ECLI:CZ:NSS:2012:3.AZS.24.2011:79
sp. zn. 3 Azs 24/2011 - 79
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Jana Rutsche, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího
Pally v právní věci žalobce: V. D., zastoupen Mgr. Helenou Lehkou, advokátkou se sídlem
Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha
7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2011, č.j. OAM-72/ZA-ZA06-ZA14-
2011, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2011,
č. j. 56 Az 11/2011 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatele Mgr. Heleně Lehké se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 3.000 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedené
usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla odmítnuta jeho ža loba proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra ze dne 14. 3. 2011, č. j. OAM-72/ZA-ZA06-ZA14-2011. Rozhodnutím správního orgánu
byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvod ná podle §16 odst. 1 písm.
f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Nejvyšší správní soud z obsahu soudního spisu zjistil následující: Stěžovatel se žalobou
podanou dne 22. 3. 2011 u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení správního rozhodnutí
žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. V rámci osobních údajů v žalobě uvedl „t.č. pobytem
(adresa pro doručování)“, na konci žaloby uvedl „V Zastávce dne 21. 3. 2011“. Na obálce,
v níž byla žaloba soudu zaslána, uvedl jako svoji adresu Přijímací středisko Zastávka, Havířská
514, 664 84 Zastávka. Krajský soud měl za to, že podaná žaloba postrádá náležitosti stanovené
v §71 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších p ředpisů (dále
jen „s. ř. s.“), neboť stěžovatel neuvedl žádné skutkové okolnosti, na základě kterých považuje
napadené výroky správního rozhodnutí za nezákonné či nicotné. Stěžovatel rovněž chybně
označil napadené rozhodnutí v petitu žaloby. Krajský soud jej proto v souladu s §37 odst. 5
s. ř. s. usnesením ze dne 7. 4. 2011, č. j. 56 Az 11/2011 – 10, vyzval k odstranění vad podání
ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Současně jej poučil o tom, jakým způsobem
má vady odstranit, a o následcích nesplnění uložené povinnosti. Usnesení bylo stěžovateli
doručováno obálkou typ III., tedy podle §50 o. s. ř., na adresu K. 155, N., neboť krajský soud
dne 7. 4. 2011 z internetové databáze žalovaného zjistil, že ke dni 22. 3. 2011 je evidován
opětovný příchod stěžovatele do Přijímacího střediska Zastávka , dne 23. 3. 2011 jeho odchod
z tohoto místa a téhož dne příchod do Pobytového střediska Kostelec na d Orlicí; v době od
28. 3. 2011 do 27. 4. 2011 byla evidována propustka stěžovatele na adresu K . 155, N. Zásilka se
vrátila soudu zpět jako nedoručená, podle sdělení pošty ze dne 19. 4. 2011 zásilku nebylo možné
vložit do schránky, na uvedené adrese byl adresát neznámý. Krajský soud následně doručoval
písemnost vyvěšením na úřední desce soudu podle §50 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, písemnost považoval za doručenou dnem 2. 5. 2011. Stěžovatel na
tuto výzvu nereagoval, nedostatky podání ve stanovené lhůtě neodstranil. Krajský soud dospěl
k závěru, že žaloba nevymezuje žalobní body a tudíž nejsou splněny podmínky řízení. Žalobu
proto usnesením ze dne 20. 5. 2011, č. j. 56 Az 11/2011 – 16, odmítl podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Toto usnesení bylo žalobci opět doručováno na adresu K. 155, N., neboť krajský soud dne
20. 5. 2011 z internetové databáze žalovaného zjistil, že dne 29. 4. 2011 je evidován opětovný
příchod stěžovatele do Pobytového střediska Kostelec nad Orlicí, v době od 19. 5. 2011 do
21. 6. 2011 byla evidována propustka stěžovatele na adresu K . 155, N. Zásilka se vrátila soudu
zpět jako nedoručená, podle sdělení pošty ze dne 24. 5. 2011 zásilku nebylo možné vložit do
schránky, adresát nenalezen. Krajský soud následně písemnost doručoval podle §50 odst. 2
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř.“), usnesení považoval za
doručené dnem 9. 6. 2011.
Dne 24. 6. 2011 stěžovatel proti tomuto usnes ení podal kasační stížnost z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a), b) c) a d) s. ř. s. Namítl, že v žalobě vše řádně uvedl, nevyzná
se v českém právním řádu a nevěděl proto, co více doplnit. V doplnění kasační stížnosti
uvedl, že mu napadené usnesení bylo doručováno postupem podle §50 odst. 2 o. s. ř.,
fakticky se s ním seznámil v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí dne 23. 6. 2011. Má tudíž
za to, že jeho kasační stížnost doručená Krajskému soudu v Brně dne 27. 6. 2011 je podána včas.
Stěžovatel uvedl, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v případě, kdy bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně právního postavení stěžovatele. Stěžovatel se domnívá, že v řízení před krajským
soudem bylo významně porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že soud nepostupoval
v souladu s ustanoveními o doručování v soudním řízení a znemožnil tak stěžovateli řádně
uplatnit jeho práva. Rozhodnutí o odmítnutí žaloby bylo tedy nezákonné pro vady
předcházejícího řízení spočívající v porušení ustanovení o doručování. Usnesení krajského soudu
ze dne 7. 4. 2011, jímž byl stěžovatel vyzván k doplnění a upřesnění žaloby, mu bylo doručováno
na adresu K. 155, N. Z informací doručujícího orgánu vyplynulo, že stěžovatel byl na adrese
neznámý, tudíž byla písemnost soudu vrácena zpět. Krajský soud považoval písemnost za
doručenou podle §50 odst. 2 s. ř. s. dnem 2. 5. 2011. Uzavřel tudíž, že lhůta k doplnění žaloby
stěžovateli marně uplynula dne 17. 5. 2011. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že stěžovatel
v rozhodné době kromě výše uvedené adresy pobýval i v Pobytovém středisku Kostelec
nad Orlicí. Tato skutečnost byla soudu prokazatelně známa. Podle sdělení Ředitelství služby
cizinecké policie ze dne 16. 1. 2012 vyplývá, se stěžovatel v období doručování dané písemnosti
střídavě zdržoval na adrese Pobytového střediska Kostelec nad Orlicí a to ne jpozději
do 23. 6. 2011. Přicházelo tudíž v úvahu doručení i na tuto soudu známou adresu, aniž by bylo
nutné přistoupit k náhradnímu způsobu doručení prostřednictvím úřední desky soudu,
kdy účinky doručení v drtivé většině případů nastávají fiktivně. Krajský soud však stěžovateli
doručoval pouze na adresu K. 155, N. Jednoznačně tak porušil §46a odst. 1 o. s. ř., jestliže s e
nepokusil stěžovateli doručit i na druhou známou adresu jeho pobytu. Stěžovatel dále krajskému
soudu vytkl absolutní nečinnost při zjišťování jeho pobytu, přičemž fakt, že nelze zjistit místo
pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany, je důvodem pro zastavení řízení podle §33 písm.
b) zákona o azylu. Krajský soud však evidentně neměl pochyb o tom, že místo pobytu stěžovatele
bylo známé, protože podle daného ustanovení nepostupoval. Na místo toho přistoupil ke
způsobu doručování, které se v tomto světle jeví jako obcházení zákona soudem. Pokud by
krajský soud postupoval při doručování usnesení řádně, mohl se stěžovatel s obsahem usnesení
seznámit a řádně doplnit žalobu. Nelze vyloučit, že by v řízení o žalobě uspěl. Na základě
uvedeného stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu
v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou v daném p řípadě splněny
podmínky řízení a zda je kasační stížnost podána včas. Při posouzení postupu krajského soudu
při doručování napadeného usnesení stěžovateli uvážil Nejvyšší správní soud
takto:Soudní řád
správní ani jiný právní předpis neobsahuje speciální úpravu doručování písemností v soudním
řízení o přezkoumání správního rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Správní soud je proto
povinen postupovat podle §42 s. ř. s. a dále v souladu s §42 odst. 5 s. ř. s. podle právní úpravy
obsažené v občanském soudním řádu. Podle §42 odst. 1 s. ř. s. soud doručuje písemnosti
do datové schránky, není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji soud soudním
doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence
nebo prostřednictvím veřejné datové sítě. Ukáže -li se toho potřeba, může soud požádat
o doručení i jiný státní orgán. V projednávané věci byla písemnost doručována prostřednictvím
držitele poštovní licence. Podle ustanovení §46b o. s. ř., které vymezuje adresu pro doručování
prostřednictvím doručujícího orgánu, je písemnost v prvé řadě nutno doručovat na adresu,
kterou účastník uvedl ve svém podání. Soud je tedy povinen v řízení o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci mezinárodní ochrany zjišťovat místo pobytu účastníka řízení jedině
tehdy, pokud má za to, že může být dán některý z důvodů pro zastavení řízení podle §33
písm. b) nebo e) zákona o azylu.
Jak již bylo uvedeno výše, krajský soud doručoval napadené usnesení stěžovateli na adresu
K. 155, N., kterou zjistil z internetové databáze žalovaného jako místo faktického pobytu
stěžovatele. Nejvyšší správní soud však má za to, že stěžovatel uvedl adresu pro doručování na
obálce, v níž soudu zaslal svoji žalobu, a která odpovídala i místu označenému v žalobě jako
místo jejího sepsání („V Zastávce dne 21. 3. 2011“). Jestliže krajský soud nedoručoval stěžovateli
usnesení na tuto adresu uvedenou v jeho podání, nelze toto pochybení klást k tíži stěžovatele a
uplatnit náhradní doručení podle §50 odst. 2 o. s. ř. Napadené usnesení je proto nutno
považovat za doručené dnem 23. 6. 2011, kdy se s ním stěžovatel fakticky seznámil v Pobytovém
středisku Kostelec nad Orlicí. Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do
dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost podaná k poštovní přepravě dne
24. 6. 2011 byla tudíž podána včas.
Po konstatování včasnosti kasační stížnosti musel dále Nejvyšší správní soud zkoumat
otázku, zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní
soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah
vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky
nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení
o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu
uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti
– v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že důvody přijatelnosti
uplatněné stěžovatelem v podané kasační stížnosti nesplňují výše uvedená kritéria. Problematikou
doručování písemnosti žadateli o udělení mezinárodní ochrany, který soudu v řízení o žalobě
neoznámil změnu místa svého hlášeného pobytu, se Nejvyšší správní soud zabýval
např. v usnesení ze dne 1. 7. 2004, č. j. 2 Azs 258/2004 - 40, publ. pod č. 801/2006 Sb. NSS .
Zde zdůraznil, že řízení o udělení azylu má určitá specifika, mezi která patří i zjevná zvýšená
snaha o rychlost a efektivnost (viz např. §56 odst. 2 s. ř. s. , Pozn.: ve znění účinném
od 1. 1. 2012 se jedná o odstavec 3 tohoto ustanovení). Aby však mohly být tyto procesní
principy reálně naplněny, je nezbytná náležitá součinnost žadatele o azyl, jejímž projevem je krom
jiného povinnost hlášení místa pobytu žadatele o azyl stanovená v §77 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, a to tak, aby byla zajištěna vzájemná komunikace mezi ním a příslušným státním
orgánem.
V projednávané věci krajský soud doručoval stěžovateli výzvu ze dn e 7. 4. 2011 na adresu,
kde se měl stěžovatel v době doručování písemnosti podle informací z internetové databáze
žalovaného fakticky zdržovat. Právě ze závěrů výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu je nutno vycházet při posouzení otázky, zda krajský soud pochybil, pokud písemnost
nezaslal stěžovateli i na adresu Pobytového střediska Kostelec nad Orlicí za situace,
kdy stěžovatel tuto adresu jako místo svého nového pobytu soudu neoznámil a kdy ani v kasační
stížnosti netvrdil, že se v době doručování písemnosti krajským soudem na adrese K . 155, N.,
nezdržoval.
Nejvyšší správní soud uzavřel, že neshledal přijatelnost kasační stížnosti z důvodů
tvrzených stěžovatelem, ani z úřední povinnosti pak nenalezl žádnou zásadní právní otázku,
k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací
činnosti krajských soudů. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené advokátce stěžovatele náleží v prvé
řadě odměna za úkon učiněný při výkonu funkce opatrovníka, tj. studium spisu u soudu,
která v souladu s §7, §9 odst. 5, §11 písm. b) ve spojení s §11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 300 Kč.
Dále jí náleží odměna v souladu s §7, §9 odst. 3 písm. f), §11 písm. d) ve spojení s §11 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., za písemné podání soudu - doplnění kasační stížnosti, ve výši 2 .100 Kč.
Vzhledem k tomu, že advokátka se již s věcí seznámila při výkonu funkce opatrovníka, nepřiznal
jí soud odměnu za převzetí a přípravy zastoupení podle §11 písm. b) advokátního tarifu.
Náhrada hotových výdajů se přiznává ve výši paušální částky 300 Kč za dva úkony právní služby
podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 600 Kč. Ustanoven é zástupkyni se tedy přiznává
náhrada nákladů v celkové výši 3.000 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení
stěžovatele nese podle §60 odst. 4 s. ř. s. stát .
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 20. června 2012
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu