ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.92.2012:13
sp. zn. 2 As 92/2012 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce P. Č.,
proti žalované České advokátní komo ře, se sídlem Praha 1, Národní 16, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 4. 2012, č. j.
10 Na 13/2012 - 8,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 4. 2012,
č. j. 10 Na 13/2012 - 8, postoupil žalobu, kterou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí
žalované ze dne 6. 2. 2012, č. j. 328/12, Městskému soudu v Praze, jako soudu místně
příslušnému.
Na toto usnesení reagoval žalobce (dále jen „stěžovatel“) podáním ze dne 30. 4. 2012,
adresovaným Nejvyššímu správnímu soudu, v němž namítl zmatečnost procesu a vyslovil názor,
že Krajský soud v Českých Budějovicích nesprávně posoudil svou místní příslušnost. Stěžovatel
se domáhal přezkumu napadeného usnesení a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení zrušil a věc postoupil místně a věcně příslušnému soudu.
Toto podání bylo zdejším soudem vyhodnoceno jako kasační stížnost, neboť stěžovatel
v něm nesouhlasí s posouzením otázky příslušnosti Městského soudu v Praze a navrhuje
napadené usnesení zrušit. Proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu existuje
pouze jediný zákonem předvídaný opravný prostředek – kasační stížnost (její přípustnost proti
tomuto typu rozhodnutí potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2005,
č. j. 6 Ads 31/2004 - 35, či v usnesení ze dne 21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007 - 101, publikovaném
pod č. 2503/2012 Sb. NSS, vše dostupné z www.nssoud.cz), na jejímž základě by mohl o být
takové usnesení odklizeno. Domáhá-li se tedy stěžovatel zrušení napadeného usnesení, je zřejmé,
že po materiální stránce jde skutečně o kasační stížnost proti usnesení, kterým bylo o postoupení
věci rozhodnuto. Pokud se stěžovatel domáhá toho, aby Nejvyšší správní soud poté, co napadené
usnesení zruší, sám věc postoupil příslušnému soudu, pak o takovém návrhu nemá Nejvyšší
správní soud pravomoc rozhodovat; kasační soud může rozhodnout o příslušnosti soudu
v případě vzniku sporu o příslušnost mezi dvěma soudy (§7 odst. 5, věta druhá a třetí soudního
řádu správního - dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud se před posouzením důvodnosti návrhu stěžovatele zabýval nejprve
tím, zda jsou splněny všechny podmínky, za nichž může řízení o kasační stížnosti proběhnout,
přičemž zjistil, že stěžovatel za podanou kasační stížnost nezaplatil soudní poplatek. Proto
ho usnesením ze dne 25. 5. 2012, č. j. 2 As 92/2012 – 6, vyzval, aby ve lhůtě sedmi dnů zaplatil
soudní poplatek ve výši 5000 Kč; zároveň ho poučil o následcích neuposlechnutí této výzvy
a o tom, že má právo žádat o osvobození od soudních poplatků. Toto usnesení stěžovatel převzal
dne 11. 6. 2012.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích , ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti; dle §7 odst. 1 citovaného zákona se stal soudní poplatek za podání
kasační stížnosti splatný okamžikem jejího podání. Soudní poplatek za kasační stížnost činí, dle
položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 5000 Kč.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele, aby zaplatil soudní
poplatek v dodatečně stanovené lhůtě sedmi dnů a poučil ho i o následcích neuposlechnutí této
výzvy. Stěžovatel usnesení převzal, avšak ve stanovené lhůtě, ani později, soudní poplatek
nezaplatil, ani nepožádal o osvobození od soudních poplatků. Je tedy evidentní, že soudní
poplatek nebyl ke dni vydání tohoto usnesení zaplacen a není tak splněna esenciální podmínka,
za níž může řízení o kasační stížnosti proběhnout.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. S ohledem na uvedené skutečnosti zdejšímu soudu
nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že dne 2. 7. 2012 mu byl doručen přípis
stěžovatele ze dne 25. 6. 2012, ve kterém výslovně uvádí: „Bere se žaloba zpět.“ Tento procesní
úkon stěžovatele je pro kasační řízení bezpředmětný, nicméně Městský soud v Praze, kterému
byla věc pravomocně postoupena napadeným usnesením, bude povinen k němu přihlédnout.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť
řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. července 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu