ECLI:CZ:NSS:2012:3.ADS.56.2012:17
sp. zn. 3 Ads 56/2012 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobce: J. F., zast. JUDr.
Miluší Drápalovou, advokátkou se sídlem Bašty 6, Brno, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkum rozhodnutí žalované ze dne
22. 7. 2011, č.j. x, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 9. 3. 2012, č. j. 41 Ad 55/2011-30, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Shora citovaným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila
své rozhodnutí ze dne 27. 4. 2011, kterým zamítla žalobcovu žádost o změnu výše invalidního
důchodu podle §41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů, pro nesplnění podmínek §39 odst. 2 písm. c) citovaného zákona,
neboť podle posudku OSSZ Brno-venkov ze dne 4. 4. 2011 není žalobce invalidní pro invaliditu
III. stupně, ale je nadále invalidní pro invaliditu II. stupně.
Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, která byla rozsudkem Krajského soudu
v Brně ze dne 9. 3. 2012, č. j. 41 Ad 55/2011 - 30, zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále také „stěžovatel“) kasační stížnost. Současně
s ní podal rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §107 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Tento návrh odůvodnil tím, že „rozhodnutí v této věci může mít zcela zásadní vliv na další život
žalobce zejména v oblasti sociální a ekonomické.“
Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud důvody pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
neshledal.
Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek, avšak Nejvyšší správní soud
jej může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Obecně lze konstatovat, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může mít
význam pouze za předpokladu, že odkladný účinek byl již dříve přiznán žalobě v řízení
před krajským soudem. Nelze totiž přehlédnout, že rozhodnutí správních orgánů napadená
žalobou dle §65 a násl. s. ř. s. jsou v právní moci a vykonatelná. Pokud v řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu není žalobě přiznán odkladný účinek za podmínek
stanovených v §73 s. ř. s. (ať už proto, že o něj žalobce vůbec nežádal, nebo proto, že jeho návrh
neshledal krajský soud důvodným a zamítl jej), a nedošlo-li rozhodnutím krajského soudu
o meritu věci ve vztahu k napadenému správnímu rozhodnutí ke změně této skutečnosti
(tedy došlo-li k zamítnutí či odmítnutí žaloby, takže správní rozhodnutí nebylo rozhodnutím
krajského soudu nijak dotčeno), odkladný účinek kasační stížnosti působící jen vůči rozhodnutí
krajského soudu nemůže mít na účinky správního rozhodnutí žádný vliv. Smyslem rozhodnutí
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je přitom oddálit nastoupení nepříznivých
důsledků napadeného správního rozhodnutí ve vztahu ke stěžovateli a to do právní moci
soudního rozhodnutí. Za shora popsaného skutkového stavu věci však přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti nelze takového právního důsledku dosáhnout.
To platí i v projednávané věci. Ze soudního spisu totiž Nejvyšší správní soud zjistil,
že stěžovatel v řízení o žalobě vedeném před krajským soudem o přiznání odkladného účinku
žalobě ve vztahu k žalobou napadenému pravomocnému a vykonatelnému správnímu rozhodnutí
vůbec nežádal. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než konstatovat, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti není na místě, neboť by nebylo schopno cokoliv změnit
na právním postavení stěžovatele. Již jen z tohoto důvodu tedy musel návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti zamítnout.
Ostatně přiznání odkladného účinku (ať už žalobě či kasační stížnosti) nepřicházelo
v úvahu již s ohledem na skutkový stav věci. V přezkoumávaném správním řízení se totiž
posuzovala žalobcova žádost o změnu výše invalidního důchodu, když žalobce je invalidní
pro invaliditu II. stupně a domáhal se invalidity III. stupně. Rozhodnutím žalované byla sice
tato žádost zamítnuta, ale takové rozhodnutí správního orgánu neznamenalo pro žalobce
zhoršení jeho dosavadní právní i faktické situace ohledně výše invalidního důchodu. Nebylo
by proto na místě přiznávat žalobě proti němu odkladný účinek, což má potažmo dopad
i na rozhodování o důvodnosti návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Navíc stěžovatel odůvodnil svůj návrh pouze tvrzením, že rozhodnutí soudu bude mít
zcela zásadní vliv na jeho další život zejména v oblasti sociální a ekonomické. Nejvyšší správní
soud připomíná, že povinnost tvrdit a prokázat vznik „nepoměrně větší újmy, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám“ v řízení o návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti stíhá stěžovatele. Z obsahu návrhu je ale zřejmé, že stěžovatel
ani netvrdil, že by mu výkonem napadeného rozhodnutí krajského soudu mohla vzniknout újma
ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.
Podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak v daném případě
naplněny nebyly, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. června 2012
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu