ECLI:CZ:NSS:2012:3.AS.46.2012:17
sp. zn. 3 As 46/2012 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobce: M. S., zastoupen
advokátem JUDr. Pavlem Ramešem, se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, proti žalované:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 A
7/2012 - 16, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 A 7/2012 - 16, se zamítá .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 A 7/2012 - 16 (dále
jen „napadený rozsudek“), jímž městský soud zamítl stěžovatelovu žalobu proti rozhodnutí
žalované ze dne 17. 1. 2012, č. j. CPR-10994/ČJ-2011-9CPR-V237 (dále jen „napadené
rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla stěžovatelovo odvolání proti
prvostupňovému rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, odboru
cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 26. 9. 2011, č. j. KRPA-
61944/ČJ-2011-000022, kterým bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění podle ustanovení
§119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“)
v návaznosti na ustanovení §119 odst. 1 písm. c) bodů 1, 2 téhož zákona, na dobu 4 let ode dne,
kdy pozbude oprávnění k pobytu na území ČR.
Podáním ze dne 26. 4. 2012 doručeným Nejvyššímu správnímu soudu následujícího dne
požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku své kasační stížnosti. Svou žádost odůvodnil
tím, že žije v České republice a právní následky napadeného rozsudku by pro něho znamenaly
nutnost návratu do země původu, což považuje za nenahraditelnou újmu. Dále uvedl, že má
právní zájem na tom, aby se mohl účastnit celého řízení před Nejvyšším správním soudem.
Kromě toho uvedl, že přiznání odkladného účinku by se nedotklo práv třetích osob, neboť
z napadeného rozsudku kromě stěžovatele jiným osobám žádné povinnosti ani práva nevznikají.
Žalovaný se k žádosti o přiznání odkladného účinku ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelův návrh není důvodný.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně použijí ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění zákona č. 303/2011 Sb. účinného od 1. 1. 2012
soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz k tomu též usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012, přístupné na www.nssoud.cz).
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Podmínky přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší správní soud několikrát vyložil. Obecně lze konstatovat,
že Nejvyšší správní soud vnímá možnost přiznání odkladného účinku jako určitou výjimku
z pravidla, že kasační stížnost nemá odkladný účinek ze zákona a rozhodnutí krajského soudu
napadená kasační stížností jsou tak v zásadě pravomocná a vykonatelná.
Nutnou podmínkou pro samotné posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti ovšem je, aby stěžovatel ve svém návrhu uvedl konkrétní skutečnosti, které
by osvědčovaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy, než jaká by mohla přiznáním odkladného
účinku vzniknout jiným osobám. Důvody možného vzniku této újmy jsou přitom subjektivní,
závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Stěžovatel tak nese stran důvodů pro přiznání
odkladného účinku břemeno tvrzení, které soud za něho nemůže žádným způsobem nahrazovat
(viz k tomu např. usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2012, č. j. 9 As 77/2012 – 18, přístupné
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud zvážil konkrétní okolnosti případu a tvrzení stěžovatele, o něž svou
žádost opírá, a dospěl k závěru, že přiznání odkladného účinku v této věci není opodstatněné.
Ve stěžovatelově návrhu schází jakékoliv konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly
jeho tvrzení o vzniku „nepoměrně větší újmy“, která by mu vznikla, pokud by bylo napadené
rozhodnutí realizováno. Jak Nejvyšší správní soud zjistil ze spisové dokumentace, stěžovatel
se v České republice zdržuje od roku 2008 protiprávně, mezinárodní ochrana mu nebyla udělena
a jeho rodina žije na Ukrajině. Pokud stěžovatel velmi obecně namítá, že se chce účastnit osobně
celého řízení o kasační stížnosti, pak je na místě připomenout, že stěžovatel je pro toto řízení
zastoupen advokátem. V řízení o kasační stížnosti se navíc rozhoduje standardně bez jednání,
přičemž nejinak tomu bude i v této věci (§109 odst. 2 s. ř. s.). Osobní účast stěžovatele tedy není
z hlediska procesního k vydání meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti nutná. Podle
ustanovení §172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. platí, že odkladný účinek na vykonatelnost
rozhodnutí o správním vyhoštění se vztahuje jen na řízení o žalobě; to neplatí, pokud byl cizinec
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Ze zákonné úpravy tedy jednoznačně nelze bez
dalšího dovozovat stěžovatelovo právo setrvat v ČR až do konce přezkumného řízení
ve správním soudnictví v jeho věci. Jak Nejvyšší správní soud již dříve dovodil, vlastní výkon
napadeného správního rozhodnutí nemůže být bez dalšího považován za příčinu vzniku újmy ve
smyslu citovaného ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. (srv. obdobně usnesení
zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2012, č. j. 9 As 77/2012 – 18, přístupné na www.nssoud.cz).
V posuzované věci Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti nejsou naplněny. Proto rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. června 2012
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu