ECLI:CZ:NSS:2012:3.AZS.2.2012:36
sp. zn. 3 Azs 2/2012 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Jana Rutsche, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího Pally
v právní věci žalobce: R. V., zastoupeného JUDr. Františkem Výmolou, advokátem se sídlem
Husníkova 2080/8, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační
politiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9.
2010, č.j. OAM-261/ZA-14-ZA14-2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2011, č. j. 28 Az 55/2010 - 60,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi stěžovatele JUDr. Františku Výmolovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 5760 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) podal dne 15. 7. 2010 žádost o udělení mezinárodní ochrany
ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Rozhodnutím žalovaného
ze dne 8. 9. 2010, č.j. OAM-261/ZA-14-ZA14-2010, stěžovateli nebyla mezinárodní ochrana
podle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b zákona o azylu udělena. Žalobu proti tomuto
rozhodnutí zamítl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem napadeným nyní projednávanou
kasační stížností.
Stěžovatel uvádí, že kasační stížnost se opírá o dův ody obsažené v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „s. ř. s.“), tzn. namítá vady správního řízení a ne zákonnost napadeného rozsudku.
Namítané vady správního řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. spatřuje stěžovatel
v tom, že správní orgán i krajský soud neshromáždily dostatečné podklady pro své rozhodnutí,
především k namítané otázce související s obavou stěžovatele o život v Kyrgyzstánu z důvodů,
které stěžovatel uvedl v předchozích podáních a na něž odkázal. Krajský soud se dle jeho názoru
nevypořádal dostatečně s jeho životní situací, kdy po stěžovateli nelze spravedlivě požadovat,
aby žil v zemi, v níž nikdy nepobýval a neovládá ukrajinský jazyk. Za absurdní považoval závěr
krajského soudu, že pokud hovoří rusky, domluví se i na Ukrajině. Správní orgán i krajský
soud se dle něho zabývaly více obecnými zprávami od organizací místo toho, aby se věnovaly
jeho případu. Navíc nebyly opatřeny zprávy o stavu národnostní otázky mezi Uzbeky
a obyvatelstvem Kyrgyzstánu, na což stěžovatel poukázal již v žalobě.
Dále stěžovatel uvedl, že správní orgán neposuzoval je ho věc objektivně a neshromáždil
jím navržené důkazy související s posouzením institutu humanitárního azylu dle §14 zákona
o azylu. Vyjádřil přesvědčení, že zákonné podmínky pro jeho udělení naplňuje, neboť pokud
by této žádosti vyhověno nebylo, byl by násilně vystěhován do země, v níž nikdy nežil, nemá
tam zázemí, majetek, rodinu ani jiné možnosti adaptace. Své postavení přirovnal k postavení
osoby postižené humanitární katastrofou.
Žalovaný tak dle jeho názoru porušil ustanovení §32 odst. 1 správního řádu, protože
nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci. Kdyby tyto své zákonné povinnosti plnil, musel
by dospět k závěru, že stěžovatel podmínky pro udělení azylu splňuje. Krajský soud pak tyto
nedostatky nenapravil a také on rozhodoval na základě nedostatečného a neúplného skutkového
zjištění.
Navíc nedostatečně zjištěný skutkový stav ovlivnil i právní posouzení věci.
Dle stěžovatele měl žalovaný zajistit naznačené důkazy týkající se národnostní otázky mezi cizinci
na Ukrajině a v Kyrgyzstánu, dále pak důkazy o stavu jeho majetku a majetku je ho rodiny
v uvedených zemích. Tím by bylo postaveno na jisto je ho majetkové a sociální zázemí
a postavení v těchto zemích, kdy jedné je občanem, ale nikdy v ní nežil, v druhé pak sice žil
s rodiči, ale není jejím občanem.
Stěžovatel ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností
napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jeho rozhodnutí i rozsudek krajského
soudy byly vydány v souladu se zákonem. V případě stěžovatele neshledal existenci žádného
z taxativně vymezených důvodů pro udělení azylu dle §12 zákon a o azylu. Stěžovatel nenaplňuje
ani podmínky §13 tohoto zákona a ani zvláštního zřetele hodné důvody dle §14 téhož zákona.
Nebyly prokázány ani zákonné důvody pro udělení doplňkové ochrany dle §14a a §14b téhož
zákona. Dle žalovaného bylo ve věci prov edeno podrobné dokazování, byly shromážděny
všechny podklady potřebné pro rozhodnutí a žalovaný se také zabýval všemi skutečnostmi,
které stěžovatel ve správním řízení uvedl. Upozornil, že institut mezinárodní ochrany nemůže
být zneužíván k obcházení zákona o pobytu cizinců, jehož ustanovení měl dle jeho názoru
stěžovatel využít, pokud má zájem v České republice pobývat a studovat. Žalovaný proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro její nedůvodnost zamítl.
Nejvyšší správní soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti zabýval otázkou
její přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s., tj. otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pro stručnost lze odkázat na precedenční usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006 (publ. pod č. 933/2006
Sb. NSS, tento a všechna další rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz), ve kterém byl podrobně
vymezen institut přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany. Podle tohoto
usnesení se o přijatelnou kasační stížnost může jednat v následujících typových případech:
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu,
2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně,
3) nastane potřeba učinit judikatorní odklon (Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit v ýklad určité právní otázky,
řešené dosud správními soudy jednotně),
4) bylo-li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které
mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
Nejvyšší správní soud v daném případě přijatelnost kasační stížnosti neshledal. Ostatně
ani sám stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, aby Nejvyšší správní
soud mohl kasační stížnost věcně projednat a zabývat se tak podrobně všemi je ho věcnými
námitkami.
Namítal totiž v podstatě pouze to, že skutkový stav věci byl krajským soudem zjištěn
nedostatečně, neboť neshromáždil dostatečné podklady vztahující se k jeho obavě o život
v Kyrgyzstánu, a neprovedl jím navrhované podrobnější dokazování ohledně vztahů mezi
Uzbeky a obyvatelstvem Kyrgyzstánu a ohledně jeho majetkového stavu .
Uvedené stížní námitky se však pod shora vymezená kritéria institutu přijatelnosti kasační
stížnosti ve smyslu §104a s. ř. s. rozhodně podřadit nedají. Nejvyšší správní soud proto již pouze
stručně dodává, že dle jeho názoru krajský soud zjistil skutkový stav věci přesně, dostatečně
a v úplnosti. Zabýval se všemi námitkami stěžovatele a své závěry podrobně a přezkoumatelným
způsobem odůvodnil. Případné doplňování dokazování ohledně shora uvedených otázek
pak považuje za nadbytečné, neboť tyto otázky nepředstavují relevantní aspekty pro rozhodování
o naplnění zákonných podmínek pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu.
K námitce nedostatečnosti soudního přezkumu ohledně rozhodnutí žalovaného
neudělit stěžovateli humanitární azyl lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, v němž byl vymezen smysl tohoto institutu. Soudní
přezkum rozhodnutí o humanitárním azylu je přitom omezen na to, zda není v rozporu
se zákazem „libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického
a právního státu“ (obdobně viz též rozsudek ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, publ.
pod č. 112/2004 Sb. NSS, či ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 60/2004 - 52). Takového pochybení
se žalovaný ve správním řízení nedopustil.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů, a proto kasační
stížnost odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost
byla odmítnuta.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2011,
č. j. 28Az 55/2010 - 77, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát; v takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci
stěžovatele náleží v souladu s §11 písm. b) a d) ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní
tarif), odměna za dva úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy
obhajoby, doplnění kasační stížnosti) ve výši 2 x 2100 Kč, a náhrada hotových výdajů ve výši
paušální částky 2 x 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 4800 Kč. Protože
zástupce stěžovatele doložil, že je registrován jako plátce DPH, byla odměna o tuto hodnotu
povýšena. Částka v celkové výši 5760 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. května 2012
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu