ECLI:CZ:NSS:2012:3.ADS.175.2011:27
sp. zn. 3 Ads 175/2011 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobce: V. S., zast. JUDr.
Jindřichem Šperglem, advokátem, se sídlem ul. 17. listopadu 2669, Mělník, proti dosud
označovanému žalovanému: Orgán sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra, adresa PO BOX
122, Praha 4, o úpravě výměry sirotčího důchodu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2011, č. j. 42 Ad 135/2011 – 17,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2011, č. j. 42 Ad 135/2011 – 17,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému usnesení Krajského soudu v Praze, kterým soud odmítl jeho žalobu napadající
rozhodnutí žalovaného ve věci úpravy výměry sirotčího důchodu. Krajský soud v odůvodnění
napadeného usnesení uvedl, že návrh odmítl, neboť jím bylo napadeno rozhodnutí správního
orgánu, který rozhodl v prvním stupni.
Stěžovatel se v kasační stížnosti dovolává důvodů vymezených v §103 odst. 1 písm. a), b)
a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Ohrazuje se proti tvrzení
krajského soudu, že podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2011, neboť z obsahu
jeho podání je zcela jednoznačně patrné, že žalobu podával proti rozhodnutí žalovaného ze dne
29. 4. 2011. Zdůrazňuje, že v úvodu žaloby uvedl, že dne 9. 5. 2011 mu bylo doručeno
rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2011, čj. OSZ-45250-72/M-Šp-2011, kterým bylo
rozhodnuto o námitkách, které podal do rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2011, čj. OSZ-
45250-67/D-2011. Dále namítá, že další sdělení v žalobě, kde informoval, že rozhodnutím ze dne
5. 4. 2011, čj. OSZ-45250-67/D-2011 nevyhověl žalovaný jeho žádosti ze dne 21. 1. 2010 ve věci
změny výše sirotčího důchodu přiznaného od 1. 9. 2008, rozhodně neodůvodňuje závěr,
že žaloba směřuje právě proti tomuto rozhodnutí. Navíc v závěru I. odstavce žaloby sděloval,
že rozhodnutím ze dne 29. 4. 2011, čj. OSZ-45250-72/M-Šp-2011 byly jeho námitky
jako nedůvodné zamítnuty a napadené rozhodnutí v celém rozsahu potvrzeno. V odstavci II.
žaloby potom poukazoval na závěr žalovaného, který je doslovnou citací z rozhodnutí ze dne
29. 4. 2011, čj. OSZ-45250-72/M-Šp-2011. Stěžovatel současně uvádí, že pokud měl krajský soud
přesto pochybnosti, proti jakému rozhodnutí žaloba směřuje, měl stěžovatele vyzvat ve smyslu
§37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění domnělé vady. Napadené rozhodnutí krajského soudu stěžovatel
označil i za nezákonné, neboť soud nesprávně zaměnil otázku, koho žalovat, s otázkou, proti
jakému rozhodnutí žaloba směřuje. Na základě uvedeného stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil v plném rozsahu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
V projednávané věci Nejvyšší správní soud z předmětného soudního a správního spisu
především zjistil, že stěžovatel, v zastoupení advokátem, podal žalobu datovanou dnem
3. 6. 2011, kde na její titulní straně se specifikací předmětné věci jako žalovaného označil Orgán
sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra České republiky, adresa PO BOX 122, Praha 4,
a pokud šlo o předmět žaloby, uvedl, že žaloba směřuje proti rozhodnutí žalovaného ve věci
vedené žalovaným pod čj. OSZ-42250-67/D-2011. Ve vlastním textu podání (žaloby) potom
poukazoval na rozhodnutí ze dne 29. 4. 2011, čj. OSZ-45250-72/M-Šp-2011, jímž bylo
rozhodnuto o námitkách, které stěžovatel podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2011,
čj. OSZ-45250-67/D-2011. Dále popisoval rozhodování žalovaného ve věci stěžovatele počínaje
rozhodnutím ze dne 19. 5. 2008, a uvedl, že dne 21. 1. 2010 vyzval žalovaného, aby bylo o výši
jeho sirotčího důchodu rozhodnuto podle §53 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění tak, že jeho procentní výměra nebude nižší, než procentní výměra sirotčího důchodu,
která stěžovateli náležela ke dni předchozího zániku nároku na tento důchod. Orgán sociálního
zabezpečení Ministerstva vnitra jeho žádosti nevyhověl s odůvodněním, s nímž se stěžovatel
neztotožnil, a na podporu svého nesouhlasu uvedl jmenovité argumenty. V závěrečném návrhu
v žalobě potom stěžovatel uvedl, že navrhuje vydání tohoto rozsudku: „Žalovaný je povinen
do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí, kterým žalobci přiznává s účinností
od 1. 1. 2010 sirotčí důchod v celkové výši 4056 Kč měsíčně.“ V doplnění žaloby ze dne
30. 6. 2011, označené jako „upřesnění petitu“, stěžovatel, opět v zastoupení advokátem, uvedl:
„Ve věci vpředu uvedené jsem v žalobě ze dne 3. 6. 2011 nedopatřením navrhl věcné vydání
rozhodnutí. V souladu s ust. §65 odst. 1 soudního řádu správního upřesňuji návrh výroku
rozsudku tak, že žádám o zrušení napadeného rozhodnutí.“ Na titulní straně tohoto „upřesnění
petitu“, specifikující předmětnou věc, jako žalovaného stěžovatel opět označil Orgán sociálního
zabezpečení Ministerstva vnitra České republiky, adresa PO BOX 122, Praha 4, a stran předmětu
žaloby opět uvedl, že žaloba směřuje proti rozhodnutí žalovaného ve věci vedené žalovaným
pod čj. OSZ-42250-67/D-2011.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Praze v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel za důvody kasační stížnosti označil důvody vymezené v §103 odst. 1 písm. a),
b) a e) s. ř. s. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že v situaci, kdy je kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační
důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí
o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případná nepřezkoumatelost z důvodu vady
řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
K věci samé je předně nutno uvést, že podle ustanovení §5 s. ř. s. se lze ve správním
soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků,
připouští-li je zvláštní zákon, pokud nestanoví tento nebo zvláštní zákon jinak. Soudní řád
správní tak důsledně zavádí tradiční žalobní řízení, kdy soudní ochrana nastupuje teprve poté,
kdy jsou vyčerpány možnosti nápravy nezákonného nebo vadného rozhodnutí prostředky
správního řízení. Tj., nejen kdy je řádný opravný prostředek nejen podán, ale dále i kdy je o něm
pravomocně rozhodnuto. Žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni (§69
s. ř. s.), a žalovaným rozhodnutím je rozhodnutí tohoto orgánu. Nevyčerpání řádných opravných
prostředků žalobcem je za podmínek stanovených v §68 písm. a) s. ř. s. důvodem nepřípustnosti
žaloby a takovou žalobu proti rozhodnutí správního orgánu soud odmítne podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podstata sporu v posuzované věci spočívá v tom, zda žaloba stěžovatele mířila
na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, nebo na rozhodnutí správního orgánu,
který rozhodl v posledním stupni.
Náležitosti žaloby v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§65 a násl. s. ř. s.)
vyplývají v první řadě z ust. §37 s. ř. s. (zejm. z jeho odst. 3), kde jsou stanoveny obecné
(„minimální“) náležitosti každého podání adresovaného soudu, které se vztahují na všechna řízení
podle soudního řádu správního, pokud z jeho ustanovení o jednotlivých typech řízení neplyne
(ať již přímo nebo z povahy věci), že podání některé z náležitostí podle §37 s. ř. s. v rámci
daného konkrétního typu řízení nemusí splňovat. Další náležitosti podání, nad rámec
„minimálních“ náležitostí, jsou pro žalobu proti rozhodnutí správního orgánu potom stanoveny
v §71 s. ř. s., stejně jako jsou u jiných typů řízení podle s. ř. s. stanoveny v jiných jeho příslušných
ustanoveních. Přitom ze zákona vyplývá, že žaloba musí mj. obsahovat označení napadeného
rozhodnutí a den jeho doručení nebo oznámení žalobci [§71 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Podle
ust. §71 odst. 2, věta první s. ř. s., se k žalobě připojí jeden opis napadeného rozhodnutí.
Náležitosti žaloby vyplývající jak z ust. §37 s. ř. s., tak z ust. §71 s. ř. s., jsou náležitostmi
obsahovými. Obsahové náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího
obsahu jednoznačně vyplývaly (podání se posuzuje podle jeho obsahu), popřípadě aby je bylo
možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Pro případ, že by podání přesto
vykazovalo vady, ust. §37 odst. 5 s. ř. s. stanoví, že: „Předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání
usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě
poučen.“
V posuzované věci Nejvyšší správní soud, jak bylo již výše uvedeno, z obsahu sporné
žaloby zjistil, že v jejím textu je rozporováno rozhodnutí žalovaného o námitkách ze dne
29. 4. 2011, čj. OSZ-45250-72/M-Šp-2011, a to v návaznosti rozhodnutí žalovaného ze dne
5. 4. 2011, čj. OSZ-45250-67/D-2011. Na titulní straně žaloby specifikující předmětnou věc
stěžovatel při vymezování předmětu žaloby uvedl, že žaloba směřuje proti rozhodnutí žalovaného
ve věci vedené žalovaným pod čj. OSZ-42250-67/D-2011, což bylo rozhodnutí žalovaného
ze dne ze dne 5. 4. 2011 (tedy rozhodnutí správního orgánu prvního stupně). Stejně stěžovatel
vymezil předmět žaloby také na titulní straně „upřesnění petitu“, kde současně v textu upřesnění
petitu uvedl: „upřesňuji návrh výroku rozsudku tak, že žádám o zrušení napadeného rozhodnutí.“
Z pohledu tohoto upřesnění stěžovatel napadal a dožadoval se zrušení rozhodnutí ze dne
5. 4. 2011, čj. OSZ-45250-67/D-2011. Takto zřejmě pochopil žalobu stěžovatele i žalovaný,
který ve svém vyjádření k žalobě poznamenal, že stěžovatel rozporuje rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně. Za tohoto stavu věci, kdy měl vedle sebe krajský soud původní znění
žaloby ze dne 3. 6. 2011, z něhož přes rozpor mezi vymezením předmětu žaloby na titulní straně
a následujícím textem podání spíše vyplývalo, že žaloba směřuje proti rozhodnutí o námitkách,
tedy proti rozhodnutí ze dne 29. 4. 2011, čj. OSZ-45250-72/M-Šp-2011 (přičemž k žalobě bylo
připojeno jak rozhodnutí ze dne 5. 4. 2011, čj. OSZ-45250-67/D-2011, tak rozhodnutí ze dne
29. 4. 2011, čj. OSZ-45250-72/M-Šp-2011), a dále doplnění žaloby s označením „upřesnění
petitu“ ze dne 30. 6. 2011, z něhož naopak bylo možno dovodit toliko to, že žaloba směřuje
proti rozhodnutí žalovaného čj. OSZ-45250-67/D-2011, tedy rozhodnutí ze dne 5. 4. 2011,
je nutno dát za pravdu stěžovateli, že tuto nejasnost, resp. vadu podání měl krajský soud
odstraňovat postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. a stěžovatele vyzvat k opravě, resp. k odstranění
vady podání. Pokud tak krajský soud neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek
nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.
A to i v situaci, kdy je naprosto zřejmé, že chyb se především dopustil zástupce
stěžovatele svým neprofesním přístupem. Nejenže dvakráte pochybil v prvním podání,
kdy na titulní straně jednak nesprávně označil předmět žaloby, a dále naprosto chybně uvedl
návrh petitu, ale následně dále ještě závažněji pochybil při „upřesnění petitu“ tím, že petit sice
opravil, ale opakovaným uvedením chybného předmětu žaloby na titulní straně tohoto upřesnění
tzv. bez dalšího danou situaci zcela znepřehlednil, a mohl vyvolat dojem (řízení je ovládáno
zásadou dispoziční), že skutečně nakonec brojí toliko proti rozhodnutí prvostupňovému.
Nicméně tato pochybení zástupce stěžovatele nemohou jít ke stěžovatelově tíži v situaci,
kdy i na takováto pochybení v podání dopadá cit. ust. §37 odst. 5 s. ř. s., a dává předsedovi
senátu pokyn vyzvat podatele k odstranění vad podání, k čemuž však v posuzované věci nedošlo.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než napadené
usnesení Krajského soudu v Praze zrušit (§110 odst. 1 s. ř. s.) a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
Na krajském soudu tedy nyní bude, aby použil postup podle §37 odst. 5 s. ř. s. a vyzval
stěžovatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanovil mu k tomu lhůtu. Jmenovitě bude
třeba, aby byl stěžovatel vyzván ke konkretizaci, resp. upřesnění, žalovaného a předmětu žaloby.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§110
odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2012
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu