého času v odůvodnění, polemika o povaze prejudikatury atp.).
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, nezbylo
mu, než ji za podmínek vyplývajících z §110 odst. 1, věty druhé s. ř. s. rozsudkem zamítnout.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační
stížnosti neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. V případě žalované pak nelze,
z povahy věci, kdy kasační řízení bylo vedeno jen stran toho, zda bude stěžovatel pro soudní
řízení osvobozen od placení soudních poplatků, o procesní úspěšnosti vůbec uvažovat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. června 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu