ECLI:CZ:NSS:2012:3.ADS.96.2012:20
sp. zn. 3 Ads 96/2012 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: E. P.,
zastoupená JUDr. Markétou Malaskovou, advokátkou se sídlem Krapkova 38, Olomouc, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha,
o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 14. 12. 2010, č. j. KUOK
120121/2010, sp. zn. KÚOK/ 112197/2010/OSV-SP/7204, v řízení o kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 5. 2012, č. j. 73 Ad
1/2011 – 43,
takto:
I. Podání ze dne 15. 7. 2012 se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Podáním učiněným prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
ze dne 15. 7. 2012 se matka žalobkyně, M. P., nar. X, bytem L. M. 14, N. (sama sebe označila
v předmětném podání za osobu dotčenou, v dalším textu bude jmenována jako M. P.) domáhala
zrušení v záhlaví označeného rozsudku krajského soudu ze dne 30. 5. 2012, č. j. 73 Ad 1/2011 –
43 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyně proti rozhodnutí
Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 14. 12. 2010, č. j. KUOK 120121/2010, sp. zn.
KÚOK/112197/2010/OSV-SP/7204 (dále jen „napadené rozhodnutí“).
Nejvyšší správní soud předmětné podání vyhodnotil podle obsahu jako kasační
stížnost a zaslal M. P. přípis ze dne 10. 8. 2012, v němž byla poučena o složení senátu a o tom, že
může podat námitku podjatosti.
Jmenovaná na to reagovala přípisem ze dne 30. 8. 2012 doručeným Nejvyššímu
správnímu soudu dne 31. 8. 2012, v němž uvedla, že v uvedené věci kasační stížnost nepodávala.
Její podání má být chápáno jako veřejný projev nedůvěry ve spravedlivé, nestranné a odborné
jednání a rozhodování Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, konkrétně soudkyně
JUDr. Martiny Radkové Toto podání tedy směřuje k zahájení kárného řízení proti shora
jmenované soudkyni, která její dceru (žalobkyni) nechala v rozporu se zákonem o pomoci
v hmotné nouzi ve stavu hmotné nouze.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 30. 8. 2012 k podání ze dne 15. 7. 2012 uvedl,
že ve smyslu §105 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), není matka stěžovatelky, M. P., která podání s obsahem kasační
stížnosti podala, účastníkem řízení a nebyla ani účastníkem původního řízení. Žalovaný proto
navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost v celém rozsahu odmítl jako nedůvodnou.
Ze spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek byl
žalobkyni doručen dne 26. 6. 2012, a to do datové schránky JUDr. Markéty Malaskové,
advokátky, která byla žalobkyni ustanovena jako zástupkyně usnesením krajského soudu ze dne
21. 2. 2011, č. j. 73 Ad 1/2011 - 9.
Nejvyšší správní soud přesto, že podání M. P. ze dne 15. 7.2012 splňovalo obsahové
náležitosti kasační stížnosti, vzhledem k jejímu výslovnému vyjádření ze dne 30. 8. 2012,
v návaznosti na poučení soudu, že v uvedené věci kasační stížnost nepodávala, vyhodnotil jako
jiné podání, které však ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nesplňuje podmínky návrhu, o němž
by bylo možno jednat. Proto je musel podle uvedeného ustanovení s. ř. s. odmítnout.
K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že i kdyby setrval na původním hodnocení
předmětného podání jako kasační stížnosti, musel by ji taktéž odmítnout.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto
usnesení. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle §40 odst. 1 s. ř. s.
lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu začíná běžet počátkem dne
následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách
stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo
roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Nejvyšší
správní soud považuje za prokázané, že napadený rozsudek byl žalobkyni doručen v úterý dne
26. 6. 2012. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti tak počala běžet ve středu dne
27. 6. 2012 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v úterý 10. 7. 2012 (§40 odst. 2 s. ř. s.), neboť právě
úterý 26. 6. 2012 bylo dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (tzn. doručení
napadeného rozsudku). M. P. podala předmětné podání ze dne 15. 7. 2012 k poštovní přepravě
dne 16. 7. 2012, tedy po uplynutí dvoutýdenní zákonné lhůty k podání kasační stížnosti Nejvyšší
správní soud by proto toto podání jako kasační stížnost proti napadenému usnesení odmítl podle
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona, neboť byla podána
opožděně.
Nejvyšší správní soud dále podotýká, že podle §102 s. ř. s. může kasační stížnost proti
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví podat pouze účastník řízení, z něhož
napadené rozhodnutí vzešlo, nebo osoba na tomto řízení zúčastněná. Podle §46 odst. 1 písm. c)
s. ř. s. soud usnesením návrh odmítne, pokud byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Toto ustanovení se na základě §120 s. ř. s. přiměřeně použije i na řízení o kasační stížnosti. M.
P., matka žalobkyně podala předmětné podání proti napadenému rozsudku svým jménem
ve prospěch své dcery. M. P. nebyla podle zjištění Nejvyššího správního soudu ze spisu krajského
soudu účastníkem předchozího řízení ani osobou na tomto řízení zúčastněnou, ani nejednala
v zastoupení své dcery (žalobkyně). Nebyla proto ani osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti proti napadenému rozsudku ve smyslu §102 s. ř. s. Nejvyšší správní soud by tak odmítl
kasační stížnost i z důvodu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož
zákona, jako podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud podotýká, že M. P. není v dané
věci ani osobou oprávněnou iniciovat kárné řízení proti jmenované soudkyni, a proto se tímto
rozměrem jejího návrhu Nejvyšší správní soud nezabýval.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2012
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu