ECLI:CZ:NSS:2012:3.AS.59.2012:7
sp. zn. 3 As 59/2012 - 7
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy, ve věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
předseda Ústavního soudu, se sídlem Joštova 8. Brno 2, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2012, č. j. 30 A 30/2012 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
Ve věci sp. zn. 30 A 30/2012 se žalobce u Krajského soudu v Brně (dále „krajský soud“)
domáhal zrušení „aktů předsedy Ústavního soudu ze dne 16. a 17. 1. 2012 (Spr. ÚS 30/11), doručených
18. 1. 2012.“
Usnesením ze dne 8. 3. 2012, č. j. 30 A 30/2012 - 7, byl žalobce krajským soudem vyzván
k zaplacení soudního poplatku z žaloby ve výši 3.000 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto
usnesení. Žalobce soudní poplatek nezaplatil, nedoložil existenci podmínek pro osvobození
od soudních poplatků a proto krajský soud jeho žádost o osvobození od soudních poplatků
zamítl usnesením ze dne 30. 3. 2012, č. j. 30 A 30/2012 - 18. Následně, usnesením ze dne
4. 4. 2012, č. j. 30 A 30/2012 - 19, vyzval krajský soud žalobce opět k zaplacení soudního
poplatku z žaloby.
Podáním ze dne 18. 4. 2012 žalobce uplatnil u Nejvyššího správního soudu, mimo jiné,
návrh na „odnětí účinnosti usnesení na listě 18 jeho kasací“. Na č.l. 18 spisu krajského soudu se nachází
usnesení, kterým byla zamítnuta žádost žalobce na osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 17. 5. 2012, č. j. 3 As 57/2012 - 6, žalobce
vyzval, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, zda podáním ze dne 18. 4. 2012 hodlal podat
kasační stížnost a proti kterým rozhodnutím krajského soudu v tomto řízení kasační stížnost
směřuje. Výzva byla stěžovateli doručena dne 30. 5. 2012, ve stanovené lhůtě na ní žalobce
neodpověděl a bez odezvy zůstala dosud.
Žalobcovo podání se pohybuje z formálního i obsahového hlediska na samotné hranici
projednatelnosti. Nejvyšší správní soud nicméně nemohl přehlédnout, že se jedná o podání právě
tohoto stěžovatele, jehož stovky dalších podání mají obdobný obsah a lpění na formálních
náležitostech a větší obsahové srozumitelnosti cestou výzev k odstraňování vad návrhu
by v tomto případě neodpovídalo zásadě hospodárnosti řízení. Bráno dle obsahu nyní
posuzovaného podání lze vycházet z toho, že zpochybňuje povinnost žalobce prokazovat
existenci důvodů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v celém jejich rozsahu,
v tom smyslu tedy namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem, tedy důvod dle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud přezkoumal toto podání stěžovatele
s ohledem na jeho obsah jako kasační stížnost.
Konkrétní důvody žalobce svérázně vysvětluje v podání ze dne 18. 4. 2012, respektive
v některých z jeho bodů, zatímco jiné se vztahují k některému z dalších návrhů, na odklad
účinnosti výzvy k zaplacení soudního poplatku či rozhodnutí o dalším návrhu na osvobození
od soudních poplatků.
Vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení krajského soudu Nejvyšší
správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném
zastoupení žalobce advokátem v řízení o předmětné kasační stížnosti. Neshledal důvod odchýlit
se od dřívější judikatury zdejšího soudu, srovnej třeba rozsudek ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs
65/2007 - 37): „Osvobození od soudních poplatků i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů
konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo
na bezplatné zastoupení (§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí,
jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního
poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení
téhož problému, a vedlo by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu
řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků
osvobozen či nikoliv“ obdobně také rozsudky ze dne 26. 7. 2011, č. j. 2 As 75/2011 - 71 a ze dne
3. 4. 2012, č. j. 2 As 146/2011 - 119.
Nejvyšší správní soud proto posuzoval kasační stížnost, aniž by žalobce zaplatil soudní
poplatek za řízení o kasační stížnosti a aniž by byl v tomto řízení zastoupen advokátem. Jakýkoliv
jiný postup by byl v posuzované věci bezúčelný, formalistický, v rozporu se zásadou procesní
ekonomie a nemohl by vést k ochraně práv žalobce.
V textu kasační stížnosti polemizuje žalobce o tom, zda krajský soud měl řízení zastavit
pro nezaplacení soudního poplatku spíš, než rozhodnout o zamítnutí návrhu na osvobození,
který, dle žalobce, ani nebyl podán. Takovému závěru skutečnosti ze spisu krajského soudu
nenasvědčují. Žalobce byl vyzván k zaplacení soudního poplatku a byl také poučen o tom, jak má
případně žádat o osvobození od této povinnosti. Žalobce na to reagoval předložením listin, jimiž
mínil prokazovat své chabé příjmové poměry. Jedna z listin (č.l. 16) přímo účel osvobození
od poplatku obsahuje. V intencích žalobcových podání, k jejichž přednostem rozhodně nepatří
srozumitelnost, lze takový postup vyložit jako pokus docílit osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v tomto směru věc posoudil správně.
Nelze přehlédnout, že žalobce v podání ze dne 18. 4. 2012 uvádí řadu nesprávných
tvrzení, která přesvědčivosti jeho projevu neprospívají. Například odkazuje na chybějící údaje
výzvy k zaplacení soudního poplatku a zaměňuje přitom referát soudce k vypravení výzvy
s vlastní výzvou. Také namítá, že soud v usnesení o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních
poplatků zamlčuje jeho sdělení ze dne 22. 3. 2012, opomíjí však, že toto sdělení nemá žádný
význam, neboť fakticky polemizuje s jeho vlastními údaji, které soud v nezkreslené podobě
převzal. Krajský soud rozhodně není odpovědný za to, že sám žalobce se ve svých podáních
již neorientuje. Obsahově jsou výhrady žalobce vypořádány samotným rozhodnutím, obsahujícím
srozumitelnou specifikaci dokladu, který je třeba soudu předložit pro případ žádosti o osvobození
od soudních poplatků. Žalobcovo podání obecně obsahuje výhrady, jejichž obsah dílem
nasvědčuje dezorientaci žalobce v procesní úpravě práce soudu, zároveň také nasvědčuje
samoúčelnému charakteru stovek jeho podání a postupu v jím vedených sporech, ze kterého není
patrná snaha o řešení, nýbrž spíše neustálé zpochybňování i jen dílčích úkonů správního orgánu
a soudu. Také tento aspekt věci, prokazující opakované pokusy o zneužití práva žalobcem,
by mohl tvořit dostatečný důvod pro zamítavé rozhodnutí o jeho návrhu na osvobození
od soudních poplatků (srovnej rozsudky ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 46, ze dne
24. 3. 2010, č. j. 8 As 22/2010 – 91, případně nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn.
II. ÚS 119/01). V posuzované věci se však tímto aspektem krajský soud nezabýval a z dále
uvedených důvodů plyne, že to ani nebylo zapotřebí.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Smyslem osvobození od soudních poplatků je ochrana účastníka proti negativním
dopadům do jeho ústavně zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu
a na přístup k soudu zakotveným v článku 36 Listiny základních práv a svobod.
Je na účastníku samém, aby svoji materiální stránku dostatečně konkrétně popsal
(břemeno tvrzení), a současně aby projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil soudu
(pokud možno současně se žádostí o osvobození) doklady dosvědčující jeho nemajetnost,
resp. nízké příjmy (břemeno důkazní). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové
a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikovaný pod č. 537/2005 Sb. NSS).
Pro osvobození od soudních poplatků tak účastník musí doložit, že nemá dostatečné prostředky
(kromě toho, že jeho návrh nesmí být zjevně neúspěšný a současně účastník o osvobození
od soudních poplatků musí požádat). Soud je povinen v každém jednotlivém případě vážit
konkrétní specifické okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků a individuální poměry
žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2009, č. j. 8 As 20/2009 - 50).
Je proto na účastníkovi, aby v žádosti o osvobození od soudních poplatků uvedl, v čem
nezpůsobilost uhradit soudní poplatek spočívá, přičemž musí být vždy posuzovány tyto poměry
dle aktuálního stavu a komplexněji celkové výdělkové a majetkové poměry žadatele. K tomu
praxe vytvořila podklad ve formalizovaném potvrzení o výdělkových a majetkových poměrech,
které postihuje veškeré oblasti zkoumání relevantních podmínek. Právě tak může účastník
soudního řízení nejlépe svá tvrzení prokazovat. Jistě nelze vyloučit i důkazy jiné, avšak
jen za předpokladu jejich stejně komplexního rozsahu. Takovým důkazem dále uvedený posudek
o invaliditě žalobce být nemůže. Není z něj patrný okamžik jeho vydání a nelze tedy vypořádat
hledisko aktuálnosti, kromě toho takový posudek v samotné své podstatě nehodnotí komplexní
kriterium majetkových poměrů žadatele osvobození.
Nejvyšší správní soud se v daném případě ztotožňuje s právním hodnocením
provedeným krajským soudem. Krajský soud správně žalobce vyzval, aby své majetkové
a výdělkové poměry doložil potvrzením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
Jednalo se o úkon soudu jednoznačně ve prospěch žalobce, který však úmyslně toto dobrodiní
nevyužil, potvrzení nepředložil a místo něj nabídl soudu posudek o invaliditě, čj. LPS/2011/296-
CB_CSSZ, který opravdu neobsahuje datum vydání, především však jednoznačně nedokládá
údajnou nezpůsobilost žalobce zaplatit konkrétní soudní poplatek a nemůže ji ani doložit v celém
rozsahu, který je třeba zkoumat. Žalobce se tak vystavil sám do situace, kdy jeho způsobilost
splnit poplatkovou povinnost nebylo možné spolehlivě posoudit.
Krajskému soudu nelze vytýkat v jeho rozhodnutí, kterým žalobci nepřiznal osvobození
od soudních poplatků z důvodu žalobcem zaviněného neprokázání výdělkových a majetkových
poměrů, žádné procesní vady nebo věcné nedostatky, a nebylo třeba se zabývat ani dalším
hlediskem zamítnutí takového návrhu, spočívajícím ve zjevném zneužívání práva. Neprokázaná
existence prvého důvodu dle §36 odst. 3 s. ř. s. činí kasační stížnost nedůvodnou a Nejvyšší
správní soud ji proto zamítl dle §110 odst. 1 věta prvá s. ř. s.
O nákladech řízení rozhodl tento soudu dle §60 odst. 1 a §120 s. ř. s. Žalobci nelze
toto právo přiznat, neboť mu podle zásady úspěchu v řízení nepřísluší, žalovanému žádné
náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2012
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu