ECLI:CZ:NSS:2012:3.AZS.27.2012:59
sp. zn. 3 Azs 27/2012 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: M. H.,
zast. zákonnou zástupkyní: A. T., zast. Mgr. Ing. Šárkou Hotmarovou, advokátkou se sídlem
Praha 1, Vodičkova 40, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2011, č.j. OAM-81/LE-07-P10-2009,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012, č. j. 4 Az
10/2011 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce, Mgr. Ing. Šárce Hotmarové, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 2.400 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce (dále
též „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne ze dne 8. 6. 2011, č.j. OAM-81/LE-
07-P10-2009. Rozhodnutím správního orgánu nebyla stěžovateli k jeho žádosti udělena
mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“).
Městský soud v Praze se ztotožnil se závěry správního orgánu, že v případě stěžovatele
nejsou splněny podmínky §12 písm. a) ani §12 písm. b) zákona o azylu. Žalobci v Kyrgyzstánu
nehrozí pronásledování z důvodu jeho rasy, náboženství, politického přesvědčení nebo
příslušnosti k určité sociální skupině. Obavy vyslovené zákonnou zástupkyní stěžovatele není
možno podřadit pod pojem pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu.
Soud rovněž přisvědčil správnímu orgánu, pokud jde o neudělení azylu z humanitárních
důvodů. Stejně tak se ztotožnil i se závěry žalovaného ohledně aplikace §14a a §14b zákona
o azylu.
Rozsudek Městského soudu v Praze napadl stěžovatel kasační stížností z důvodů
vymezených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Nesouhlasí se způsobem, jímž byl na jeho případ aplikován §12 písm. b)
zákona o azylu. Obavy z pronásledování zahrnují subjektivní aspekt v osobě žádající o azyl.
Je proto třeba hodnotit zejména subjektivní pocity žadatele, v daném případě – s ohledem na věk
nezletilého stěžovatele – jeho rodičů. Tito ve svých vyjádřeních jasně definovali svou obavu
z návratu do vlasti a z hrozby pronásledování ze strany jejich rodičů.
Pokud soud a správní orgány dospěly k závěru, že v případě ohrožení ze strany
rodinných příslušníků zde existuje možnost domáhat se ochrany v zemi dostupnými právními
prostředky, uvádí k tomu stěžovatel, že takovéto prostředky jsou sice oficiálně v zákonodárství
Kyrgyzstánu zakotveny, skutečnost však má k jejich realizaci daleko. Společnost (hlavní město
nevyjímaje) je silně ovlivněna tradičními zvyklostmi a islámským náboženstvím, takže v případě,
že by se matka nezletilého obrátila na příslušné orgány, tyto by se její stížností nezabývaly
s poukazem na to, že jde o „rodinnou záležitost“.
Dále stěžovatel poukázal na obecnou politickou a hospodářskou situaci v zemi původu,
která nebyla v posledních dvou letech nijak stabilní a z toho vyplývající otázku bezpečnosti osob.
V této souvislosti odkázal na zprávy Amnesty International a Human Rights Watch.
Správní orgány a následně ani soud podle stěžovatele neposoudily správně otázku
humanitárního azylu, pokud se omezily pouze na posouzení věku a zdraví stěžovatele. S ohledem
na jeho nízký věk má stěžovatel za to, že je třeba zabývat se situací v rodině a v zemi, kde by měl
v budoucnu pobývat, jejíž situace není pro jeho další zdravý vývoj bezpečná.
Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem o nesplnění podmínek udělení doplňkové
ochrany. V zemi původu mu v návaznosti na chování jeho rodičů hrozí ponižující zacházení
a to jak ze strany jeho vlastní rodiny, tak i ostatní společnosti, jakož i ohrožení života a lidské
důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích vnitrostátního konfliktu.
Správní orgán ani soud pak nevycházely z aktuálních zpráv o situaci v Kyrgyzstánu.
Závěr, že se tato země nenachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu,
tak nelze podle stěžovatele považovat za aktuální a dostatečně odůvodněný.
Z uvedeného podle stěžovatele vyplývá, že jsou v jeho případě splněny jak podmínky
pro udělení azylu, tak doplňkové ochrany, a jeho nejlepším zájmem dítěte je zůstat v České
republice, kde mu nehrozí nedobrovolná účast v ozbrojeném konfliktu či pronásledování
ze strany vlastní rodiny a může se tak plnohodnotně rozvíjet jak po fyzické, tak po psychické
stránce v prostředí, které je mu známé a kde již začal navštěvovat školské zařízení a vytvářet
sociální vazby. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc
vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost přijatelná
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit přijatelnost kasační stížnosti
ve smyslu ust. §104a s. ř. s. , a ani Nejvyšší správní soud žádný důvod pro její přijatelnost
neshledal. Definicí vnitřního ozbrojeného konfliktu se již Nejvyšší správní soud zabýval
např. v rozsudku ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, č. 1840/2009 Sb. NSS. Nejvyšší
správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny
a kasační stížnost dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu s §11 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna
za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti ve výši 2.100 Kč, a dále náhrada
hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy
2.400 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců
od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60
odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 20. prosince 2012
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu