ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.14.2012:39
sp. zn. 4 Ads 14/2012 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: A. V., zast.
JUDr. Bronislavou Orbesovou, advokátkou, se sídlem Štefánikova 5462, Zlín, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 (dříve
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín), o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2011, č. j. 57 A 78/2010 - 40,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2011, č. j. 57 A 78/2010 - 40,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský úřad Zlínského kraje rozhodnutím ze dne 23. 8. 2010, č. j. KUZL 51695/2010,
zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vsetín ze dne 15. 6. 2010,
č. j. 28840/2010/VSE, kterým byl žalobkyni snížen příspěvek na živobytí z 2.135 Kč na 1.812 Kč
měsíčně ode dne 1. 6. 2010. V odůvodnění krajský úřad uvedl, že žalobkyně žije ve svém bytě
3+1 se synem S. V., který je společně posuzovanou osobou podle §4 odst. 1 písm. c) bod 2
zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění účinném do 31. 3. 2011.
Žalobkyni byla od 16. 1. 2010 přiznána podpora v nezaměstnanosti po podpůrčí dobu 11 měsíců.
Oznámením ze dne 15. 6. 2010 zahájil městský úřad řízení ve věci změny výše příspěvku na
živobytí a téhož dne vydal rozhodnutí o snížení příspěvku. Krajský úřad konstatoval, že městský
úřad správně určil rozhodné období, kterým jsou tři měsíce předcházející měsíci posuzování
nároku na dávku (červen 2010), tedy březen, duben a květen 2010, vyhodnotil příjmy společně
posuzovaných osob a přiměřené náklady na bydlení za rozhodné období. Krajský úřad ověřil, že
městský úřad zadal do aplikačního programu, který je povinen pro řešení hmotné nouze využívat,
veškeré rozhodné skutečnosti doložené žalobkyní. Částka živobytí žalobkyně vychází z
existenčního minima 2.020 Kč a byla navýšena o 30 % rozdílu mezi jejím životním minimem
2.880 Kč a existenčním minimem (tj. o 258 Kč) z důvodu evidence na úřadu práce, dále byla
navýšena o stejnou částku z důvodu vlastnictví majetku, který nelze využít ke zvýšení příjmu, a
také o 20 % rozdílu mezi životním a existenčním minimem (tj. o 172 Kč) z důvodu, že žalobkyně
nemá nároky ani pohledávky. Částka živobytí společně posuzované osoby (syna) vychází rovněž z
existenčního minima 2.020 Kč a byla navýšena o 30 % rozdílu mezi jeho životním minimem
2.600 Kč a existenčním minimem (tj. o 174 Kč) z důvodu evidence na úřadu práce, dále o stejnou
částku z důvodu, že syn nemá majetek, a také o 20 % rozdílu mezi životním a existenčním
minimem (tj. o 116 Kč) z důvodu, že syn nemá nároky a pohledávky. Částku živobytí společně
posuzovaných osob tvoří podle §24 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi,
ve znění účinném do 31. 12. 2010, součet částek živobytí žalobkyně 2.708 Kč a jejího syna 2.484
Kč, tj. 5.192 Kč. Krajský úřad z aplikačního programu zjistil, že v roce 2010 byla žalobkyni
poskytnuta podpora v nezaměstnanosti v únoru ve výši 3.527 Kč, v březnu ve výši 6.833 Kč, v
dubnu ve výši 6.019 Kč a v květnu ve výši 5.256 Kč. Pro měsíc posuzování květen 2010 činil
příjem žalobkyně za rozhodné období 16.379 Kč, pro měsíc červen 2010 došlo ke zvýšení příjmu
za rozhodné období na 18.108 Kč. Průměrný příjem žalobkyně, podle §9 odst. 1 písm. b) bod 2
zákona o pomoci v hmotné nouzi započtený ve výši 80 % skutečně vyplacené podpory v
nezaměstnanosti (tj. 4.828,80 Kč), a společně posuzované osoby (0 Kč) v rozhodném období
březen - květen 2010 po odečtení průměrných přiměřených nákladů na bydlení za rozhodné
období (1.448,64 Kč) činil částku 3.380,16 Kč. Výši příspěvku na živobytí za měsíc červen 2010
(1.812 Kč) městský úřad získal, když odečetl od částky živobytí společně posuzovaných osob
(5.192 Kč) částku příjmu vypočteného pro nárok na příspěvek na živobytí (3.380 Kč). Krajský
úřad shledal, že městský úřad rozhodl o snížení příspěvku na živobytí žalobkyně od června 2010
v souladu s právními předpisy a se znalostí rozhodných skutečností. Doplnil, že S. V. není v
řízení o příspěvku na živobytí žalobkyně účastníkem řízení, proto se mu rozhodnutí ve věci
neoznamuje.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítala, že byla zkrácena na svých právech
a rozhodnutí považuje za vykonstruované, zmatečné, nepravdivé a odbyté. Zpochybnila poučení
o tom, že proti napadenému rozhodnutí se nelze odvolat, a poukázala na opravné prostředky
ve správním soudnictví a u veřejného ochránce práv. Městský úřad Vsetín podle žalobkyně
nesprávně posoudil její sociální, hmotné i zdravotní poměry. Snížení příspěvku na živobytí
přivedlo žalobkyni na hranici životního minima a hrozí jí nebezpečí, že bude existenčně úplně
zničena. Žalobkyně označila za lživé tvrzení Městského úřadu Vsetín, že jí byla přiznána
na živobytí částka 5.192 Kč; taková částka jí dosud nikdy nebyla vyplacena. Žalobkyně obdržela
v únoru 2010 částku 3.527 Kč, v březnu 3.614 Kč, v dubnu 1.807 Kč, v květnu, v červnu
a v červenci 3.418 Kč a v srpnu 2.398 Kč. Žalobkyně dále zmínila, že nepobírá žádný příspěvek
na bydlení a jejímu synovi S. V. nebyly již přes dva roky přiznány ani vyplaceny žádné sociální
dávky. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud obě správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému
projednání. Nabídla, že poukázky o vyplacených dávkách může doložit.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 1. 2011, č. j. 57 A 78/2010 - 24, ustanovil
zástupkyní žalobkyně JUDr. Bronislavu Orbesovou, advokátku.
V doplnění žaloby ze dne 27. 1. 2011 žalobkyně konstatovala, že v napadeném
rozhodnutí jsou uvedeny jiné částky podpory v nezaměstnanosti, než jaké byly žalobkyni
vyplaceny, a zopakovala částky vyjmenované v žalobě s tím, že se zřejmě jednalo o podporu
v nezaměstnanosti. Podle žalobkyně je důležité tyto rozdíly objasnit, neboť pokud měla nižší
podporu, než uvádí krajský úřad, měla nárok na vyšší příspěvek na živobytí. Žalobkyně navrhla,
aby si soud vyžádal potvrzení Úřadu práce ve Vsetíně o vyplacené podpoře v nezaměstnanosti.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 12. 2011, č. j. 57 A 78/2010 - 40, napadené
rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvedl,
že ze správního spisu nevyplývá, jaké částky byly podkladem pro výpočet příspěvku na živobytí
a z jakého důvodu došlo ke zvýšení příjmu v rozhodném období. Ze sdělení Úřadu práce
ve Vsetíně soud zjistil, že žalobkyně byla v evidenci uchazečů o zaměstnání a byla jí poskytována
podpora v nezaměstnanosti od 16. 1. 2010 do 15. 12. 2010; startovací podpora činila 6.833 Kč,
poté byla vyplácena tzv. vyšší podpora 5.256 Kč a tzv. nižší podpora 4.730 Kč. Částky uvedené
úřadem práce se liší od částek v napadeném rozhodnutí, jež se soudu jevilo nepřezkoumatelným,
neboť nebylo možno přezkoumat výpočet vedoucí ke snížení příspěvku na živobytí. Krajský
soud poukázal na to, že žalobkyně v odvolání i v žalobě tvrdila, že neobdržela podporu
v nezaměstnanosti v takové výši, jak uvádí správní orgán ve svém rozhodnutí. Soud k tomu navíc
zjistil, že správní spis neobsahuje údaje o částkách přijatých žalobkyní rozhodných pro vydání
napadeného rozhodnutí. Oba správní orgány se podle soudu dopustily vady, která zakládá
nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, a při rozhodování vycházely ze skutečností, které
nemají oporu ve správním spisu a vyžadují doplnění. Soud se o doplnění pokusil, nicméně úřad
práce nesdělil přesné částky v jednotlivých měsících; nezbylo tedy než napadené rozhodnutí
zrušit, neboť žaloba je důvodná. Soud uzavřel, že nebyly zjištěny správné částky, které byly
žalobkyni vyplaceny jako podpora v nezaměstnanosti a které sloužily jako podklad pro výpočet
snížená příspěvku na živobytí; nebylo doloženo, v čem spočívalo zvýšení příjmů žalobkyně.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“). Namítal, že částky podpory v nezaměstnanosti
byly ve spisu doloženy, a odkázal na rozhodnutí Úřadu práce ve Vsetíně ze dne 15. 2. 2010.
Nesouhlasil se závěrem soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a o tom, že správní orgány
vycházely ze skutečností, které nemají oporu v správním spisu a vyžadují doplnění. Odůvodnění
žalobou napadeného rozhodnutí je podle názoru stěžovatele zcela v souladu s §68 odst. 3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád z roku 2004“),
neboť obsahuje podrobný rozpis příjmů za rozhodné období i podrobný výpočet částky
příspěvku na živobytí v měsíci červnu 2010. Stěžovatel dále upozornil na chybu v odůvodnění
rozsudku, kde krajský soud citoval správní řád z roku 1967 (zákon č. 71/1967 Sb., o správním
řízení). Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznila, že podporu v nezaměstnanosti
pobírala v jiné výši, než z jaké vycházel správní orgán, a dokonce i v jiné výši, než soudu sdělil
Úřad práce ve Vsetíně. Z rozhodnutí krajského úřadu ani ze zbytku spisu není podle žalobkyně
zřejmé, jak dospěl krajský úřad k částkám, které měly být žalobkyni vyplaceny. Pro správné
posouzení věci a stanovení příspěvku na živobytí je přitom nezbytné spolehlivě zjistit výši
podpory v nezaměstnanosti v rozhodném období. Žalobkyně označila napadený rozsudek
za správný a navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
Stěžovatel v replice k vyjádření konstatoval, že správní orgán měl k dispozici dva důkazní
prostředky - rozhodnutí o výši podpory v nezaměstnanosti, doložené žalobkyní, a informace
o výši vyplacené podpory v nezaměstnanosti získané z informačního systému pomoci v hmotné
nouzi, který je povinen pro řízení o dávkách používat. Výše příjmu z podpory v nezaměstnanosti
zjištěná těmito důkazními prostředky byla ve shodě a správní orgán neměl důvod pochybovat
o správnosti vyplacené podpory. Žalobkyně měla možnost doložit své tvrzení o jiné výši
vyplacené podpory např. stvrzenkou o přijaté částce nebo výpisem z účtu. To však žalobkyně
v průběhu správního řízení ani v soudním řízení neučinila, její tvrzení proto stěžovatel
nepovažoval za relevantní. Stěžovatel uzavřel, že v odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu
je způsob získání údaje o výši vyplacené podpory uveden a spisová dokumentace obsahuje
rovněž doklad o výši podpory, doložený žalobkyní. K tomuto podání připojil stěžovatel vytištěné
údaje z informačního systému.
Vzhledem k tomu, že s účinností od 1. 1. 2012 přešla na základě zákona č. 366/2011 Sb.
působnost krajských úřadů rozhodovat o odvolání ve věcech dávek státní sociální podpory, dávek
pomoci v hmotné nouzi (dříve dávek sociální péče) a příspěvku na péči na Ministerstvo práce
a sociálních věcí, stalo se tímto dnem ministerstvo procesním nástupcem žalovaných krajských
úřadů v soudních řízeních v těchto věcech (srov. §69 s. ř. s., podle kterého žalovaným je správní
orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla). V probíhajícím
řízení proto Nejvyšší správní soud jednal jako se žalovaným namísto Krajského úřadu Zlínského
kraje výhradně s Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Za situace, kdy kasační
stížnost podal žalovaný, nepřichází v úvahu důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. cílený na vady správního řízení, nic takového ostatně stěžovatel ani nenamítal. Kasační
stížnost tedy byla podána z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní
posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní
názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že Městský úřad Vsetín
rozhodnutím ze dne 7. 6. 2010, č. j. 27369/2010/VSE, přiznal žalobkyni dávku příspěvek
na živobytí ve výši 2.135 Kč měsíčně od května 2010. Dne 15. 6. 2010 oznámil městský úřad
žalobkyni, že zahajuje správní řízení ve věci změny výše příspěvku na živobytí.
Městský úřad Vsetín rozhodnutím ze dne 15. 6. 2010, č. j. 28840/2010/VSE, žalobkyni
snížil dávku příspěvek na živobytí z 2.135 Kč na 1.812 Kč měsíčně od 1. 6. 2010. V odůvodnění
konstatoval, že společně posuzovanou osobou je S. V., částka živobytí všech společně
posuzovaných osob činí 5.192 Kč a příjem pro nárok na dávku po odpočtu přiměřených nákladů
na bydlení činí 3.380,16 Kč. V měsíci červnu 2010 došlo ke zvýšení průměrného příjmu
za poslední tři kalendářní měsíce (březen, duben a květen), příjmem všech společně
posuzovaných osob v rozhodném období je podpora v nezaměstnanosti. Při novém posouzení
nároku na dávku bylo zjištěno, že se změnil rozdíl mezi částkou živobytí a výší příjmu společně
posuzovaných osob, proto bylo rozhodnuto o snížení dávky.
V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobkyně uvedla, že městský úřad postupoval
nestandardně a netransparentně, poškodil její práva a rozhodl nesprávně, neboť chybně posoudil
její hmotné, sociální a zdravotní poměry. Snížení příspěvku na živobytí by žalobkyni přivedlo
na hranici životního minima a existenčně ji zničilo. Žalobkyně se podivovala nad tím,
že v rozhodnutí je uvedena částka živobytí 5.192 Kč, která nebyla blíže specifikována. Podotkla,
že S. V. již přes dva roky nepobírá žádné sociální dávky, neobdržel však žádné rozhodnutí,
ačkoliv je zahrnován do společně posuzovaných osob.
Krajský úřad následně vydal žalobou napadené rozhodnutí, jímž odvolání zamítl
a rozhodnutí o snížení dávky potvrdil.
Ve správním spisu je dále založeno rozhodnutí Úřadu práce ve Vsetíně ze dne
15. 2. 2010, č. j. VSA-683/2010-VR, jímž byla žalobkyni přiznána podpora v nezaměstnanosti
ode dne 16. 1. 2010 po podpůrčí dobu 11 měsíců ve výši 6.833 Kč měsíčně po dobu prvních
dvou měsíců, 5.256 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a 4.730 Kč měsíčně po zbývající
podpůrčí dobu.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé
námitky stěžovatele a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda krajský soud správně vyhodnotil,
že správní orgány při svém rozhodování vycházely ze skutečností, které nemají oporu
ve správním spisu. Stěžovatel proti tomuto tvrzení krajského soudu namítal, že částky podpory
v nezaměstnanosti byly ve spisu doloženy.
Správní spis skutečně obsahuje rozhodnutí Úřadu práce ve Vsetíně, ve kterém je vyčíslena
výše podpory v nezaměstnanosti, jež byla žalobkyni přiznána od 16. 1. 2010. Toto rozhodnutí
předložila správním orgánům sama žalobkyně. Přiznaná výše podpory v nezaměstnanosti se však
liší od částek, které ve svém rozhodnutí uvádí krajský úřad jako příjem žalobkyně za jednotlivé
měsíce. Důvodem tohoto nesouladu je podle názoru Nejvyššího správního soudu skutečnost,
že podpůrčí doba v případě žalobkyně nepočala plynout prvním dnem kalendářního měsíce.
Podpora v nezaměstnanosti náleží uchazeči o zaměstnání po dobu trvání tzv. podpůrčí
doby, jejíž délka se počítá na měsíce a závisí na věku uchazeče (srov. ustanovení §43 zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2010). Počátek podpůrčí doby
odpovídá dnu, od kterého je podpora v nezaměstnanosti přiznána. Počet měsíců trvání podpůrčí
doby je vždy uveden v rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti společně s konkrétními
částkami, které připadají na určité měsíce podpůrčí doby. Aktuální výše podpory se tak odvíjí
od toho, v kolikátém měsíci podpůrčí doby se uchazeč o zaměstnání nachází (srov. ustanovení
§50 odst. 3 zákona o zaměstnanosti).
V případě žalobkyně činila podpůrčí doba 11 měsíců a počala plynout dne 16. 1. 2010.
Pro první dva měsíce podpůrčí doby byla výše podpory v nezaměstnanosti určena částkou
6.833 Kč měsíčně, pro další dva měsíce podpůrčí doby (třetí a čtvrtý měsíc) částkou 5.256 Kč
měsíčně a od pátého měsíce po zbytek podpůrčí doby částkou 4.730 Kč měsíčně.
Podle §53 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, jsou-li splněny podmínky pro poskytování podpory
v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci jen po část kalendářního měsíce, náleží podpora
v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci v poměrné výši odpovídající počtu kalendářních dnů, kdy tyto
podmínky byly splněny. Výsledná částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
Nárok na podporu v nezaměstnanosti může vzniknout kterýkoliv den v kalendářním
měsíci podle toho, kdy byly splněny zákonné podmínky a podána žádost (srov. ustanovení §42
zákona o zaměstnanosti). Období jednoho měsíce podpůrčí doby, pro které je předepsána určitá
výše podpory v nezaměstnanosti, se tudíž nemusí krýt s obdobím kalendářního měsíce, za které
je podpora v nezaměstnanosti vyplácena. Na tyto situace pamatuje citované ustanovení, které
určuje pravidla výpočtu konkrétní částky, která má být vyplacena. Podpora v nezaměstnanosti
se vyplácí pozadu, tedy zpětně, nejpozději v následujícím kalendářním měsíci (srov. ustanovení
§53 odst. 1 zákona o zaměstnanosti).
Podpora v nezaměstnanosti byla žalobkyni přiznána rozhodnutím ze dne 15. 2. 2012,
první výplata podpory ve výši připadající na leden 2010 proto proběhla v únoru 2010. Úřad práce
přiznal žalobkyni pro první dva měsíce trvání podpůrčí doby podporu ve výši 6.833 Kč měsíčně.
První dva měsíce podpůrčí doby pokrývají období od 16. 1. 2010 do 15. 3. 2010; v lednu 2010
uplynulo z podpůrčí doby pouze šestnáct dnů, žalobkyni tudíž za leden náleží jen poměrná část
z 6.833 Kč. Částku přiznanou pro první měsíc podpůrčí doby bylo nutné vydělit počtem
kalendářních dnů v měsíci lednu a vynásobit počtem dnů podpůrčí doby, které připadly na leden
2010 (šestnáct dnů), tj. 6.833 / 31 * 16 = 3.526,71 Kč. Výsledná částka, která žalobkyni náležela
za leden 2010 a měla být vyplacena v únoru 2010, činí po zaokrouhlení 3.527 Kč.
Měsíc únor 2010 pokrývá část prvního a část druhého měsíce podpůrčí doby, pro které
byla stanovena stejná měsíční výše podpory v nezaměstnanosti, proto se v tomto případě částka
k vyplacení shoduje s měsíční výší podpory pro první dva měsíce podpůrčí doby, uvedenou
v rozhodnutí úřadu práce. Žalobkyni měla být v březnu 2010 za období února 2010 vyplacena
částka 6.833 Kč.
Dne 15. 3. 2010 skončil druhý měsíc podpůrčí doby a od 16. 3. 2010 klesla podpora
v nezaměstnanosti na částku 5.256 Kč měsíčně. Za březen 2010 proto žalobkyni náleží zbývající
část podpory přiznané pro první dva měsíce podpůrčí doby a poměrná část z měsíční výše
podpory přiznané pro další dva měsíce podpůrčí doby (5.256 Kč). Z podpory přiznané pro první
dva měsíce podpůrčí doby již bylo vyplaceno 3.527 Kč a 6.833 Kč, zbývá proto vyplatit 3.306 Kč.
Částku přiznanou pro třetí měsíc podpůrčí doby bylo nutné vydělit počtem kalendářních dnů
v měsíci březnu a vynásobit počtem dnů, které patří do třetího měsíce podpůrčí doby a připadly
na březen 2010, tj. 5.256 / 31 * 16 = 2.712,77 Kč, po zaokrouhlení 2.713 Kč. Žalobkyni tak měla
být v dubnu 2010 za období března 2010 vyplacena částka 6.019 Kč (součet hodnot 3.306 Kč
a 2.713 Kč).
Měsíc duben 2010 pokrývá část třetího a část čtvrtého měsíce podpůrčí doby, pro které
byla stanovena stejná měsíční výše podpory v nezaměstnanosti, proto se v tomto případě částka
k vyplacení shoduje s měsíční výší podpory pro další dva měsíce podpůrčí doby, uvedenou
v rozhodnutí úřadu práce. Žalobkyni měla být v květnu 2010 za období dubna 2010 vyplacena
částka 5.256 Kč.
Součet částek podpory v nezaměstnanosti, které měly být žalobkyni vyplaceny v období
od února do dubna 2010, tedy činí 16.379 Kč; tato částka, pokud ji žalobkyně skutečně obdržela,
je rozhodná pro výpočet příspěvku na živobytí na měsíc květen 2010 (srov. ustanovení §23 a §9
odst. 1, 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi). V období od března do května 2010 měla být
žalobkyni vyplacena podpora v nezaměstnanosti v celkové výši 18.108 Kč; od této částky, byla-li
reálně vyplacena, se odvíjí výpočet příspěvku na živobytí na měsíc červen 2010.
Nejvyšší správní soud shledal, že částky uvedené v rozhodnutí krajského úřadu
jednoznačně vycházejí z částek podpory v nezaměstnanosti podle rozhodnutí Úřadu práce
ve Vsetíně ze dne 15. 2. 2010, č. j. VSA-683/2010-VR, a plně s nimi korespondují. Krajský soud
tudíž pochybil, pokud správním orgánům vytkl, že při svém rozhodování vycházely
ze skutečností, které nemají oporu ve správním spisu. Takový závěr lze označit přinejmenším
za předčasný. Naopak, podle zjištění Nejvyššího správního soudu odpovídají veškeré údaje
obsažené v obou správních rozhodnutích informacím uvedeným v jednotlivých dokumentech,
které tvoří součást správního spisu. Důvod pro zrušení rozhodnutí krajského úřadu podle §76
odst. 1 písm. b) s. ř. s., jak jej formuloval krajský soud, tedy nebyl dán.
K tomu, zda uvedené částky odpovídají také částkám skutečně vyplaceným žalobkyni,
se Nejvyšší správní soud ani krajský soud nemohly vyjádřit, neboť v řízení před krajským soudem
nebylo provedeno dokazování, které by prokázalo či vyvrátilo žalobní tvrzení, že žalobkyni reálně
byly vyplaceny částky jiné. Krajský soud pochybil, pokud - veden nesprávnou úvahou
o rozdílnosti částek v rozhodnutí krajského úřadu a úřadu práce - bez jakéhokoliv důkazu uvěřil
žalobkyni a konstatoval, že nebyly zjištěny správné částky. V tomto směru bude muset krajský
soud doplnit dokazování o žalobkyní navrhované doklady o vyplacených dávkách a svá zjištění
porovnat s potvrzením o výši částek podpory v nezaměstnanosti vyplacených v jednotlivých
měsících, které si vyžádá od Úřadu práce České republiky, krajské pobočky ve Zlíně. Teprve
na základě takto zjištěného skutkového stavu bude moct krajský soud objektivně posoudit, zda
má rozhodnutí krajského úřadu oporu ve správním spisu, neboť žalobkyni skutečně byly
vyplaceny částky v něm uvedené, či nikoliv.
Stěžovatel dále nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že rozhodnutí krajského úřadu
je nepřezkoumatelné. Nejvyšší správní soud k tomu poznamenává, že krajský soud opomněl
zmínit, zda nepřezkoumatelnost spatřuje v nedostatku důvodů rozhodnutí nebo v jeho
nesrozumitelnosti. Navzdory údajné nepřezkoumatelnosti navíc krajský soud konstatoval,
že rozhodnutí v mezích žalobních bodů přezkoumal; touto formulací krajský soud ohrozil
srozumitelnost napadeného rozsudku. Popsané vady však nedosáhly takové intenzity, aby musel
Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu bez dalšího zrušit pro nepřezkoumatelnost.
Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že správní orgány mohly a měly ve svých
rozhodnutích podrobněji popsat a lépe osvětlit, jak dospěly k hodnotám, které vzaly za základ
pro výpočet výše příspěvku na živobytí, a nikoliv se zaměřit jen na samotný výpočet. Tento
nedostatek odůvodnění správních rozhodnutí však podle názoru Nejvyššího správního soudu
nezakládá nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť nebrání soudu správní
rozhodnutí v mezích žalobních bodů přezkoumat.
Již stará římskoprávní zásada „iura novit curia“ počítá s tím, že soud zná právo, tudíž musí
znát i výše popsané - ze zákona o zaměstnanosti jasně patrné - vysvětlení odlišnosti částek
podpory v nezaměstnanosti uvedených v rozhodnutí krajského úřadu a v rozhodnutí úřadu práce
o přiznání podpory. Zrušení rozhodnutí krajského úřadu pro nepřezkoumatelnost v dané situaci
považuje Nejvyšší správní soud za projev přepjatého formalismu, neboť práva znalý soud mohl
chybějící, zákonem jednoznačně stanovené, dílčí argumenty doplnit a žalobkyni sám vysvětlit,
co bylo popsáno výše.
Na rozdíl od krajského soudu se Nejvyšší správní soud domnívá, že krajský úřad ve svém
rozhodnutí zřetelně uvedl, v čem spatřoval zvýšení příjmů žalobkyně, když vyčíslil výši podpory
v nezaměstnanosti za období rozhodné pro příspěvek na živobytí na květen 2010 a za období
rozhodné pro příspěvek na živobytí na červen 2010. Z pouhého porovnání obou částek je přitom
zřejmé, že příjem rozhodný pro červnový příspěvek je vyšší než pro příspěvek květnový.
Krajskému soudu tedy skutečně nic nebránilo v tom, aby po ověření výše podpory
v nezaměstnanosti reálně vyplacené žalobkyni v rozhodném období přezkoumal správnost
výpočtu příspěvku na živobytí a vypořádal se s jednotlivými žalobními námitkami. Rozhodnutí
krajského úřadu tudíž nemůže být nepřezkoumatelné.
Další pochybení krajského soudu spatřoval stěžovatel v chybné citaci předpisů (správního
řádu). Krajský soud sice neupřesnil, jaký správní řád citoval, nicméně podle obsahu citace lze
stěžovateli přisvědčit, že se jednalo o ustanovení správního řádu z roku 1967, který byl
s účinností od 1. 1. 2006 nahrazen správním řádem z roku 2004. Krajský soud tedy aplikoval
ustanovení právního předpisu, který na projednávanou věc nemohl být použit, neboť ke dni
zahájení řízení (15. 6. 2010) již nebyl součástí platného práva. Tato vada řízení před krajským
soudem však podle názoru Nejvyššího správního soudu nedosahuje takové intenzity, aby mohla
ohrozit přezkoumatelnost napadeného rozsudku.
Nejvyšší správní soud shrnuje, že krajský soud chybně posoudil právní otázku
přezkoumatelnosti rozhodnutí krajského úřadu a otázku rozdílu mezi přiznanou a vyplacenou
podporou v nezaměstnanosti. Napadený rozsudek je tudíž nezákonný ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Důsledkem nesprávného právního posouzení zmíněných otázek
je pak nedostatečně zjištěný skutkový stav v řízení před krajským soudem, který dokazováním
nepotvrdil ani nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že jí ve skutečnosti byly vyplaceny zcela jiné částky.
Kasační důvody uplatněné stěžovatelem byly prokázány, a proto Nejvyšší správní soud
rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2011, č. j. 57 A 78/2010 - 40, zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 4 s. ř. s., zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li
mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí. Krajský soud si v dalším řízení vyžádá od žalobkyně a Úřadu práce České
republiky, krajské pobočky ve Zlíně doklady o tom, v jaké výši byla žalobkyni v období od února
do května 2010 vyplacena podpora v nezaměstnanosti. Získanými dokumenty provede soud
důkaz a v mezích žalobních bodů přezkoumá napadené rozhodnutí krajského úřadu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 3 s. ř. s. v novém
rozhodnutí ve věci krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu