ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.150.2011:164
sp. zn. 4 Ads 150/2011 - 164
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: T. K.,
zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2010, č. j. 4
Cad 84/2009 - 63,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 5760 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 1. 2009, č. j. 2008/88850-424 bylo zamítnuto
odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ve Vyškově (dále též „správní orgán
prvního stupně” či „úřad práce”) ze dne 15. 10. 2008, č. j. VYC-866/2008-S3, jímž správní orgán
prvního stupně podle ustanovení §30 odst. 2 písm. e), odst. 3 a §31 písm. d) zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti vyřadil žalobce ode dne 24. 9. 2008 z evidence uchazečů
o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce.
V odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobce poukázal na svoje
zdravotní potíže s páteří a nutnost pečovat o jemu blízkou osobu, která se nachází ve špatném
psychickém stavu. Zmínil rovněž finanční potíže. S vyřazením z evidence uchazečů o zaměstnání
nesouhlasil.
V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce se měl
dne 24. 9. 2008 dostavit na Úřad práce ve Vyškově. S termínem návštěvy byl řádně seznámen,
což stvrdil dne 20. 8. 2008 svým podpisem v záznamu o kontaktu s uchazečem o zaměstnání.
Žalobce se však uvedeného dne na úřad práce nedostavil, ani jej jinak nekontaktoval, aby svou
neúčast omluvil. Na úřad práce se dostavil až dne 1. 10. 2008 a do protokolu uvedl, že důvodem
jeho nepřítomnosti dne 24. 9. 2008 byla skutečnost, že ztratil kartičku, kam mu jsou
zaznamenávány termíny návštěv, a proto nevěděl, kdy se má na úřad práce dostavit. Dále uvedl,
že má ještě jiné důvody, pro které se nedostavil, které však chce vysvětlit až na dalším jednání
na Úřadu práce ve Vyškově.
Důvod, pro který se žalobce nedostavil dne 24. 9. 2008 na úřad práce, nelze podle
žalovaného akceptovat jako vážný důvod ve smyslu ustanovení §5 písm. c) zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Jestliže žalobce ztratil kartičku, do níž jsou mu zaznamenávány
termíny návštěv na úřadu práce a nebyl si tak jistý termínem návštěvy, mohl úřad práce
kontaktovat, a termín si ověřit, což však neučinil. K námitce žalobce, že se nemohl na úřad práce
předmětného dne dostavit také z toho důvodu, že pečuje o jistou osobu, která potřebuje jeho
pomoc, žalovaný uvedl, že žalobce nedoložil, do jaké míry je tato osoba fyzickou osobou závislou
na pomoci jiné osoby a že touto pečující osobou je právě žalobce. Žalobce nedoložil rovněž
hodnověrný doklad, kterým by prokázal své zdravotní potíže. Žalovaný proto uzavřel, že žalobce
nedoložil žádný vážný důvod ve smyslu §5 písm. c) zákona o zaměstnanosti, který by mu bránil
se dne 24. 9. 2008 dostavit na úřad práce.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného včas žalobu u Krajského soudu v Brně, v níž
namítal, že žalovaný nezohlednil vážné osobní důvody, které mu bránily dostavit
se ve stanoveném termínu na úřad práce. Úřad práce nevzal v úvahu jeho dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav, který vyústil v přiznání statutu osoby zdravotně znevýhodněné. Další důvod,
který zapříčinil opožděnou návštěvu úřadu práce, byla skutečnost, že došlo k razantnímu zhoršení
zdravotního stavu žalobcovy přítelkyně, který vyžadovala jeho soustavnou přítomnost. Poukázal
na skutečnost, že jeho přítelkyně je poživatelkou invalidního důchodu pro psychické potíže a
při zhoršení zdravotního stavu nemůže zůstat sama a vyžaduje žalobcovu přítomnost. Žalobce
je na ni vázán nejen citově, ale i sociálně, neboť v důsledku havárie vodovodního řadu v místě
jeho trvalého bydliště využívá její hygienické zařízení také pro svou potřebu. Uvedené skutečnosti
označil žalobce za vážné důvody uvedené v §5 písm. c) bod 6., zákona o zaměstnanosti. Žalobce
navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 5. 2009, č. j. 29 Ca 82/2009 – 9, věc postoupil
Městskému soudu v Praze, s odůvodněním, že žaloba byla podána proti rozhodnutí Ministerstva
práce a sociálních věcí, jehož sídlo je v Praze a místně příslušným soudem k projednání
a rozhodnutí věcí tak je podle §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též
„s. ř. s.“ v tehdy platném znění) Městský soud v Praze.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 10. 2010, č. j. 4 Cad 84/2009 – 63, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění
rozsudku zdůraznil, že žalobce pouze obecně hovořil o svých zdravotních potížích, pro které byl
údajně uznán osobou zdravotně znevýhodněnou, avšak jeho zdravotní stav mu doposud nebránil
dostavovat se na sjednané schůzky na úřad práce. Úřad práce ani žalovaný nemohli proto
k žalobcovu tvrzení o zhoršení jeho zdravotního stavu přihlédnout, neboť žalobce nedoložil
lékařským potvrzením skutečnost, že právě dne 24. 9. 2008 se jeho zdravotní stav zhoršil natolik,
že nebyl schopen dostavit se na úřad práce k předem stanovenému jednání. K žalobcem tvrzené
povinnosti starat se o svou přítelkyni, městský soud uvedl, že žalobce ve správním řízení pouze
obecně zmínil svou povinnost starat se o osobu blízkou, aniž by uvedl, o jakou osobu se jedná
a jaké tato osoba měla zdravotní problémy právě dne 24. 9. 2008. Za této situace dospěl městský
soud k závěru, že správní orgány vycházely ze správně zjištěného skutkového stavu věci
a rozhodly v souladu se zákonem o zaměstnanosti.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas
kasační stížnost, kterou posléze doplnil prostřednictvím zástupkyně, ustanovené mu usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2011, č. j. 4 Cad 84/2009 – 104. Stěžovatel uvedl,
že kasační stížnost podává z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Namítal,
že řádně popsal důvody, pro které se nemohl dne 24. 9. 2008 dostavit na úřad práce (ztráta
kartičky, do které byly zaznamenávány termíny návštěv na úřadu práce, zdravotní problémy, jeho
osobní a majetková situace). Tyto důvody byly podle stěžovatele ze strany správních orgánů obou
stupňů a stejně tak městského soudu nesprávně vyhodnoceny, když nebyl zohledněn jeho
dlouhodobě špatný zdravotní stav, který stěžovatel správním orgánům náležitě doložil a který
vyústil v uznání stěžovatele osobou zdravotně znevýhodněnou. Stěžovatel dále namítal,
že správní orgány ani městský soud nezohlednily jeho osobní a majetkovou situaci, která rovněž
přispěla k tomu, že nebylo v jeho možnostech se po ztrátě kartičky na úřadu informovat, který
konkrétní den se má dostavit k jednání. Závěrem stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že jím uvedené
důvody, pro které se předmětného dne nemohl dostavit na úřad práce, spadají pod §5 písm. c)
bod 6 zákona o zaměstnanosti a jako takové měly být akceptovány správními orgány obou
stupňů i soudem. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2010, č. j. 4 Cad 84/2009 – 63, zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žalobce jen opakuje již dříve uváděné
skutečnosti, odkázal proto na odůvodnění svého rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Vyslovil
přesvědčení, že z námitek stěžovatele nelze dovodit, co vlastně stěžovateli bránilo v dostavení
se na úřad práce, neboť jsou příliš obecné a nekonkrétní. Zdravotní důvody uváděné
stěžovatelem nepředstavují podle žalovaného relevantní důvod ve smyslu §5 písm. c) bod 6
zákona o zaměstnanosti, neboť stěžovatel neprokázal, že mu zdravotní potíže skutečně bránily
se dne 24. 9. 2008 dostavit na úřad práce. Stěžovatel neprokázal ani své tvrzení, že zdravotní stav
jeho přítelkyně(kterou neidentifikoval) se v uvedený čas zhoršil, naopak v průběhu správního
řízení uváděl, že podrobnosti k tomu uvádět nechce. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost zamítl a žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel
v kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Z textu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatel podal z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat pouze z důvodů tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení spočívá v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován
správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování
byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Kasační stížnost není důvodná.
Podstata kasační stížnosti stěžovatele spočívá v tvrzení, že správní orgány obou stupňů,
stejně jako městský soud, nesprávně zhodnotily důvody, pro které se nemohl dne 24. 9. 2008
dostavit na úřad práce. V dané věci se tedy jedná především o posouzení otázky, zda se stěžovatel
nedostavil předmětného dne na úřad práce bez vážných důvodů ve smyslu §5 písm. c) zákona
o zaměstnanosti, dopustil se tak maření součinnosti s úřadem práce a byl tudíž dán důvod
pro vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání ve smyslu §30 odst. 2 písm. e) zákona
o zaměstnanosti.
Podle naposledy uvedeného ustanovení zákona o zaměstnanosti, úřad práce uchazeče
o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání rozhodnutím vyřadí, jestliže bez vážných důvodů
maří součinnost s úřadem práce (§31).
Podle §31 zákona o zaměstnanosti, uchazeč o zaměstnání maří součinnost s úřadem
práce, jestliže:
a) je podle lékařského posudku schopen plnit povinnosti vůči úřadu práce, a přesto je neplní,
b) neprojedná doporučené zaměstnání ve lhůtě stanovené úřadem práce,
c) neoznámí rozhodné skutečnosti ve stanovené lhůtě (§27, 42),
d) se nedostaví na úřad práce ve stanoveném termínu bez vážných důvodů [§5 písm. c)],
e) neplní povinnosti stanovené v §21, nebo
f) jiným jednáním zmaří nástup do zaměstnání,
V dané věci byl stěžovatel z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazen proto, že mařil
součinnost s úřadem práce tím, že se nedostavil na úřad práce ve stanoveném termínu
bez vážných důvodů [§31 písm. d) ve spojení s §30 odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti].
Podle §5 písm. c) zákona o zaměstnanosti vážné důvody spočívají v
1. nezbytné osobní péči o dítě ve věku do 4 let,
2. nezbytné osobní péči o převážně nebo úplně bezmocnou fyzickou osobu nebo částečně
bezmocnou fyzickou osobu starší 80 let, pokud s uchazečem o zaměstnání trvale žije a společně
uhrazují náklady na své potřeby; tyto podmínky se nevyžadují, jde-li o osobu, která se pro účely
důchodového pojištění považuje za osobu blízkou,
3. docházce dítěte do předškolního zařízení a povinné školní docházce dítěte,
4. místě výkonu nebo povaze zaměstnání druhého manžela nebo registrovaného partnera,
5. zdravotních důvodech, které podle lékařského posudku brání vykonávat zaměstnání nebo plnit
povinnost součinnosti s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání, nebo
6. jiných vážných osobních důvodech, například etických, mravních či náboženských,
které uchazeč o zaměstnání doloží a prokáže.
Z uvedené právní úpravy [§30 odst. 2 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., ve spojení s §31
písm. d) a §5 písm. c ) téhož zákona] je zřejmé, že pokud se uchazeč o zaměstnání nedostaví
na úřad práce ve stanoveném termínu bude z evidence uchazečů vyřazen. To však neplatí
(z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazen nebude) pokud doloží vážné důvody,
pro které se nedostavil na úřad práce ve stanoveném termínu. Výčet vážných důvodů,
které omlouvají nedostavení se na úřad práce ve stanoveném termínu, obsahuje ustanovení §5
písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., pod body 1 až 6.
Jak vyplývá z provedené rekapitulace, stěžovatel v kasační stížnosti uvádí skutečnosti,
které dle jeho názoru představují vážné důvody ve smyslu §5 písm. c) bod 6 zákona
o zaměstnanosti omlouvající jeho neúčast při schůzce na úřadu práce ve stanoveném termínu.
S ohledem na to, že tvrdí zdravotní potíže, bylo by možno uvažovat též o důvodech uvedených
pod bodem 5 téhož ustanovení, ačkoliv stěžovatel na něj výslovně neodkazuje.
K tvrzení stěžovatele, že v jeho případě byly dány zdravotní důvody, pro které se nemohl
dostavit na úřad práce, Nejvyšší správní soud uvádí, že za relevantní zdravotní důvody, by bylo
možné považovat např. akutní infekční onemocnění stěžovatele (chřipka, angína), či stav
vyžadující nutnost setrvání v nemocničním či domácím ošetřování. Při takovýchto
intenzivních zdravotních potížích je dána překážka bránící nemocné osobě dostavit
se k naplánované schůzce (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 10. 2009, č. j. 4 Ads 173/2008 - 144). Takovými intenzivními zdravotními problémy však
stěžovatel dle obsahu správního a soudního spisu netrpěl, ostatně nic takového ani netvrdil.
Zejména však nepředložil lékařské potvrzení o skutečnostech bránících mu plnit povinnost
součinnosti s úřadem práce ve stanoveném termínu. Ke kasační stížnosti stěžovatel sice přiložil
několik lékařských zpráv, z nichž je patrné, že stěžovatel má zdravotní potíže s páteří
což dokládají lékařské zprávy MUDr. K. H. ze dne 27. 10. 2008 a MUDr. N. D., z neurologické
ambulance Vyškov, ze dne 16. 11. 2010 a 9. 2. 2011. Ze stěžovatelem doložených zpráv o
hospitalizaci vyplývá, že byl pro zdravotní potíže s páteří hospitalizován v období od 21. 5. 2008
do 29. 5. 2008, od 5. 8. 2009 do 11. 8. 2009, od 7. 1. 2009 do 15. 1. 2009, od 1. 12. 2010 do 15.
12. 2010, a od 22. 3. 2011 do 1. 4. 2011. Stěžovatel rovněž přiložil rozhodnutí Úřadu práce ve
Vyškově ze dne 12. 6. 2008, č. j. VYA-297/2007-ozz, kterým byl podle ustanovení §67 odst. 2
písm. c) a odst. 3 zákona o zaměstnanosti uznán osobou zdravotně znevýhodněnou od 31. 10.
2007 do 30. 6. 2011. Z uvedeného má Nejvyšší správní soud za prokázané, že stěžovatel skutečně
trpí zdravotními potížemi spojenými s páteří. Uvedené dokumenty, však nedokládají, že by
stěžovatel právě v termínu předmětného jednání na úřadu práce trpěl akutními zdravotními
problémy vyžadujícími jeho hospitalizaci, či domácí pobyt, které by mu bránily navštívit úřad
práce. Stejně jako městský soud, i Nejvyšší správní soud poukazuje na skutečnost, že zdravotní
potíže stěžovatele, jakkoliv jsou dlouhodobého rázu, mu nebránily v dřívějších návštěvách úřadu
práce. Den, kdy se měl stěžovatel dostavit na úřad práce (24. 9. 2008), pak nespadá do žádného
ze shora uvedených období, kdy byl stěžovatel hospitalizován. Hospitalizace následující po tomto
termínu započala až dne 7. 1. 2009, tj. za více než 3 měsíce, přičemž stěžovatel nedoložil
příslušným lékařským potvrzením, že by jeho stav k datu 24. 9. 2008 vyžadoval upoutání na lůžko
či hospitalizaci, event. nemožnost dostavit se na úřad práce z jiného zdravotního důvodu.
S ohledem na výše uvedené, je tak podle názoru Nejvyššího správního soudu třeba vycházet
z toho, že stěžovatel v průběhu řízení nedoložil, že by mu zdravotní důvody bránily v účasti při
jednání na úřadu práce, neboť o tom nepředložil žádné lékařské potvrzení.
Další důvod, kterým stěžovatel omlouval svou neúčast na jednání na úřadu práce
ve stanoveném termínu, byla péče stěžovatele o jeho přítelkyni.
Nutno připustit, že zákon o zaměstnanosti považuje v §5 písm. c) za vážný důvod
omlouvající nedostavení se na úřad práce ve stanoveném termínu, nezbytnou osobní péči
o převážně nebo úplně bezmocnou fyzickou osobu nebo částečně bezmocnou fyzickou osobu
starší 80 let, pokud s uchazečem o zaměstnání trvale žije a společně uhrazují náklady
na své potřeby; tyto podmínky se nevyžadují, jde-li o osobu, která se pro účely důchodového
pojištění považuje za osobu blízkou.
Uvedené ustanovení zákona o zaměstnanosti však na posuzovanou věc nelze aplikovat,
neboť z výpovědí stěžovatele je zřejmé, že bydlí sám a za svou přítelkyní pouze dochází.
V případě stěžovatele a jeho přítelkyně tedy není splněna shora uvedená podmínka společného
soužití a uhrazování nákladů na své potřeby. V posuzované věci stěžovatel ani netvrdil, že sdílí
společnou domácnost s osobou, která je převážně bezmocná (stěžovatel pouze tvrdí, že pečuje
o svou přítelkyni, která potřebuje z důvodu svého špatného psychického stavu jeho péči).
Stěžovatel dále neuvedl ani jméno této své přítelkyně a nedoložil (např. prostřednictvím lékařské
zprávy ošetřujícího lékaře své přítelkyně či jejím písemným prohlášením), že by této osobě
poskytoval v den sjednané schůzky na úřadu práce péči ve smyslu §5 písm. c) zákona
o zaměstnanosti, tedy nezbytnou osobní péči.
Nejvyšší správní soud dodává, že splnění uvedených podmínek stanovených v §5
písm. c) není dle poslední věty za středníkem tohoto ustanovení vyžadováno, pokud je péče
poskytována osobě, která se pro účely důchodového pojištění považuje za osobu blízkou.
V posuzované věci však nelze aplikovat ani toto pravidlo, neboť z ničeho nevyplývá,
že by přítelkyně stěžovatele byla osobou blízkou ve smyslu §24 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, podle kterého, za osoby blízké se pro účely tohoto zákona považují manželé,
příbuzní v řadě přímé, děti uvedené v §20 odst. 1, sourozenci, zeť, snacha a manžel rodiče, a to kteréhokoli
z manželů.
Jiné vážné osobní důvody, na něž pamatuje §5, písm. c), bod 6 zákona o zaměstnanosti
(důvody mravní, etické či náboženské) stěžovatel netvrdil, a proto nebylo třeba se jimi zabývat.
Dále pak je třeba připomenout, že stěžovatel o termínu plánované schůzky na úřadu
práce věděl od 20. 8. 2008 (tato skutečnost vyplývá ze záznamů úřadu práce), tedy více jak měsíc
předem a mohl si tudíž péči o nemocnou přítelkyni přizpůsobit tomuto faktu, eventuelně
se z jednání na úřadu práce řádně omluvit.
Ztráta evidenční kartičky, do které byly zaznamenávány termíny návštěv na úřadu práce,
nemůže podle Nejvyššího správního soudu představovat vážný důvod ve smyslu §5 písm. c)
zákona o zaměstnanosti, navíc se jedná pouze o pochybení na straně stěžovatele. Pokud
stěžovatel v důsledku ztráty kartičky pozbyl vědomost o termínu stanovené schůzky na úřadu
práce, měl tuto situaci řešit dotazem na úřad práce, na jaký den je schůzka sjednána
a kdy se má k jednání dostavit.
V souvislosti se ztrátou kartičky úřadu práce, stěžovatel namítal, že správní orgány
ani městský soud nezohlednily jeho osobní a majetkovou situaci, která přispěla k tomu, že nebylo
v jeho možnostech se informovat o termínu návštěvy. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani této
námitce stěžovatele, neboť má za to, že osobní situace stěžovatele, tak jak byla popsána výše
(zdravotní důvody, péče o jeho psychicky nemocnou přítelkyni) mu nebránila v možnosti
informovat se o tom, jakého dne se má dostavit na úřad práce. Ani majetkové poměry
stěžovatele, které sice dle obsahu správního spisu nejsou příznivé (dle záznamu o sociálním
šetření Městského úřadu Slavkov u Brna ze dne 12. 6. 2008 stěžovatel obývá dvě místnosti, které
vytápí propanbutanovou lahví a spí na molitanové matraci na zemi), mu nebránily v tom dotázat
se telefonicky úřadu práce na termín schůzky (z veřejného telefonního přístroje, případně využít
v tomto směru např. pomoci obecního úřadu v místě jeho bydliště).
Nejvyšší správní soud považuje v této souvislosti za vhodné uvést, že pomoc uchazečům
o zaměstnání, kterou poskytují úřady práce, vyžaduje od uchazečů také plnění povinností
a spolupráci z jejich strany. Jedině v aktivním a kooperativním vztahu uchazeče o zaměstnání
a státu, reprezentovaného úřadem práce, lze dosáhnout skutečně rychlého a efektivního řešení
nezaměstnanosti. Jednou ze základních povinností uchazeče o zaměstnání přitom je docházka
na úřad práce ve stanovených termínech. Pokud uchazeč o zaměstnání nerespektuje plnění
ani této základní povinnosti uložené mu úřadem práce, která tvoří základ spolupráce mezi ním
a úřadem práce ve smyslu zásad uplatňování státní politiky zaměstnanosti podle §2 zákona
o zaměstnanosti, přičemž uchazeč nedoloží ani žádný vážný důvod bránící mu toto povinnost
splnit (§5 písm. c/ zákona o zaměstnanosti), pak je pochopitelné, že v souladu s 30 odst. 2
písm. e) ve spojení s §31 písm. d) téhož zákona následuje sankce v podobě vyřazení z evidence
uchazečů o zaměstnání, k čemuž v případě stěžovatele také došlo.
Nejvyšší správní soud tak ve shodě s městským soudem uzavírá, že v posuzované věci
neshledal žádný důvod ve smyslu §5 písm. c) zákona o zaměstnanosti, který by stěžovateli bránil
se ve stanovený termín dostavit na úřad práce, a proto byl právem z evidence uchazečů
o zaměstnání vyřazen.
Uplatněné důvody kasační stížnosti tak nebyly zjištěny a Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Žalovanému správnímu orgánu,
kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo,
náklady v řízení o kasační stížnosti v míře přesahující rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Odměna zástupkyni stěžovatele Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce, která
mu byla k jeho žádosti ustanovena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2011,
č. j. 4 Cad 84/2009 – 104, byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava
zastoupení a písemné podání soudu ve věci samé (doplnění kasační stížnosti ze dne 26. 9. 2011),
podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen
„advokátní tarif“). Za výše uvedené úkony tak náleží zástupkyni stěžovatele odměna ve výši
2 x 2100 Kč podle §9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu a dále režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč
podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 4800 Kč. Jelikož ustanovená advokátka soudu
doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku
odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinna z odměny za zastupování a z náhrad
hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8
s. ř. s.). Částka daně pak činí 20 %, tedy 960 Kč. Celkem tedy odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů činí 5760 Kč. Uvedená částka bude zástupkyni stěžovatele vyplacena do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu