ECLI:CZ:NSS:2012:3.ADS.162.2011:51
sp. zn. 3 Ads 162/2011 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobkyně: J. M.,
zastoupená JUDr. Miloslavou Šmokovou, advokátkou se sídlem Uherský Brod, 28. října 976,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 3. 1. 2011, č.j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2011, č. j. 41 Ad 11/2011 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna soudem ustanovené advokátky JUDr. Miloslavy Šmokové se u r č u j e
částkou 800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobkyně brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí žalované
ze dne 3. 1. 2011, č.j. X, kterým žalovaná zamítla námitky žalobkyně do rozhodnutí ČSSZ ze dne
16. 7. 2010 a toto rozhodnutí potvrdila. Své rozhodnutí žalovaná odůvodnila tak, že ČSSZ
rozhodnutím ze dne 16. 7. 2010 zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění
podmínek pro nárok na invalidní důchod podle §38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění
pozdějších předpisů. V námitkách žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s nepřiznáním důchodu pro
nesplnění potřebné doby pojištění, neboť ČSSZ ve svém rozhodnutí nesprávně určila dobu
vzniku invalidity. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že podle posudku PK
MPSV, pracoviště Brno, ze dne 15. 1. 2010 žalobkyně byla od 20. 4. 2005 do 12. 10. 2007 plně
invalidní podle §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009.
Žalobkyně dle nově vypracovaného posudku lékaře ČSSZ ze dne 22. 11. 2010 není již plně
invalidní po 12. 10. 2007. Podle posudku PK MPSV, pracoviště Brno, ze dne 15. 1. 2010
se žalobkyně od 13. 10. 2007 stala částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.,
ve znění účinném do 31. 12. 2009. Doba pojištění potřebná pro nárok na částečný invalidní
důchod se zjišťuje stejně jako pro nárok na plný invalidní důchod z posledních 10ti roků
počítaných zpětně před vznikem invalidity. Rozhodným obdobím pro nárok na částečný invalidní
důchod je období od 13. 10. 1997 do 12. 10. 2007, ve kterém žalobkyně získala pouze 3 roky a 30
dnů pojištění (avšak bylo třeba získat nejméně 5 roků pojištění). ČSSZ také zkoumala, zda
podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na částečný invalidní důchod nebyla splněna
v souladu s §40 odst. 2 věty druhé zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2010, a to,
zda účastník řízení dosáhl 10 let doby pojištění v posledních 20ti letech před vznikem invalidity,
tj. v období od 13. 10. 1987 do 12. 10. 2007. Na základě tohoto šetření bylo zjištěno, že účastník
řízení dosáhl v tomto rozhodném období pouze 9 let a 239 dnů pojištění. K námitkám
žalobkyně, aby ČSSZ vycházela při novém rozhodování z data 20. 4. 2005, tj. data vzniku plné
invalidity, kdy by dobu pojištění nejméně 10 let splňovala (což žalovaná nerozporovala), nikoliv
z 13. 10. 2007, žalovaná uvedla, že tomuto požadavku nelze vyhovět, neboť žalobkyni nárok na
plný invalidní důchod zanikl dne 12. 10. 2007 a tudíž nebylo již možné zjišťovat dobu pojištění
z období 20 let před vznikem plné invalidity.
V žalobě, doplněné zástupkyní žalobkyně, žalobkyně uvedla, že nesouhlasí
s tím, že při změně invalidity z „plné“ na „částečnou“ se posuzuje splnění potřebné doby
pojištění opětovně od této „částečné“ invalidity. Podle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném
od 1. 1. 2010, se potřebná doba pojištění zjišťuje z posledních 20 let před vznikem invalidity
a v tomto případě by žalobkyně potřebnou dobu pojištění získala. Novelou účinnou od 1. 1. 2010
došlo pro případ žalobkyně k důležité změně. Ve znění účinném do 31. 12. 2009 bylo v §44
stanoveno, že podmínka potřebné doby pojištění je splněna, pokud před vznikem částečné
invalidity byl pojištěnec plně invalidní. Protože novelou účinnou od 1. 1. 2010 přestala být
rozlišována invalidita „částečná“ a „plná“, bylo logicky toto ustanovení zákona zrušeno. Pokud
tedy žalovaná uznává, že žalobkyně splňuje potřebnou dobu pojištění dle novely účinné
od 1. 1. 2010, nemůže rozlišovat mezi „plnou“ a „částečnou“ invaliditou žalobkyně, ale musí brát
v úvahu pouze to, že žalobkyně je invalidní, že se invalidní stala k 20. 4. 2005 a že tedy splňuje
dobu pojištění potřebnou pro nárok na invalidní důchod, neboť za období posledních 20ti let
před vznikem invalidity, tj. od 20. 4. 1985, splňuje potřebnou dobu pojištění.
Krajský soud žalobu zamítl, přičemž v podrobném odůvodnění zejména uvedl,
že žalobkyně si od r. 2006 podala několik žádostí o plný invalidní důchod, krajský soud v její věci
v mezidobí již rozhodoval rozsudkem ze dne 8. 2. 2010, č. j. 33 Cad 10/2009 - 32, a usnesením
ze dne 2. 3. 2010, č. j. 33 Cad 10/009 - 36, na což pak navazovalo zamítavé rozhodnutí ČSSZ
ze dne 27. 4. 2010 (jímž byl realizován uváděný rozsudek), v němž bylo rozhodnuto,
že žalobkyně se stala od 20. 4. 2005 plně invalidní, avšak nesplnila potřebnou dobu pojištění.
V nyní posuzované věci se navazuje na posudek MPSV Brno ze dne 15. 1. 2010, podle něhož
invalidita žalobkyně vznikla dne 13. 10. 2007, jako invalidita částečná, a účastnice řízení
v rozhodném období 20ti let od 13. 10. 1987 do 12. 10. 2007 získala pouze 9 roků a 239 dnů
pojištění (avšak bylo třeba získat nejméně 10 roků pojištění). Žalobkyně nesouhlasila
s tím, aby za rozhodné období 20ti let bylo posuzováno období před datem 12. 10. 2007,
nýbrž požadovala, aby jako rozhodné období pro dobu pojištění bylo vzato období před datem
20. 4. 2005, kdy se stala plně invalidní. Soud se s touto námitkou žalobkyně neztotožnil a uzavřel,
že žalovaná jako datum vzniku invalidity musí v posuzované věci vzít datum 13. 10. 2007,
tj. datum, kdy trvala invalidita částečná, a to do 31. 12. 2009 dle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění
platném ke dni 31. 12. 2009, a tato invalidita se po 1. 1. 2010 změnila v invaliditu I. stupně.
Krajský soud se tedy ztotožnil se žalovanou v tom, že po 1. 1. 2010 bylo třeba dobu pojištění
zjišťovat z období před vznikem 13. 10. 2007, neboť invalidita plná datem 12. 10. 2007 zanikla.
Kasační stížnost stěžovatelka podala s odkazem na důvody uvedené v §103 odst. 1
písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Napadený rozsudek podle ní neobsahuje vůbec právní závěry vyplývající
z rozhodných skutkových okolností a důvody rozhodnutí nejsou ve vztahu k výroku
jednoznačné. Podle zákona č. 155/1995 Sb., po novele od 1. 1. 2010, se potřebná doba pojištění
pro nárok na invalidní důchod zjišťuje z období před vznikem invalidity. Stěžovatelka je invalidní
od 20. 4. 2005, tedy potřebná doba pojištění se u ní zjišťuje od 20. 4. 1985 a za tuto dobu
stěžovatelka získala celkem 4242 dnů doby pojištění. Pokud se krajský soud ztotožňuje s názorem
žalované, že potřebná doba pojištění se od 1. 1. 2010 počítá od 13. 10. 1997 do 12. 10. 2007,
je tento závěr soudu v rozporu s §40 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 1. 1. 2010.
Podle tohoto ustanovení s potřebná doba pojištění zjišťuje z období před vznikem invalidity.
U pojištěnce staršího 38 let se podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod
považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období 20 let před vznikem invalidity.
Potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Stěžovatelka v tomto období potřebnou dobu
získala. Závěrem kasační stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soud k dalšímu řízení.
Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze potom kasační
stížnost podat z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
Stěžovatelka spatřuje pochybení žalované v tom, že při rozhodování o žádosti
stěžovatelky o přiznání invalidního důchodu žalovaná při zjišťování doby pojištění stěžovatelky
vycházela až z data vzniku její částečné invalidity, tj. 13. 10. 2007, a nikoliv z data vzniku její plné
invalidity, tj. 20. 4. 2005.
Ve věci bylo rozhodováno po 1. 1. 2010, avšak jednalo se o uplatnění nároku na důchod,
který měl vzniknout před 1. 1. 2010. To je významné připomenout s ohledem na novelizaci
zákona č. 155/1995 Sb., provedenou zákonem č. 306/2008 Sb., s účinností od 1. 1. 2010.
Podle přechodných ustanovení této novelizace (zákon č. 306/2008 Sb.) platí, že O nárocích
na důchody, které vznikly před 1. lednem 2010 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto,
a o přiznání, odnětí nebo změně výše těchto důchodů za dobu před tímto dnem, i když o nich již bylo pravomocně
rozhodnuto, se rozhodne podle právních předpisů účinných před tímto dnem., a dále, že Účast na důchodovém
pojištění a doby důchodového pojištění a náhradní doby důchodového pojištění získané před 1. lednem 2010
se hodnotí podle právních předpisů účinných před tímto dnem.
Předmětem sporu v posuzované věci je jediná otázka, a to otázka právního posouzení,
zda se v případě stěžovatelky měla doba pojištění pro účely přiznání částečného invalidního
důchodu od data 13. 10. 2007 posuzovat od tohoto data zpět, jako data vzniku částečné
invalidity, nebo zda se měla předmětná doba pojištění posuzovat od dřívějšího data vzniku plné
invalidity stěžovatelky, tj. data 20. 4. 2005.
Podle §4 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, byly plný invalidní
důchod a částečný invalidní důchod považovány za dva samostatné druhy důchodu s vlastním
režimem pro posuzování nároku, výše důchodu, výpočtu, apod.
Podmínky nároku na částečný invalidní důchod jednoznačně stanovil zákon
o důchodovém pojištění v §43 a §44 ve spojení s §40. Žalovaná při vymezení rozhodného
období pro posouzení nároku stěžovatelky správně vycházela z data vzniku částečné invalidity
stěžovatelky dne 13. 10. 2007, potvrzeného napadeným rozsudkem krajského soudu. Rozhodné
období pro zjišťování potřebné doby pojištění pro nárok na částečný invalidní důchod se odvíjel
výlučně od data vzniku částečné invalidity. Okruh pojištěných osob byl dán, a ve spojení
s tím bylo možno započítat dobu pojištění podle §5 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném
do 31. 12. 2009. Příp. předcházející dobu plné invalidity tzv. bez dalšího, tj. bez přiznání nároku
a pobírání plného invalidního důchodu, jak tomu bylo v případě stěžovatelky, jako započitatelnou
dobu pojištění, právní úprava nepřipouštěla. Jako doba účasti na pojištění se v daných
souvislostech započítávala pouze doba pobírání plného invalidního důchodu, a to dále toliko
pro případ režimu §5 odst. 1 písm. t) citovaného zákona. Jiným případem započtení doby
pobírání plného invalidního důchodu jako doby pojištění ještě byly situace podřaditelné
pod režim §44 odst. 3 téhož zákona, což by však na souzený případ stěžovatelky, i kdyby byla
poživatelkou plného invalidního důchodu, stejně nedopadalo.
Rozhodná období pro zjišťování potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní
důchod a pro nárok na částečný invalidní důchod se posuzovala samostatně, neboť data vzniku
plné invalidity a částečné invalidity byla v projednávané věci různá. Ostatně obdobný právní závěr
je doložitelný i z dosavadní ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního sodu ze dne 5. 9. 2007, č. j. 3 Ads 73/2006 - 53, přístupný
na www.nssoud.cz. Dikce ustanovení §40 zákona č. 155/1995 Sb. nezakládala žádné
pochybnosti v postupu správního orgánu při určování rozhodného období a žalovaná
tak postupovala v souladu s citovaným zákonným ustanovením. Toto ustanovení nepřipouštělo
výklad, který dovozuje stěžovatelka, tj. že podmínka potřebné doby pojištění se považuje
za splněnou tím, že stěžovatelka byla před vznikem částečné invalidity plně invalidní.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že žalovaná při posouzení podmínek nároku
na částečný invalidní důchod stěžovatelky nepochybila a tvrzené důvody kasační stížnosti
dle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. tak nebyly naplněny. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost jako nedůvodnou dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto nemá právo
na náhradu nákladů, které jí příp. vznikly. Žalované v dané věci náhradu nákladů řízení nelze
ze zákona přiznat.
Stěžovatelce byla pro řízení před soudem ustanovena soudem zástupkyně advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120
s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto určil za zastupování stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti
odměnu ustanovené advokátce, a to částkou 500 Kč dle §7 ve spojení s §9 odst. 2 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za jeden úkon právní služby - podání kasační stížnosti. Soud
ustanovené advokátce dále přiznal částku 300 Kč, jako paušální náhradu hotových výdajů (§13
odst. 3 advokátního tarifu). Úkon „první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem“ nepřicházel v úvahu,
neb ustanovená zástupkyně stěžovatelku zastupovala již v řízení před krajským soudem.
Zástupkyni stěžovatelky se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2012
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu