ECLI:CZ:NSS:2012:3.AZS.54.2012:14
sp. zn. 3 Azs 54/2012 -14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobců: a) Ö. Ö., b)
H. Ö., c) A. Ö., zastoupeni Mgr. Milanem Musilem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19,
Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 9. 2011, č. j. OAM-143/LE-LE05-P08-2011 a č. j. OAM-
145/LE-LE05-P08-2011, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 20. 9. 2012, č. j. 32 Az 28/2011 - 61,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobců Mgr. Milanu Musilovi, advokátovi se sídlem Velké náměstí 135/19,
Hradec Králové, se p ř i z n á v á odměna za zastupování žalobců ve výši 6.408 Kč
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od nabytí právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) podali kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2012, č. j. 32 Az 28/2011 - 61 (dále jen „napadený rozsudek“).
Tímto rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové (dále též „krajský soud“) zamítl žaloby
stěžovatelů proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 9. 2011, č. j. OAM-143/LE-LE05-P08-2011
a č. j. OAM-145/LE-LE05-P08-2011, jimiž žalovaný rozhodl, že stěžovatelům nebyla udělena
mezinárodní ochrana podle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že napadený rozsudek byl stěžovatelům
prostřednictvím jejich právního zástupce doručen do datové schránky dne 22. 10. 2012 (pondělí).
Kasační stížnost proti napadenému rozsudku byla podána osobně u krajského soudu dne
7. 11. 2012 (středa).
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
jako je včasné podání kasační stížnosti [§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], řádné zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), absence
dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod.
Kasační stížnost je opožděná.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto
usnesení. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle §40 odst. 1 s. ř. s.
lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu začíná běžet počátkem dne
následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách
stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců
nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek
lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Nejvyšší správní soud tedy považuje za prokázané, že napadený rozsudek byl stěžovateli
doručen v pondělí dne 22. 10. 2012. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti tak počala
běžet v úterý dne 23. 10. 2012 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v pondělí dne 5. 11. 2012 (§40
odst. 2 s. ř. s.), neboť právě pondělí 22. 10. 2012 bylo dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující
počátek lhůty (tzn. doručení napadeného rozsudku). Stěžovatelé tedy podali svou kasační
stížnost proti napadenému rozsudku až po uplynutí dvoutýdenní zákonné lhůty k jejímu podání.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti napadenému rozsudku odmítl podle
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona, neboť byla podána
opožděně, což je nezhojitelný nedostatek, pro který nelze řízení dále vést.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost
byla odmítnuta.
Zástupci stěžovatelů, který jim byl ustanoven usnesením krajského soudu ze dne
30. 9. 2011, č. j. 32 Az 28/2011 – 12, soud v souladu s §11 odst. 1 písm. d), §7, §9 odst. 2
a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „advokátní tarif“) přiznal odměnu za jeden úkon právní služby, tj. za podání kasační stížnosti
ze dne 7. 11. 2012, ve výši 2.100 Kč. Tuto částku soud snížil o 20 % v souladu s §12 odst. 4
advokátního tarifu, a následně vynásobil třemi, neboť advokát učinil společný úkon právní
služby spočívající v podání kasační stížnosti ve prospěch tří stěžovatelů. Dále Nejvyšší správní
soud přiznal k tomuto úkonu náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši
300 Kč. Celkem tedy odměna advokátovi činí 5.340 Kč bez DPH. Advokát doložil spolu
s podáním ze dne 20. 11. 2012 osvědčení o registraci k placení DPH. Celkem tedy ustanovenému
zástupci přísluší odměna ve výši 5.340 Kč a DPH 1.068 Kč (20 % z částky 5.340 Kč),
tedy 6.408 Kč, která mu bude vyplacena do 60 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2012
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu