ECLI:CZ:NSS:2012:2.AZS.13.2012:18
sp. zn. 2 Azs 13/2012 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: B. C. zast.
Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Ječná 548/7, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6.
2011, č. j. OAM-149/ZA-ZA06-ZA09-2011, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2012, č. j. 56 Az 51/2011 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 1. 6. 2011, č. j. OAM-149/ZA-ZA06-ZA09-2011
(dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl žalovaný, s odkazem na §16 odst. 1 písm. d) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), žádost žalobkyně
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou, neboť přichází z bezpečné země
původu, kterou navíc neopustila z důvodů azylově relevantních. Neshledal rovněž,
že by odjezdem z České republiky mohlo dojít k porušení mezinárodních závazků.
V žalobě proti tomu žalobkyně namítla pouze, že rozhodnutím žalovaného byla zkrácena
na svých právech a že došlo k porušení správního řádu a zákona o azylu.
Krajský soud žalobkyni nejprve přípisem ze dne 28. 11. 2011 vyzval k doplnění
skutkových tvrzení k žalobním bodům, a po nevyhovění této výzvě tak učinil usnesením ze dne
17. 1. 2012, č. j. 56 Az 51/2011 - 34. Lhůta pro vyhovění výzvě byla stanovena v délce 15 dnů
ode dne doručení a výzva obsahovala poučení o následcích nevyhovění.
Krajský soud žalobu usnesením ze dne 21. 2. 2012 odmítl z důvodu neodstranění vad
ve stanovené lhůtě. Přitom poukázal na skutečnost, že žaloba neobsahovala zákonné náležitosti,
dále poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu o kvalitě právních a skutkových důvodů
žaloby a konstatoval řádné doručení výzvy k odstranění nedostatků vydané podle §35 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „s. ř. s.“).
Rozsudek napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, v níž uplatňuje
důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Konkrétně namítá, že současně podává krajskému soudu žádost o prominutí zmeškání
lhůty k vyhovění výzvě soudu k uvedení žalobních bodů. Případné vyhovění této žádosti
krajským soudem považuje za důvod pro zrušení napadeného usnesení a k provedení
meritorního soudního přezkumu. Ke kasační stížnosti stěžovatelka přiložila stejnopis podání
nazvaného „žádost o prominutí zmeškání lhůty dle §58 o. s. ř. a uvedení žalobních bodů“,v němž uvádí,
že pro pokročilé těhotenství vázla její komunikace s advokátem, přičemž k vyjasnění situace došlo
až 6. 3. 2012. Současně doplňuje žalobní body tvrzením, že Mongolsko není bezpečnou zemí
a dále tvrzením, že v jejím případě měly být shledány důvody pro udělení doplňkové ochrany.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v postupu krajského soudu
neshledává žádné pochybení. Pokud by byla zkoumána zákonnost správního rozhodnutí,
považuje je za vydané v souladu se zákonem a poukazuje na skutečnost, že tento jeho závěr
kasační stížností zpochybňován není. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Kasační stížnost
je dle §102 s. ř. s. zásadně přípustná, s výjimkou případů taxativně vypočtených v §104 s. ř. s.,
pokud splňuje zákonné náležitosti (§106 odst. 1 s. ř. s.), je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 s. ř. s.). Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost
přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které
stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit
mohl. Stěžovatelka v kasační stížnosti odkazuje na §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a požaduje zrušení
napadeného usnesení o odmítnutí žaloby. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud se ve smyslu §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu
tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Vymezením
institutu nepřijatelnosti se soud již podrobně zabýval např. ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 (publ. pod. č. 933/2006 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná také na www.nssoud.cz). Přesah vlastních zájmů
stěžovatelky je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je totiž nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V daném
případě stěžovatelka požaduje zrušení usnesení o odmítnutí žaloby z důvodu, že současně
požádala o prominutí zmeškání lhůty k úkonu podle občanského soudního řádu, v důsledku
jehož neprovedení byla žaloba odmítnuta. Jedná se o procesní otázku, která dosud nebyla
judikatorně řešena; proto Nejvyšší správní soud uznal přijatelnost kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4,
věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z ustanovení §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
V daném případě není sporné, že stěžovatelčina žaloba postrádala náležitosti,
a to zejména žalobní body podle §71 odst. 1, písm. d) s. ř. s. a že stěžovatelka byla krajským
soudem vyzvána k odstranění této vady ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s. Vzhledem k tomu,
že ke kasační stížnosti připojila plnou moc udělenou advokátovi dne 14. 9. 2011, zkoumal
Nejvyšší správní soud, zda nebyla předložena již krajskému soudu před jeho rozhodnutím
a zjistil, že nikoliv; ostatně stěžovatelka ani nenamítá pochybení soudu při doručování výzvy.
Výzvou byla stanovena lhůta k odstranění vad žaloby 15 dnů ode dne jejího doručení;
jedná se o lhůtu soudcovskou.
Stěžovatelka požádala o prominutí zmeškání této lhůty podle §58 občanského soudního
řádu. Předně je třeba upozornit na skutečnost, že soudní řád správní má vlastní úpravu prominutí
zmeškání lhůty i prodloužení lhůty v §40 odst. 5. Nicméně vzhledem k tomu, že přezkum
správních rozhodnutí soudem je upraven soudním řádem správním, nelze tu postupovat podle
občanského soudního řádu („o. s. ř“), kterého lze užít jen podpůrně v případech s. ř. s.
neupravených (§64 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že právní úprava prominutí zmeškání lhůty
je v obou procesních předpisech obdobná, není podstatné, že se stěžovatelka dovolává
nesprávného předpisu. Obdobnost právní úpravy pak vyvolává i nutnost obdobného výkladu
tohoto procesního institutu. Prominutí zmeškání lhůty k provedení úkonu však konstantní výklad
§58 o. s. ř. vylučuje v případě lhůty soudcovské, již lze na žádost prodloužit, a to i po jejím
uplynutí (k tomu srovnej výklad k §55 a §58 občanského soudního řádu např. v komentáři
Občanský soudní řád, Bureš, Drápal, Mazanec, C. H. Beck 2001 či Občanský soudní řád, Alena
Winterová a kolektiv, Linde, 2007).
Navíc je třeba konstatovat, že jak prominutí zmeškání lhůty, tak i prodloužení lhůty,
je možné, pouze dokud řízení nebylo ukončeno. V daném případě však žádost byla podána
až po pravomocném skončení řízení.
Skutečnost, že stěžovatelka podala žádost o prominutí zmeškání lhůty, tedy není
důvodem, pro který by mohl Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí soudu nebylo nezákonné a ať krajský soud
s uvedenou žádostí naloží jakkoliv, nemůže to mít na kasační řízení vliv.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, nezbylo
mu, než ji za podmínek vyplývajících z §110 odst. 1, in fine s. ř. s. zamítnout.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla v řízení o kasační
stížnosti procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží. Pokud jde o procesně
úspěšného účastníka – žalovaného, tomu nevznikly v tomto kasačním řízení náklady přesahující
rámec jeho obvyklé úřední činnosti. Proto mu Nejvyšší správní soud právo na náhradu nákladů
řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. května 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu