ECLI:CZ:NSS:2012:3.ADS.49.2012:35
sp. zn. 3 Ads 49/2012 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobkyně: M. O., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 1. 9. 2011, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2012, č. j. 29 Ad 28/2011 – 11,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou přímo k Nejvyššímu správnímu soudu se žalobkyně (dále
též „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 16. 2. 2012, č. j. 29 Ad 28/2011 – 11 (dále jen „napadené usnesení“), jímž byla
odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 1. 9. 2011, č. j. X pro
opožděnost. V kasační stížnosti stěžovatelka požádala, aby jí byl ustanoven zástupce z řad
advokátů na náklady státu.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 17. 4. 2012 stěžovatelku vyzval, aby doložila
své osobní, majetkové a výdělkové poměry, k čemuž jí zaslal formulář „Potvrzení a prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce
soudem“. Dne 3. 5. 2012 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen výše uvedený formulář,
ve kterém stěžovatelka ke svým majetkovým poměrům uvedla, že nemá žádné příjmy
z pracovního či obdobného poměru, neboť je ze zdravotních důvodů nezaměstnaná.
Stěžovatelka pobírá pouze příspěvek na bydlení ve výši 3.060 Kč měsíčně (doloženo ústřižkem
složenky). Stěžovatelka osvědčila i své osobní, rodinné a jiné majetkové poměry.
Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, došlého Nejvyššímu správnímu soudu dne
24. 4. 2012, vyplývá, že napadené usnesení bylo doručeno stěžovatelce do vlastních rukou dne
22. 2. 2012.
Podle prezentačního razítka (nálepky) na obálce, v níž byla soudu doručena kasační
stížnost stěžovatelky, byla tato podána k poštovní přepravě dne 14. 3. 2012.
Kasační stížnost je opožděná.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto
usnesení. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle §40 odst. 1 s. ř. s.
lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu začíná běžet počátkem
dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách
stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců
nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek
lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Nejvyšší správní soud považuje za prokázané, že napadené usnesení bylo stěžovatelce
doručeno ve středu 22. 2. 2012. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti tak počala běžet
ve čtvrtek dne 23. 2. 2011 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila ve středu dne 7. 3. 2012 (§40 odst. 2
s. ř. s.), neboť právě středa 22. 2. 2012 byla dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty
(tzn. doručení napadeného usnesení). Stěžovatelka tedy podala svou kasační stížnost proti
napadenému rozsudku k poštovní přepravě až po uplynutí dvoutýdenní zákonné lhůty k jejímu
podání.
Posláním a také povinností Nejvyššího správního soudu ve vztahu k účastníkům
řízení je mj. zabezpečit právo na spravedlivý proces. K tomu, aby tomuto mohl soud dostát,
je však nutné, aby i účastníci řízení sami postupovali řádně podle zákonem stanovených
procesních pravidel. Pokud tak ale nečiní či neučiní, mohou, tak jako tomu bylo v posuzované
věci, kdy stěžovatelka přes řádné poučení o lhůtě pro podání kasační stížnosti kasační stížnost
podala opožděně, příp. i znemožnit další postup soudu, a do té doby vynaložené úsilí,
jak ze strany účastníků, tak ze strany soudu, přijde vniveč. Účastník řízení přitom navíc může
mít subjektivní pocit, že jej soud krátí na jeho právu, nicméně ve skutečnosti je to právě účastník,
který Nejvyššímu správnímu soudu svým opožděným podáním znemožnil ve věci dále vůbec
jednat.
Nejvyšší správní soud proto musel kasační stížnost proti napadenému usnesení
odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona,
neboť byla podána opožděně. Z téhož důvodu Nejvyšší správní soud neodstraňoval další vady
kasační stížnosti, zejména nedostatek právního zastoupení stěžovatelky (§105 odst. 2 s. ř. s.),
neboť opožděnost kasační stížnosti je nezhojitelný nedostatek, pro který nelze řízení dále vést.
Nebylo by tak v souladu se zásadou hospodárnosti řízení rozhodovat za této situace o ustanovení
zástupce stěžovatelce, když kasační stížnost je pro svou opožděnost zjevně neúspěšná
a výsledek řízení by již ustanovený zástupce nemohl žádným způsobem ovlivnit (viz k tomu
např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2008, č. j. 7 Afs 34/2008 - 103,
přístupné na www.nssoud.cz).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2012
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu