ECLI:CZ:NSS:2012:3.AZS.45.2012:28
sp. zn. 3 Azs 45/2012 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: J. M.,
zast. JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Masná 8,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2011, č. j. OAM-10-141/LE-PA04-P08-2007, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2012, č. j. 62 Az 2/2011
- 44,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi, JUDr. Radimu Vicherkovi, se p ř i z n á v á odměna
za zatupování ve výši 2.880 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce (dále
též „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne ze dne 11. 1. 2011, č. j. OAM-10-
141/LE-PA04-P08-2007. Rozhodnutím správního orgánu nebyla stěžovateli k jeho žádosti
udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Krajský soud nepřisvědčil námitkám stěžovatele, v nichž správnímu orgánu vytýkal
porušení ustanovení správního řádu. Stejně tak se soud neztotožnil ani s námitkami, v nichž
stěžovatel dovozoval nesprávné posouzení podmínek udělení mezinárodní ochrany. Rovněž
podle soudu jsou výpovědi učiněné stěžovatelem v průběhu řízení rozporuplné a ve svém
důsledku nevěrohodné. Soud se tak ztotožnil se závěry napadeného správního rozhodnutí,
že stěžovatel nesplňuje podmínky udělení azylu ani doplňkové ochrany.
Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností z důvodů vymezených
v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Soud se vůbec nezabýval otázkou stupně demokracie v zemi původu stěžovatele. Stěžovatel
předložil ve správním řízení dostatek důkazů k tomu, aby osvětlil bezpečnostní situaci
v zemi, zejména s ohledem na politickou nestabilitu, neustálé občanské války a nepokoje
a s tím související absenci dodržování jakýchkoli základních práv a svobod, které by alespoň
vzdáleně připomínaly demokratické státní zřízení. Jak správní orgán, tak soud pak nevycházely
z aktuálních zpráv o situaci v Demokratické republice Kongo.
Stěžovatel rovněž nesouhlasí s posouzením své výpovědi jako nevěrohodné a závěry
soudu v tomto ohledu považuje za nepřiměřeně přísné a formalistické, nereflektující dramatičnost
situace, v níž se stěžovatel ocitl. S ohledem na situaci v zemi původu stěžovatele se správní orgán
rovněž nedostatečně vypořádal s možností udělení doplňkové ochrany.
Soud podle stěžovatele nedostatečně odůvodnil, proč v plném rozsahu převzal závěry
správního orgánu a neuvěřil, resp. nepodrobil přezkumu skutečnosti, které ve své výpovědi
před soudem tvrdil stěžovatel. Napadený rozsudek je proto podle stěžovatele rovněž
nepřezkoumatelný.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost přijatelná
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit přijatelnost kasační stížnosti
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., a ani Nejvyšší správní soud žádný důvod pro její přijatelnost
neshledal. Otázkou věrohodnosti výpovědí žadatelů o azyl se již Nejvyšší správní soud dříve
zabýval např. v rozsudku ze dne 18. 1. 2006, č. j. 6 Azs 386/2004 - 40, či v rozsudku ze dne
6. 2. 2008, č. j. 1 Azs 18/2007 - 55, oba dostupné na www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud
proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační
stížnost dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží v souladu s §11 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna
za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti ve výši 2.100 Kč, a dále náhrada
hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, tj. dohromady
2.400 Kč. Protože je ustanovený advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok
vůči státu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny
za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle §37 odst. 1
a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 480 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává
náhrada nákladů v celkové výši 2.880 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení
stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 20. prosince 2012
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu