ECLI:CZ:NSS:2012:3.AS.50.2012:34
sp. zn. 3 As 50/2012 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobce: Templářské
sklepy Čejkovice, vinařské družstvo, se sídlem Čejkovice 945, zastoupené JUDr. Pavlem
Kratochvílou, advokátem se sídlem Žižkova 791, Kyjov, proti žalované: Státní zemědělská
a potravinářská inspekce, Inspektorát v Brně, se sídlem Běhounská 112/10, Brno,
o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25. 11. 2010, č. j. BB712-21/2010, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2012, č. j. 29 A 127/2010
– 124, o návrhu na vydání předběžného opatření,
takto:
Žalované se u k l á d á , aby se zdržela vydání nového rozhodnutí o námitkách
proti opatření Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Brně, ze dne
19. 11. 2010, č. P074-70394/10/D, do doby, kdy nabude právní moci rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2012,
č. j. 29 A 127/2010 – 124.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně zrušil v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalované ze dne
25. 11. 2010, č. j. BB712-21/2010, jímž nevyhověla námitkám žalobce proti opatření Státní
zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Brně, ze dne 19. 11. 2010, č. P074-
70394/10/D. Tímto opatřením byla žalobci podle §5 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 146/2002 Sb., o státní zemědělské a potravinářské inspekci, ve znění pozdějších předpisů, uložena opatření
k odstranění zjištěných nedostatků, která spočívala jednak v povinnosti dopracovat evidenční
knihy (vinařskou evidenci) dle přílohy č. 33 k vyhlášce č. 323/2004 Sb. v platném znění, jednak
v povinnosti stáhnout z tržní sítě veškeré množství všech šarží jakostních odrůdových vín a vín
odrůdových tuzemské provenience vyrobených z vyjmenovaných odrůd a sklizených v roce 2009.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná kasační stížnost, v níž navrhla, aby byl napadený
rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V řízení
o kasační stížnosti podala žalovaná návrh na vydání předběžného opatření podle §38 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Uvedla, že jí jako orgánu státní
správy vážná újma před vydáním rozhodnutí o kasační stížnosti nehrozí. Vážná újma
však nepochybně hrozí spotřebitelům vín klamavě označených žalobcem jako vína z České
republiky, když se ve skutečnosti jedná o vína vyrobená z hroznů, jejichž původ není znám,
resp. kdy původ deklarovaný na etiketě neodpovídá skutečnosti. Ochrana spotřebitelů je přitom
v tomto smyslu svěřena žalované. Pokud by žalovaná musela v souladu s názorem vyjádřeným
v rozsudku Krajského soudu v Brně zrušit opatření ze dne 19. 11. 2010, č. P074-70394/10/D,
odpadl by jediný právní důvod pro stahování dotčených vín ročníku 2009 z tržní sítě. Tato vína
by tedy byla zcela jistě nabízena spotřebitelům jako vína pocházející z České republiky, přestože
jejich původ není znám a taková vína proto v podstatě nelze označit proveniencí jako povinným
údajem při označení vín. To je zřejmé zejména z dosavadních tvrzení žalobce, který i přes důkazy
provedené ve správním řízení nadále tvrdí, že jde o vína původem z České republiky. Nikdy
však nedoložil, z jakých vinic mají hrozny pocházet, a nedopracoval evidenční knihy, ze kterých
by to vyplynulo. Tuzemský spotřebitel, který se orientuje na základě označení vína, by si taková
vína vyrobená z hroznů neznámého původu kupoval ve víře, že se jedná o vína tuzemská,
v České republice preferovaná vína, která bývají logicky i cenově dražší. Pokud by se jednalo
o vína vyrobená v České republice z hroznů sklizených v jiném členském státě, musela by být
na etiketě povinně označena proveniencí, jako např. „Víno vyrobeno v České republice z hroznů
sklizených v Maďarsku“. Takto označená vína nejsou podle informací známých žalované z úřední
činnosti tuzemskými spotřebiteli preferována a jsou o cca 20 na láhev levnější než vína označená
jako „Vína z České republiky“ nebo „Česká republika“. Předmětem uloženého opatření je přitom
množství vína natolik značné, že jeho uvedením do oběhu by byl nepříznivě dotčen značný počet
spotřebitelů. Újma, která nabízením vín neznámého původu spotřebitelům nevratně vznikne
jak v rovině ekonomické (ve výši min 20 Kč na láhev vína o objemu 0,7 l), tak i v rovině zneužití
jejich preferencí, je s ohledem na značný počet spotřebitelů vážná. Žalovaná ji považuje
za nepoměrně vyšší, než újmu, která by žalobci mohla vzniknout tím, že dotčená vína budou
i nadále stahována z tržní sítě. Zrušení opatření ze dne 19. 11. 2010, č. P074-70394/10/D,
by vedlo k nevratným následkům stavu věci, jež je vlastním předmětem řízení před Nejvyšším
správním soudem. Víno by bylo doprodáno před tím, než soud rozhodne o meritu věci. Vážnost
újmy, kterou by každý ze spotřebitelů utrpěl řádově pouze ve výši několika desítek korun
českých, spatřuje žalovaná právě ve značném množství takto poškozených subjektů. Žalované
jsou dále svěřeny úřední kontroly s cílem zaručit poctivé jednání v obchodu s potravinami.
Proto poukazuje i na vážnou újmu poctivých výrobců a obchodníků ve vinařském sektoru,
která by vznikla pokřivením podmínek hospodářské soutěže na trhu s vínem. Náklady ostatních
výrobců na výrobu vín skutečně pocházejících z České republiky (oblast Morava) musely být
totiž značně vyšší než jaké měl žalobce, jestliže použil hrozny neznámého původu. Vydání
předběžného opatření je v obecné rovině potřebné pro ochranu veřejného zájmu na ochraně
spotřebitele a poctivého jednání v obchodu s potravinami. Ten vyplývá z obecných cílů
potravinového práva, kterými jsou ochrana lidského života a zdraví a ochrana zájmů spotřebitelů,
včetně poctivého jednání v obchodu s potravinami. Na základě uvedeného žalovaná navrhla
vydání předběžného opatření, kterým by jí bylo uloženo, aby se zdržela vydání nového
rozhodnutí o námitkách proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce,
Inspektorátu v Brně, ze dne 19. 11. 2010 „Opatření č. P074-70394/10/D“, a to až do doby,
kdy se rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti vedené pod sp. zn. 3 As
50/2012 proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 A 127/2010 – 124, stane vykonatelným.
Podle §38 odst. 1 s. ř. s., platí, že byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba
zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může soud usnesením na návrh
předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet.
Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě
žádat. Ustanovení §120 s. ř. s. ani jiné ustanovení tohoto zákona přitom obecně nevylučuje,
aby předběžné opatření vydal i Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti; viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006 - 37, publikované pod č. 910/
2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
„Vážná újma“ ve smyslu §38 odst. 1 s . ř. s. je neurčitý právní pojem, který soud vyloží
vždy v souvislosti s konkrétními okolnostmi projednávané věci. Dle judikatury Nejvyššího
správního soudu je možno obecně za vážnou újmu označit takový zásah do právní sféry
účastníka, který představuje její natolik zásadní narušení, že po účastníkovi nelze spravedlivě
požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel (shodně viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006 - 37, dostupné na www.nssoud.cz). Vážnou újmou je třeba
současně rozumět takovéto zásahy do právní sféry třetích osob či zásahy do veřejného zájmu.
Nejvyšší správní soud zjistil, že v období července až listopadu 2010 byly u žalobce
inspektory žalované vykonány kontroly dodržování povinností při výrobě vína a při uvádění vína
do oběhu (viz protokoly o kontrole č. P056-70394/10 ze dne 16. 7. 2010, č. P062-70394/10
ze dne 17. 8. 2010, č.P065-70394/10 ze dne 7. 10. 2010, č. P066-70394/10 ze dne 11. 10. 2010,
č. P073-70394/10 ze dne 10. 11. 2010 a č. P074-70394/10 ze dne 19. 11. 2010.). V opatření
žalované ze dne 19. 11. 2010, č. P074-70394/10/D, je uvedeno, že podle protokolu o kontrole
č. P066-70394/10 ze dne 11. 10. 2010, žalobce nakoupil od společnosti BJ VITIS s. r. o., celkem
1.214.020 kg hroznů, u nichž není znám jejich původ, k těmto bylo přimíseno dalších 37.540 kg
hroznů neznámého původu (výkupní lístek č. 2009182), a pak bylo přimíseno 293.938 kg hroznů
známého původu, které byly tímto znehodnoceny pro výrobu a uvádění vína do oběhu. Celkem
tak bylo smíseno a zpracováno 1.545.498 kg hroznů, z nichž bylo vyrobeno cca 1.080.000 litrů
vína s tím, že takto smísené množství hroznů přestavuje více než 1 z celkového množství
hroznů určených pro výrobu jakostního, popř. odrůdového vína. Žalobce pak v důsledku absence
řádně vedené vinařské evidence nebyl schopen prokazatelně doložit, kolik vína z uvedeného
množství již bylo uvedeno do oběhu a kolik vína se dosud nachází u něj. V opatření žalované ze
dne 19. 11. 2010, č. P074-70394/10/D, pak byly uvedeny důvody, proč víno vyrobené z hroznů
neznámého původu nelze uvádět do oběhu: nebylo známo zda nejde o hrozny ze třetích zemí,
které dle přílohy XV část B bod 5. nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 nelze na území ES
zpracovávat na víno, dále nebylo známo, zda se nejedná o hrozny jiného druhu než Vitis vinifera,
ze kterých dle čl. 120 a) citovaného nařízení nelze vyrábět víno, dále nebylo známo zda hrozny
pochází z legálně vysazených vinic, není jasné, ze které vinařské zóny pochází, a zda enologické
postupy byly v souladu s právními předpisy. Jelikož není znám skutečný původ vína, nelze víno
řádně označit povinným údajem o provenienci [nařízení Komise (ES) č. 607/2009].
Nejvyšší správní soud shledal v projednávané věci hrozící vážnou újmu ve smyslu §38
odst. 1 s . ř. s. ve dvou bodech: V první řadě dospěl k závěru, že na základě skutečností
popsaných v opatření ze dne 19. 11. 2010, č. P074-70394/10/D, je odůvodněna obava žalované,
že by zrušení opatření v souladu se závazným názorem krajského soudu mohlo vést k vážné újmě
třetích osob – desítek tisíc spotřebitelů (jak v rovině ekonomické, tak i v rovině zneužití jejich
preferencí) a současně poctivých výrobců a obchodníků ve vinařském sektoru. Zdůrazňuje
přitom, že smyslem předmětného opatření je právě zamezení rizika spojeného s uváděním vín
vyrobených z hroznů neznámého původu do oběhu, ochrana před klamáním spotřebitelů
i ochrana společného trhu s vínem.
Nejvyšší správní soud dále dospěl k závěru, že zrušením opatření ze dne 19. 11. 2010,
č. P074-70394/10/D, by mohlo dojít k nežádoucímu stavu spočívajícímu v porušení principu
právní jistoty. Vychází přitom ze závěrů usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, v němž Nejvyšší správní soud poukázal na možné negativní dopady,
které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno
správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší správní soud uvádí,
že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala by se věc do stadia
nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem kasačního soudu
(§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí opačně, načež
původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového rozhodnutí
krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího správního
rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní rozhodnutí
o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být
napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
má za to, že výše popsanou problematickou situaci, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná
správní rozhodnutí, lze považovat za vážnou újmu hrozící zájmu na právní jistotě adresátů
veřejné správy ve smyslu §38 odst. 1 s. ř. s., kterou je třeba řešit uložením předběžného opatření.
Za této situace Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že z okolností projednávané věci
vyplývá potřeba upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu. Nařídil proto předběžné
opatření, jímž žalované uložil, aby se zdržela vydání nového rozhodnutí o námitkách proti
opatření Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Brně, ze dne 19. 11. 2010
č. P074-70394/10/D, do doby nabytí právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2012
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu