ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.173.2011:227
sp. zn. 4 Ads 173/2011 - 227
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: P. D., zast.
Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem, se sídlem 28. října 150/2663, Ostrava - Moravská
Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2011,
č. j. 43 Cad 132/2007 - 195,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jaroslavu Kopeckému se p ř i z n á v á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 960 Kč, která mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 20. 6. 2007, č. X, byla zamítnuta žádost žalobce o plný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaná v odůvodnění
žalobou napadeného rozhodnutí uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení v Ostravě ze dne 11. 6. 2007 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti pouze o 30 %, přičemž podle §39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně
invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že se domáhá posudkově-zdravotního
uznání chronicky se vyskytujícího stavu CFS (chronic fatigue syndrome). Proto navrhl, aby jeho
zdravotní stav a míra schopnosti soustavné výdělečné činnosti byly zjištěny na základě
nezávislého a odborného vyšetření. Hodnocení zdravotního postižení, které je rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, mělo být provedeno podle §6 odst. 6
vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška
č. 284/1995 Sb.“) a její kapitoly I, položky 1, písm. c) Přílohy č. 2. Žalobce dále namítl,
že posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení nedostatečně zjistil a posoudil jeho
zdravotní stav, neboť nebylo zohledněno, že dlouhodobě trpí chronickým únavovým
syndromem CFS. Trvalé projevy únavových stavů CFS byly zapříčiněny mj. nákazou infekční
bakterií Chlamydia pneumonie, což bylo laboratorními vyšetřeními prokázáno.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 10. 2008, č. j. 43 Cad 132/2007 - 92,
žalobu proti tomuto rozhodnutí žalované zamítl. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že si podle
§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), vyžádal posudek Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise v Ostravě“).
Její posudek byl vydán dne 23. 10. 2007 s posudkovým závěrem, že rozhodující zdravotní
postižení žalobce představuje somatoformní porucha, která byla zhodnocena podle kapitoly V,
položky 4, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., přičemž pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti byl hodnocen na horní hranici rozpětí ve výši 20 %. S ohledem na žalobcovy
námitky si soud vyžádal posouzení zdravotního stavu i od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Praze (dále jen „posudková komise v Praze“). Ta v posudku ze dne 3. 4. 2008
uvedla, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
je somatoformní porucha, kterou posoudila podle kapitoly V, položky 4, písm. b) Přílohy
č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti zhodnotila
na 20 %. Posudková komise v Praze se rovněž vypořádala s nálezy MUDr. N. a námitkami
žalobce ohledně jeho postižení chronickým únavovým syndromem, které uzavřela tvrzením,
že s ohledem na rozsah a systematičnost žalobcem předloženého materiálu je vyloučeno jeho
postižením únavovým syndromem, neboť pacient jím trpícím by byl sotva schopen takové
písemnosti vypracovat. Žalobcův zdravotní stav byl rovněž posouzen lékařem Okresní správy
sociálního zabezpečení v Ostravě dne 11. 6. 2007 se závěrem, že žalobce není plně invalidní,
neboť míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila 30 %. Podle názoru soudu
obě posudkové komise dospěly ke shodnému závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce je somatoformní porucha. Míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí byla zhodnocena
rovněž shodně s ohledem na další zdravotní postižení ve výši 20 %, tedy na horní hranici rozpětí.
Závěry posudkových komisí jsou podle soudu jednoznačné, přezkoumatelné a přesvědčivé,
takže soud neshledal důvody, pro něž by se od nich měl odchýlit. Proto nebylo důvodu doplnit
dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru posudkového lékařství.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnost,
o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 4. 2009, č. j. 6 Ads 40/2009 - 116.
V něm Nejvyšší správní soud uvedl, že předmětem řízení před správním orgánem bylo
posouzení zdravotního stavu žalobce z důvodu zjištění, zda je plně či částečně invalidní,
a to pro účely posouzení nároku na plný invalidní důchod na základě jeho žádosti ze dne
20. 3. 2007. Žalobcův zdravotní stav byl proto nejprve posouzen lékařem Okresní správy
sociálního zabezpečení v Ostravě. Jeho posudkem ze dne 11. 6. 2007 nebyl žalobce shledán
plně invalidním ani částečně invalidním. Jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
byl totiž zapříčiněn středně těžkým narušením osobnosti s lehkým snížením celkové výkonnosti
organismu, pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce byl proto hodnocen
podle kapitoly V, položky 5, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ve výši 30 %
a nedosáhl tak potřebné výše 33 %, resp. 66 %, která představuje nezbytnou podmínku vzniku
částečné, resp. plné invalidity. Podle posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení
se v případě žalobce nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. umožňující soustavnou výdělečnou činnosti jen za zcela mimořádných podmínek
ani se nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4 uvedené vyhlášky, značně ztěžující
obecné životní podmínky.
Dále podle Nejvyššího správního soudu posudková komise v Ostravě v posudku ze dne
23. 10. 2007, který si krajský soud opatřil v řízení o žalobě, uvedla, že k datu vydání žalobou
napadeného rozhodnutí nebyl žalobce plně a ani částečně invalidní. Rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je somatoformní porucha na premorbidně
psychopaticky strukturovaném osobnostním terénu. Stav odpovídá kapitole V, položce 4,
písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
byl stanoven na 20 %, tedy na horní hranici s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením.
Odchylné hodnocení v porovnání s posudkovými závěry lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení v Ostravě ze dne 11. 6. 2007 odůvodnila posudková komise v Ostravě tím,
že považuje prokázanou somatoformní poruchu za převažující.
Nejvyšší správní soud dále uvedl, že s ohledem na námitky žalobce, který posudku
posudkové komise v Ostravě ze dne 23. 10. 2007 vytýkal absenci posudkového hodnocení
chronického únavového syndromu (CFS), si krajský soud vyžádal posudek posudkové komise
v Praze ze dne 3. 4. 2008. Podle jeho závěrů spisová dokumentace dokládá promyšlené úsilí
středoškolsky vzdělaného bývalého úředníka, nepracujícího od roku 1999, směřující k oficiálnímu
uznání tzv. únavového syndromu za závažnou nemoc, jež by poté odůvodnila uznání jeho plné
invalidity. Únavový syndrom bylo možno diagnostikovat podle Holmesových kritérií
jen vylučovacím způsobem, tedy pátráním, nemá-li udávaná vleklá únava nějakou tělesnou
či psychiatrickou příčinu. Pokud se taková příčina nenašla a stížnosti na únavu přetrvávaly,
tak se diagnóza CFS připouštěla. Objektivní důkaz chronického únavového syndromu však nebyl
nikdy možný. Za příčinu chronického únavového syndromu se podle posudkové komise
oproti minulosti již nepovažují prokázané poruchy imunity. Mezinárodní klasifikace nemocí nemá
samostatnou položku pro chronický únavový syndrom. Lze ji však zařadit pod kód F 48 - jiné
neurastenické poruchy. Jeho varianta F 48.0 značí neurastenii a syndrom únavy. Zprávy
MUDr. N., CSc., ze dne 11. 5. 2000 a 10. 11. 2004 označila posudková komise pro posudkové
účely za irelevantní. Ani v jedné totiž není uveden žádný konkrétní laboratorní výsledek nebo
výsledek jiného pomocného vyšetření. Navíc uvedený lékař existenci únavového syndromu
diagnostikuje často, a to na základě ojedinělých návštěv svých klientů, při nichž lze těžko vyloučit
jiné příčiny únavy. Proto jiní lékaři rádi posílají své pacienty přesvědčené o postižení CFS právě
k MUDr. N., CSc., který je potvrzením této diagnózy uspokojí a zpravidla jim doporučí léčení
drahými preparáty. Tímto postupem jsou pak uspokojeny všechny zainteresované osoby, přičemž
jediná obtíž nastává, když pacienti MUDr. N., CSc., neúspěšně uplatňují nároky na dávky
důchodového pojištění s poukazem na chronický únavový syndrom. Kromě toho s ohledem na
rozsah a systematičnost žalobcem předloženého materiálu je podle posudkové komise v Praze
vyloučeno jeho postižení únavovým syndromem, neboť pacient jím trpícím by byl sotva schopen
takové písemnosti vypracovat. Posudková komise v Praze uzavřela, že v případě žalobce je
rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu somatoformní porucha, kterou
posoudila podle kapitoly V, položky 4, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl zhodnocen v horní hranici rozpětí na 20 %
s ohledem na další zdravotní postižení.
Krajský soud postupoval podle Nejvyššího správního soudu správně potud,
pokud si s ohledem na žalobcem vznesené námitky opatřil další posudek posudkové komise
za účelem vypořádání s tvrzeným onemocněním CFS. Nicméně krajský soud pochybil,
když se spokojil a přijal za své neúplné závěry posudkové komise v Praze obsažené v jejím
posudku ze dne 3. 4. 2008.
Nejvyšší správní soud si byl ve svém shora uvedeném rozsudku plně vědom skutečnosti,
že chronický únavový syndrom (CFS) není za současné právní úpravy uveden mezi zdravotními
postiženími v Příloze č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Nemůže proto být hodnocen jako zdravotní
postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vedoucího k poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti. To však ještě samo o sobě neznamená, že by takové
onemocnění bylo obecně vyloučeno, resp. že by ho nebylo možné diagnostikovat. Tomu konečně
odpovídají závěry odborné lékařky - neuroložky MUDr. R. ze dne 27. 5. 2002, 14. 2. 2005, 12. 12.
2005, 20. 2. 2006, 6. 11. 2006, 8. 1. 2007, 12. 3. 2007, 26. 3. 2007, 15. 5. 2007 a 2. 7. 2007,
neurologa MUDr. H. ze dne 13. 4. 2007 a MUDr. N., CSc., ze dne 11. 5. 2000 a 10. 11. 2004,
které jsou součástí správního spisu. Všechny posudky posudkových orgánů se však shodly
na tom, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce není
chronický únavový syndrom (CFS), ale zdravotní postižení jiné. Podle okresní správy sociálního
zabezpečení jím je středně těžké narušení osobnosti s lehkým snížením celkové výkonnosti, a
proto pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl zhodnocen podle kapitoly V,
položky 5, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ve výši 30 %. Podle obou výše
zmíněných posudků posudkových komisí je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobce somatoformní porucha, která byla posouzena podle kapitoly V,
položky 4, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti byl zhodnocen v horní hranici rozpětí na 20 %. Žalobce však po celou dobu řízení
o žalobě namítal a domáhal se posudkového uznání chronického únavového syndromu (CFS).
Skutečnost, že toto onemocnění bylo u žalobce diagnostikováno, potvrdily výše uvedené závěry,
zejména odborné lékařky neuroložky MUDr. R. a MUDr. N., CSc. Bylo proto věcí všech
posudkových orgánů se s těmito námitkami náležitě a, což je nutné především zdůraznit,
přesvědčivě vypořádat a případné odlišné závěry náležitě odůvodnit. Těmto požadavkům
však uvedené posudky zůstaly dlužny.
Pokud jde o chronický únavový syndrom (CFS), jeho možné zařazení do přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., odborné názory a výstupy jednání s orgány veřejné správy, lze podle
Nejvyššího správního soudu v podrobnostech odkázat na jeho rozsudek ze dne 20. 11. 2008,
č. j. 6 Ads 142/2007 - 192, dostupný na www.nssoud.cz. Za stavu, kdy není dosaženo všeobecné
shody, jak postupovat v případě osob s diagnostikovaným chronickým únavovým syndromem
(CFS), je na místě obzvláště důkladný postup všech posudkových orgánů.
Dále Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku zdůraznil, že pokud pomine možnost
posudkových komisí ještě přesvědčivějším a podrobnějším způsobem odůvodnit,
proč se rozhodly posoudit rozhodující zdravotní postižení žalobce odlišně, než bylo učiněno
v posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě ze dne 11. 6. 2007, pak musí
vytknout oběma posudkům posudkové komise skutečnost, že se n evypořádaly způsobem shora
uvedeným se vznesenými námitkami žalobce, podle nichž trpí chronickým únavovým
syndromem (CFS). To bylo úkolem zejména posudkové komise v Praze, jejíž posudek
byl převážně za tímto účelem krajským soudem vyžádán.
Tato posudková komise se podle Nejvyššího správního soudu zabývala nálezy MUDr. N.,
Csc., ze dne 11. 5. 2000 a 10. 11. 2004, které odmítla s tím, že nejsou podepřeny žádným
laboratorním výsledkem ani výsledkem jiného pomocného vyšetření. S tímto závěrem posudkové
komise se lze ztotožnit, neboť diagnostické závěry obsažené v lékařských zprávách MUDr. N.,
CSc., vycházejí toliko z anamnézy a fyzikálního vyšetření žalobce a navíc byly učiněny po
ojedinělých návštěvách klienta, jež se uskutečnily s více než čtyřletým časovým odstupem.
Uvedený lékař tedy nesledoval zdravotní stav žalobce natolik soustavně a kvalifikovaně, aby mohl
spolehlivě určit, že příčinou jeho potíží je únavový syndrom, a nikoliv jiné organické nebo
psychické onemocnění. Za této situace není možné tvrzení posudkové komise v Praze o častém
diagnostikování chronického únavového syndromu klientů po jejich ojedinělých návštěvách
MUDr. N., CSc., chápat tak, že posudek ze dne 3. 4. 2008 popřel nálezy tohoto lékaře jen
s odkazem na jeho nedostatečnou odbornost.
Nicméně Nejvyšší správní soud zdůraznil, že posudková komise v Praze při vypracování
svého posudku zcela pominula lékařské zprávy odborné lékařky - neuroložky MUDr. R. ze dne
27. 5. 2002, 14. 2. 2005, 12. 12. 2005, 20. 2. 2006, 6. 11. 2006, 8. 1. 2007, 12. 3. 2007, 26. 3. 2007,
15. 5. 2007 a 2. 7. 2007, jak vyplývá z výčtu v něm citovaných nálezů. Tato lékařka sledovala
zdravotní stav žalobce soustavně a pravidelně více než pěti let, provedla jeho neurologické
vyšetření, zaznamenala výsledky plicního, interního, imunologického a psychiatrického vyšetření a
vyšetření mozku, obstarala jaterní testy a častokrát bezúspěšně měnila medikaci. Přitom u žalobce
opakovaně diagnostikovala chronický únavový syndrom. Tuto diagnózu pak po provedeném
laboratorním biochemickém a endokrinologickém nálezu stanovil i MUDr. H. v lékařské zprávě
ze dne 13. 4. 2007, jejíž obsah sice posudková komise v Praze zmínila, avšak nikterak ho
nehodnotila. Takto však nemohla postupovat, neboť pokud dospěla k závěru, že lékařské zprávy
MUDr. R. a MUDr. H. neobstojí, měla ve svém posudku konkrétně vymezit, v čem diagnostický
omyl spočívá, popřípadě měla provést doplňující vyšetření k potvrzení či vyvrácení diagnózy.
Této povinnosti se přitom posudková komise v Praze nemohla zbavit odkazem na
desetistránkový materiál založený v soudním spise a další přílohy, neboť i kdyby je žalobce
skutečně sepsal, nebylo by možné bez zhodnocení dalších relevantních skutečností učinit zcela
jednoznačný závěr, že onemocněním CFS netrpí.
Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že posudková komise v Praze se s námitkami žalobce
o jeho postižení chronickým únavovým syndromem dostatečně nevypořádala, takže v tomto
ohledu nedostatky předchozího posudku vyhotoveného posudkovou komisí v Ostravě
neodstranila. Za této situace krajský soud pochybil, pokud závěry posudků obou posudkových
komisí označil za jednoznačné, přezkoumatelné a přesvědčivé a z jejich zjištění v projednávané
věci vycházel.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 29. 4. 2009, č. j. 6 Ads 40/2009 - 116, k závěru, že kasační stížnost je důvodná
a proto rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2008, č. j. 43 Cad 132/2007 - 92,
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm zavázal krajský soud, aby si vyžádal
takový posudek, který dostojí výše uvedeným požadavkům.
V dalším řízení Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 8. 2011,
č. j. 43 Cad 132/2007 - 195, žalobu proti rozhodnutí žalované o nepřiznání plného invalidního
důchodu opětovně zamítl.
Krajský soud v odůvodnění tohoto rozsudku uvedl, že si v dalším řízení opatřil nový
posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále jen „posudková
komise v Brně“) ze dne 31. 3. 2011. Ta se v něm podle závazného právního názoru obsaženého
ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu podrobně vyjádřila ke všem námitkám
žalobce, které byly uplatněny v průběhu řízení. Rovněž důkladně vyhodnotila všechny lékařské
zprávy týkající se zdravotního stavu žalobce a zdůraznila, že při hodnocení jeho nejzávažnějšího
zdravotního postižení považovala za podstatný rozsah morfologického a funkčního orgánového
či systémového postižení a jeho funkční dopad na pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti. Přitom uzavřela, že touto rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu žalobce bylo duševní onemocnění uvedené v kapitole V, položce 4, písm. b) Přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., které způsobilo pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti pouze
ve výši 20 %. Zdravotní stav žalobce přitom nebylo podle posudkové komise v Brně možné
hodnotit podle kapitoly I, položky 1, písm. c) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
neboť ten netrpěl žádným zdravotním postižením, které by bylo funkčním dopadem srovnatelné
s postižením uvedeným v této kapitole. V žalobním řízení přitom nebyly zjištěny žádné rozporné
skutečnosti mezi jednotlivými lékařskými nálezy a obsahem posudku posudkové komise v Brně.
Ke kvalifikaci rozhodného zdravotního postižení podle kapitoly V, položky 4, písm. b)
Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti ve výši 20 % dospěla také posudková komise v Ostravě v posudku ze dne 23. 10. 2007
a posudková komise v Praze v posudku ze dne 3. 4. 2008. Jelikož se posudková komise v Brně
plně vypořádala se všemi námitkami žalobce i s jím doplněnou zdravotní dokumentací, nemohl
být podle soudu shledán opodstatněným návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru
posudkového lékařství. Žalobce tedy podle krajského soudu nesplnil k rozhodnému datu
podmínky plné invalidity, takže žalovaná nepochybila, když mu žalobou napadeným rozhodnutím
nepřiznala plný invalidní důchod.
Také proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2011,
č. j. 43 Cad 132/2007 - 195, podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že nejpozději ke dni 20. 3. 2007 trpí chronickou
chorobou, která je v desáté revizi mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených
zdravotních problémů MKN 10 zařazena pod alfanumerickým diagnostickým kódem G 93.3,
která byla či je zvána ekvivalentními názvy chronický únavový syndrom, povirový syndrom
únavy, nezhoubná (benigní) myalgická encefalomeyelitida a která je v literatuře označována
ekvivalentními zkratkami CFS, ME/CFS a CFIDS. Toto své tvrzení již dostatečně doložil
a je schopen ho prokázat i dalšími důkazy, které však soud neprovedl. Chronický únavový
syndrom je přitom klinicky významné, vysoce invalidizující onemocnění, jehož výsledkem může
být a často bývá těžce snížená celková výkonnost organismu, odpovídající poklesu normální
výkonnosti o 70-80 %, což umožňuje přiznat takto postiženým pacientům plný invalidní důchod.
Při prokazování tohoto onemocnění dostatečně doložil, že nejpozději ke dni 20. 3. 2007 trpí
klinicky významným sekundárním imunodeficitem s trvale aktivními infekčními komplikacemi
vzdorujícími léčbě a v důsledku toho pak dále trpí funkční poruchou centrálního nervového
systému (funkční poruchou mozku), jež vede k těžkému snížení celkové výkonnosti organismu
odpovídající poklesu normální výkonnosti o 70 - 80 %. Jestliže posudková komise v Brně uvedla,
že tato funkční porucha mozku nebyla objektivizována, pak měla povinnost tuto objektivizaci
zajistit, což neučinila. Objektivizace této funkční poruchy s více než dvacetiletým sledováním
v několika odborných ambulancích a čtyřhodinovým cíleným psychologickým vyšetřením
je však dostačující. Dále při prokazování existence CFS dostatečně doložil, že nejpozději ke dni
20. 3. 2007 trpí chronickou chlamydiovou infekcí. Je přitom možné předložit jako důkaz
odbornou práci, v níž se uvádí, že takto postižení pacienti často trpí i neskutečně fyzicky krutými
potížemi. Proto trvá na tom, že u pacienta trpící chronickou chlamydiovou infekcí nelze
souběžně diagnostikovat hypochondrickou (somatoformní) poruchu.
Dále stěžovatel namítl, že posudky posudkových komisí se v rozporu se zrušujícím
rozsudkem Nejvyššího správního soudu vůbec nevypořádaly s lékařskými zprávami MUDr. N.,
Csc. a MUDr. R. a navíc zjištění v těchto nálezech učiněná jsou v rozporu s jejich posudkovými
závěry. Tím je jednoznačně zpochybněna věrohodnost posudků posudkových komisí.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2011, č. j. 43 Cad 132/2007 - 195, zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že krajský soud přesvědčivě vyložil,
které skutečnosti vzal za prokázané a proč přihlédl k posudkovému závěru posudkové komise.
Není tedy žádný důvod pochybovat o zákonnosti a objektivitě napadeného rozsudku.
Proto žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s §109
odst. 2 a 3 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem
a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené
v §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Všechny shora uvedené stížnostní námitky lze zahrnout mezi důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V nich totiž stěžovatel namítl nedostatečnost
a nesprávnost posouzení svého zdravotního stavu posudkovou komisí. V této souvislosti
je možné odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž „neúplné a nepřesvědčivé
posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka
trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít
za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému
dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového
pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, č. 511/2005 Sb. NSS).
Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí
odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací
k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost občanů
posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové odborné lékařské komise
se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní schopnosti pojištěnce,
nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání.
Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na který je soud
při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho
jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek je však možné považovat za úplný
a přesvědčivý pouze v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými
skutečnostmi, přihlédne k žalobcem udávaným potížím a své posudkové závěry náležitě
zdůvodní.
V dalším řízení si krajský soud opatřil posudek posudkové komise v Brně ze dne
31. 3. 2011. Ta v něm do diagnostického souhrnu zařadila tato zdravotní postižení stěžovatele:
„somatoformní porucha u senzitivní osobnosti, chronický únavový syndrom, asthma bronchiale, stav po léčbě
chlamydiové infekce, prolaps mitrální chlopně hemodyn. Nevýznamný, potravinová intolerance, centrální serosní
retinopathie pravého oka v 2007, cholecystolithiasa, hepatopathie v.s. poléková, stav po tonsilektomii
v anamnéze.“ Dále posudková komise v Brně podrobně citovala obsah jednotlivých lékařských
zpráv založených ve zdravotní dokumentaci stěžovatele a poté v posudkovém zhodnocení uvedla
tyto skutečnosti:
„Jedná se nyní již o 45-letého posuzovaného středoškoláka s řadou zdravotních potíží, žádajícího
o invalidní důchod. PK MPSV prostudovala bohatou podkladovou dokumentaci, ze které vyplývá, že posuzovaný
dlouhodobě trpící únavou, pocity slabosti, subfebriliemi, opakovanými virózami, dif. bolestmi svalů, končetin apod.,
byl vyšetřován v řadě odborných ambulancí. Objektivní neurologický nález byl opakovaně bez deficitu,
NMR mozku bylo s normálním nálezem. Od r. 2002 je léčen pro asthma bronchiale, asthma je léčbou
stabilizované s výkyvy v obdobích infektů dýchacích cest. Imunologické vyšetření neprokázalo imunologický deficit,
byla pouze opakovaně vyšší hodnota IgA /v.s. při hepatopathii/. Posuzovanému byly podávány léky na posílení
imunity, pro nález protilátek proti chlamydiím byl přeléčen antibiotiky. Pro subjektivně udávanou přetrvávající
únavu byla doporučena také kúra Wobenzymem, potravinové doplňky, psychologická a psychiatrická péče.
Psychiatrické a psychologické vyšetření prokázalo u posuzovaného přítomnost somatoformní poruchy
na premorbidně strukturovaném terénu, intelekt byl v pásmu nadprůměru, kolísala kapacita pozornosti,
která se s rostoucí zátěží snižovala. Při vnuceném tempu a stresu se objevovaly chyby a pokles výkonnosti,
což nebylo, pokud pracoval samostatně. Osobnost byla senzitivní s rysy lability. Prolaps mitrální chlopně
byl hemodynamicky nevýznamný, posuzovaný byl kardiálně kompenzován. Z důvodu zjištěné potravinové
intolerance bylo vhodné omezení konzumace některých potravin. Sonograficky prokázaná cholecystolithiasa
vyžadovala dietní opatření. V r. 2007 byl posuzovaný v péči oční ambulance pro centrální serosní retinopathii
pravého oka, která se zhojila bez ad integrum, bez poruchy funkce. Vyšší hodnoty jaterních testů byly
v.s. polékové - nebyla přítomna funkční porucha, která by měla dopad na pracovní schopnost. K datu vydání
napadeného rozhodnutí se u posuzovaného jednalo o somatoformní poruchu u senzitivní osobnosti,
která dle průběhu a klinického obrazu byla maximálně středně těžká, nejednalo se o těžkou poruchu
ani se nejednalo o zvlášť těžkou poruchu. Další zdravotní postižení nezpůsobovaly funkční poruchu,
která by měla dopad na pracovní schopnost. Asthma bronchiale bylo stabilizované s výkyvy při infektech,
onemocnění pravého oka bylo zhojeno bez poruchy funkce, prolaps mitrální chlopně byl hemodynamicky
nevýznamný, potravinová intolerance a cholecystolithiasa vyžadovaly dietní opatření, hepatopathie, kromě toho,
že byly vyšší jaterní testy, nezpůsobovala poruchu funkce, která by měla dopad na pracovní schopnost. Veškerými
provedenými vyšetřeními nebyla prokázána funkční porucha některého orgánu či systému, která by vyplývala
z chronického únavového syndromu, která by měla dopad na pracovní schopnost posuzovaného.“
Na základě těchto zjištění posudková komise v Brně v posudkovém závěru uvedla,
že u stěžovatele se k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované jednalo o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo duševní onemocnění, které je výše
funkčně zhodnoceno. Toto zdravotní postižení posudková komise v Brně podřadila pod kapitolu
V, položku 4, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a podle něho stanovila míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti na horní hranici rozpětí ve výši 20 %, a to s ohledem
na ostatní onemocnění stěžovatele. Pro užití §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. podle
posudkové komise v Brně nebyly zjištěny další posudkově významné skutečnosti. Tento
posudkový orgán dále pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nehodnotil podle písmen
c) nebo d) uvedené položky, protože klinické nálezy nedokumentují závažnost funkčních poruch
pod těmito písmeny uvedenými. Dále posudková komise v Brně na rozdíl od lékaře
okresní správy sociálního zabezpečení určila jinou položku kapitoly V Přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., neboť ta podle ní lépe odpovídá zjištěnému funkčnímu stavu.
Podle posudku posudkové komise v Brně ze dne 31. 3. 2011 tedy stěžovatel ke dni vydání
žalobou napadeného rozhodnutí nebyl plně ani částečně invalidní, v případě stěžovatele nešlo
ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela
mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovateli neztěžoval obecné
životní podmínky.
Dále se posudková komise v Brně v posudku ze dne 31. 3. 2011 zabývala námitkami
stěžovatele. K nim uvedla následující skutečnosti:
„Diagnózu chronického únavového syndromu, která byla postavena ošetřujícími lékaři, PK MPSV
nikterak nezpochybňuje a vzhledem k dostatečně doložené zdravotní dokumentaci nemá potřebu ji dále
přezkoumávat. Z bohaté zdravotní dokumentace vyplývá, že provedenými vyšetřeními nebylo objektivizováno
morfologické ani funkční postižení zkoumaných orgánů nebo systémů, které by vyplývalo z chronického únavového
syndromu a způsobovalo pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Vzhledem k tomu, že diagnóza
chronického únavového syndromu není uvedena v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., v platném znění, nelze
vzhledem k absenci objektivizovaného morfologického a funkčního postižení zkoumaných orgánů či systémů
stanovit míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ani podle takového zdravotního postižení uvedeného
v příloze, které by bylo s ním funkčním dopadem nejvíce srovnatelné. … Vzhledem k tomu, že onemocnění
posuzovaného, které bylo hlavní příčinou DNZS, je v příl. č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., ve znění platném
v době napadeného rozhodnutí, uvedeno, není důvod využít §6 odst. 6 vyhl. č. 284/1995 Sb. Vzhledem k tomu,
že u posuzovaného nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí prokázána žádná těžká forma virové infekce,
bakteriální nemoci ani zoonózy, protozoální nemoci ani ricketsiosy, helmintiosy či mykosy se závažnými
a trvalými poruchami funkce postižených orgánů či systémů, vedoucí k trvalému a výraznému snížení celkové
výkonnosti organismu, ani vleklá trvale silně aktivní onemocnění, vzdorující léčbě s těžkou celkovou odezvou
organismu, nelze zdravotní stav posuzovaného hodnotit dle příl. č. 2 k vyhl. 284/1995 Sb., kap. I pol. 1,
písm. c), k datu vydání napadeného rozhodnutí posuzovaný netrpěl ani žádným zdravotním postižením,
které by bylo hlavní příčinou DNZS a nebylo uvedeno v příl. č. 2 k vyhl. 284/1995 Sb. a bylo s postižením
uvedeným příl. č. 2 k vyhl. 284/1995 Sb. kap. I. pol. 1, písm. c) funkčním dopadem srovnatelné. Samotná
přítomnost zvýšených některých laboratorních hodnot není posudkově rozhodná, samotné odchylky laboratorních
hodnot od normy nepodmiňují pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti, rozhodující je vždy rozsah
morfologického a funkčního orgánového či systémového postižení a jeho funkční dopad na pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti.“
Posudková komise v Brně tedy v posudku ze dne 31. 3. 2011 uvedla, že stěžovatel
dlouhodobě trpí únavou, pocity slabosti, zvýšenou tělesnou teplotou, opakovanými virózami,
bolestmi kloubů a končetin. Proto nezpochybnila diagnózu chronického únavového syndromu
stanovenou ošetřujícími lékaři stěžovatele, neměla potřebu ji blíže přezkoumávat a toto zdravotní
postižení zařadila do diagnostického souhrnu. Nicméně podle ní provedená vyšetření
neobjektivizovala morfologické ani funkční postižení zkoumaných orgánů nebo systémů,
které vyplývalo z chronického únavového syndromu a způsobovalo pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatele. V tomto směru vysvětlila, že odchylky laboratorních hodnot
od normy nepodmiňují pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti, neboť rozhodující
je vždy rozsah morfologického a funkčního orgánového či systémového postižení a jeho funkční
dopad na pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Vzhledem k absenci objektivizace
morfologického či funkčního postižení zkoumaných orgánů nebo systémů posudková komise
v Brně neaplikovala §6 odst. 6 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a nestanovila míru poklesu pracovního
potenciálu podle takového zdravotního postižení uvedeného v její Příloze č. 2, které by bylo
s chronickým únavovým syndromem funkčním dopadem nejvíce srovnatelné.
Posudkem Posudkové komise v Brně ze dne 31. 3. 2011 tedy došlo k odstranění
nedostatků předchozích posudků posudkové komise v Ostravě a posudkové komise v Praze
ve vztahu k stěžovatelem tvrzenému vlivu chronického únavového syndromu na jeho pracovní
potencionál. Zároveň posudková komise v Brně ve shodě s posudky posudkové komise
v Ostravě a posudkové komise v Praze označila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele středně těžkou somatoformní poruchu u sensitivní osobnosti,
toto zdravotní postižení podřadila pod kapitolu V, položku 4, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. a podle něho stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
ve výši 20 %. Dále vysvětlila, že rozhodné zdravotní postižení nelze hodnotit podle písmena c)
či d) uvedené položky, neboť klinické nálezy nedokumentují závažnost těžké či zvlášť těžké
somatoformní poruchy.
Za této situace již tedy lze posudky posudkových komisí označit za jednoznačné, úplné
a přesvědčivé, a proto zde již nebylo žádného důvodu k tomu, aby krajský soud doplnil
dokazování o posudek soudního znalce z oboru posudkového lékařství (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, www.nssoud.cz).
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
v souladu s §120 a §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch a správnímu orgánu
takové právo ve věcech důchodového pojištění nepřísluší.
Stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti proti napadenému rozsudku krajského soudu
zastoupen ustanoveným zástupcem z řad advokátů Mgr. Jaroslavem Kopeckým, jehož hotové
výdaje a odměnu za zastupování platí stát, jak vyplývá z ustanovení §120 a §35 odst. 8 věty první
s. ř. s. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci stěžovatele
odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů v celkové výši 960 Kč, která se skládá
z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby [podání kasační stížnosti podle §7, §9 odst. 2 a §11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.], z částky 300 Kč
za s tím související režijní paušál (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky
č. 276/2006 Sb.) a z částky 160 Kč odpovídající 20 % dani z přidané hodnoty, kterou je advokát
povinen podle zvláštního právního předpisu odvést z odměny za zastupování a náhrady,
jež byly vyjmenovány (§35 odst. 8 věty druhé s. ř. s.). Ustanovený zástupce již zastupoval
stěžovatele v řízení před krajským soudem, takže byl s danou věcí náležitě obeznámen a nemůže
mu proto být přiznána také odměna za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů bude ustanovenému zástupci stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu v obvyklé lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2012
JUDr. Dagmar Nygnínová
předsedkyně senátu