ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.170.2011:192
sp. zn. 4 Ads 170/2011 - 192
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: R. P., zast. Mgr.
Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9.
2011, č. j. 1 Ad 48/2010 - 115,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 960 Kč, která jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 18. 6. 2010,
č. j. MHMP 356629/2010, SSP 127/2010, bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Úřadu práce hlavního města Prahy, pracoviště státní sociální podpory v Praze 12 ze dne
15. 3. 2010, č. j. 3500/9/ALA-1/2, kterým podle §61 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní
sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“) byla
zamítnuta žádost žalobkyně o dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne
1. 9. 1999. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání Magistrát hlavního města Prahy uvedl,
že žalobkyně požádala dne 12. 10. 2009 o příspěvek na bydlení s datem přiznání od 1. 9. 1999.
K žádosti doložila pouze vyplněný formulář o výši příjmu za třetí čtvrtletí 2009, a proto byla dne
13. 10. 2009 vyzvána k doložení platné nájemní smlouvy, plateb za nájemné a služby spojené
s bydlením. Dále byla upozorněna, že o dávku je možné požádat nejvýše tři měsíce zpětně
a k tomuto období, tedy k druhému čtvrtletí roku 2009 je třeba předložit všechny doklady.
Žalobkyně byla poučena, že veškeré skutečnosti je povinna doložit do osmi dnů od doručení
výzvy a v případě nesplnění této povinnosti jí může být dávka nepřiznána. K žádosti žalobkyně
jí byla lhůta k doložení rozhodných skutečností prodloužena do 4. 11. 2009 avšak ani během
ní tuto svoji povinnost nesplnila. Proto podle odvolacího orgánu byla její žádost o příspěvek
na bydlení s datem přiznání od 1. 9. 1999 zamítnuta v souladu se zákonem.
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2011,
č. j. 1 Ad 48/2010 - 115, žalobu proti uvedenému rozhodnutí o odvolání jako nedůvodnou
zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku městský soud uvedl, že příspěvek na bydlení
je testovanou dávkou státní sociální podpory, a proto je zapotřebí, aby žadatelé o tuto dávku
prokázali existenci nájemního či vlastnického vztahu k bytu, jakož i své příjmy a platby
za nájemné a služby spojené s bydlením. Tyto skutečnosti, které orgán státní sociální podpory
nezná, jsou rozhodné pro přiznání a výši příspěvku na bydlení, a proto bylo povinností žalobkyně
vyhovět výzvě a uvedené skutečnosti osvědčit v osmidenní lhůtě od jejího doručení. Žalobkyně
byla přitom náležitě poučena o tom, že v případě nedoložení vyžádaných dokladů jí příspěvek
na bydlení nebude přiznán. I přesto uvedené výzvě nevyhověla a tudíž nese následky této své
nečinnosti.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonem stanovené
lhůtě kasační stížnost. Stěžovatelka v kasační stížnosti stejně jako v žalobním řízení namítla,
že doposud není zcela vyjasněn její vztah k bytu č. 24, I. kategorie, o velikosti 3+1, v 7. patře
domu č. p. X v ulici K. 16, P. 4 - M. Podáními ze dne 20. 12. 2010 a ze dne 9. 8. 2011 proto
požádala městský soud o přerušení řízení. Soud měl tomuto návrhu vyhovět i s ohledem na
dovolání, které podala v řízení o vyklizení předmětného bytu, vedeného u Obvodního soudu pro
Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 198/2003. S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2011, č. j. 1 Ad
48/2010 - 115, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Magistrát hlavního města Prahy se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Vzhledem k tomu, že s účinností od 1. 1. 2012 přešla na základě zákona č. 366/2011 Sb.
působnost krajských úřadů rozhodovat o odvolání ve věcech dávek státní sociální podpory
na Ministerstvo práce a sociálních věcí, stalo se tímto dnem ministerstvo procesním nástupcem
žalovaných krajských úřadů v soudních řízeních v těchto věcech, jak vyplývá z §69 soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle kterého je žalovaným správní orgán, který rozhodl
v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. V řízení o kasační
stížnosti proto Nejvyšší správní soud jednal jako se žalovaným namísto Magistrátu hlavního
města Prahy s Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny.
Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Byl-li příjemce dávky vyzván příslušným orgánem státní sociální podpory, aby osvědčil
skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, je podle §61 odst. 2 zákona
o státní sociální podpoře povinen této výzvě vyhovět, a to ve lhůtě do osmi dnů ode dne
doručení výzvy, neurčil-li orgán státní sociální podpory delší lhůtu; neučiní-li tak v určené lhůtě,
může být výplata dávky zastavena, dávka může být odejmuta nebo nepřiznána, jestliže příjemce
byl ve výzvě na tento následek prokazatelně upozorněn. Skutečnosti rozhodné pro nárok
na dávku a na její výši se v řízení o dávkách státní sociální podpory osvědčují především doklady,
které musí být součástí žádosti o dávku.
U stěžovatelky jako samostatně posuzované osoby musela žádost o příspěvek na bydlení
podle §68 odst. 1 písm. d), g) zákona o státní sociální podpoře obsahovat tyto doklady:
a) doklad o výši jejího příjmu v rozhodném období,
b) doklad o tom, že byt je užíván na základě nájemní smlouvy nebo na základě vlastnictví
k nemovitosti, a
c) doklad o výši nájemného, nákladů za plnění poskytovaná s užíváním bytu, nejsou-li tyto
náklady zahrnuty do nájemného, a nákladů za plyn, elektřinu, vodné, stočné, odvoz
odpadu a centrální vytápění nebo za pevná paliva.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatelka podala dne 12. 10. 2009 žádost
o příspěvek na bydlení s datem přiznání od 1. 9. 1999. K ní připojila vyplněné formuláře o výši
jejích příjmů za kalendářní měsíce třetího čtvrtletí 2009 společně s příslušnými potvrzeními
od jednotlivých zaměstnavatelů. Dále stěžovatelka k žádosti o příspěvek na bydlení předložila
formulář o výši nákladů na bydlení, v němž však vyplnila pouze své osobní údaje a údaj o trvalém
pobytu.
Výzvou Úřadu práce hlavního města Prahy, pracoviště státní sociální podpory v Praze 12
ze dne 13. 10. 2009, č. j. 5238/96/ALA, byla stěžovatelce uložena povinnost, aby ve lhůtě osmi
dnů od jejího doručení doplnila žádost o příspěvek na bydlení ze dne 12. 10. 2009 o následující
údaje:
- uvedení období, od něhož požaduje dávku vyplatit (nejdéle tři měsíce zpětně od podání
žádosti),
- vyplnění kolonky o kalendářním čtvrtletí, o vztahu k bytu a o druhu vytápění na formuláři
o dokladu o výši nákladů na bydlení,
- potvrzení či doložení dokladu o zaplacení nájemného, nákladů za plnění poskytované
s užíváním bytu a nákladů za plyn, elektřinu, vodné, stočné, odvoz odpadu a za centrální
vytápění,
- předložení nájemní smlouvy,
- předložení těchto potvrzení za druhé čtvrtletí 2009 a potvrzení o výši příjmů za druhé
čtvrtletí 2009 v případě požadavku na zpětné vyplacení dávky.
V této výzvě orgán státní sociální podpory stěžovatelku poučil, že pokud uvedené povinnosti
nesplní, nebude jí dávka přiznána. Při jednání na pracovišti státní sociální podpory v Praze 12
ze dne 21. 10. 2009 byla stěžovatelka opětovně poučena o tom, že pro přiznání příspěvku
na bydlení je nutné doložit všechny doklady uvedené ve výzvě a že tato dávka se zpětně vyplácí
nejvýše tři měsíce. K její žádosti jí byla lhůta na předložení dokladů nutných pro vyřízení žádosti
o příspěvek na bydlení prodloužena do 4. 11. 2009. Stěžovatelka však v této prodloužené lhůtě
ani později požadované doklady nepředložila.
Stěžovatelka tedy ve správním řízení předložila doklady o výši svých příjmů, z nichž by
pravděpodobně mohl být zjištěn její příjem podle §4 a násl. zákona o státní sociální podpoře.
Nárok na příspěvek bydlení má však vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen
k trvalému pobytu, jestliže a) jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného
příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, a b) součin
rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu
0,35, není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení (§24 odst. 1 zákona o státní sociální
podpoře). Náklady na bydlení u bytů užívaných na základě nájemní smlouvy podle §25 odst. 1
a 3 zákona o státní sociální podpoře tvoří nájemné, náklady za plnění poskytované s užíváním
bytu, nejsou-li tyto náklady zahrnuty do nájemného, náklady za plyn, elektřinu, vodné, stočné,
odvoz odpadu a centrální vytápění nebo za pevná paliva. Tyto náklady na bydlení tedy představují
jednu veličinu při posuzování nároku na příspěvek na bydlení i na jeho výši, jak vyplývá z §27
zákona o státní sociální podpoře. Jestliže tedy stěžovatelka nepředložila žádné doklady vztahující
se k užívanému bytu, nebylo možné stanovit výši jejích nákladů na bydlení a tím ani rozhodnout
o jejím nároku na příspěvek na bydlení.
Navíc v žádosti o příspěvek na bydlení ze dne 12. 10. 2009 stěžovatelka uvedla, že je
hlášena k trvalému pobytu v bytě č. 24, I. kategorie, o velikosti 3+1, v 7. patře domu č. p. X
v ulici K. 16, P. 4 - M. Z obsahu správního spisu však vyplývá, že rozsudkem Obvodního soudu
pro Prahu 4 sp. zn. 8 C 198/2003, který nabyl právní moci dne 18. 8. 2005, bylo rozhodnuto o
povinnosti stěžovatelky vyklidit tento byt do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku kvůli
neplacení nájemného. V době vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebyl tento rozsudek
zrušen. Proto městský soud, který byl podle §75 odst. 1 s. ř. s. vázán skutkovým stavem
existujícím v době rozhodování správního orgánu, musel vycházet z toho, že stěžovatelka nebyla
v rozhodné době nájemkyní bytu, k němuž byla hlášena k trvalému pobytu, a tudíž nesplnila
jednu z podmínek pro přiznání příspěvku na bydlení zakotvenou v §24 odst. 1 zákona o státní
sociální podpoře. Za této situace nebyly dány důvody pro přerušení řízení o žalobě proti
rozhodnutí orgánu pomoci v hmotné nouzi do skončení řízení o dovolání ve věci vyklizení shora
uvedeného bytu, které je vedeno u Nejvyššího soudu. S poukazem na tytéž skutečnosti zde
nejsou dány důvody ani pro přerušení řízení o kasační stížnosti, takže Nejvyšší správní soud o ní
meritorně rozhodl. Navíc stěžovatelka ničím neprokázala, že byt, ve kterém byla hlášena
k trvalému pobytu, v rozhodné době fakticky užívala a že jí v souvislosti s tím vznikly nějaké
náklady na bydlení ve smyslu §25 zákona o státní sociální podpoře, jak již bylo zmíněno.
Stěžovatelka tedy neosvědčila skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek na bydlení
a na jeho výši a v důsledku toho nemohla být žádost o jeho poskytnutí náležitě posouzena. Proto
orgán pomoci v hmotné nouzi postupoval v souladu se zákonem, když po předchozím
upozornění příspěvek na bydlení stěžovatelce nepřiznal.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
v souladu s §120 a §60 odst. 1 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka v něm neměla úspěch
a žalovanému ani jeho právnímu předchůdci v něm žádné náklady nad rámec jejich běžné úřední
činnosti nevznikly.
Dále Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené zástupkyni stěžovatelky odměnu
za zastupování a náhradu hotových výdajů v celkové výši 960 Kč, která se skládá z částky 500 Kč
za jeden úkon právní služby [podání kasační stížnosti ze dne 25. 10. 2011 podle §7, §9 odst. 2
a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů], z částky 300 Kč za s tím
související režijní paušál (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z částky 160 Kč
odpovídající 20 % dani z přidané hodnoty, kterou byla advokátka povinna podle zvláštního
právního předpisu odvést z odměny za zastupování a náhrad, jež byly vyjmenovány (§35 odst. 8
s. ř. s.). Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů bude ustanovené zástupkyni
stěžovatelky vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu v obvyklé lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2012
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu